Nové komentáře u knih Helen Whitaker
Dávám tomu rok
„Zajímavá obálka i anotace.
Po přečtení knihy, ale musím zkonstatovat mírné zklamání. Moc se mi nepovedlo získat si sympatie k hl. hrdinům, i když procházeli těžkým obdobím...
Trochu mi přišlo, že autorka se snažila do knihy vecpat všechny problémy, které mohou v manželském páru nastat.
A na konci se to v podstatě vyřešilo lusknutím prstů.
Určitě zápisy z poradny byly k zamyšlení.“... celý text
— Jája92
Dávám tomu rok
„V knize se řeší odpověď na otázku na obálce: " Měla by zůstat, nebo odejít?" Jak název knihy napovídá, Iris dává šanci Adamovi, při zjištění nevěry jeden rok, kdy se oba snaží najít terapií v poradně pomocnou pomyslnou ruku, společnou cestu, uzdravení rozbitého vztahu. Čekala jsem od děje více, častější rozboru při účasti s poradkyní, více následné pomocí. Zradná nevěra se děje a dít bude, ono je taky důležité v jakém časovém úseku v manželství ulítne, a proto mně bylo Iris velmi líto, autorka jí v knize nešetřila a přikládala jí postupně na bedra další životní polínka. Konec předvídatelný useknutý.“... celý text
— Naďa2411
Dávám tomu rok
„Tohle je rozhodně zajímavá kniha, která si tak nízké hodnocení nezaslouží. Téma je sice banální - nevěra a ne každý má rád takové to rozpitvávání problému, mně to ale přišlo i dost poučné. Manželství lze zachránit, když o to oba stojí. Nejlepší kapitoly byly z psychologické poradny, kdy pochopíme, jak moc Iris ve vztahu postrádala manželovo podporu, především tu citovou: "Nikdy v životě jsem se necítila tak sama, tys mě opustil." Konfrontace jich obou byla velmi zajímavá, při ní se ukázalo to vzájemné nepochopení a ukazuje, jak důležité je spolu hovořit a vnímat se navzájem. Protože Adam si myslí, že: "Kdyby potřebovala pomoc, řekla by si." Nakonec pochopili, že lidé a tedy i vztahy se mění a vyvíjejí a oni se tedy musí milovat i s tím, jak se změnili.
Jediné, co mi na příběhu tak trochu vadilo, byla práce Iris. Nedokázala jsem pochopit, jak může vykonávat práci, která spočívá jen v dolování peněz od bohatých lidí. Některé pasáže pak byly až zbytečně moc zdlouhavé, takže nemůžete se dočkat, jak to skončí, jen byste něco mezi tím vypustili.“... celý text
— Aneleh
Dávám tomu rok
„Dávám tomu rok, maximálně dva. Všichni víme :-) Nevěra. Kdo ji nezažil, ať jako nevěrník nebo podváděný, toho to čeká. A netvařte se, že zrovna vám se to nestane. Téma moc pěkné, ale uchopené tak nějak nemastně, neslaně. Tedy autorka na Iris s Adamem naložila, co mohla a přesto jsem si k nim cestu nenašla. Příběh se přesně drží anotace, blbou náhodou si Iris přečte sms, kterou dostal Adam od bývalé lásky a už to jede. Celkem rychle se domluvili, že budou chodit na terapii a to byla část, která mě bavila. U terapeutky se ukázalo, že chyba je v komunikaci, tak jako v 99% vztahů. Partneři se nevnímají, jen se o tom druhém něco domnívají. Za to ty části z jejich běžného života mi přišli dost prvoplánové. Problémy v práci, smrt jednoho rodiče, nemoc dalšího rodiče, nepřizpůsobivý příbuzný. Houšť a větší kapky. Dostala jsem, co kniha slibovala, ale nadšená z toho nejsem. Ačkoliv je příběh plný těžkých témat, zařadila bych ho mezi oddechovky.“... celý text
— mnohoknih
Dávám tomu rok
„Anotace knihy od britské autorky mě velice zaujala. Sama jsem dva roky vdaná a máme tříměsíčního synka, takže jsem se snadno dokázala vžít do pocitů hlavní hrdinky. Dávám tomu rok je kniha pro ženy, které mají za sebou jak ty dobré, tak ty špatné vztahy. V této knize není zdlouhavý děj, jde tu hodně o pocity, které hlavní hrdinové prožívají. Záchrana vztahu, nebo jeho zánik? Osobně mě tato kniha velmi zasáhla, vžila jsem se do pocitů hlavní hrdinky a zajímalo mě, zda se Iris a Adamovi podaří jejich vztah zachránit. Tato kniha není jen pro zadané čtenáře, respektive čtenářky, je to pro každého, kdo se někdy zklamal i v příteli, rodině či jiné blízké osobě. Kdokoliv někdy v životě ztratil důvěru v blízkou osobu v knize najde i sám sebe. V této knize se řeší obyčejné věci provázející běžné dny klasických smrtelníků. Iris si po odhalení manželovy nevěry uvědomuje, že jí Adam šest měsíců lhal v tak citlivé věci, a co ty běžné?
Mně osobně se kniha líbila, dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Sama osobně nevěru neuznávám, neumím totiž zapomenout. Dokáži odpustit, ale neumím tu ránu zacelit, abych zapomněla. Ale Iris i Adamovi jsem fandila, aby se jim podařilo k sobě zase najít cestu.“... celý text
— Sabča92
