mnohoknih
komentáře u knih
Jako tygr ve sněhu
Juhea Kim
Bohužel jsem měla očekávání a ta se nenaplnila. Kdo četl Rudé orchideje ze Šanghaje ví, o čem mluvím. Příběh je rozdělen na 4 po sobě jdoucí části, takže se dozvíme o všem a o všech, jak to začalo, probíhalo a skončilo. Postavami jsou korejské kurtizány, v podstatě jejich zákazníci a japonští vojáci. Nikdo z nich mi k srdci nepřirostl. Jediný trochu zajímavý, i když ne úplně dobrý člověk, je kapitán Jamada. Aniž by to tušil, tak svým zapalovačem ovlivní dost lidí. Příběh začíná v roce 1917 a končí 1964 a přišel mi neuvěřitelně plochý. Ačkoliv obsahuje mnoho lidských dramat, neoslovil mě. A nijak povzbudivý není ani závěr knihy - stejně všichni jednou umřeme.
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Chtěla jsem vědět, zda je příběh opravdu ve stejném stylu jako knihy Darcy Coates, ty strašidelné domy. A musím říct, že ano. Kamila slíbila své matce, že zařídí prodej rodinného domu, o kterém ani nevěděla, že jej mají. Hned od příjezdu bylo jasné, že z domem není něco v pořádku. Napřed jsem se bála jako že fakt bála. Ale když jsme začali hopkat mezi třemi časovými úseky, tak strach přešel v mrazení. Bohužel nemohu napsat, že bylo kdovíjak příjemné. Ty hrůzy po skončení války v roce 1945 jsou základem příběhu. V roce 2003 tytéž hrůzy zničily život Kamilině matce. Sama měla dost svých problému a problém domu jí dorazil. Rok 2021 je rok rozhodný. Kamila potká pomoc ve formě přitažlivého mladého muže a kruh se uzavře. Tajemné atmosféře dost pomáhají ilustrace tužkou. Není jich mnoho, ale stojí za to. Konec taky stojí za to. Posledních pár kapitol čtete úplně bez dechu, něco očekáváte a nic. Rozhodně si dejte i doslov.
Oliver Twist
Charles Dickens
To bylo něco! Chvilku mi trvalo zvyknout si na sloh a styl, ale pak už to byla pohodička. Přechodníky jsem si vysloveně užívala. Děj je notoricky znám. Oliver vyrůstá v chudobinci jako sirotek a co se s ním děje, když je prodán. Co je na knize kouzelné, je popis čehokoliv. Popis charakterů kladných i záporných postav. Obojího je tam požehnaně. Popis způsobu života londýnské galerky. To bylo hodně zajímavé a myslím, že i pro dnešní svět poučné. A pak samozřejmě popis míst, budov a krajiny. Ať jsme s Oliverem na cestě nebo na pochůzkách s církevním sluhou Bumblem, vždy je popis velmi barvitý. Jsem ráda, že jsem si doplnila školní četbu. Alespoň jsem si obohatila slovník a víru, že dobrý člověk má na tomto světě své místo.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Nesmíte dát na prvních pár stránek, kdy příběh vypadá jako nuda. Jak taky jinak hodnotit totálního introverta, který se v práci všech straní, nemá příbuzné ani kamarády a po večer si čte něco z charitativní knihovny nebo kouká na naučné pořady. A víkendy tráví s vodkou. A zase sama. Eleanor pracuje v grafické firmě jako účetní a jednoho dne se jí rozbije PC. A i když to tak nevypadá, je to odrazový můstek ke zlepšení jejího života. Hodně pomalu, jen tak jak nám Eleanor dovolí, odhalujeme, co se jí v dětství stalo a kdo ji zformoval. Na to, že je totální asociál, má velmi dobré postřehy a hlášky. Kdyby to nebylo tak smutné, řekla bych, že je to vtipná knížka. Eleanořin přístup k životu je hodně svérázný, ale je to jen proto, že neví, že by se takhle neměla chovat. Za to má velmi dobrý pozorovací talent a já ji celou dobu fandila, ať to trauma zvládne. Ať ve své hlavě oddělí zrno od plev. Ať zjistí, že není nemilovaná, nechtěná, nenapravitelně poničená. Závěr je jednoduše prostý. Je fajn mít v životě někoho, kdo nám s tím životem pomůže.
Ohnivé znamení
Juraj Červenák
Nevím, jestli se mi na téhle sérii líbí víc detektivní nebo historická část. Nebo to, že je to tak neuvěřitelně napínavé, že je to až thriller. Zase je tam i mysteriózní prvek, ale tomu věří jen prostý lid 16.století a trochu kapitán Stein. Tentokrát byl ještě víc úzkoprsý, ještě víc nabručený. Musel totiž nocovat v nevěstinci. Notář Barbarič se náhodně připletl k případu, jehož rozsah a dosah nikdo netušil. Fuj, kam se hrabe severská krimi! Takového mučení. A kdo všechno z vyšší společnosti do toho byl zapletený! Dokonce to jednu chvíli vypadalo, že Jaroš bude zabit! Strašná představa. Vynikající díl!
