mnohoknih komentáře u knih

Výborný příběh o tom, že ne všechno musí být tak černé, jak to v tu chvíli vypadá a že osud má s námi vlastní plány. I když si často myslíme, že si osud určujeme sami. Ale my jen uděláme jedno rozhodnutí a už to jede. Anatolie Sevojancova je toho dobrým příkladem. Kniha začíná tím, že si myslí, že během 24 hodin umře. A končí? No, jak končí vám fakt neřeknu, ale je to síla. A mezitím poznáváme život ve vesnici Maran, vesnici vysoko v horách. Celý děj se točí kolem Anatolie, i když někdy hodně zdaleka, aby se ve výsledku všechno krásně spojilo. Je to sympatická postava od první stránky. Vlastně v celém příběhu není nikdo vysloveně zlý. Pokud ano, tak to tak má být, je to vůle boží. Líbilo se mi, jak nás autorka nenásilně zavedla do časů předků, do jejich domků, k jejich tradicím. Příběh plynul, i když jsme jen pekli piroh nebo trhali a sušili šťovík na zimu. Úplně nejlepší ale bylo, jak celá vesnice držela při sobě. Opravdu lahodné čtení.

4 22.01.2025

Žili byli bratři tři. A žili v Berouně. Takže pokud máte rádi příběhy s konkrétním místem, kdy si můžete jezdit prstem v mapě, případně tudy chodíte, tohle vás bude bavit. Autor má dar lákavě popsat i chodníček mezi zdmi rozpadající se továrny, pokud je tedy příběh zrovna u Bořka. Když je příběh u Radka, ocitáme se v podnikatelské čtvrti a užíváme si veterána v garáži nebo gril na terase. Co si užíváme s posledním bratrem Petrem v Bosně, se mi ani nechce psát. Na ty boje si jistě vzpomenete. Hlavní dějová linka se vine kolem Bořka. O něm se dozvíme všechny jeho každodennosti tak důkladně, že je to až otravné. Hlavně proto, že důvody, proč a jak se dostal na dno, ze kterého se snaží odrazit, zjistíme téměř až na konci. Takže jedeme do továrny, pracujeme v továrně, jedeme z továrny, posloucháme vinyly, spíme a jedeme do továrny, dokud jehla na gramofonu nedojede na konec desky s technohudbou a konečně se něco stane. Tenhle rytmus knihy způsobil, že jsem ji četla na dvakrát. Když už mi Bořek a jeho skuhrání lezlo na nervy, musela jsem ji odložit. Ale intermezza s Petrem mi nedala spát a tak jsem se do příběhu vrátila. Konečně přišla akce. Tedy několik akcí. A z urban story s rodinnou tématikou se stává thriller se vším všudy. Se stopovačkou, s rychlou jízdou, s mrtvolama. Až jsem měla o brášky strach. Závěrem lze říci, že příběh je opravdu jak z našeho života a každé rozhodnutí vyvolá dříve nebo později nějakou reakci. Za sebe můžu říct, že Radkovi a Petrovi rozumím. Nad Bořkovým traumatem tápu a jeho řešení nechápu.

1 22.01.2025

Mrazivý thriller nejen tím, že se odehrává v době vánočních svátků. Zpracovat téma stalkingu v České kotlině, je výborný nápad. Jakmile někdo trochu rozumí PC, tak jde kde co. Trošku mi vadila hlavní postava Zuzana. Má spoustu dys a ačkoliv se to vědělo, nijak s tím nepracovala a ve výsledku působila jako ne úplně nejostřejší tužka v penále. Zároveň pracovala jako pedagogický dozor pro stejně porouchané? Zvláštní. Další postavy se v příběhu vyskytují uvěřitelně a nedá se hned poznat, co kdo provedl a proč je v příběhu doopravdy. To stupňování napětí je dokonalé. I to předkládání stop. Jen si myslím, že nás autorka v jednu chvíli trochu tahala za nos a Zuzana to rozhodně měla snazší než my. Kdyby trochu chtěla a neměla furt zavřený oči před holou skutečností. To musí přijít ožralá novinářka, aby se věci trochu hnuly. A to, co bublalo pod povrchem 25 let, se během týdne uzavře. Poslední třetinu příběhu jsem přečetla na ráz, to nešlo odložit. Se Zuzanou jsem šla lesem i po hrázi. A úplně stejně mi přeběhl mráz po zádech při poslední větě.

