Kojotisko komentáře u knih

Murakamiho knížka Spánek je vlastně bohatě a krásně kongeniálně ilustrovaná povídka, která s pro autora typickou poetikou řeší zásadní existenciální témata bytí ve světě. Zvláštní a hypnoticky rutinní svět ženy, která přestala spát a přesto zůstala zcela bdělá a postupně se odcizuje svým nejbližším, protože mnohem skutečnější svět nachází na stránkách Tolstého románu Anna Kareninová, nabízí prosto k mnoha různým interpretacím (o smrti to je!), zejména pak její otevřený (jen zdánlivě otevřený!) konec. Autor nenabízí jednoduchý klíč k porozumění (ty závěrečné úvahy a metaforický konec ve stylu pravoslavné interpretace Lukáše 12,20 jsou zcela evidentní! – Murakami není pravoslavný. – Murakami je Japonec a oni tyhle věci umí vidět, to je jasné z manga filmů!!) a ponechává na čtenáři, zda s posledními slovy povídky příběh opustí jako uzavřený, nebo jej bude dále interpretačně rozvíjet. Způsob, jakým Murakami zkoumá otázku tělesnosti ve vztahu k duševnu je až taktilní, čtenář se vžije do světa hrdinky a jakoby vše až do konce prožíval vskutku v její kůži, přičemž z toho až běhá mráz po zádech… Prostě ano, samozřejmě doporučuji!

3 20.10.2022

Co vlastně napsat ke Čtvrté překážce (v orginále "vysotě", výšce, kótě, je to vlastně moc pěkná nepřeložitelná slovní hříčka pro "mety", které hlavní hrdinka musí ve svém životě zdolat - až k té poslední). Maminka mi z ní četla v době, kdy jsem byl o dost menší než mládež, pro kterou je určena, a nyní jsem rozhodně o mnoho starší, než mládež, pro kterou je určena. Přesto stojí za přečtení a to bez ohledu na věk čtenáře, tedy alespoň pokud je ten věk spíše vyšší.
Co patrně nemuselo docházet cílovému publiku (i když kdo ví), je skutečnost, že hlavní hrdinka pochází evidentně z hodně privilegovaného prostředí Sovětského svazu 20. a 30, let. Marionella Vladimirovna Koroleva, známá pod přezdívkou Gulja se narodila 9. září 1922 v Moskvě v rodině režiséra a scénografa Moskevského komorního divadla Vladimira Daniloviče Koroljova a zaměstnankyně filmové továrny, herečky Zoji Michajlovny Bogdanové (Kozitskaja).
Rodina disponovala bytem, malá Gulja už od svých 3 let hrála v různých filmech atd., v pubertě si užije dobrodružství na Artěku a setká se Molotovem... Čtenáři rozhodně není prezentována běžná sovětská sociální realita těch let. Současně je jen naznačeno, že se její rodiče rozvedli, pouze najednou je otec v Moskvě a matka s dcerou v Kyjevě. Román netematizuje jakékoli trauma s tímto spojené, a možná opravdu ani žádné nebylo. Tak či onak nic z toho není Guljina vina a ani vina autorky knihy. Kniha je pojata lehounce jako hagiografie, pomíjí některé problematické aspekty Guljina života atd., jejím cílem je zkombinovat skutečný život skutečné dívky a mladé ženy s určitým archetypem. Jako člověk, který si rád čte v životopisech pravoslavných svatých pro to mám pochopení.
Kniha mne tak vede k otázce, co je doopravdy důležité, skutečné a pravdivé. A odpověď, zejména s ohledem na skutečnost, že jsem včera zhlédl dokument o stalingradské bitvě, je vlastně prostá: Gulja prožila hezké dětství a mládí a - aniž musela - nechala svého malého synka u své matky a odešla do pekla války jako zdravotnice. Na straně SSSR zemřelo jen v bojích o Stalingrad 1,1 milionu lidí. Gulja 23. listopadu 1942 někde v tom místě, kde jsem na mapce udělal černé kolečko. Gulja tak v románu svým způsobem zastupuje, personifikuje každého z těch více než milionu padlých. Každý z nich měl nějaké dětství a mládí, většina z nich patrně mnohem stísněnější a chudší, ale dost možná neméně pěkné. Pláče-li čtenář pro mladou Gulju, pláče vlastně pro všechny ostatní. Také na mne jako na čtenáře v polovině roku 2022, velmi smutně doléhala skutečnost, že hlavní hrdinka, v dospívání zcela přirozeně rozkročená mezi Kyjevem a Moskvou, by nyní asi musela volit, kterého rodiče se vzdát...
Jinak knížka se čte velmi dobře jako příběh i beze všech těch reflexí, bez kterých se to u mě tak nějak neobejde.
Přečetl jsem ji takřka jedním dechem a můžu beze všeho doporučit!

