mnohoknih
komentáře u knih
Vánoce v Praze
Jaroslav Rudiš
Knihu jsem si vybrala kvůli ilustracím. Jsou opravdu moc pěkné a výborně doplňují text. Bez nich by ta povídka ani na knížečku nebyla. Takhle je vidět, že se sešli dva přátelé, dali pivko, hlavy dohromady a vytvořili poctu Praze ve vánočním čase. Na cestu vlakem do hlavního města ideální.
Železný plamen
Rebecca Yarros
Tohle dílo se opravdu špatně hodnotí. Kdyby tam nebyli ti draci, tak to není ke čtení. Už rozsah je zbytečně dlouhý. Ale popořadě. Konec 1.dílu byl takový, že jsem chtěla vědět co a jak. Autorka to vysvětlila na dvou stranách dalšího dílu a pak se 200! stran vůbec nic nedělo. Tedy až na velmi časté balení rukou v pěst, případně na jeden úder srdce. Pokud budu číst další díl, budu si za tahle spojení dělat čárky. Zbytečně moc se řeší vztah Vi a Xadena. Je to samozřejmě složité. Na konec se ukáže, že to zase tak složité není. Jen Vi je zbytečně vztahovačná. Naopak mě bavili jejich přátelé. Dokázali, že jsou opravdoví. A draci. Zlatá prokázala, že je opravdu zlatá. Napětí a zvraty byly nehtykousající a 2x jsem tu knihu odložila, protože mi bylo sice jasné, že situace dopadne dobře, ale co když náhodou ne? Tenhle díl je hodně o válce, o taktizování, hledání pravdy a ochrany. Chování lidí v závěrečném boji nepřekvapilo, protože už je přeci jen trochu znám. Jsem zvědavá, jak to autorka rozplete.
Barbaři z ledové planety
Ruby Dixon
Neměla jsem radši žádná očekávání, protože to u bizáru nejde. Ale pokud je tohle mezinárodní knižní fenomén, tak holt nejsem mezinárodní. Co nadělám :-) Jasně, je to oddychovka, ale i u té čekám trochu logiky. Nejprve je příběh lehce sci-fi, jak tak únosy mimozemskou civilizací bývají. Pak už je to jenom volovina. Georgia, hrdinka tohoto příběhu, je nejspíš nymfomanka, ale ani tak si nedokážu její chování vysvětlit. Vektal je asi tajná autorčina představa vibrátoru. Příběh pro mě skončil ve chvíli, kdy použili červený, laserový paprsek. Jako jsem ochotná uvěřit až v pět nemožností denně, ale takové náhody mi vadí. Celkově mi přijde příběh nedotažený, i když má dost stran. Je tu naznačeno nebezpečí, jak od flóry, tak fauny, ale nikomu se nic nestane. Zato na to hópnou hned. Ani psát o tom dojmy mě nebaví. To bude tím sněhem, co na té planetě je.
Emma
Jane Austen
Ráno se Emma vzbudí a přemýšlí koho potkat, aby bylo, jak naplnit den. Neustálým mluvením. Kdejaká maličkost se rozebere do úplného podrobna. Každá situace, kterých se moc neděje, se zhodnotí ze všech možných úhlů. Pak přijde na návštěvu někdo jiný a vše se probírá znovu od začátku. Dost nuda, že. Právě, že ne! Je to naprosto dokonalé. Neustálé disputace, argumentace, chválení, děkování, zachovávání dekóra. Postavy mají dané charaktery, vyvíjí se jen Emma. A o tom celý příběh je. Jak se z nerozvážné, o sobě nepochybující dívky, stane zamilovaná a zodpovědná žena. V panství Hartfield a okolních vesnicích bydlí nemnoho lidí a skoro všichni se alespoň na chvilku v knize vyskytují. Orientovala jsem se v nich celkem dobře. Ovšem nejlepší jsou pánové Knightley a Churchill. Jejich proslovy a to jak si vodili slečnu Woodhousovou mě bavilo. A protože jde o romantiku 19.století dopadlo všechno ke spokojenosti všech, postav i čtenářů.
Můj pes Joe a tanec šamanů
Jan Mašata
Knížečka, ve které se během tří dnů stane spousta dobrých věcí. Základ příběhu je v Plzni, takže pro Plzeňáka povinné čtení. I když se postavy nenachází na zrovna preferovaných místech. Věznice Bory, nemocnice a nádraží. Daleko lépe se příběhu daří na statku a přilehlém okolí. Nebo tedy postavám, hlavně Alanovi a Joemu. Popisovat děj nebudu, na to je příběh příliš krátký. Řeknu jen, že několika lidem se život dost vylepšil, i když to vypadalo, že horší být nemůže. A že psi mají dobrý čuch a jsou výborní společníci.
