Měsíční kámen
Sjón (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245332/mid_mesicni-kamen-zoF-245332.jpg
4
75
75
Je podzim roku 1918, poslední rok první světové války. Obyvatelé hlavního města Islandu, patnáctitisícového Reykjavíku, pozorují oblohu zbarvující se září ohně a plynů ze sopečných výbuchů. Národ slaví vítězství staletého boje o nezávislost na dánské monarchii, radost je však pokažena zákeřně propukající epidemií španělské chřipky. V tomto mikrokosmu se pohybuje šestnáctiletý chlapec, citově vyprahlý sirotek, který si vydělává obsluhou místních homosexuálů a žije filmy promítanými ve dvou reykjavických biografech. Autor v této mnohovýznamové novele zužitkovává své výzkumy výskytu homosexuality a počátků filmových projekcí na Islandu, současně objevuje i nitky vedoucí k vlastním předkům. Sjónovy knihy jsou naprosto jedinečné. Navazuje na samotné kořeny autentického starého Islandu. Úzký vztah s přírodou, který Islanďané pociťují odpradávna, tak plně pokračuje do moderní doby. Nejdůležitější ale je, že se mu daří sjednocovat mysl a srdce. — Björk... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , DybbukOriginální název:
Mánasteinn – drengurinn sem aldrei var til, 2013
více info...
Přidat komentář
Útlá kniha na odpoledne.
Příběh mladého kluka, který objevuje svět filmů, mužů a prožije epidemii španělské chřipky. Ty sexuální scény se tam doslova hodily a knihu doplňují.
Už při prvním čtení před coronou mě kniha oslovila syrovým líčením životních osudů mladičkého hrdiny.
Po vypuknutí pandemie jsem se k ní vrátila. To, co nyní zažíváme je zlé, ale zdaleka to nedosahuje drsnosti pandemie španělské chřipky.
Měsíční chlapec je sice útlá knížečka, ale už dlouho se mi nestalo, abych knihu přečetla za den!
Na mou věru zajímavé, že se ke mně dostala zrovna v době vrcholící pandemie koronaviru. Podobnost čistě (ne)náhodná?
Číst to zrovna nyní by nemuselo být pro každého (španělská chřipka vs korona), ale výborný příběh mladého prostituta na Islandu v době po 1. světové válce, místy teda nechutné, ale proč ne
Tenká knižka, ktorá nás donúti na chviľu zastaviť, zamyslieť sa a uvedomiť si, že môžeme byť vďačný za to čo máme. Príbeh o chlapcovi z Islandu, čo miluje kino a filmy, ale keďže je chudobný - býva kdesi v podkroví so starou mamou, tak mu nezostáva iné východisko, ako zarábať tým, že sa začne "predávať" a keď príde epidémia, odpratávať mrtvoly... Skvelé čítanie, rozhodne odporúčam !!!
Kniha mi bola darovaná hlavne kvôli tomu, že chlapec chodil často do kina a filmy boli jeho vášňou ... presne ako u mňa. Paradoxne časti týkajúce sa filmov ma extra nezaujali, skôr ma bavilo všetko to okolo, ten jeho obyčajný život. Apropo, dvorný textár mojej obľúbenej Björk, takže nie je o čom :-).
Hmm, je to vskutku brilantně napsáno - řek bych až příliš brilantně. Ty sexuální scény, pokud by byly jako obrazy, daly by se vnímat skoro jako tvrdá pornografie. Ale současně v nich není nic nadbytečného, realita je také taková! Sexuální orientace toho l6-letého hocha ovšem zůstává záhadou.
Nič pre mňa. Odrovnali ma hneď prvou kapitolou sexuálnymi scénami a potom som čítala s nechuťou. Pre mňa nudné
Další střípek do skládačky mého propuknuvšího zájmu o soudobou severskou literaturu. Kratičkou novelu popisující život dospívajícího chlapce na pozadí decimující epidemie španělské chřipky na Islandu na počátku 20.století člověk přelouská lehce. Sjón popisuje chlapcovo "rozkoukávání se" ve vnějším i vnitřním světě velmi uvěřitelně a barvitě. Leckdy možná až příliš explicitně (sexuální scény, halucinační sny), ale to k drsnému severu prostě patří.
