Dávám tomu rok přehled
Helen Whitaker
Adam a Iris mají dvě malé děti, fajn zaměstnání a relativně šťastné manželství. Když Iris zjistí, že ji manžel podvádí, rozhodne se dát svému manželství a všem pokusům o jeho záchranu přesně rok. Manželé spolu začnou chodit na terapii, kde vyjde najevo, jak rozdílně vnímají svět i jak rozdílně komunikují. Oba se však snaží nejen pochopit jeden druhého, ale také změnit své návyky. A protože se mají opravdu rádi, tak věci fungovat začnou, oba se postupně vyrovnávají s minulostí i sami se sebou a uvědomí si, že musí na svém vztahu stále pracovat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Ikar (ČR)Originální název:
I Give It A Year, 2020
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dávám tomu rok. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Tohle je rozhodně zajímavá kniha, která si tak nízké hodnocení nezaslouží. Téma je sice banální - nevěra a ne každý má rád takové to rozpitvávání problému, mně to ale přišlo i dost poučné. Manželství lze zachránit, když o to oba stojí. Nejlepší kapitoly byly z psychologické poradny, kdy pochopíme, jak moc Iris ve vztahu postrádala manželovo podporu, především tu citovou: "Nikdy v životě jsem se necítila tak sama, tys mě opustil." Konfrontace jich obou byla velmi zajímavá, při ní se ukázalo to vzájemné nepochopení a ukazuje, jak důležité je spolu hovořit a vnímat se navzájem. Protože Adam si myslí, že: "Kdyby potřebovala pomoc, řekla by si." Nakonec pochopili, že lidé a tedy i vztahy se mění a vyvíjejí a oni se tedy musí milovat i s tím, jak se změnili.
Jediné, co mi na příběhu tak trochu vadilo, byla práce Iris. Nedokázala jsem pochopit, jak může vykonávat práci, která spočívá jen v dolování peněz od bohatých lidí. Některé pasáže pak byly až zbytečně moc zdlouhavé, takže nemůžete se dočkat, jak to skončí, jen byste něco mezi tím vypustili.
Dávám tomu rok, maximálně dva. Všichni víme :-) Nevěra. Kdo ji nezažil, ať jako nevěrník nebo podváděný, toho to čeká. A netvařte se, že zrovna vám se to nestane. Téma moc pěkné, ale uchopené tak nějak nemastně, neslaně. Tedy autorka na Iris s Adamem naložila, co mohla a přesto jsem si k nim cestu nenašla. Příběh se přesně drží anotace, blbou náhodou si Iris přečte sms, kterou dostal Adam od bývalé lásky a už to jede. Celkem rychle se domluvili, že budou chodit na terapii a to byla část, která mě bavila. U terapeutky se ukázalo, že chyba je v komunikaci, tak jako v 99% vztahů. Partneři se nevnímají, jen se o tom druhém něco domnívají. Za to ty části z jejich běžného života mi přišli dost prvoplánové. Problémy v práci, smrt jednoho rodiče, nemoc dalšího rodiče, nepřizpůsobivý příbuzný. Houšť a větší kapky. Dostala jsem, co kniha slibovala, ale nadšená z toho nejsem. Ačkoliv je příběh plný těžkých témat, zařadila bych ho mezi oddechovky.
Související novinky (1)
Všechno, co jsme ztratili, Dny rozhodnutí a další knižní novinky (10. týden)
05.03.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dávám tomu rok v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 39x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Knihotéce | 63x |
v Chystám se číst | 67x |
v Chci si koupit | 12x |
v dalších seznamech | 2x |
V knize se řeší odpověď na otázku na obálce: " Měla by zůstat, nebo odejít?" Jak název knihy napovídá, Iris dává šanci Adamovi, při zjištění nevěry jeden rok, kdy se oba snaží najít terapií v poradně pomocnou pomyslnou ruku, společnou cestu, uzdravení rozbitého vztahu. Čekala jsem od děje více, častější rozboru při účasti s poradkyní, více následné pomocí. Zradná nevěra se děje a dít bude, ono je taky důležité v jakém časovém úseku v manželství ulítne, a proto mně bylo Iris velmi líto, autorka jí v knize nešetřila a přikládala jí postupně na bedra další životní polínka. Konec předvídatelný useknutý.