Čtvrtá překážka přehled

12.10.2024

Nádherná kniha čtená mnohokrát v mládí. Dodnes má místo v mém srdci a v mé knihovně.

10.08.2022

Co vlastně napsat ke Čtvrté překážce (v orginále "vysotě", výšce, kótě, je to vlastně moc pěkná nepřeložitelná slovní hříčka pro "mety", které hlavní hrdinka musí ve svém životě zdolat - až k té poslední). Maminka mi z ní četla v době, kdy jsem byl o dost menší než mládež, pro kterou je určena, a nyní jsem rozhodně o mnoho starší, než mládež, pro kterou je určena. Přesto stojí za přečtení a to bez ohledu na věk čtenáře, tedy alespoň pokud je ten věk spíše vyšší.
Co patrně nemuselo docházet cílovému publiku (i když kdo ví), je skutečnost, že hlavní hrdinka pochází evidentně z hodně privilegovaného prostředí Sovětského svazu 20. a 30, let. Marionella Vladimirovna Koroleva, známá pod přezdívkou Gulja se narodila 9. září 1922 v Moskvě v rodině režiséra a scénografa Moskevského komorního divadla Vladimira Daniloviče Koroljova a zaměstnankyně filmové továrny, herečky Zoji Michajlovny Bogdanové (Kozitskaja).
Rodina disponovala bytem, malá Gulja už od svých 3 let hrála v různých filmech atd., v pubertě si užije dobrodružství na Artěku a setká se Molotovem... Čtenáři rozhodně není prezentována běžná sovětská sociální realita těch let. Současně je jen naznačeno, že se její rodiče rozvedli, pouze najednou je otec v Moskvě a matka s dcerou v Kyjevě. Román netematizuje jakékoli trauma s tímto spojené, a možná opravdu ani žádné nebylo. Tak či onak nic z toho není Guljina vina a ani vina autorky knihy. Kniha je pojata lehounce jako hagiografie, pomíjí některé problematické aspekty Guljina života atd., jejím cílem je zkombinovat skutečný život skutečné dívky a mladé ženy s určitým archetypem. Jako člověk, který si rád čte v životopisech pravoslavných svatých pro to mám pochopení.
Kniha mne tak vede k otázce, co je doopravdy důležité, skutečné a pravdivé. A odpověď, zejména s ohledem na skutečnost, že jsem včera zhlédl dokument o stalingradské bitvě, je vlastně prostá: Gulja prožila hezké dětství a mládí a - aniž musela - nechala svého malého synka u své matky a odešla do pekla války jako zdravotnice. Na straně SSSR zemřelo jen v bojích o Stalingrad 1,1 milionu lidí. Gulja 23. listopadu 1942 někde v tom místě, kde jsem na mapce udělal černé kolečko. Gulja tak v románu svým způsobem zastupuje, personifikuje každého z těch více než milionu padlých. Každý z nich měl nějaké dětství a mládí, většina z nich patrně mnohem stísněnější a chudší, ale dost možná neméně pěkné. Pláče-li čtenář pro mladou Gulju, pláče vlastně pro všechny ostatní. Také na mne jako na čtenáře v polovině roku 2022, velmi smutně doléhala skutečnost, že hlavní hrdinka, v dospívání zcela přirozeně rozkročená mezi Kyjevem a Moskvou, by nyní asi musela volit, kterého rodiče se vzdát...
Jinak knížka se čte velmi dobře jako příběh i beze všech těch reflexí, bez kterých se to u mě tak nějak neobejde.
Přečetl jsem ji takřka jedním dechem a můžu beze všeho doporučit!