4 17.01.2025

Četl mi Filip Jančík. Musím říct, že se pro tenhle styl, pro to rozvláčné a dlouhé vyprávění, výborně hodí. Ale to vím už od Adepta. Je výborné, že se to tak táhne, protože mám alespoň čas si zvyknout na to, že se jedná o alternativní historii. Můj mozek se vždycky zasekl u Varšavské republiky. Jj, autor je historik a Polák a kdyby nebylo Materie Primi čili kouzel, vážně bych mu věřila, že se to takhle stalo. Postavy zůstaly stejné jako v 1.díle a dobře se vyvíjejí. Samozřejmě i povyšují. Bez toho by to ve válce ani nešlo. Samarin se tentokrát vyskytuje tak nějak okrajově. Nebo takhle. Je to voják, chová se a reaguje jako voják, takže nepřekvapí. Za to alchymista a lékárník Rudnicki, snaží se držet mimo politiku, v klidu vést svůj hotel. A najednou zachraňuje následníka trůnu, odhaluje intriky, zjišťuje, jak používat kouzelná slova a svými rozhodnutími vychyluje ručičku vah v politice i v boji. A jen tak mimochodem vymyslí nový způsob extrakce materie primy. Do Enklávy se tentokrát moc nepodíváme, ale když už tam jsme, tak to stojí za to! Přítel zachraňuje přítele. Objeví se nové postavy theokatáratos a uvidíme, kam nás dovedou v dalším díle. Celý příběh je sladěný, logicky plyne, žádná hluchá místa. Oceňuji i drobnou romantickou linku. V té záplavě politiky to bylo příjemné osvěžení. Které se zvrtlo v politické vydírání. a pak je konec 2.dílu. Těším se na další. Jsem zvědavá, jaký autor vymyslí závěr a vyvrcholení těch všech národnostních zmatků.

4 16.01.2025

Posloucháno jako audio, četla mi Dagmar Čárová. Příběh začíná pokusem o vraždu. Trochu namyšleně jsem si myslela, že je mi jasné, kdo, koho a proč. V podstatě jsem měla pravdu, jen ta cesta vedla úplně jinudy. Autorka přibližuje další ne úplně všeobecně známý kus dějin. Kromě informací nám předkládá i příběh k zamyšlení nad tím, že opravdu nemůžeme hodnotit minulost, ve které jsme nežili. Nikdo neví, jak by se zachoval, kdyby v tom žil. Od stolu se mudruje snadno. Hlavní postava Neonila není zrovna nejsympatičtější, i když si myslím, že za to dost můžou okolnosti a její vzhled. Už v mládí byla nucena pochopit, že k přežití dost pomůže přizpůsobení. Mužské postavy jsou spíše statické, opěrné body. Příběh je v rozsahu zhruba 50 let a není rozvláčný. Dozvíme se ty nejdůležitější body, žádné ciráty kolem. Přesto autorka výborně vystihla vývoj postav a máme prostor je nenávidět, obdivovat, chápat i nechápat. Co mě dostalo nejvíc, byl konec. Ten úplně poslední dopis. Náhody neexistuje a naše dobře vypadající rozhodnutí, můžou být po čase velmi špatnými.

8 14.01.2025

Chcete přitáhnout své dítě ke čtení? Chcete se vrátit do nadšení ze života v dětském věku? Tak si dejte Podkina. Naprosto parádní dobrodružství v podání povětšinou roztomilých králíčků. Fantasy, kde nechybí dobro a zlo, kouzla, statečnost i podlost. Příběh je vystavěn přímo ukázkově. Vypravěč Bard nás nenásilně seznámí se zvyky králíků a zároveň zavede do historie Pěti říší. Hlavní hrdina Podkin je ze začátku spíše lenoch, floutek a fracek. Ale ve správnou chvíli dojde ke správnému řešení. Nesmím zapomenout na ilustrace. Ty jsou velmi povedené a kdyby chtěl někdo z příběhu udělat animák, určitě by měl velkou sledovanost.

