Cisár František Jozef I. přehled

FRANTIŠEK JOSEF I. Symbol rakouského císařství Schönbrunn, 18. srpna 1830, 9:45 ráno: Habsburský trůn má následníka. Zaznívá 21 dělových salv, stráže dávají za zvuku bubnů k poctě zbraň. Novorozeně dostalo při křtu 20. srpna jméno František Josef Karel. Svědci obřadu považovali dítě za budoucího rakouského císaře. S jistotou to ovšem namohli tvrdit a také nikdo z nich netušil, že tento muž bude vládnout 68 let a habsburskou monarchii si vezme s sebou do hrobu. Nevěděli, že tak vychvalovaný rok 1830 značí počátek vývoje, na jehož konci bude zánik starého Rakouska a staré Evropy vůbec. Druhý prosinec 1848 znamenal pro arcivévodkyni Žofii velkou událost. Její prvorozený syn František Josef se stal rakouským císařem. Dvorní malíři nemuseli vzezření osmnáctiletého muže příliš přikrášlovat - štíhlá, urostlá postava, zdravá svěží chlapecká tvář, mírné oči, plné rty - jevil se jako nový počátek Habsburků a jejich poslední naděje. Okolí vnímalo panovníka jako důstojného, přístupného, trpělivého, ale především odvážného a nebojácného muže. Velel, diktoval, vládl a vyřizoval úřední záležitosti bez obtíží, svědomitě a přesně. Skoro se zdálo, že se nechává zapřahat, pohánět a zaměstnávat, aby mu nezbyl čas na poznání, jaké jho mu bylo naloženo na bedra. Ale jaký byl ve skutečnosti? Jakou roli sehrál při rozpadu habsburské říše? Jaké bylo vlastně jeho soukromí? Život císaře Františka Josefa I. obestírá dodnes závoj nostalgie, idealizace a mýtů, jež rakouský historik ve své biografii vyvrací. Napsal ji s důkladnou znalostí pramenů a s odstupem od legendy, která se kolem rakouského císaře vytvořila, aniž by podceňoval jeho vliv a význam a se schopností vcítit se do jeho osobnosti. Vytvořil tak plastický obraz člověka, který ve svém životě nebyl ušetřen praktickz ničeho. Strhující životopis muže, jenž se na více než půl století stal symbolem Rakouska, věnuje současnému čtenáři, který se zajímá o historii a dobře ví, jaké problémy vznikly rozbytím mnohonárodní říše, jenž chce poznat pravé příčiny rozpadu a uvažuje o uspořádání nové Evropy, v níž by se už neměly opakovat staré omyly. * Životopis postavený na protikladu rakouského patriarchálního absolutismu v období před revolucí 1848 a upevňujícího se centralismu 2. pol. 19. stol. Citlivé spojení obrazu panovníka a státníka s obrazem soukromé osoby. Středoevropský prostor 2. pol. 19. stol. Boje o konstituci. Vznik národních států a zrod občanské společnosti.... celý text