2 10.08.2022

Kniha o skupině japíků, odříznutých sopkou ve svém vymakaném eko ráji od naprosto nezbytné civilizace, kteří vedou malou, ale intenzivní válku s tlupou vyhladovělých bigfootů. Zni to jako nějaké "béčko", ale ve skutečnosti se jedná o geniální kombinací společenského satiry a survival dramatu, v němž přežít tváří v tvář drsné a nemelodramarické realitě přírody znamená odhodit spoustu civilizační nadstavby a stát se neméně divokým a krutým primátem, jako je ten, jenž na vás útočí.
Pěkně napsané postavy a jejich různé reakce na nastalou situaci, dobré charakterové oblouky a otevřený závěr naznačující, že ten nejkrutější primát na této planetě jsme nakonec přeci jen my sami. Max Brooks dobře rozumí tématům, o nichž pojednává a dokáže čtenáře přimět k filozofickému zamýšlení, aniž by jej byť i jen na moment nudil. Vřele doporučuji!!

18.06.2022

Přečtena po 12 letech, naposledy jsem ji četl v září 2010. Je to pro mne naprosto zásadní dílo neafektované lásky k člověku, která jde až na dřeň a zároveň se nevnucuje a nesoudí. Je to melancholické a samozřejmě myšlenkově hluboké dílo, jež ale svými myšlenkami na čtenáře nekřičí, spíše jen tak tiše šeptá a doufá, že někdo zaslechne… 6 úžasných novel, v nichž oceníte každou jednu větu, forma a obsah jsou v naprostém souladu. Camus byl génius a Nobelovku za literaturu dostal plným právem. A co je na této knížce kapesního formátu (ideální na cesty vlakem mimochodem!) též úžasné je její snadná sehnatelnost v online antikvariátech.

1 21.05.2022

Nemám a nikdy nebudu mít rád „umělecké“ comicsy, jejichž autoři se domnívají, že základem té správné umělecké a vážné komiksové tvorby jsou čtvereček a obdélník, jež po sobě chronologicky následují. Fuck off! Podívejte se na moderní comicsy, které dokáží vyprávět příběh opravdu na půl cesty mezi filmem a knihou s využitím střihů, prolínaček atd. Konkrétně k tolik oslavovanému dílu Maus: příběh dobrý, ale
1. nijak nerozvíjí tu bajku o kočkách a myších, jsou to prostě lidé, co jsou takto namalovaní, a to je dost škoda, a
2. čtverečky po sobě následující. Nuda!

2 21.05.2022

Zatím dobrý bylo dobrý tak na jedno přečtení a to s odřenýma ušima. Comics jsem dostal v náhodném mixu knížek, když jsem v roce 2020 přispěl nakladateli na přežití, jinak bych si ji asi ani nekupoval. Ale když už mi tu ležela, tak jsem jí tedy asi dvě hodiny věnoval. Mám dvě zásadní výhrady:
1. Nemám a nikdy nebudu mít rád „umělecké“ comicsy, jejichž autoři se domnívají, že základem té správné umělecké a vážné komiksové tvorby jsou čtvereček a obdélník, jež po sobě chronologicky následují. Fuck off! Podívejte se na moderní comicsy, které dokáží vyprávět příběh opravdu na půl cesty mezi filmem a knihou s využitím střihů, prolínaček atd. Úplně tu samou výhradu mám k tolik oslavovanému dílu Maus (příběh dobrý, ale 1. nijak nerozvíjí tu bajku o kočkách a myších, jsou to prostě lidé, co jsou takto namalovaní, a to je dost nuda, a 2. čtverečky po sobě následující. Nuda! BTW: Alois Nebel včetně filmu taky nuda. Sorry.
2. Kniha příběh bratří Mašínů podává jako zcela jednoznačně černobílý hrdinský příběh a ani se nepokouší o jakoukoli diskusi s různými náhledy na činnost této odbojové skupiny. V knize je to prostě parta správňáků ve stylu Rychlých šípů, kteří bojují proti totalitním zloduchům. V zásadě je to jakoby pro děti do deseti let, ale není, protože se tam mluví sprostě a je tam trochu sexu. Takže vlastně netuším, pro koho to vlastně je. Pro mě ne.

