Čím rýchlejšie kráčam, tým som menšia přehled

18.12.2024

Krásná "divnoknížka", která se mě dotkla. U čtení jsem si vzpomněla na Eleanor se má vážně skvěle a taky na Listopadové motýly. Konec - mazec.

I když se rozsahem jedná spíše o novelu a ze začátku jsem přemítala, co to vlastně čtu, tak postupem času mi hlavní hrdinka Mathea (které táhlo na sto let) čím dál více přirůstala k srdci, stejně jako její manžel Epsilon, jenž všechno vyjadřoval pouze matematicky a statisticky.

Příběh spíše pocitový a vzpomínkový než dějový, o stáří, samotě, skrývání se před světem, strachu, smrti i odhodlání.

Jemně okořeněno humorem, ale taky smutkem, zajímavými myšlenkami, originálně zpracované.

Viděla jsem u @knizku.kafe.a.klid a @kreat.lucka - díky za doporučení.
Jen malé upozornění - spoustě lidem nemusí sednout (je to opravdu zvláštní text), mě se ale líbilo moc a věřím, že se mi Mathea jen tak z hlavy nevypaří.

"Jak tu tak ležím v posteli, nejsem vůbec netrpělivá, naopak, a přála bych si, abych si to málo, co mi ze života zbývá, mohla schovat na dobu, až budu vědět, jak s tím naložit."

"Kdo si nalhává, že stačí mít spoustu práce, aby člověk nebyl osamělý, ten klame sám sebe, podstatné je ale to, že o jeho samotě pak nevědí ostatní."

"Čas je relativní. Den s Epsilonem například není stejný jako den bez něj."

"Uvědomím si, že žádnou plavbu kolem světa ani závratnou kariéru jsem nepotřebovala, a v tu ránu už nejsem těžká jako olovo. Už jen asi tak jako stříbro. A stříbro není žádná překážka."

30.01.2023

Boľavé čítanie. Kniha tak jednoduchá až je komplikovaná. Zdanlivo nudné riadky sú vlastne len tréningom našej empatie a citlivosti.

"Niekedy však človek musí dať zmysel aj samej nezmyselnosti."

P.S. Knižku som si dala ako opakovanie po desiatich rokoch (môj komentár z roku 2016 vložený na tejto stránke je v skutočnosti skopírovaný z inej stránky z roku 2013).

...dovidenia o ďalších desať rokov, Mathea..