3 13.01.2025

Myslela jsem, že budu číst romantiku a ona to byla detektivka z 19.století. I když romantická. Opravdu stačilo něco málo zdědit a mohla bych si celé dny jen číst, překládat básně, pořádat dobročinné akce a klábosit? Alespoň tak žije vdova po panu Chalfontovi než jí do života vejde Matilda. Nebo to není Matilda? Naštěstí má přítele pana Ellina, který má nejen milosrdné srdce, ale i dobrodružnou duši a tak se pustí po těch pár stopách, které jsou k dispozici. Rozuzlení si neumím dost dobře představit, že v dnešní době prošlo. Každopádně příběh se četl sám a všechno do sebe zapadlo, abychom byli spokojení.

2 13.01.2025

Už Kodaňka byla výborná a tahle knížka tu laťku drží na stejné úrovni, možná i o kousíček víš. Příběh je to rozvláčný, táhnoucí se přes 50 let. A stejně je to málo. Chcete v tom vyprávění být ještě chvilku. Je v něm člověku dobře, i když se nedějí jen příjemné situace. Fabiola je poněkud nekonvenční matka naprosto tvrdohlavé Carmelity, prostě Lity. Fabiola se životem snaží protančit v rytmu tanga a víc než lidské tváře ji fascinují jejich boty. Boty, které miluje a má kouzelnou vlastnost, že ví, které boty ke svému štěstí potřebujete. Případně, které boty vyloupili banku. Lita se jí tak nějak stala a úplně nesouzní s Fabioliním tanečním stylem. Kniha je rozdělena do sedmi vln, kapitol, podle vln u ostrova Upper Puffin. Na tomto ostrově se odehrává nejdůležitější část života obou. Vyskytuje se zde spousta postav, všechny mají zajímavý osud a všechny Linu nějakým způsobem formují. Ovšem nejvíce Oona, která se stane její nejlepší kamarádkou a pan Sait, který ji nasměruje, kam v životě. Čtení je to hodně poklidné, nostalgické. Žádné velké akce nečekejte. A přitom je to akcí plné. Těch obyčejných, lidských. Najdete tu i poselství, že štěstí není v tom mít hromadu věcí, ale ve vztazích s ostatními, se sebou a s přírodou. Doufám, že autorka už píše další knihu. To čtení je tak uklidňující a naplňující.

5 13.01.2025

Když máš potřebu světu něco sdělit a víš, že jako obyčejného člověka tě nikdo poslouchat nebude, vlož slova do tlamy mluvícímu zvířeti a je to. A protože všichni víme, že kočky mají svou hlavu, vypadá to, že o těch slovech Frankie dost přemýšlel. Vše, co se píše v anotaci, v knížečce najdeme. A k tomu navrch ještě spousty naděje. Frankie je sympaťák a ví přesně, co chce. Plné bříško, dobré spaní a ruce, co drbou. Už, už to vypadá, že vše našel, ale zdání klame. Vyhlídku na dobré bydlení mu hatí pěkný provázek...Příběh se dotkne spousty závažných témat, ale jen tak lehce. Spíše jsem se bavila zvířecím rozumováním než že bych se zamýšlela nad životem.

3 07.01.2025

Autorka má asi něco proti vesnicím. Jinak si to neumím vysvětlit. Tohle se mi stát, tak se odstěhuju, ať jsou mi sousedé sympatičtí, jak moc chtějí. Každopádně to zase dokázala. Zase čtete a čtete, nechápete a vymýšlíte. Přiznám se, že jsem doufala, že vrah je Peter. Motiv i příležitost měl. No, není. Přesto ho konečně Clara prokoukla a vymyslela zajímavé řešení. Vůbec je tenhle díl hodně o tom, že se zúčastněným otevřou oči, že se snaží vyřešit si vztahy a žít naplněný život. Samozřejmě je tu cítit podklad pro další díly a myslím, že to bude další tragédie. Gamache má dojem, že jeho zaměstnavatel něco tají a tají to hodně. Beauvoir je kompletně rozložený, i když to nechce přiznat. Kam tohle povede?

