CoDex 1962 přehled
Sjón (p)
Dvacet let připravovaná trilogie CoDex 1962 je Sjónovo největší a nejambicióznější dílo. Splétá v něm starověká i moderní témata do jedinečného vyprávění, které zahrnuje snad úplně všechno — beletrii, historii, teologii, folklór, film, poezii, komiks, mýtus, drama a samozřejmě bohatou tradici islandského vypravěčského umění. Vypravěč knihy Josef Löwe se narodil v roce 1962 — ve stejném roce, dokonce ve stejném okamžiku jako autor. Jeho příběh však začíná daleko dříve v postavě hladovějícího židovského uprchlíka za druhé světové války. V maloměstském německém hostinci naváže vztah s místní pokojskou a společně pak stvoří z kousku hlíny dítě, ne nepodobné mýtickému Golemovi. Jestliže první díl je milostným příběhem, druhý je pak příběhem detektivním. Löwe přijíždí na Island se svým hliněným dítětem v krabici od klobouku, aby se zapletl do záhadné vraždy. Na konci této části jeho hliněný syn ožívá. V závěrečné části, která se odehrává v současném Reykjavíku, se Josefův příběh stává science fiction. Pomalu začne vycházet najevo, co se za Josefovým příběhem doopravdy skrývá. Geneze celé knihy se pak uzavírá do kruhu a my nahlédneme na nebezpečnou cestu, která by lidstvo mohla čekat. Budoucnost však podle Sjóna není tak temná, jak se nám může v současnosti zdát.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize CoDex 1962. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (1)
Holly, Stříbrné hrdlo a další knižní novinky (20. týden)
12.05.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha CoDex 1962 v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 5x |
v Knihotéce | 9x |
v Chystám se číst | 15x |
v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
postmoderna islandská literatura
Postmoderna na islandský způsob. Četl jsem opravdu jen zběžně, nebavilo mě to. Ale není to zlý, jsou tam pěkný mikropříběhy, ale jako celek to moc pohromadě nedrží, nebo spíš mi chyběl nějaký silnější impuls, který by mě donutil knihu opravdu přečíst a ne jen tak čtenářsky prozevlit. Byl jsem prostě zvědavej na tenhle Sjónův opus, ale evidentně autorovi svědčí spíš kratší a údernější formát delší novely. Tohle byl na mě moc velkej bordel a řečeno s klasikem až příliš povyku pro nic. Cenim Dybbuk, kterej se nebojí v týhle jinak skvělý edici přinášet opravdový literární špeky. Holt, někdy to prostě trochu zaskřípe, ale věřím, že i tahle kniha si svý nadšený čtenáře najde. No, já k nim patřit nebudu. Pro mě jsou králové "postmoderního" románu Nabokov a Pynchon. Sjón se k nim tu a tam přibližuje, ale jejich kvalit nedosahuje. Ale i tak doporučuji všem příznivcům nejen islandský prózy. Kdybych tomu měl dát nějaký hodnocení tak asi lepší 3 hvězdy, procentuálně tak 70%.