Civilizace a dějiny přehled

20.02.2022

Předchozí titul této řady – „Kolaps a regenerace“- jsem četl bratru před nějakými osmi lety. Byl proto nejvyšší čas pokročit a přečíst si něco dalšího.
Byť se i tato kniha občas otře o kolapsy civilizací, je její zaměření z gruntu jiné. Hlavní pozornost je věnována civilizacím na vrcholu jejich životních cyklů, respektive je to chronologické mapování významných civilizačních okruhů v celé historii.
Kniha je koncipována stejně jako její starší sestra. Jde o sborník příspěvků různých českých autorů se společným jmenovatelem, jímž je titul knihy. Dlužno podotknouti, že jde o autorský kolektiv velmi renomovaný a to dává záruky dobrého čtení, byť je dobré přiznat, mezi nimi jsou autoři, kteří mají vypsanou ruku a také ti, již píší většinou odborné texty a popularizační rovina není jejich silnou stránkou. Kromě obou editorů se můžeme potkat se jmény, jako jsou Miroslav Petříček, Petr Pokorný, Václav Cílek, Jakub Rákosník, Jiří Macháček. Řada z nich patří mezi autory i první knihy v této řadě.
Knihu tvoří příspěvky v podstatě esejistického charakteru, které chronologicky provádějí lidskou historií a jejím klíčovým fenoménem – civilizacemi – od raného úsvitu (7 milionů nazpět) až po přelom 20. a 11. století. To je uspořádání první – větší – části knihy. V druhé části je pozornost věnována tématům, jež jsou spojena s vývojem člověka především v novějších dobách, dejme tomu od neolitu. Těmito tématy jsou světové hospodářství, vztah k životnímu prostředí, využívání přírodních zdrojů nebo témata ryze kulturně sociální, jako je náboženství, válčení či výtvarné umění.
S určitým zjednodušením leze napsat, že knihu lze chápat jako středoškolskou učebnici lidských dějin. Její rozsah neumožňuje jít příliš do detailu, ale zaměřuje se spíše na kontext a souvislosti, což mnohým skutečným učebnicím (a učitelům chybí). Takže jde spíše o takovou nadstavbu středoškolských osnov.
Čtení je to příjemné a potěšitelné je, že vše je psáno českými autory a dokumentuje to skutečnost, že kvalitní texty zabývající se syntézou napříč lidskými dějinami lze pořídit i „doma“.
Výborný dojem trochu kazí nedbale odvedená redakční, respektive korektorská práce. U Academie je to zvláště na pováženou.
Na závěr cituji pasáž z textu Michala Stehlíka věnovaného dějinám demokracie. Ten úryvek velmi vystihuje jeden z příznaků dnešní Evropy, ať už na úrovni národních států, nebo na úrovni Evropy jako celku.
„Absencí jakékoliv konsenzuální – všeobecně respektované – morální autority se mantinely společenské interakce redukují na to, „co se nesmí“ z hlediska represe státu, nikoliv na to, „co se nemá“ z hlediska morálky či etiky. Stát se tak stále více posouvá do role represivního hlídače.“
Právě prožité dva roky nám toho jsou zářným dokladem.