Bezejmenná touha
Honza Vojtíšek
Trochu jsem se čtení bála, anotace totiž hlásá, že porno, porno, porno. Anotace má pravdu, ale přesto je toho v knize daleko víc. Je to tím, že má autor v příběhu opravdové lidi s opravdovým životem a tudíž s reálnými sny, přáními, úchylkami a s reálnou posloupností situací. Žádný východoněmecký vymetač komínů. Každá z postav je nějakým způsobem spojena s klubem NO NAME DESIRE. Nejsympatičtější mi byl osud Eriky, servírky z klubu. Chlapy s takhle poničeným egem jako má její manžel fakt nemám ráda. Zato Matyášova gesta byla fajn od začátku až do konce, i když to nejprve zavánělo stalkingem. Nejhorší příběh byl Matěje Broučka. Čeho jsou lidé schopni pro peníze, to jsem tedy koukala. A on nejspíš taky. Potom...Hodně se mi líbilo, že se vztahy postavám vyvíjejí, že to není jen dovnitř a ven. Čímž se dostáváme k názvosloví. To musím také ocenit. Autor se toho nebál, žádné plodiny zde nenajdeme. Opravdové názvy k opravdovým lidem. A komu nestačí slova, užije si i ilustrace. Ty jsou také opravdové, žádné labutě odlétající do červánků. Sečteno, podtrženo, tahle kniha je ze života a nikoliv z lesku, který ukazují sociální sítě. Růžovka do každé knihovny!
Strašidelná vagina
Carlton Mellick III
Přečteno jen proto, aby mi něco neuteklo a měla jsem povědomí i o něčem bizarním. Tak se mi to splnilo a můžu na to v klidu zapomenout. Jedná se o 3 povídky, přičemž už u první jsem se nestačila divit. Ale proč ne, vnitřní vesmír je v každém z nás jiný. Druhá povídka mi přišla sjetá. Každý něco zapomněl a já i tu povídku zapomněla hned po přečtení. Za to třetí mě fakt zaujala. Vidím v tom alegorii hamižnosti. Když se naskytne možnost další bizzaro fiction asi si ji přečtu, ale vyhledávat to nebudu.
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Jako čtenář, který po přečtení první kapitoly kouká na poslední stránku, jsem nadšená, že první kapitola je konec příběhu. Až pak zjišťujeme, co postavy vedlo k tomu, aby to takhle dopadlo. Naprosto famózně vykreslené jednotlivé kroky, myšlenky, nedorozumění, dojmy, které vedou k rodinnému dramatu. Základem příběhu je střet dvou rodin, rsp. matek, i když to vypadá, že zrovna ony jsou jen tak v pozadí a prim hrají jejich děti. Jenže někdo těm dětem vštěpuje hodnoty, že. Všechny postavy se mi líbily, čímž nemyslím, že byly sympatické, ale byly popsané tak, jak jsem si myslela, že by mohly reagovat. Nejhorší pro mě byla paní Richardsonová a její úzkoprsost a přesné dodržování pravidel. Ono je to dodržování výhodné, člověk nemusí moc myslet a ví, co čekat. A pak se jednoho dne diví. Naopak Mia Warrenová vypadá jako rozumná matka a nadějná umělkyně. Než paní Richardsonová zjistí, že má tajné tajemství. Pokud vás zajímá psychologie lidského jednání a zároveň dobrý příběh, je tohle čtení ideální. Život se umí parádně zamotat na základě dobrých úmyslů.
Ada
Veronika Jonášová
Nenechte se odradit tím, že je tento příběh zase o odsunu Němců z našeho území. Jednak o tomhle území jste určitě nevěděli a jednak je to příběh inspirovaný skutečností. Kniha je rozdělena na minulost, současnost a vzpomínky nebo úryvky ze vzpomínek přeživších. Upozorňuji, že minulost je hodně drsná. Hodolanské peklo je ještě mírný název. Chápu oko za oko, ty si ublížil mně, já ublížím tobě. Ale mučit někoho jen kvůli národnosti? Tedy maskováno "pozváním na čaj". Jedině dobře, že autorka zvolila střídání doby. Číst v kuse minulost, tak zanevřu na lidstvo. I když Anastázie ze současnosti taky není zrovna kvalitní člověk. Uznávám ale, že se asi polepšila a začala upřednostňovat kvalitu před kvantitou. Celý příběh stojí na lidech a jejich osobní statečnosti nebo zbabělosti. To se autorce podařilo skvěle vykreslit. A my můžeme jen doufat, že se nikdy nedostaneme do situace, abychom zjistili, jak bychom se zachovali my.
