gleti komentáře u knih
Odpočinková detektivka okořeněná kočičími hrdiny. Je vidět, že autorka kočky dobře zná a miluje je tak jako její hrdina.
Přiznávám, že jsem od knihy moc nečekala. Zajímala mě hlavně proto, že v Čechách se moc literatury LGBT nepíše. O to víc jsem byla překvapena zdařilostí knihy. Příběh stokrát ohraný a přesto svěže podaný, hrdinové možná trošku klišovití, ale stále v hranicích uvěřitelnosti. Sečteno a podtrženo jako prvotina velmi slušné.
takto si představuji pohlazení na duši.
Na pozadí velkých sociálních problémů žijí lidé, včetně malého Toma, jeho mladinké maminky, sousedů Albieho a Odette a babči Madelaine, kteří své dny nemarní hořekováním nad osudem, ale hledáním štěstí a radosti.
Mistr se nezapře. Ani když se pustí do tématu červené knihovny, nevzejde z toho tuctová záležitost.
Mám pocit, že Waltari trochu přehnal plochost a povrchnost Kaariny a jejich známých, snad aby o to víc vynikl Josefův vtip a zvídavost.
Kdo z nás, duší romantických, netouží podívat se do rytířských časů, kdy se muži bili pro krásné oči dam? Jenže návrat do reality bývá tvrdší než pád na zledovatělém chodníku.
každý hledáme své Dveře do léta. Zatím, než otevřeme ty pravé dveře, kochejme se Heinleinovou sci-fi pohádkou, v níž dobro pomocí vědy a techniky zvítězilo nad zlem.
Obdivuji um autorky, která kusým biblickým informacím dodala život, takže při čtení máte pocit, že se společně s hrdiny procházíte po Babylónském tržišti, putujete vyprahlou pouští či předkládáte dary faraonovi.
Naše poznání starověku se od doby vzniku knihy několika násobně zvětšilo, ale na kouzlu jí to nic neubralo.
Tentokrát Charles s Annou nemusí dojíždět za nebezpečím, samo si je vyhledá doma.
Na ságách mě baví, jak autoři v jednotlivých knihách trousí drobečky zápletky, která spojuje celý jimi vytvořený svět.
Tahle série mě moc baví. Především to, jak Briggsová svou hrdinnou omegou Annou týrá alfy. Není nad jednu neposlušnou ženskou, která dokáže usadit mužské.
Pro mě byl tento díl důležitý i vyrovnáváním se se smrtí blízkého člověka, něčím, co jsem nedávno prožívala.
Během chvilky přečtená nenáročná kniha. Jako detektivka trochu slabší, ale výbornému komiksu čtenář něco odpustí.
na velmi malém prostoru se prezentují myšlenky, jejichž hloubku si uvědomíte až po přečtení. Jejich sílu ještě umocňují poetické, byť neobvykle zneklidňující obrázky.
Některé příběhy se píši samy, Zátopkův k nim patří. Příběh o statečném bojovníkovi, který pokořil nejen sám sebe, ale i lidskou hloupost.
Navíc v komiksovém podání, které vytře zrak každému, kdo si ještě dnes dovolí tvrdit, že "kreslenky" nejsou umění.
Netradiční prostředí, uzavřená problematická komunita a zpátečnické názory kněží vzbuzuje otázku má vůbec církev šanci se obrodit? Přestat lpět na tradici a otevřít se člověku?
Nevím, děj se odehrává ve 40. letech, ale mě občas připadá, že se moc nezměnilo.
Připadá mi, jako by postoj, kdy se člověk distancuje od hrůz kolem sebe, pronikl i do knihy, která jen popisuje Brázdovu cestu dvacátým stoletím. Všechno včetně otřesných událostí (popravy vězňů) je pouze bez emocí zaznamenáno. Možná to však jinak ani nejde, protože by se čtenář z těch hrůz mohl zbláznit.
překvapivá kniha,
přiznám se, že jsem se na autisty vždy dívala jako na mentálně postižené, ale tahle kniha mě vyvedla z hlubokého omylu.
Mladinký autor nás seznamuje nejen s tím, co to je být autista, ale i se svou tvorbou na chlapce jeho věku (13,14) chytrou a osvěžující.
Chápu, že to není kniha pro každého, Číst gay erotiku může někomu dělat problém. A ano je tam opravdu hodně postav a čtenář se mezi nimi ztrácí, ději by prospělo, kdyby bylo o třetinu kratší, ALE ...
hlavní hrdinové jsou plastičtí, zápletka úsměvná, prostředí příjemné, nedělalo mi problém vrátit se zpět na vesnici 90. let, i když jsem ji zažila jen z rychlíku (návštěvy u tetičky).
přiznávám, že minimálně jednu, spíše dvě hvězdičky dávám za odvahu vydat první gay erotiku u nás.
Člověk až žasne, jak může být fanfarónství a švejkování úspěšné. Protože to jsou metody, kterými Oskar Schindler vítězil nad sadistickým nacismem.
hodně silná kniha a hodně velkém štěstí a odvaze. Szpilman knihu napsal, aby se vyrovnal s prožitými hrůzami, s něčím, co normální rozum odmítá pochopit.
úžasná knížka, jak pro první seznámení s knihou pro nejmenší posluchače, tak pro čtoucí rodiče, které nostalgicky vrátí do dětství.
Nedočteno!!!
Neuvěřitelně mě iritoval autorčin patetický sloh, kterým líčí krajinu Ostravska. Ne že by neměla své kouzlo a poezii, ale spíše než o poezii oslavnou, jde o poezii věčného rváče. Ostravská příroda jako matka Kuráž přes všechny šrámy, které utržila od člověka, znovu a znovu povstává a dokazuje svou nezničitelnost.