7 07.01.2025

Výborný nápad na příběh. Téma náhradního mateřství v knihách moc nenajdeme a z české kotliny už vůbec ne. Navíc je z textu poznat, že si autorka opravdu zjišťovala a ověřovala informace. V příběhu není moc postav, takže se snadno orientuje. Povedená obálka vám velmi usnadní představu Nadji. I když já si je radši nepředstavovala. Tolik nesympatických postav v jednom příběhu jsem už dlouho nezažila. Gita jde přes mrtvoly. Prostě se rozhodla, jedno pro co, a tak to bude. Její manžel Petr mi připomíná toho kejvacího pejska, co sedí za zadním sklem aut. A tihle manželé si myslí, že jim vztah zachrání dítě. Jak neobvyklé, že. Nadja je mi nejprve svým rozhodnutím pomoci odnosit bezdětnému páru miminko sympatická. Jenže při porodu se něco přihodí a Nadja si z toho udělá doživotní trauma. Vůbec jsem nechápala, proč zrovna tohle "něco" je zápletka příběhu. Přitom bych řekla, že i tak má svých starostí dost. Naštěstí má starší sousedku Martu, která stojí nohama na zemi a kde se může vypovídat. Být to na Martě, byl by to úplně jiný příběh. Proč v příběhu vystupuje i její sny Robert, je otázka. Děj nikam neposouvá, ani nic nevysvětluje. Leda snad, že je gay a tudíž jsou postavy jakž takž vyvážené? Každou kapitolu vypráví někdo jiný, ze svého úhlu pohledu. Trošku mi vadilo, že se tím pádem některé situace opakovali. A kromě toho, že jsem definitivně ztratila iluze o Gitě, mi nic nového nepřinesly. Příběh snadno přečtete za jedno, dvě odpoledne, ale myslet na něj bude určitě déle. Zůstává totiž otázkou, zda je vhodné vždy říkat pravdu.

5 29.12.2024

Knihy od této autorky mám ráda, protože hrdinka je vždy odvážná žena a ne vždy je ta síla vidět na první pohled. I obálky jsou volené tak, aby ladily s dějem a příjemně se na ně kouká. Trochu jsem se obávala, zda mi něco neunikne, když jdu rovnou na druhý díl, ale po přečtení mohu říct, že ne. Sice nevím přesně, jak se postavy dostaly tam, kde jsou, ale za to vím, jak to s nimi dopadlo. A to hodnotím výš. Anotace je mírně zavádějící. Jedná se o historický román z 15.století a pochybuji, že by v té době kuchařka něco zmohla. I když její marcipánové figurky jsou nedostižné. Ve vyprávění se kromě zmiňované kuchařky Carmeliny střídají papežova milenka Giulia Farnese a její osobní strážce Leonello. Tím získává děj na sympatické, nejednotné dynamice. My se tak i dozvíme některé situace z více úhlů pohledu. Naštěstí ne všechny, přece jen se jedná o období více než 3,5 roku vlády papeže Alexandra VI., vlastním jménem Rodrigo Borgia. A tento rod si autorka vzala jako podklad k příběhu. Většina postav je reálných. Stejně tak historické situace se opravdu staly. Zbytek je povedená fantazie. Někdo by řekl, že zbytečně rozvláčná. Já si to nemyslím. Ono to trvá než někam dojedete kočárem. Zato někoho zavraždit, to je otázka chvilky. Stačí mít nevhodnou poznámku vůči papežovým dětem a už visíte na nejbližším stromě. A přesně takhle krutě jsem si rod Borgiů představovala. Autorka si vybrala jednu událost v jejich životě a tuto skutečnost obalila poutavým románem, ve kterém se střídají činy vedoucí k větší moci s činy konanými na základě velké lásky. Giuliu jsem si oblíbila. Nejprve byla hodně naivní, ale nebála se přijmout fakta a podle toho se zařídit. Nejvíc se mi na ní líbilo, že byla za všech okolností laskavá. Samozřejmě, že se celým příběhem vine romantická linka. Nejen v honosném sále, ale i v kuchyni. Jeden partnerský vztah mě dost překvapil. Co mě ovšem nepřekvapilo vůbec, jsou chyby v textu. "proč ženám ruce musíš probodnou ruce" dost zkazí napínavou scénu. Celkově mě příběh i jeho pomalejší tempo bavil. Stejně tak oceňuji autorčin výpis postav, kde se dozvíme (pokud nevíme), kdo doopravdy existoval a kdo byl vymyšlen.

