Cíťa: Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y přehled
Lenka Blažejová
Proč svět nutně potřebuje citlivé INTROVERT(k)Y. Jsi introvert nebo citlivka? Jestli ne ty, tak určitě někdo z tvých blízkých. Proč je to fajn a proč nás svět nutně potřebuje? To se dozvíš v knížce! Ilustrovaná knížka o cestě k přijetí své křehkosti a jinakosti. Pro citlivé introvert(k)y, aby uvěřili své vnitřní síle. A pro ostatní lidi, aby nakoukli do jejich hlubokého prožívání. Pro čtenáře všech věkových kategorií.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Cíťa: Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (39)
Překvapivě dobrá kniha. Čekala jsem jednu z mnoha zaměnitelných seberozvojových knih na téma "nejdřív musíš začít mít rád sám sebe", které v horším případě bývají šmrncnuté ještě ezoterikou. A kdepak! Cíťa je nanejvýš citlivě a upřímně napsaná kniha. Současně se potvrzuje, že formát komiksu knihám tohoto typu nejvíce sluší - kniha není přehlcená textem, kresby jsou milým a trefným doplněním, čtenář se může nad každou stránkou zastavit a přemýšlet. Být učitelem, vpašuju knihu mezi doporučenou četbu, může napáchat spoustu dobra.
Dneska to bude taková polorecenze doplněná o životní zkušenosti. Pojďme se na to podívat. Rovnou říkám, že tuhle knížku jsem měla mít v rukou daleko dřív, ideálně v pubertě.
Jsem obklopena samými extroverty, pro které je nepředstavitelné být chvíli bez lidí. A já to miluju. Slyšeli jste někdy označení introvert v hanebném slova smyslu? Já ano. A NEDEJTE SE! Není nic špatného na tom být extrovert, ambivert ani introvert. Prostě každý jsme nějaký. A to přesně ukazuje tahle kniha.
Když jsme u těch zkušeností - stalo se vám někdy, že jste třeba vnímali lidské emoce beze slov? Mně ano, jsem hypersenzitivní. Na jednu stranu super věc, ale když vám přijde extra rozčílený člověk, nebo jste svědky neustálých hádek, tak je to děs.
Tato úžasná knížečka opět ukazuje, jak s tím pracovat, jak přijmout sebe samu a hlavně jak si stanovit hranice. Dost často se na nás lepí emoční upíři a na ty velký pozor.
Cíťa je dokonalým průvodcem a rádcem pro nás, menšinu. Vede nás k tomu si uvědomit, že svět nás potřebuje a že jsme absolutně ok. Já jsem se díky tomuto naučila říkat ne, nenutit se do situací, které mi nejsou příjemné. A také jsem se naučila vážit sama sebe!
Cíťa je opravdu pro všechny věkové kategorie a já ji doporučuji všemi deseti. A doporučuji ji dát přečíst i svým nejbližším, pokud nejste na stejné vlně. Víc vás pochopí.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Cíťa: Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 191x |
ve Čtenářské výzvě | 31x |
v Doporučených | 14x |
v Knihotéce | 38x |
v Chystám se číst | 123x |
v Chci si koupit | 63x |
v dalších seznamech | 9x |
Štítky knihy
emoce, pocity rozvoj osobnosti, osobní rozvoj populárně-naučné publikace sebepřijímání senzibilita psychologie osobnosti introverzeAutorovy další knížky
2023 | Cíťa: Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y |
2020 | Moje rudá knížka |
2019 | Mému miminku: Průvodce po ztrátě miminka narozeného i nenarozeného |
2022 | Cíťa: Senzitivní sešit: Průzkumník vnitřního života |
2024 | Máma s tátou už nejsou spolu |
Cíťa je krásně napsaná a hlavně nakreslená kniha o citlivých lidech a introvertech. Tady jde hodně cítit, že je to kniha udělaná opravdu s láskou.
Autorka @blaze.je v ní popisuje svůj osobní příběh a dává ho do širšího kontextu dalších citlivých lidí. Co se mi líbilo úplně nejvíc, byly kapitoly Samota, ticho a naše zdroje a Jak na naše dary.
Taky se mi líbí, že se uvádí na pravou míru, že introvert není člověk, který by se s nikým nebavil, ale člověk, který čerpá energii zevnitř. Což u mě naprosto platí.
Posledních několik let totiž zažívám poměrně intenzivní pocit neustálého přehlcení - o čemž tady autorka také píše, nejen fyzického, ale i psychického, které mi nedělá úplně dobře a musím sama sobě slíbit, že energii je potřeba opravdu dočerpávat, nejen neustále odčerpávat. Protože každou buňkou těla cítím, jak musím zpomalit a nebýt jenom v nějakém vleku křečkova kolečka. Zatím to úplně nedokážu zrealizovat, ale často si představuju:
Třeba že se s dětma vydáme na pár měsíců někam karavanem a jenom BUDEME, nic víc. Že nechodím do žádné práce (kde teda už rovnou nechám každý den celou svou energii - a to mě ta práce poměrně baví), že si místo toho píšu všechny ty příběhy, které se mi honí hlavou, že nejsou žádné domácí úkoly, že vstáváme bez budíku a stresu, a že odpadnou všechny ty každodenní "povinnosti" ve kterých často už ani nevidím smysl. Strašně fandím lidem, kteří měli ty koule jít opravdu za svým srdcem navzdory tomu, co si o tom myslelo jejich okolí a neřekli si, že to nejde.
Tak vidím, že jsem se poměrně odklonila od dojmů z knížky Cíťa, ale jsem moc ráda, že mi opět připomněla, jak důležité je čerpat energii ze správných zdrojů