Měsíční kámen můj čtenářský svět naruby nepřevrátil, ale určitě se vyplatilo ji přelouskat.
Zajímavá knížečka. Psaná stylem, kterým se píší filmové scénáře – obraz, nálada, postavy, kamera, klapka…
Dotklo se mě její historické pozadí. Do té doby jsem netušila, že byla v Reykjavíku epidemie španělské chřipky. Přimělo mě shlédnout „první seriál v dějinách“ Les Vampires a dohledat knihu Michael od Hermana Banga.
Příběh je jímavý, vyprávěný očima dospívajícího chlapce, který se živí tak, jak umí a přitom rád zapomíná na svou realitu ve dvou reykjavíkských kinech. Jeho život je pak jeho vlastním filmem s barvitými popisnými pasážemi a úspornou přímou řečí.
Napůl dětské, napůl dospělé, snové a živoucí.
Líbilo se.
Musím se ohradit proti názoru uživatele Palivo. To, že se mladičký titulní hrdina Sjónovy české druhotiny CHOVÁ jako chlapecký prostitut, nemusí znamenat, že sám homosexuál je. A hlavně, pro příběh to rozhodně není to nejdůležitější.
Já tuhle komorní novelu přečetla jako oslavu počátků kinematografie, chlapeckého dozrávání a hlavně vůle k životu podle svých představ.
Sjón mistrovsky buduje atmosféru, napětí, čtenářka (jakože já), tuší, že se schyluje k jakési KATASTROFĚ, předcházející katarzi. A pak to příjde. Měřeno dnešní optikou, vlastně se zas tak moc nestalo, ale v roce 1918?!
Záverečná pasáž psaná s časovým odstupem, pak podle mého skromného názoru vyjadřuje autorovo přitakání VDĚČNOSTI těm, kteří o nás pečují, když to ještě sami potřebujeme a úctě k našim rodovým kořenům.
Sjón mi prostě ladí a sedí. Těším se na nějaké další příště.
Sjón je velkej kámoš od Björk, s kterou jsem se zase já kamarádil někdy v devadesátých letech. Na její doporučení jsem si tedy přečetl Sjónovu novinku a musím říct, že z ní mám rozpačitý pocit, ostatně jako ze všech dalších knih, které jsem četl a jejichž hlavním hrdinou je prostitut, který rád žmoulá v puse žaludy.
Já proti tomu samozřejmě nic nemám, všichni si do pusy rádi strkáme nějaký divný věci. Někdo žaludy, někdo tofu, já třeba špenát, když mám hodně dobrodružnou náladu. V Sjónově knize o to ani moc nejde, i když je pravda, že erotické scény popisuje dost hardkórově, takže se jako heterosexuální muž musíte nonstop bát, aby vám náhodou nestoupl, což je velmi stresující musím říct. Ani nevím, co bych potom dělal. Jak se pak dál postupuje? Měl bych si koupit cd Michala Bubblé a širší propisky?
Nicméně, mladá bukvice z Rejkjavíku rejdí po žaludech, chodí do kina a pomáhá s odklízením mrtvol během úderu španělské chřipky na sklonku první světové války. Hřebejk by takovej materiál dokázal natáhnout na 65 filmů, Sjón to vše narval na 140 stran a to byl myslím hlavní kámen úrazu, protože i když to bylo dobrý a dobře napsaný , nějak se to nedokázalo dostat pod kůži. Škoda.
Štítky knihy
homosexualita islandská literatura španělská chřipka LGBT, queer, LGBT+ Reykjavík kina, biografyAutorovy další knížky
| 2008 |  Syn stínu |
| 2015 |  Měsíční kámen |
| 2016 | Múza z lodi Argó |
| 2024 |  CoDex 1962 |
Hodně zvláštní kniha. Chápu to jako takovou epickou báseň o počátku islandské samostatnosti a jednom chlapci a jedné chřipce.