gleti komentáře u knih
Mám tendenci si islandskou společnost idealizovat ( pro jejich vztah ke knihám) proto mě (naivně) trochu překvapilo, že i zde bují (doslova) korupce a na to navazující zločiny.
Jako detektivka příběh funguje a nelineární děj udrží čtenářovu pozornost.
Bizarní příběh o bizarních lidech, napsaný vynikajícím jazykem, na první stránce vtáhne čtenáře do děje, aby ho na poslední stránce vyplivnul s pocitem - ´to byla jízda´.
Na první počtení jde o nenáročnou knížku životních příběhů hlavní hrdinky Precious Ramotswe.
Když se začtete, zjistíte, že vůbec nejde o tuctovou hrdinku, ale o bojovnici, která se vyrovnala s domácím násilím, která zabíjí krokodýly a jedovaté hady, pronásleduje vrahy a zloděje.
To vše podbarvené krásnou přírodou, kontrastující s těžkými životními podmínkami afrických obyvatel.
Není moc knih, co by mě překvapily dějovými zvraty, z čehož plyne, že tohle je jedna z nich.
Napřed jsem knihu odložila, protože nečekaný vývoj zabočil někam, kam se mi moc nechtělo. Ale Sethův osud mi nedal spát. A nakonec jsem ráda poodkryla oponu halící jeho tajemství.
Na první pohled kniha o milostném vzplanutí puberťáka ke starší (cca o dvacet let) krásné ženě.
Hluboko pod ním probleskují pocity mezigenerační viny a vyrovnávání se s ní.
Problémem je, že ona vina začala pouhopouhým plynutím s proudem, které v prvopočátku nevypadá nijak špatně, ale ty konce.
Ty konce, které paralyzují i následující pokolení.
Všichni, co sdílí domácnost s kočkou, to ví.
Tvoreček, který se k vám tulí, vrní a něžně vás ducá tlamičkou, je ve skutečnosti nebezpečný predátor, který pokud by to jeho velikost umožnila, s chutí by vás zkonzumoval.
Jednoduchý příběh o Lásce, co porazí Zlo s velkým Z, stokrát vyprávěný a stále duši potěšující.
Je mnoho podivností ve státě Dánském (a nejen tam), tak proč se jim nevysmát, i když z nich (hlavně v případě povídky Škvíra) mrazí.
Málo knih ve mně vyvolává tak ambivalentní pocity jako kniha Farma pod eukalypty.
Na jedné straně optimistický popsaný příběh o vyrovnávání se s katastrofou čtenáře zaujme.
Na druhé straně chybějící jakákoli citová reakce hrdinů na pohromu apokalyptických rozměrů ho naprosto zmate.
Je zajímavé, jak se hrdinové učí žít v nových podmínkách, ale jejich neuvěřitelně stoický přístup vzbuzuje nedůvěru.
Potkají se tři, už ne děti a ještě ne dospělí.
Setkáváme se s nimi v okamžiku, kdy ochromeni bolestnými ztrátami "Neví kudy kam". Během jediného dne je umožněno nastoupit obtížnou cestu k pochopení a uzdravení nejen jim ale i čtenáři, který je doprovází.
Silná kniha. Jedině výjimečný člověk dokáže tvrdit, že neexistuje kolektivní vina, přesto všechno, co v koncentrácích viděl a zažil.
Vždy, když čtu detektivku od Marshové, mrzí mě, že není stejně známá jako její slavnější současnice Agháta. Ve všem se své proslulejší kolegyni vyrovná; neotřelé zápletky, platičnost postav.
Charlie, zocelený prožitým utrpením (Vlk v pasti), se opět pouští do boje se Zlem s velkým Z, které bez ztráty kytičky porazí. Takže čtenář sotva popadající dech odtrhne od poslední stránky oči údivem "To už je konec?" a zděšením, že na další pokračování bude čekat (minimálně) rok.
Druhý díl, opět skvěle. Kluci se zase potýkají s problémy života; nové prostředí, nová práce, nemoc; a zvládají tu s lehkostí tu s obtížemi. Ale vše dobře dopadne.
Podobných zamilovaných knih je mnoho. Tyto (On a My) jsou pro mě výjimečné pro pohodu, kterou autorky zachytily. Pohodu, jakou zažijete v milující rodině.
Jsou knihy, které vás natolik osloví, že po jejich dočtení zažíváte stav podobný absťáku. (Buďte klidní tato kniha to není).
A pak jsou knihy, sice čtivé, ale vyloženě odpočinkové. Vhodné pro stavy vyčerpání, nemoci a čtenářského absťáku. Nora Roberts napsala přes dvě stě knih, zatím jsem z nich přečetla necelou desetinu, ale všechny spadaly do druhé skupiny.
V sérii Eva Dallasová okořenila autorka klasickou detektivku scifi reáliemi, čímž získala nové zajímavé zápletky. Zaujmou, pobaví, ale časem na ně zapomenete.
Přiznám se, že po jedenácté už mě přestává bavit schéma - Mercedes potká Zlouna. - Zloun ji načechrá kožíšek. - Mercedes zlikviduje Zlouna.
Kdyby autorka netrousila drobečky zápletky. která spojuje obě série (Mercedes a Anna), asi bych si od ní dala větší odstup.
Přesto, že v rámci série jde (podle mě) o slabší díl, stále je to velmi kvalitní odpočinková literatura.
Překvapilo mě, co všechno skrývá člověk, kterého považujete jen za přerostlého puberťáka. Už v "MY" si Blake Riley získal mé srdce,takže stačilo přidat trochu trápení, trochu obětavosti a štěňátka a usídlil se v něm natrvalo.
Přesto Wagsky na rozdíl od HIm do mé topky patřit nebudou.
"Muffin a čaj" mě natolik zaujaly, že jsem "Koláčky a spiklence" nemohla jen tak přejít.
Musím přiznat, že mě kniha trochu zklamala.
Připadalo mi, že hlavní zápletka překypuje klišovitostí, ještě umocněnou poznáním, že nositelé největších chyb jsou rodičovské osoby.
Protiváhou jsou jim přátelé hlavních hrdinů - spiklenci, kteří se velmi silně namočili v bažině Marrysueovství (Garrystuoství).
Jen hlavní hrdinové dál statečně nesou pochodeň dobrých postav. (Daniho stav je popsán tak dobře, až mě napadlo zda autor něčím podobným neprocházel.)
A právě kvůli nim se vyplatí knihu přečíst.
pro ty, co neznají pojem "Mary Sue": https://cs.wikipedia.org/wiki/Mary_Sue
Je to těžká kniha. Obsahem i formou.
Po obtížném dětství život nachystal Louisovi další krutou zkoušku a my se s ním setkáváme v okamžiku vyrovnávání se s ní. Jako všichni i on musí projít všemi nepříjemnými stádii, má to však o to horší, že postrádá podporu rodiny. Tak jí hledá, kde může a zahlcuje čtenáře slovy, dojmy emocemi.
Ano, životní příběh malé Ady je zajímavý, ale mě daleko více zaujaly osudy jejího otce. Jeho boj s homofóbii, se státní správou (mccarthismus) s nemocí. Přes všechny překážky však dokázal vybudovat úžasnou věc.