Co se stalo, když Nora opustila manžela aneb Opory společnosti přehled
Elfriede Jelinek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102986/co-se-stalo-kdyz-nor-102986.JPG
4
14
14
Provokativní kritická hra o ženském údělu a marném boji za tzv. rovnoprávnost rozvádí další osud hrdinky Nory ze stejnojmenné Ibsenovy hry, jejíž děj autorka přesunula do období krize ve 20. letech 20 století.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2010 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Was geschah, nachdem Nora ihren Mann verlassen hatte oder Stützen der Gesellschaften, 1977
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Co se stalo, když Nora opustila manžela aneb Opory společnosti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Navzdory názorům některých odborníků, plně souzním s obsahem i formou odpovědi Jelinekové na otázku obsaženou v názvu. Rozmazlená, nedospělá husička si zákonitě musí natlouct. A když už, tak už. Drsné, vtipné, pravdivé.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Co se stalo, když Nora opustila manžela aneb Opory společnosti v seznamech
| v Přečtených | 19x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 1x |
| v Chystám se číst | 12x |
| v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Pianistka |
| 2008 |  Milovnice |
| 2006 | Lačnost |
| 2010 | Vyvrhelové |
| 2011 | Zimní putování |
"Usekli ženě hlavu a dovolují ji jen tělo, protože hlavou by si mohla něco myslet..."
Je to pokračování Domečku pro panenky, a přece vlastně není. Vystupují tam všechny postavy z původního dramatu (kromě Ranka, samozřejmě, ten zapomenut zemřel), ale ... jinak. Nejen chronologickým posunutím dále do dvacátého století. Víc je ta proměna vidět ve vědomé reflexi původních postav (Vy se jmenujete Nora? Jako ta hrdinka z Ibsenovy hry?), kdy tam všichni působí jako karikatury sebe, jako postavy rezignující na komplexnost a psychologickou věrohodnost. Jsou to vlastně schematické figurky reprezentující své typy v absurdní, zesměšňující a nelichotivé nadsázce.
Takhle to paní Jelinek vymyslela a vymyslela to dobře. Neříkám, že ne. Když tam postavy nahlas říkají to, co by normálně nahlas nikdy neřekly (protože konvence, protože komunikační strategie, protože sebeklam a stylizace) znepokojuje to tím, jak to vypadá absurdně a nepřirozeně. Ale není ta absurdita víc v nás, divácích? Co to o nás vypovídá, když divadelní hra vypadá nerealisticky a nepravdivě právě tehdy, když postavy pravdivě popisují svoji realitu? Co to říká o našich vlastních hrách, které hrajeme na jevištích svých profesních a osobních vztahů?
Nejvíc to na mě působilo, když Nora zároveň popisuje přesně to, co dělá a dělá přesně to, co popisuje. (Příklad: "Óóóch, lehce uražena dupu nožkou a ještě jednou se otáčím kolem své svislé osy, přičemž však na tebe zdola šelmovsky pokukuji, abych dala najevo, že to nemyslím tak vážně, jak to vypadá."). To už bylo tak bizarní, že se mi z toho začal vařit mozek. :-)
Proč tedy nakonec pro mě tenhle druhý díl Nory nebyl pětihvězdičkovým zážitkem? Možná právě proto, že nebyl lidským příběhem, že to byla spíš sociologická a antropologická studie, kterou jsem mohl sice procházet se zájmem (což jsem opravdu dělal), ale bez skutečného spoluprožívání. Lidé ve hře byly zajímavým materiálem k pitvání a analýze, ale nebyli to lidé, kteří by mě dojímali, o které bych se mohl bát, se kterými bych mohl žít...