Člověk Gabriel přehled

04.03.2025

Mám moc ráda knihy, které mi dovolí nahlédnout do něčeho, o čem bych se normálně neměla šanci dozvědět. Náhléd do romské komunity, jejich zvyků, smýšlení. Moc se mi to líbilo.

26.02.2025

"Nelze odehnat ode dveří osud."

"Lidé často chtějí, aby se druzí chovali jako oni, protože se utvrzují v tom, že oni se chovají správně."

Lidé, jak svůj národ nazývá člověk Gabriel, světští, jak je nazýváme mi ostatní lidé. To je jejich příběh, o jejich životě, snech, představách a magických schopnostech. A o výjimečném Gabrielovi. Úvodní popisy na mě neodbytně působily jako zidealizovaná bída. V ničem jiném kočující cikáni ve své době nežili, a taky kradli slepice aj. domácí zvířata, lhali, podváděli. A přece Dubská tento způsob života a přístup k němu popisuje téměř jako procházku rajskou zahradou. Mohla by psát básně, na mě ale její krásná slova působila nevěrohodně. Nepochybně je to způsob život, v němž lze nalézt vedle strastí i radosti, zejména z klanového způsobu života a díky pocitům svobody. Ale dál bych v té oslavné básni nepokračovala. Podobně nesouhlasné pocity ve mně vyvolala např. zmínka o starém známém cikánském čtení z ruky, resp. deklarovaný údiv Gabriela nad těmi, jež se ptají jejich žen na svou budoucnost, a potom se jenom zlobí. Jenže ono je to často tak, že to romské ženy samy oslovují kolemjdoucí a nabízí své služby, nejenom jsou oslovovány. A samy se pak zlobí, když jsou odmítnuty.

Romská problematika nebo jiná menšinová populace či skupina obyvatel není můj problém. Problém mám s umělým zkrášlováním a idealizací, které nastavují pokřivené zrcadlo. Část roboty a postoje většinové společnosti k Romům již v románu naopak odrážely většinový, historicky setrvalý a takřka neměnný diskriminační postoj jedněch k druhým. Kvůli té úvodní nekritické, omamné ódě na kočovný život cikánů jsem knihu málem odložila, jenže to bych přišla o jinak zajímavý a poučný příběh z doby Rakouska Uherska, z doby roboty, z doby, kdy tažnou silou byli koně, z doby, kdy výrobní silou byli lidé. Dubská v každém případě sepsala oslavnou lyrickou prozaickou báseň na jedno utlačované etnikum. Na postavě člověka Gabriela, poctivého a pracovitého mladého Roma, pak vyzdvihuje jejich úzké propojení přírodou, magické schopnosti, a především tak poukazuje na nešvar házení všech do jednoho pytle.

"Zlí lidé jsou většinou jen ti největší zbabělci, kteří si jen berou sílu z těch ostatních."