Populární knihy
Nové komentáře u knih Jelena Iljina
Čtvrtá překážka
„Nádherná kniha čtená mnohokrát v mládí. Dodnes má místo v mém srdci a v mé knihovně.“
— Juzek
Čtvrtá překážka
„Co vlastně napsat ke Čtvrté překážce (v orginále "vysotě", výšce, kótě, je to vlastně moc pěkná nepřeložitelná slovní hříčka pro "mety", které hlavní hrdinka musí ve svém životě zdolat - až k té poslední). Maminka mi z ní četla v době, kdy jsem byl o dost menší než mládež, pro kterou je určena, a nyní jsem rozhodně o mnoho starší, než mládež, pro kterou je určena. Přesto stojí za přečtení a to bez ohledu na věk čtenáře, tedy alespoň pokud je ten věk spíše vyšší.
Co patrně nemuselo docházet cílovému publiku (i když kdo ví), je skutečnost, že hlavní hrdinka pochází evidentně z hodně privilegovaného prostředí Sovětského svazu 20. a 30, let. Marionella Vladimirovna Koroleva, známá pod přezdívkou Gulja se narodila 9. září 1922 v Moskvě v rodině režiséra a scénografa Moskevského komorního divadla Vladimira Daniloviče Koroljova a zaměstnankyně filmové továrny, herečky Zoji Michajlovny Bogdanové (Kozitskaja).
Rodina disponovala bytem, malá Gulja už od svých 3 let hrála v různých filmech atd., v pubertě si užije dobrodružství na Artěku a setká se Molotovem... Čtenáři rozhodně není prezentována běžná sovětská sociální realita těch let. Současně je jen naznačeno, že se její rodiče rozvedli, pouze najednou je otec v Moskvě a matka s dcerou v Kyjevě. Román netematizuje jakékoli trauma s tímto spojené, a možná opravdu ani žádné nebylo. Tak či onak nic z toho není Guljina vina a ani vina autorky knihy. Kniha je pojata lehounce jako hagiografie, pomíjí některé problematické aspekty Guljina života atd., jejím cílem je zkombinovat skutečný život skutečné dívky a mladé ženy s určitým archetypem. Jako člověk, který si rád čte v životopisech pravoslavných svatých pro to mám pochopení.
Kniha mne tak vede k otázce, co je doopravdy důležité, skutečné a pravdivé. A odpověď, zejména s ohledem na skutečnost, že jsem včera zhlédl dokument o stalingradské bitvě, je vlastně prostá: Gulja prožila hezké dětství a mládí a - aniž musela - nechala svého malého synka u své matky a odešla do pekla války jako zdravotnice. Na straně SSSR zemřelo jen v bojích o Stalingrad 1,1 milionu lidí. Gulja 23. listopadu 1942 někde v tom místě, kde jsem na mapce udělal černé kolečko. Gulja tak v románu svým způsobem zastupuje, personifikuje každého z těch více než milionu padlých. Každý z nich měl nějaké dětství a mládí, většina z nich patrně mnohem stísněnější a chudší, ale dost možná neméně pěkné. Pláče-li čtenář pro mladou Gulju, pláče vlastně pro všechny ostatní. Také na mne jako na čtenáře v polovině roku 2022, velmi smutně doléhala skutečnost, že hlavní hrdinka, v dospívání zcela přirozeně rozkročená mezi Kyjevem a Moskvou, by nyní asi musela volit, kterého rodiče se vzdát...
Jinak knížka se čte velmi dobře jako příběh i beze všech těch reflexí, bez kterých se to u mě tak nějak neobejde.
Přečetl jsem ji takřka jedním dechem a můžu beze všeho doporučit!“... celý text
— Kojotisko
Čtvrtá překážka
„U Gulji jsem prořvala pubertu, a moc jsem si přála, aby 4.překážka nikdy nemusela nastat.“
— Aghatte
Čtvrtá překážka
„Tohle byla jedna z prvních knížek, co si má tehdy čtrnáctiletá máma koupila. Po ní jsem ji zdědila já. V dětství jsem ji četla několikrát a přiznám se, že některé sovětské reálie jsem vůbec nechápala. Bohužel se kniha během několikerého stěhování ztratila, takže v dospělosti jsem se k ní nevrátila.“... celý text
— gleti
Čtvrtá překážka
„Tak na tuhle knížku jsem narazila teď při úklidu v knihovně. Naposledy jsem ji četla asi před půl stoletím, proto mi to nedalo a hned jsem se do ní pustila a vybavila si tak vzpomínky na ZŠ, jak jsme to všichni ve třídě četli. Vzpomínky jsou fajn....“... celý text
— Schamila
