mnohoknih
komentáře u knih
Rozetmění
Jay Kristoff
3 napětím nabité bichle, to je lahoda. V závěrečném díle se nám příběh ještě víc zkomplikuje. Zároveň se postupně odkrývají karty, abychom zjistili, že nic není, jak se zdá a za vším hledej lásku, především k penězům a moci. Potkáme tu další velezajímavé postavy, jedna se nám opravdu vrátila. No dobře, je to Tric. Je trošku zhrzený. Samé co by kdyby, ale i on ve velkém finále ukáže, že má srdce na svém místě. Aelius, kronikář Tiché hory, mě také překvapil. Že je mrtvý bylo jasné, ale co, jak a proč, to bylo teprve zajímavé. Někoho možná odradí množství sprostých slov. Jenže jak jinak napsat, že se to opravdu sere? A že je toho dost, co se mohlo pokazit a pokazilo. Děj je komplexní, výpravný a dobrodružný. Konec neskutečný. Tahle série opravdu stála za přečtení.
Úděl Hvězdorozených
Jan Yenkee Kalina
To bylo tak skvělé čtení, že ani nevím, odkud začít. Tak za prvé svět. Ten náš, pozemský se tam moc nevyskytuje, jen jako odrazový můstek pro příběh. Zato ten mimozemský je velmi působivý. Rozhodně jsem takové vysvětlení nečekala, i když jasné indicie v příběhu byly. Děj začíná hodně akčně, pak je klid na vysvětlení a přijetí situace a pak zase akce. Nuda ani chvíli. Další, co zaujme, je rozmanitost postav a hlavně myšlenka, že ať se člověk octne kdekoliv, vždycky se chová jako člověk. Potkáme tu mladé, staré, zdravé i hendikepované, skromné i nafoukané, spokojené i nespokojené. Myslím, že ani tak nejde o postavy, ale o myšlenky. Těmi je příběh opravdu hodně nacpaný a je více než žádoucí číst s otevřenou myslí. Autor se totiž nevšedním a nenásilným způsobem dotýká horoskopů, ezo, duševní i fyzické lásky, vztahu k přírodě, k recyklaci a ke smrti. Doufám, že žádný další díl už nebude, protože mám strach, že by se mi tím zničil ten krásný konec. Všichni jsme vesmírem a vesmír máme i ve své duši.
Čokoládová krev
Radka Denemarková
Kdybych si zvykla na styl textu asi by mě kniha zaujala víc. Jenže mě ten styl celou dobu rušil. Za to vybrané historické osobnosti se mi líbili moc. O Betty Panklové se vždycky ráda dozvím něco nového. George Sandová je taky moc zajímavá osoba. A k nim do party John D. Rockefeller. Prožíváme jejich životy od dětství až do do smrti. A to všechno ve století, ve kterém ženy stále nesměli moc myslet, ale už se jim to hodně nelíbilo. Zároveň autorka používá výborně paralelu s 21.stoletím. I vizuálně zvolené listy papíru s různou šířkou skvěle zapadají do 19.století.
Astrid Lindgrenová
Susanne Lieder
Co to asi je životopisný román? Tak už to vím, ani ryba ani rak. Na životopis je v příběhu málo faktů a na román je děj spíše plytký. Opravdu důkladně je zde popsáno, jak si Astrid vyčítala, že musela odložit syna k pěstounům. Což je sice smutné, ale pořád byla jeho máma a pořád ho mohla navštěvovat a následně i vzít zpět. A zároveň ji tato zkušenost zformovala a mohla se lépe prát za práva dětí. Doopravdy mě ale zaujalo to, jak z ní příběhy padaly. Co padaly... přímo tryskaly. A taky to, jak k ní ve správnou chvíli přišli ti správní lidé. V podstatě až na prvního milence, který se nepovedl, už to byla přehlídka šťastných náhod. I tak se příběh četl lehce a příjemně.
Les přízraků
Juraj Červenák
Zajímalo by mě, zda to autor takto opravdu zamýšlel. Po minulém vcelku nudném díle s Barbaričem, nám předložil krvavý akčňák. Skvělý díl. Dostáváme se na Stříbrnou skálu, bydliště Steina a seznamujeme se s jeho rodinkou. Zápletka začíná ve chvíli, kdy někdo ukradl Steinovo prase, které bylo na výkrmu ve mlýně a zároveň dobil mlynáře i jeho ženu. Při stopování kriminálních živlů se Stein s Jarošem samozřejmě zapletou, kam nemají a je z toho super detektivka. Samozřejmě zase s duchařským pozadím. I trochu té náklonosti v příběhu najdeme najdeme. A v příštím díle si zajedeme do Plzně. Je zajímavé cestovat po historických nejen Čechách.