4 27.12.2024

Tohle bylo skvělé čtení od první stránky. Ačkoliv je Phoebe 16 letá slečna, žijící na dost zvláštním místě, rozuměla jsem si s ní hned. Pravidla život nesmírně ulehčují. A zároveň stěžují, pokud dojde k jejich porušení. Phoebe má jedinou kamarádku Bethany a my s nimi zažijeme jeden, poměrně turbulentní, rok. Kdyby to bylo na Phoebe, život by byl jedna neměnná rutina, alespoň si to myslí. Na konci příběhu uzná, že i změny jsou dobré. Jen trvá chvilku jim porozumět a naučit se s nimi pracovat. Kniha je určena hlavně pro mládež, ale to si nemyslím, že je správné zařazení. Je to příběh pro všechny, protože je o důvěře, o tom, zda je dobré vědět pravdu za všech okolností, o vztazích mezi dětmi a jejich rodiči. V jednu chvíli až prarodiči. Phoebe je mi sympatická svou přímočarostí a upřímností, i když to není její volba, ale "postižení". Tím, že se snaží chování ostatních porozumět, vzniká spousta nejen vážných, ale i humorných situací. Příběh je velmi komorní, vystačí si s pár postavami, ale o to víc jde do hloubky duše. A celou dobu zůstává laskavým a otevřeným diskusi. Chtěla bych vám toho o Phoebe říct daleko víc, ale radši si to přečtěte a nechte se také dojmout.

4 26.12.2024

Tu bichli mi četl Matouš Ruml. A muselo mu to dát strašnou práci, skoro 25 hodin. První půlka příběhu se četla sama, děj byl zajímavý a i když nebyl moc akční, dokázal posluchače zaujmout. Zato ta druhá půlka, za portálem. To bylo z větší části utrpení. Bůhví, proč se to tak vleklo a stalo se najednou nezajímavým. V první části se seznamujeme s Charliem a s jeho tatínkem a prožíváme jejich válčení se životem poté, co Charlieho maminka zemřela při autonehodě. Tatínek smutek nezvládá a pomáhá si chlastem. Většinu času jdeme do školy nebo ze školy, poznáváme zvyky obou a jejich povahy. Charlie klasicky neví, co se sebou, protože kromě opilého táty už nikoho jiného nemá. A pak zaslechne zuřivý štěkot psa a slabé volání o pomoc. netuší, že se mu pomocí změní život v pohádku se vším všudy. Mně to hlavně připomínalo vykrádačku všech známých pohádek. Byli tu najednou princezny, obryně, skřeti, nemrtví, šediví a hlavně Vrah křídel, vládce Empisu. A protože má Charlie pro strach uděláno a dobré srdce, snaží se celou zemi osvobodit. Je to pohádka, takže to i tak dopadne. Ale řekla bych, že pohádky Kingovi moc nejdou. Ten reálný život byl popsaný dobře, čtivě. Ten pohádkový odebírá hvězdičky. Ne proto, že by byl špatný, ale strašně rozvleklý. Pokud čekáte, díky jménu autora, nějaký horor, tak čekáte marně. Zazněl i odkaz na Lovecrafta. Charlie jeho knihy četl. A já jsem si užila poslech.

8 26.12.2024

Knihu jsem četla kdysi, hned po vydání a tak se mi letošní výzva hodila, protože tohle je fakt nápaditý příběh, který se neomrzí. Kdo by neměl doma lichouše? A tak je dobré se dozvědět něco o jejich životě, aby se jim s námi bydlelo lépe. Díky knize zjistíme, že se od nás zase tak moc neliší. Také jsou malí i velcí, tlustí i tencí, chytří i hloupí. Mají své radosti i starosti. A výjimečně, ale opravdu výjimečně, se s námi spřátelí. Hlavní hrdina Hihlík je sympaťák, zažívá různá dobrodružství a málem doplatí na své dobré srdce. Naštěstí je to pohádka a tak příběh skončí, jak má. Asi svatbou a dalekou cestou. Ilustrace Galiny Miklínové jsou dokonalé a dělají z vyprávění perfektní zážitek. Příběh je určen všem, kdož si již sami oblékají ponožky, punčošky a podkolenky.

4 23.12.2024

Knihu jsem si vybrala kvůli ilustracím. Jsou opravdu moc pěkné a výborně doplňují text. Bez nich by ta povídka ani na knížečku nebyla. Takhle je vidět, že se sešli dva přátelé, dali pivko, hlavy dohromady a vytvořili poctu Praze ve vánočním čase. Na cestu vlakem do hlavního města ideální.

