Co nám oheň vzal přehled

06.01.2025

Běžně horory, fantazie, magiku apod. nevyhledávám, zde jsem četla, stejně jako předešlé knihy, kvůli mé plánované cestě. Povídky, všechny vyprávěné ženami, mají podivnou atmosféru, točí se kol psychopatů a psychotiků, narkomanů, z některých na mne šla stísněnost až úzkost (Sousední dvorek, Adelin dům, Pod černou vodou...), , jiné vyvolaly i úsměv (Jen holé kosti). Přemýšlím, zda ty povídky odráží stav autorčiny duše. Největší zamyšlení nad symbolikou povídky, po které se jmenuje celá kniha - celá Argentina prošla velmi bolavou cestou ke svobodě. A pozitivní témata pro plánovanou cestu ? Budu koukat po pouličních oltářících gaučita Gila, Pomba Giry a San la Muerte, na trhu budu hledat dovezenou krajku ňandutí. (Pro toho, kdo bude číst - určitě si najděte na netu, jak se ta krajka vyrábí )

06.03.2023

Málokdy čtu povídky. Sotva si zvyknu na postavy a prostředí, už to končí. Bylo mi ale doporučeno číst povídky jinak. Soustředit se na prostředí a kulisy a ne tolik na dějovou linku. No tady to ani jinak nešlo. Popisy prostředí byly skvělé ve všech povídkách. Vykreslení postav se mi taky líbilo, vždy byly něčím zajímavé a nikdy ne jednobarevné. Většinou se tam vyskytovali lidi na okraji společnosti, alkoholici, feťáci, zloději, ... Povídky končí tam, kde by u románu v podstatě začínal děj. Po dočtení povídky jsem si vždy říkala: co že!? Vyvolávaly napětí a celkově způsobovaly zvláštní ztísněnost, a některé i znechucení nad morbidnostmi, které se tam děly. Ale jsem ráda, že jsem to četla a asi to musím nechat v sobě ještě dozrát...