Znamení Padlých
Michal Sirotek
Dost mě mrzí, že takovým propracovaným příběhem nás provází dva šílení, arogantní egomaniaci. Zase na druhou stranu musím uznat, že se autorovi podařilo je popsat skvěle. Jsou opravdu hnusní a mrtvoly se za nimi táhnou jako smrad. Samozřejmě, že ve vyšším dobru. Styr, syn knížete, kdysi provedl cosi (nedozvíme se co), za co byl odejit ke strýci, aby se mu zde dostalo tvrdší výchovy. Domů se může vrátit až se stane mužem čili až zapíchne nějakého toho jižana. Lišja je gruiwa čili obdařena magickou silou. No a tu použila, kde neměla a je z ní vyhnanec. Jediný, kdo si získal mé sympatie byl Mirogij. Po nikom nic nechtěl. Poradil, pomohl a doplatil na to. A kvůli komu? Kvůli Styrovi! Tenhle mladík je jedno velké mínus. Ze začátku příběh vypadá jako fantasy, ale čím více se brodíme krví a mrtvolami, tím víc tíhne ke sci fi. Zápletka je neotřelá, svět důkladně promyšlený. Ale těch postav, co se toho zúčastní! V první části jsem s tím měla vážný problém. Jenže jsou všichni důležití, aby mohlo být veliké finále. Třetí část knihy byla opravdu strhující.
Taková normální rodinka se vrací
Fan Vavřincová (p)
Na jednu stranu tohle dílko chápu. Autorka zkusila použít svůj humor i na 21.století. Ale už to není ono. I takové ženy jako Káča a Pavla se musí trochu posunout a co fungovalo v době, kdy maminka zpívala árie, o generaci později už nefunguje. Přečteno a hned zapomenuto.
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
První dojem byl: tolik stran? Na konci: to už je konec? Ale co napsat do komentáře, kromě nadšení, vlastně netuším. Ano, je tu Tóru Okada, který se zjevně dostal do nějaké krize, dal v práci výpověď a přemýšlí, co dál s životem. Pak je tu ztracený kocour, opuštěná vila se studnou a lidé, spousta lidí. Přicházejí, odcházejí, předají svůj příběh. Kolikrát mi ani není jasné, proč v příběhu jsou. Nevím, co je metafora, co je skutečnost, co je sen, co je realita. Ale neskutečně mě to bavilo. Kniha je rozdělena na 3 části, které bych soukromě nazvala: Uvedení do problému, Problém a Téměř žádný výsledek. S Tórou jsem prožila skoro 2 roky během 14 dnů a i jemu kolikrát lezlo na mozek, co všechno se děje bez jeho přičinění, i to že se dlouho neděje nic. Válečná vsuvka mě taky hodně zaujala. Konečně nějaký Japonec popsal alespoň trochu zvěrstva, která Japonci páchali a tvrdí, že ne. Výborně je to vysvětlené v doslovu. Co říci závěrem? Není to kniha pro každého, ale kdo už něco od Murakamiho četl, ten si tuhle knihu užije.
Slovodějky
Alena Adrianet Heinrichová
Tohle bylo prímové čtení. Knihovna, důležitost slov, feminismus, kouzla a trochu té lásky. Jasně, nebyla to vysoká literatura, ale to přeci od fantasy pro mládež nemůžeme čekat. Já dostala, co jsem čekala a ještě spoustu navíc. Například chrliče Huga. Vůbec všechna použitá jména byla moc pěkná a neokoukaná. Příběh sám není složitý, ale zlehka se dotýká různých témat. Což mi přijde pro dorost jako dobrý způsob, jak zjistit, že LGBT není nic výjimečného, že nadvláda některého z pohlaví je nesmysl, že slova mohou ublížit a že cesta do pekla je opravdu dlážděna dobrými úmysly.
Severka
Nina Špitálníková
Poslouchala jsem na mujrozhlas a dobře jsem udělala. Je dobré, když takové téma má lidský rozměr v podobě přednesu. Ri Jô Công je 17 let a je jasné, že toho spoustu nechápe. Třeba to nahlašování ostatních za naprosto směšné prohřešky. Občas nahlásila i sebe, aby nebyla podezřelá. A něco zase chápe úplně přesně. Jaký je rozdíl mezi tím klanět se jedinému bohu nebo velkému vůdci? Ale nejvíc se mi líbilo, že nás označila za své soudce. Protože kdo z nás ví, jak by se na jejím místě zachoval? Přála bych si, aby v knize bylo více myšlenkových pochodů jejího otce. Protože nic není černobílé, ani život v KLDR.