6 16.12.2024

Tohle dílo se opravdu špatně hodnotí. Kdyby tam nebyli ti draci, tak to není ke čtení. Už rozsah je zbytečně dlouhý. Ale popořadě. Konec 1.dílu byl takový, že jsem chtěla vědět co a jak. Autorka to vysvětlila na dvou stranách dalšího dílu a pak se 200! stran vůbec nic nedělo. Tedy až na velmi časté balení rukou v pěst, případně na jeden úder srdce. Pokud budu číst další díl, budu si za tahle spojení dělat čárky. Zbytečně moc se řeší vztah Vi a Xadena. Je to samozřejmě složité. Na konec se ukáže, že to zase tak složité není. Jen Vi je zbytečně vztahovačná. Naopak mě bavili jejich přátelé. Dokázali, že jsou opravdoví. A draci. Zlatá prokázala, že je opravdu zlatá. Napětí a zvraty byly nehtykousající a 2x jsem tu knihu odložila, protože mi bylo sice jasné, že situace dopadne dobře, ale co když náhodou ne? Tenhle díl je hodně o válce, o taktizování, hledání pravdy a ochrany. Chování lidí v závěrečném boji nepřekvapilo, protože už je přeci jen trochu znám. Jsem zvědavá, jak to autorka rozplete.

8 12.12.2024

Neměla jsem radši žádná očekávání, protože to u bizáru nejde. Ale pokud je tohle mezinárodní knižní fenomén, tak holt nejsem mezinárodní. Co nadělám :-) Jasně, je to oddychovka, ale i u té čekám trochu logiky. Nejprve je příběh lehce sci-fi, jak tak únosy mimozemskou civilizací bývají. Pak už je to jenom volovina. Georgia, hrdinka tohoto příběhu, je nejspíš nymfomanka, ale ani tak si nedokážu její chování vysvětlit. Vektal je asi tajná autorčina představa vibrátoru. Příběh pro mě skončil ve chvíli, kdy použili červený, laserový paprsek. Jako jsem ochotná uvěřit až v pět nemožností denně, ale takové náhody mi vadí. Celkově mi přijde příběh nedotažený, i když má dost stran. Je tu naznačeno nebezpečí, jak od flóry, tak fauny, ale nikomu se nic nestane. Zato na to hópnou hned. Ani psát o tom dojmy mě nebaví. To bude tím sněhem, co na té planetě je.

5 08.12.2024

Ráno se Emma vzbudí a přemýšlí koho potkat, aby bylo, jak naplnit den. Neustálým mluvením. Kdejaká maličkost se rozebere do úplného podrobna. Každá situace, kterých se moc neděje, se zhodnotí ze všech možných úhlů. Pak přijde na návštěvu někdo jiný a vše se probírá znovu od začátku. Dost nuda, že. Právě, že ne! Je to naprosto dokonalé. Neustálé disputace, argumentace, chválení, děkování, zachovávání dekóra. Postavy mají dané charaktery, vyvíjí se jen Emma. A o tom celý příběh je. Jak se z nerozvážné, o sobě nepochybující dívky, stane zamilovaná a zodpovědná žena. V panství Hartfield a okolních vesnicích bydlí nemnoho lidí a skoro všichni se alespoň na chvilku v knize vyskytují. Orientovala jsem se v nich celkem dobře. Ovšem nejlepší jsou pánové Knightley a Churchill. Jejich proslovy a to jak si vodili slečnu Woodhousovou mě bavilo. A protože jde o romantiku 19.století dopadlo všechno ke spokojenosti všech, postav i čtenářů.

5 05.12.2024

Knížečka, ve které se během tří dnů stane spousta dobrých věcí. Základ příběhu je v Plzni, takže pro Plzeňáka povinné čtení. I když se postavy nenachází na zrovna preferovaných místech. Věznice Bory, nemocnice a nádraží. Daleko lépe se příběhu daří na statku a přilehlém okolí. Nebo tedy postavám, hlavně Alanovi a Joemu. Popisovat děj nebudu, na to je příběh příliš krátký. Řeknu jen, že několika lidem se život dost vylepšil, i když to vypadalo, že horší být nemůže. A že psi mají dobrý čuch a jsou výborní společníci.

3 04.12.2024