Nefritové město
Fonda Lee
Zajímavá směs západního a východního života. Propletenina gangterek, kung-fu fantasy. Dva mocné klany na jednom území a z toho plynoucí rozkol, když se jeden rozhodne převzít moc na druhým. Seznamujeme se s hierarchií klanů a rodin, s bohatstvím, které produkuje nefrit. A taky s nenávistí, kterou produkuje jakási čest, klanová příslušnost a citlivost nebo necitlivost právě vůči nefritu. Postav je u celkem dost, ale dá se v nich orientovat. Jen se mi zdají všichni takový nemastní, neslaní. Možná je to i stylem vyprávění. Spousta řečí o klanové věrnosti, případně klanové nenávisti. V podstatě je to o tom, jak si kluci hrají na vojáčky a přímíchali se jim k tomu ženy. Tenhle aspekt je na to příběhu hodně dobrej. Doufám, že se v dalším díle dozvíme více o tom, proč se klan rozpadl na dvě frakce, proč vznikají ty souboje, proč jsou některé rodiny prokleté. I když teď se mi do druhého dílu moc nechce. "Klan je mojí krví a Pilíř je jeho pánem."
Vango
Timothée de Fombelle
Audio mi četl Jan Vlasák. A šlo mu to výborně. Dobrodružný román jak fík. Napínavý od samého začátku, s atmosférou hraběte Monte Christo. Vango je nejprve obyčejný chlapec, kterému se dějí divné věci. Časem zjišťujeme, že zase tak obyčejný není. Ani jeho povaha, ani jeho původ. K tomu všechny technické vymoženosti té doby. Scény se vzducholodí mě bavily hodně. Taky parní vlaky a začátky automobilismu. Politika se neodehrává jen na pozadí, ale přímo vstupuje do děje. Vango se se vším musí poprat a přitom stále pátrá proč se mu to děje. Postavy jsou sympatické a jasně definované, kdo je zlý a kdo hodný. Celým dějem se také proplétá romantická linka. Prostě zde najdete úplně všechno, co od dobrodružného románu čekáte. Včetně dobrého konce.
Rochus
Přemysl Krejčík
Vůbec nevím odkud začít hodnotit tenhle skvělý příběh. Je tak zajímavý, komplexní, rozsáhlý, inspirativní, napínavý a proměnlivý. Autor použil reálný svět v roce 2014 a 2019, tudíž je kniha funkční i jako bedekr. Projedeme Evropu, Čínu, Austrálii i Ameriku. Namátkou jmenuji Benátky, Budapešť, Boston, Brémy, Bruggy...Autor v doslovu píše, že na všech těch místech byl a je to na popisu míst znát. Postavy mají sraz u vyhlášených památek, stejně tak si domlouvají schůzky ve výborných restauracích daného místa, pracovní postupy řeší na plážích, umírají v romantických uličkách. Tím, že se postavy ve vyprávění střídají, není děj monotónní, popis míst není katalogový, ale ze života. Postav je tu opravdu hodně, ale orientuje se v nich snadno a řekla bych, že si nás vodí, jak potřebují. To, co nejdříve vypadá jako zmatek, si postupně sedá. Vzhledem k počtu stránek opravdu velmi pozvolna. To na celém příběhu bylo asi nejskvělejší, to postupné představování lidí, vizí, snů, činů, myšlenek. Žádný kvalt, vždyť sv.Rochus se narodil v roce 1295. A jo, i on vystupuje v ději. Takže se od cestopisu dostáváme k fantasy. I když jen lehce, nenápadně. Ploutvička, kočička, motýlek a fjúú, střih a je to pryč. A možná je to spíše thriller o konkurenčním boji mezi veletajnými firmami provádějícími vraždy na objednávku. Tahle část byla hodně k zamyšlení. Přece jen zabít jiného člověka, i když možná hajzla, jen proto, že mi to někdo řekl? A možná je to studie o tom, jak vznikly morové a jiné biologické rány. Celkově hodnotím příběh jako velmi propracovaný, nápaditý, pozornost snadno udržitelný. Bavilo mě ho číst.