Pohřběte své mrtvé
Louise Penny
Výborně, vyvražďování vesničky Three Pines v tomto díle nepokračuje. To se mi ulevilo. Pak se mi zase přitížilo, když mi došlo, že to bude tentokrát dost politické. Poměry mezi anglofonními a frankofonními Kanaďany neznám, takže mě to politikaření dost rušilo, ale uznávám, že bylo důležité. Celkově to byl jiný díl než obvykle. Inspektor Gamache udělal chybu a byl odejit na zdravotní dovolenou. A zase se připletl k vraždě. Čili co se postav týče, nikdo nevybočil. Beauvoir byl za elegána i ve sněhové bouři, básnířka Ruth byla protivná a Clara věčně upatlaná. Dějová linka s Olivierem se mi moc líbila. Ale nemůže se chlapec divit, že tak dopadl. Lhal kudy chodil a takovým se pak těžko věří. Napínavé od začátku až do konce.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Svatopluk Čech
Nic se nemá přehánět, ani pivo Na Vikárce. Pak to takhle dopadá. Tedy pan Brouček dopadl na měsíc. Chápu, byla lunojasná noc a nebeský zákeřník lákal k návštěvě. Nebo to byl bledý brach? Každopádně měsíc je obydlen a to měsíčňany, éterickými bytostmi, živícími se krásou a rosou. Takže zákonitě muselo dojít ke střetu. Hvězdomír Blankytný a jeho kůň Pegas se ujali role průvodců. Příběh je jednoduchý, za to čeština je boží. Je to krátké dílko a za přečtení určitě stojí.
Vila v Itálii
Julie Caplin
Člověk si říká, kolikrát lze obměnit základní model jídlo, luxusní prostředí, muž samý sval a éterická žena. Zjevně mockrát a stále to funguje. Tentokrát se učíme dělat domácí těstoviny na pobřeží slunné Itálie. Ralp má tak ohromný pocit důležitosti, že se divím, že nad ním Lia nezlomila hned hůl. Možná to bude tím, že Lia se taky chová jako pěkná blbka a tudíž k sobě pasují. Naštěstí je v Itálii kam jít, co jíst a čím se kochat a tudíž to vypadá, že svět není úplně špatné místo. A když už to vypadá nadějně, tak na něj něco vyplave na povrch, pak na ní a pak je svět zase v pořádku. Četlo se to zase skvěle, popisy jídla byly opět famózní. Aspoň to tvrdí můj žaludek. Ale nejlepší byla jedna prťavá věta: Leo jede makat do pivovaru a hádejte kam.
Nedostižný komorník
Pelham Grenville Wodehouse
Nevím, jestli je to tím, že se děj odehrává V Hollywoodu, ale je to slabý děj. Jak postavami, tak obsahem. Pár dní v jedné luxusní vile, kde jsou snad všichni, kromě majitelky, švorc. Komorník je sice nedostižný, ale taky pěkný vyčůránek. A nejhorší je majitelčina sestra Bill. Do všeho kecá, všechno ví nejlíp a vymámí z jalové krávy tele. Vtipu je zde také pomálu. Jediné, co mě opravdu nadchlo, je použití slova hašašíra :-)
Boží hrob
Jay Kristoff
Druhý díl je ještě o kousíček lepší než první. To napětí, ta atmosféra, ty vztahy, to tajemství...Mia si jde stále za svým cílem, ale cesta se jí trošililinku zkomplikovala a tak dostane opravdu výborný nápad (ironicky řečeno) a stane se členkou gladiátorského domu. Takže většina tohoto dílu je o popisu všech bitev, kterých se zúčastní. A je to setsakra krvavý a vražedný popis. A taky se objeví několik ztracených postav a udělají příběh ještě zajímavější a tajemnější. Protože jako vždy nic není tak, jak to na první pohled v prvním dílu vypadalo. Postavy jsou naprosto uvěřitelné a lidsky nedokonalé. Na rozdíl od pana Laskavého a Zatmění. Ti jsou opět sarkastičtí a ironičtí a dodávají knize vtip. Stejně jako autorovi poznámky pod čarou, kde nám děj či místo čí třeba pověru vysvětluje blíže a zní to jako bychom si povídali. Taky mám radost z nových postav, protože už jsem začínala mít obavy o Miino duševní zdraví. Jediné, co mi mírně vadilo, bylo přeskakování v ději do minulosti a současnosti, protože těch minulostí bylo víc. A pak se to konečně spojilo a bylo jasno. A i když to vypadalo na jasný závěr, tak se to samozřejmě zkomplikovalo a všechno bude nejspíš po třetí jinak.
