gleti komentáře u knih
milovaná knížka z dětství, taková, která i po půl století vykouzlí úsměv na rtech.
Milé dobrodůžo pro děti. Škola na plachetnici nadchne nejednoho potenciálního dobrodruha.
Přiznám se, že jsem čekala víc. Protože jde o mou první knihu od autorky a nevím, zda se mé výtky týkají pouze jedné knihy, či jde o autorčin styl psaní, vadila mi statičnost děje a velká popisnost událostí.
Ano autorka dobře zná vesnické prostředí, (krátce jsem na vesnici žila a některé situace ve mně rezonovaly známými zážitky) a její postavy jsou plasticky podané, přesto dávám jen tři hvězdičky, a to hlavně za do poslední chvíle neodhaleného vraha.
Už při prvním čtení před coronou mě kniha oslovila syrovým líčením životních osudů mladičkého hrdiny.
Po vypuknutí pandemie jsem se k ní vrátila. To, co nyní zažíváme je zlé, ale zdaleka to nedosahuje drsnosti pandemie španělské chřipky.
každý z mladých hrdinů tají něco, co ho velice poznamenalo, a přestože v závěru dochází k určité očistě vnímání světa, je to teprve první krok směrem k dospělosti.
Moje druhá knížka od této dvojice a opět maximální spokojenost.
Autoři nás citlivě provedou nejenom největšími úspěchy Čáslavské, ale i jejími tragédiemi.
Čtenáři nezbývá, než statečnou ženu obdivovat.
Za mě zklamání.
Před třiceti lety jsem shlédla film Doktor, který je knihou volně inspirován a který ve mně zanechal hluboký dojem.
Bohužel v tomto případě se rčení ´kniha lepší filmu´ se nenaplnilo.
Před dávnými a dávnými časy, kdy jsem knihu četla, na mě velice zapůsobila, ale dnes si z ní pamatuji jedině to, že jsem ji přelouskala. Musím napravit rereadingem.
Dlouho jsem se bála jezdit páternostrem, abych náhodou neulítla jako Zuzanka.
Jedna z mých prvních knih, záviděla jsem Dášence její dobrodružství s Pumprlíkem.
Více takovýchto knížek plných jasných a srozumitelných informací, knížek, které ukážou dětem radost z poznání.
(SPOILER) Ta "hodná holka" ve mně knihu nepochopila. Tak jsem se obrátila na tetu Wiki a strejdu Gůgla a našla vysvětlení úspěchu knihy, s kterým souhlasím.
je důležité uvědomit si negativní emoce, vztek není vždy špatný, největší poklad je, když tě má někdo rád a přestože ho zlobíš, nachystá ti dobrou večeři.
Briggs opět napsala kvalitní oddechovku, od níž má čtenář problém se odtrhnout.
Knihy Diany Gabaldon mě natolik fascinují (svou barvitostí a plastičností), že jsem ochotna prominout naprosto nevěrohodnou hrdinku.
Chvíli mi trvalo se začíst, autorka neustále skáče v čase a prostoru a čtenář musí být hodně pozorný. Postupně jsem však podlehla jejímu barvitému vyjadřování, kterým popisuje hrdinovy problémy, ať už s depresemi nebo sexualitou.
TOHLE není kniha pro běžného čtenáře, ale pro toho, kdo se pokouší psát.
A přestože jsou její rady univerzální a na nejednom tvůrčím psaní jsem je slyšela, je dobré si je připomenout. Vždyť Gabaldon je mistryní svého oboru.
Do posledního písmene naplnila očekávání, která humbuk kolem knihy vyvolal. Řemeslně naprosto dokonalá kniha, od které má člověk problém se odtrhnout.
Musím přiznat, že autorka umí psát ženské postavy. Na rozdíl od těch mužských jsou plastické se svými chybami i přednostmi. Mužští představitelé mi připadají jako přes kopírák, hláškující oběti ženských intrik.
Introverti celého světa spojte se.
Vězte, že nejste divní a svět naši "odlišnost" potřebuje!