Vlčí píseň
TJ Klune (p)
Tak tohle bylo divné čtení. Napřed jsem si myslela, že autor už to dost přehání s tou všeobjímající láskou pro všechny a ke všemu a ke všem. Tady to bylo opravdu na sílu. Nevěřila jsem jim to ani vteřinu. Ox, kolem které se celý příběh motá, nemá mobil, natož internet, ve škole je za přihlouplého otloukánka, ale rozhodně ví, že je bi? Pak nastala zajímavější část. Nazvala bych to Ze života vlků, ehm ehm. Taky to bylo divné, ale přibližování světů, tak jak je vidí autor, je většinou zábavné. V téhle části to byl klasický, čtivý Klune. Postavy vykreslil jako sympaťáky, v podstatě nikdo nemá žádnou špatnou vlastnost. Jen Oxi neustále trpí tím, že mu otec, který ho opustil, řekl, že je k ničemu a lidi na něj budou kydat sračky. A trpí tím 3/4 knihy. Já tím trpěla taky. Asi chápu, co tím chtěl autor říct. Každý dospíváme v jiném tempu a s tím, co jsme dostali do vínku se vyrovnáváme jinak. Ale mluvit o tom pořád a pořád a pořád? Bylo to otravné. Obzvlášť, když se Oxovi stále nedostávalo slov, protože je hlupák ( to je jeho replika). Taky se mi moc nelíbily dialogy. Krátké, jednoduché věty. Každé druhé slovo bylo "dobře". No a na závěr jsem opravdu nebyla připravená a bylo to nemilé. Gay porno. Mám přečtené všechny autorovi knihy a opravdu mě nadchl jeho přístup k jiným než hetero vztahům. Ale tímhle dílkem mě zklamal. A abych nezapomněla. Četli jste Stmívání? No, autor zjevně taky...
Pěna dní
Boris Vian
Mohli bychom stroze popsat děj. Colin se zamiluje do Chloe, Chick se zamiluje do Alise, Niolas je vynikající kuchař a řidič a asi miluje Isis. Nic moc originálního, což? Skutečnosti je však úplně jiná. Autor si hraje s jazykem a myslím, že cokoliv se v příběhu děje, je symbolika, mystifikace, dvojznačnost. Příběh mě bavil a nutil číst dál a dál, abych mohla objevovat další autorovy skopičiny. Prošoupané boty stačí nastříkat koncentrovaným hnojivem a ony dorostou. Nebo z ledové plochy (kluziště) se ozýval oválný hluk. Nebo světlo, které prchlo z místnosti, případně vám myška přinesla střípek světla na dlaždičce. Nádherná hra! Samozřejmě nastali i smutné chvíle. Třeba leknín na plíci. Není potřeba dlouho přemýšlet, abychom pochopili, že jde nejspíš o tuberkulózu. V dnešním světě o rakovinu. Každý čtenář zde dozajista najde něco jiného, co odpovídá jeho naturelu. A to jen při prvním čtení. Na druhý pokus se jistě najdou další poklady, ale i smutnosti. Dostalo se mi do ruky vydání z roku 1967 od Odeonu a to obsahuje nedostižné ilustrace. Ilustrace, které se rozkládají a skládají. Nečekaný vizuální zážitek k nečekanému jazykovému zážitku.
Dračí oči
Stephen King
To ale byla pěkná pohádka. Ze začátku trochu nudná, protože moc popisná, ale přesto záživná, aby měl člověk chuť číst dál. No a dál to byl skvělý příběh. Dva bratři, správný princ a trochu slabý princ, upřímné přátelství, zlý čaroděj, spíše démon, rodové povinnosti, to vše vytvoří lákavý mix. Všechny postavy mi byly sympatické a moc jsem držela palce princi Tomášovi, aby se vzmužil, i když byl pořád ještě děcko. Taky se mi líbilo, že zde nešlo o ruku princezny, ale že byl důvod k statečnosti dost temný. Styl vyprávění vypravěčem dal pohádce opravdový nádech čtení před spaním.
Křik straky
Dana Beranová
Druhý díl plynule navazuje na první a pokud jsem správně pochopila otevřený konec, tak musí být časem i třetí. Sledujeme cestu Heniky, která ač nechce, stává se jednou z vedoucích postav odboje. Ono nemá jinou možnost, když zjistí, kdo králi našeptává ta vadná rozhodnutí. Zjišťuje o své magii i o o svém dětství další detaily a není z toho nadšená. Chce mít klid, být léčitelka a nadále toužit po kováři. Romantická linečka tu bude, ale ne s kovářem. Text je opět psán formou minipovídek, přičemž některé časem vyústí ve vysvětlení a propojí se informace. Ale některé ne a teď nevím, zda si to mám domyslet nebo bude pokračování. Na čtení mi vadilo to stejné jako v prvním díle. Než jsem se stihla začíst do nějaké situace, tak byl najednou konec. A taky jsem se ztratila v tom množství čarodějek. Tak snad se jim dílo podařilo.
