Clařina válka přehled
Clara Kramer , Stephen Glantz , Herma Svozilová-Johnová
Skutečný příběh dívky, která zázračně přežila holocaust Když v roce 1941 dorazili do polského městečka Żołkwi nacisté, patnáctileté židovské dívce Claře se definitivně hroutí svět. Po letech sovětské okupace, během níž agenti NKVD odvlekli řadu lidí neznámo kam, začíná soustavné pronásledování. Rusové na útěku stačili pozabíjet a znetvořit všechny politické vězně, ale s příchodem Němců propuká nové peklo. Lidé jsou deportováni do koncentračních táborů či zabíjeni přímo na ulici. Po masovém vraždění, při němž gestapo postřílelo tři tisíce židovských obyvatel městečka, se Clara s příbuznými ukryje v maličkém bunkru pod domem Beckových. A tam, ve stísněném prostoru, kde se mačká osmnáct lidí, stráví téměř nepřetržitě nekonečný rok a půl.Valentin Beck je záletník, alkoholik a vyhlášený antisemita, přesto riskuje život, aby zachránil tři židovské rodiny. Jen sehnat jídlo pro osmnáct lidí představuje v přídělovém systému téměř nadlidský úkol. Dny pod podlahou plynou jednotvárně, jeden jako druhý, dole je slyšet každé slovo, kroky, cvaknutí vypínačem, dech. Existuje jen jediná možnost, jak zajistit, aby uprchlíky nikdo neobjevil: mlčet a sedět celé hodiny bez hnutí. Jako by to nebylo dost, jejich utrpení zhoršují nečekané zvraty, počínaje požárem domu přes noční pitky, které s policisty pořádá pan Beck, až po nucené nájemníky přidělené Němci a dočasně ubytované příslušníky SS. A špehové se nacházejí všude. Nastává závod s časem a pro Claru i její blízké se život mění v trýznivé čekání na smrt… či záchranu.Zhruba z 5000 Židů z městečka jich přežilo šedesát. Po válce se Clara s rodinou dostala přes Slezsko a Německo do Izraele a roku 1957 se odstěhovala do USA. V bunkru si psala deník, v němž zaznamenávala podrobnosti každodenního života. Nyní ho uchovává Muzeum holocaustu ve Washingtonu.Zcela unikátní svědectví, které bere za srdce, je příběhem plným hrůzy a utrpení, ale také lidskosti i jedinečnou výpovědí o naději.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , Ikar (ČR)Originální název:
Clara’s War, 2008
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Clařina válka. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (21)
Člověk si nedovede představit, že by prožil schovaný v nějakém malém vyhrabaném bunkru pod podlahou jen pár dní, ale vypravěčka příběhu, tam spolu s dalšími 17 osobami včetně dětí prožila 18 měsíců. Nad hlavou jim bujaře žili Němci a oni se nesměli ani pohnout, aby je nebylo slyšet. Měli štěstí, že mezi Němci se našla i rodina, která jim v této době hodně pomohla a díky nim válku přežili. Clara si celou tu dobu psala deníky a všichni jí v tom podporovali. Na základě vzpomínek z deníků vznikla tato kniha.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Clařina válka v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 159x |
ve Čtenářské výzvě | 13x |
v Doporučených | 15x |
v Knihotéce | 42x |
v Chystám se číst | 101x |
v Chci si koupit | 20x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky Polsko ženy v 2. světové válce holokaust, holocaust podle skutečných událostí přeživší holokaustu
Autoři knihy
americká, 1927 - 2018 Stephen Glantz
americká, 1947 Herma Svozilová-Johnová
česká, 1914 - 2009
Patnáctiletá Clara se spolu s rodiči, mladší sestrou a dalšími dvěma rodinami ukrývá v podzemní skrýši, vykopané ve sklepení domu, který skrývající se spřízněná rodina věnovala Volksdeutscherovi Beckovi a jeho manželce Julii, která u Clařiných rodičů pracovala jako hospodyně. Ve sklepení, ve kterém se dospělí nemohli ani rovně postavit, nakonec přežívalo osmnáct lidí. Skrývali se zde od prosince 1942 do července 1944, kdy bylo městečko Žovkva osvobozeno Rudou armádou. Neskutečně obětavá musela být Beckova manželka, která snášela manželovo chlastání, milenky a dokonce i poměr, který měl s jednou z obyvatelek bunkru, a ona se dál o všechny starala. Milenka tak vlastně tělem platila za jejich ochranu. Přežívat tak dlouho v bunkru muselo být utrpení, které si ani nemůžeme dnes představit. Zvlášť, když se skoro každý den dozvídali o smrti dalších a dalších příbuzných, přátel, sousedů a známých.
Malá poznámka: nedokážu si představit, že muži v bunkru kouřili, jak autorka píše, že ze začátku dostávali cigarety a dole pokuřovali, když tam měli málo vzduchu a v létě ani nemohli nijak větrat a topili se ve vlastním potu.