21.05.2022

Konečně chvíle času na zamyšlení nad nedávno dočtenou knihou českého sociologa, drsného komentátora každodenní reality a také skvělého spisovatele Stanislava Bilera.
Nejlepší kandidát vyšel v roce 2017 a v ničem nezastaral. Jedná se o velmi černohumorný pohled na českou realitu prezentovaný jako reportáž z volební kampaně naprosto absurdního prezidentského kandidáta, který právě díky své hlouposti a svému šílenství neodvratně získává u českých voličů politické body. Cestu Jana Nováka (sic!) na politické výsluní sledujeme očima jeho asistentky Johanny, jejíž inteligence a pronikavý pohled na realitu zákonitě vedou k nihilismu, alkoholismu a bezcílným bosým toulkám apokalyptickými krajinami. Vypravěčka má rovněž hodně atributů Trickstera a dokáže zasáhnout pitomce jak brilantní argumentací, tak i dobře mířeným kamenem. Ano, musím se přiznat, do hlavní hrdinky jsem se na první pohled platonicky zamiloval
Kniha Nejlepší kandidát mi do značné míry připomněla film K zemi hleď! Zatímco zmíněný snímek akcentuje mentalitu americkou, Stanislav Biler ve své knize neméně trefně a sžíravě komentuje realitu českou. Na Zemi se sice neřítí vražedná kometa, nicméně Jan Novák disponuje vlastním, neméně apokalyptickým potenciálem...
Postoj různých čtenářů ke knize lze patrně definovat podle toho, zda stále ještě mají nějaké iluze o sobě, své zemi a své budoucnosti, nebo už pochopili. Čtenáře, který ještě doufá, že mu tento svět může nabídnout něco, co jeho život naplní tím ci oním smyslem, bude kniha zákonitě urážet.
Malá odbočka: Mám rád a oceňuji nihilismus! Jsem přesvědčen, že nihilismus a ateistický existencialismus představují nejpřesnější analýzu vnitřního světa současného člověka, stejně jako marxismus nabízí velmi přesnou diagnózu ekonomické reality vnější. U věřícího člověka, dokonce pravoslavného, jako jsem já, to může znít zvláštně, ale jen zdánlivě. Tyto filosofie, tj.nihilismus, existencialismus a marxismus velmi přesně popisují realitu světa bez Boha. Feuerbach a Marx navíc velmi dobře popisují realitu náboženství, v němž se Bůh stal lidským konstruktem, modlou sloužící psychologickým potřebám věřícího. Važme si těchto ateistů a studujme je!
Jejich preskripce, tj. návrhy řešení neutěšené situace člověka i společnosti, můžeme odmítnout, ale jejich deskripce jsou nesmírně cenné!
Zpět ke knize: Stejně, jako je v jistém smyslu film K zemi hleď pravdivější a reálnější než skutečnost, kterou nereflektovaně vnímáme, je i Bilerova kniha absolutně, nelítostně pravdivá. V jistém smyslu je Česko přesně taková apokalyptická pustina plná blábolících šílenců, jak je v knize popsána. Jen to nevidíme, respektive nechceme vidět. Nejlepší Kandidát je pravdivý v tom smyslu, v jakém je pravdivý Kafkův Proces, Haškův Švejk, Strugackých Pondělí začíná v sobotu a Les atd. Kantovsky řečeno nám knihy tohoto druhu prezentují realitu, jaká je před tím, než jsme si ji konceptuálně ochočili. Realitu jako věc o sobě...
Nejlepší kandidát rozhodně byl literárním zážitkem, jemuž se v posledních letech vyrovnala jen Faberova Kniha zvláštních nových věcí (doporučuji!), přečetl jsem jej takřka jedním dechem, smál se skoro pořád (alespoň jedna pointa na na stránce zaručena!) a zároveň vnímal, jak pravdivé to všechno je a běhal mi z toho mráz po zádech. Četba měla až očistný ráz. Současně jsem si uvědomoval, jak dobře je, že v knize popisovaný svět, jakkoli děsivě skutečný, není všechno, co je a už vůbec ne všechno, co kdy bude. Díky Bohu.

2 18.03.2022