Medvědín
Fredrik Backman
Příběh jsem začala poslouchat jako audio a četl mi Pavel Soukup. Četl tak sugestivně, že bylo od začátku jasné, že se dříve nebo později stane něco strašného. A stalo. Něco, co úplně nenávidím. Zvládla jsem ještě 2 kapitoly hlasem pana Soukupa, ale bylo to tak šílené, že jsem to musela odložit. Byla jsem v ději až moc. Po půl roce jsem radši sáhla po knize. Přece jen jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Medvědín je vesnice, která žije hokejem a je tu i dost postav. Ale všechny jsou tak důkladně vykreslené, že jsem ani jednou netápala. Charaktery postav a emoce s tím spojené se autorovi opravdu povedly. Nikdo není jen černý nebo bílý. Perfektně vystavěl vedle sebe svědomí, předsudky a tah na branku. Potěší i vsuvky, které ukazují, kde budou aktéři za 10 let.
Pán hor 1
Hana Marie Körnerová (p)
Historicko-romantické ságy jsou většinou sázkou na jistotu. Člověk si odpočine, ale zároveň si i zopakuje dějepis. Tady konkrétně francouzskou historii 18.století. Chování postav rozhodně nemůžeme porovnávat s aktuálním stavem společnosti. Představa, že by dnes žena čekala na svého vyvoleného rok jen se 3 dopisy, je dost nereálná. A že by s čímkoliv čekali 3 roky až do svatby? V tomto díle po mnohých těžkostech Edmond zviditelňuje svůj rod. O zakládání nemůže být řeč, když jsou rod hrdý a prastarý, že. Mě osobně u těchto děl fascinuje mužská nadřazenost. Otec řekl a tak to bude. Edmond něco řekl a taky to tak bude. Chudák Christina (Eugénie). Kdyby se rozhodovala hlavou a ne srdcem, byl by to rozhodně jiný příběh. O dost jednodušší a taky o dost nudnější. Do tohoto dílu se vešel také začátek životní cesty jejich syna Sebastiana. To je na ságách skvělé. Dozvíme se kde a jak to začalo, i jak to skončí. Příběh se četl dobře. Krátké časové úseky se střídali s těmi delšími, plus historické vsuvky. V postavách jsem se orientovala snadno.
Zpěv straky
Dana Beranová
Čekala jsem příběh a dostala jsem minipovídky, které na sebe navazují. Čekala jsem příběh o Henice, ale dostala jsem boj o království a nejspíš i o zdravý rozum. Henika je čarodějka a náhodně se jí splní přání a stane se léčitelkou. Ve skutečnosti je to vlastně takový nešikovný Zaklínač v sukních. Trochu mi vadilo, že jsou ty povídky dost krátké, v podstatě na jedno nadechnutí a jedeme dál. Asi by mě to víc bavilo, kdyby se autorka rozepsala. Píše krásně, text má čtivou melodii. A Henika sama je zajímavá osoba, žádné čerstvě vylíhnuté kuře. Čili nápad skvělý, ale pro mě krátký. Třeba ten dojem vylepší druhý díl. Každopádně obálka a úvodní modré stránky jsou hodně lákavé.
V životech loutek
TJ Klune (p)
Tyhle příběhy miluju. Člověku připomenou, že nejlepší je mít otevřenou mysl a nejlépe i srdce. A taky mě baví si užívat postavy, do kterých autor svůj příběh zakomponoval. Mohla bych zdůraznit, že je tu LGBT, asexuál, stroj, ale to není vůbec podstatné. Podstatná je ta oslava lidství, které je sobecké, děsné a vlastně marné a přitom dokáže takové věci jako je smích, hudba a knihy. Už teď je vám jistě jasné, že kniha je zase plná úžasných myšlenek. A ani postavy nezůstávají pozadu. Vysavač Rambo je kouzelně užvaněný, ale i tak je potřebný. Já osobně jsem se zamilovalo do sestry Radched. Její sarkastické a sadistické poznámky mě u příběhu držely líp než pattex. Příběh je to plný láska, laskavosti a přátelství. Jen doufám, že není vizionářský.