Čas psychopatů
František Honzák
Četl mi Jan Vondráček. A četl rozhodně zajímavý text, protože nebýt psychopatů, svět by se zjevně nikam neposunul. Také stojí za zmínku, že knihu napsali bratři Honzákovi a text si rozdělili. Radkina zná asi každý. Je to člověk, který psychická a psychiatrická témata umí podat tak, aby mu rozuměl i obyčejný člověk bez lékařského vzdělání. Zaujalo mě rozdělení na hodné a zlé psychopaty a to, že jich je ve společnosti vždy stabilní procento, přičemž nezáleží na vzdělání. Vysvětlení všeho kolem psychopatů je první část knihy. Ta druhá je plná příkladů z historie. A tak se dozvíme, že bez psychopatů se boje vedou jen těžko neb jsou bez bázně a strachu. Ale zároveň jim není cizí násilí na komkoliv. Ovšem nejlepší je poslední kapitolka...zase si je zvolíme na Hrad i do Strakovky.
Sexy mlékař
Alice Clayton
Tohle snad ani nejde hodnotit. Co název nabízí, to člověk dostane. A druhý den po dočtení už neví, o čem to bylo. Tedy to vlastně ví :-) Hlavní hrdinka Natálie je příšerná egomaniačka. Oskar, kdyby nebyl osvalený ze sportu, by nejspíš byl nijaký. V příběhu nás dost často Natálie oblažuje svými myšlenkovými pochody a tak je kniha i vtipná.
Pozoruhodně bystrá stvoření
Shelby Van Pelt
Tohle je tak úžasný příběh, že bych ho dala jako povinnou četbu do škol. Abychom si uchovali tu vědomost, že zvířata nejsou jen zvířata, ale živé bytosti. A taky si nemyslím, že kolonka "pro ženy" je ta pravá. I muži přeci potřebují naději, laskavost a víru. Jasně, příběh se točí kolem mužů, ale to fakt neznamená, že je jen pro ženy. Je to příběh o tom, že i když jsi debil, vždycky máš šanci dospět. Že i na nepravděpodobném místě máš šanci potkat přátele a pomocnou ruku. A že v sedmdesáti život fakt nekončí. Hlavní postava Marcellus vás dostane hned ve své první kapitole. Jeho pohled na svět je střízlivý a na lidi lehce ironický. Ale má nás rád, vždyť jsme jenom lidi. Tove má celoživotní zármutek, ale co už. Jednou je na světě, tak se s tím musí poprat. Ostatní postavičky městečka jsou trochu křoví, ale milé křoví. Konec je dle očekávání, ale vůbec mi to nevadilo. I takové konce jsou potřeba.
Vlk a dýka
Juraj Červenák
Tak tu máme slabinu série. Samotný Barbarič děj neutáhne. I když mě potěšil, že o sobě říká, že je městský hejsek. Má pravdu. Děj samotný je zase opředený tajemstvím. V noci zmizí kastelánova dcera, ale to zmizení není možné. Na hradbách jsou strážní, brány jsou zamčené a tajné chodby hrad nemá. Užijeme si více bojů, protože ke vší kastelánově smůle, hrad napadnou poturčenci. Na hradě totiž zrovna přebývá Kateřina Pálffyová a to je cenná trofej. Přestože je tento díl zase velmi historicky zajímavý, není tak čtivý jako předešlé. Ani romantická linka tomu moc nepomůže, i když už bylo na čase. Ve finále se dostaví i Jaroš, ale tentokrát je to slabý odvárek jeho umění. Každopádně se těším na další díl, protože nám Jaroš prozradil, kam jede na zimu.
Nezkrotná říše
Stacey Marie Brown
Tentokrát jsme se více seznámili s vílami, tedy nejen s jejich králem Kiliánem. Jinak dost podobné jako jednička. Brexley se stále s někým pere, odněkud utíká, je několikrát skoro zabitá a nechápe pouto, které má s Warwickem. Ištván se ukazuje jako čím dál větší hajzl. A všechno bude nejspíš úplně jinak než jsme si mysleli v první díle. Objeví se tu nové postavy a stanou se důležitými. Naštěstí se objeví i staré postavy, hlavně Opie a Mrňouska. Dostanou do knihy trochu humoru, což je příjemná změna od toho věčného sexuálního napětí, které na většině stránek panuje. Jak trefně poznamenal vílák Ash:"kdybyste se spolu vyspali, byl by klid!" Poslední 4 stránky se fakt nepovedli. Jako jak věděli, že zrovna tam mají být? Neřeknu kdo, ale rozčílilo mě to. Shrnuto, podtrženo, je to čtivé, výbušné, občas nelogické, ale dobré čtení.