3x Maigret
Georges Simenon
Posloucháno jako audio povídka Maigretův první případ. Tady není moc co hodnotit. Krátké a příjemné. Maigretovi je 26 a zjišťuje, že ne vždy pravda zvítězí. Někdy vítězí politika. Každopádně my se dozvíme, jak se dostal na Zlatnické nábřeží a co ho formovalo. Plus nepřekonatelný Jan Vlasák.
Zahrada slibů a lží
Paula Brackston
Veliké, převeliké zklamání. S předchozími díly se to vůbec nedá srovnat. To bylo napětí, překvapení, čtivost ve vrcholné formě. Ale tohle? Xanthe neustále někomu říká, ať jí věří, že ví, co dělá. No, neví. Nebýt naprosto trapných náhod, tak se děj ani nepohne. Navíc své tajemství o tom, že je převracečka sdělí, jak matce, tak i trochu pod tlakem Liamovi. A co oni na to? Nic, pohoda. To je přeci naprosto běžná vlastnost. Každou myšlenku tu Xanthe přežvýká tak 5x až 8x. Opravdu to byl otravný a velmi nudný díl. Přečetla jsem jen proto, abych zjistila, zda ledová královna Liamovi něco dovolí. A ten konec? Trapné, okaté a vůbec tak nějak blbé i na oddychovku.
Poslední jednorožec
Peter S. Beagle (p)
Po jazykové stránce velmi příjemná pohádka. Spousta lyrického textu umocněna tím, že zde vystupuje jednorožka. Ta jednoho dne vyslechne ve svém stále jarním lese dva muže a vydá se do světa hledat své druhy. Cestou samozřejmě potká mága, pomocnou ženu, zlého krále i hrdinu. Příběh je to poetický, popis míst v pravdě básnický. Ovšem nejlepší je ten druhý příběh Dvě srdce. Tam gryf žere malé děti, ale jedno dítě se nedá a my se tak dozvíme, co bylo dál za “ a zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Vina a trest
Veronika Martinková
Chtěla jsem si rozšířit znalost o českých autorech, což se povedlo. Škoda, že jsem skočila rovnou do třetího dílu. Vzhledem k tomu, že nás příběhem provází kriminalisté Hana a David, kteří jsou zároveň i partneři v osobním životě, mě zajímá jejich minulost. Na tu je v textu několikrát odkaz. David je policejní svéráz a nebyl mi moc sympatický. Pravidla si ohýbal jak se mu zrovna hodilo. Ano, má výsledky, ale za jakou cenu? A Hanka? Několikrát jsem vůbec nepobrala, jak k danému faktu přišla. Hodnocení se mi tak rozpadlo na dvě nestejné roviny. Vizuálně je to krásné. Kapitoly jsou krátké, takže děj odsýpá. První stránka každé kapitoly je reversní a tím vás dostane pod tlak až si připadáte jako ti kriminalisté. Příběh nám střídavě vypráví Hanka i David a tady vidím ten rozpor. Už informace mám a přitom mi je ten druhý opět předkládá. Dost často mi to přišlo jako přepis policejní zprávy a ne myšlenkové pochody člověka. A ten konec? Hlasuji pro noční můru, případně halucinace z absťáku nikoliv reálný stav.
Kosti pod mechem
Zuzana Hartmanová
Nikdy jsem o minoutarech nečetla žádný příběh a tak jsem po něm chňapla s nadšením. A nadšení mi vydrželo celou dobu. Přiznávám, napřed jsem úplně nechápala, proč je děj postaven na minotaurech. Všechna ta slova o cti, víře a kodexu by přeci zvládnul i kdejaký rytíř. Jenže autorka je liška podšitá a tak nám fakta předkládá dle svého uvážení a ne, jak my chceme. Takže když skončí první část příběhu, tak to vypadá, že víme, jak to dopadlo. Jenže nevíme, co tak dopadlo, co vše se stalo, že Nerghanovy cestičky osudu doputovaly zrovna sem. A už vůbec nevíme, proč potkal zrovna Unifareu? Proč ona nemluví? Samá proč? Proč?
V dalších částech se všechno dozvíme. To vám prozradit mohu. I to minotaurství. Dostali od bohů spoustu darů a jak Kodex praví, mohou je užívat ke slávě svého rodu. Jenže právě to se začne nějak kazit. Kde byla odvaha je najednou podlost. A ačkoliv minoutar vždy mluví pravdu, najednou ji dokáží proradně zamlčet.
Monoutauři uznávají svoje tradiční role v rodině. Muži bojují převážně s těžkými zbraněmi, ženy jsou šamanky a k obraně používají maximálně oštěp. A že těch bojů tady je! Ať jde o boje s horaly či mezi sebou v bojových arénách či při btratrovražedné válce.
Příběh je to napínavý, smutný, díky básním z Kodexu i lyrický. Můj dojem je, že minotauři jsou tak trochu herci. Velká gesta, elektrizující projevy a emotivní apelování na soukmenovce jim fakt jde od srdíčka. A pokud se pustíte to čtení, tak se vám určitě do srdíčka dostanou nejpozději u věty „Staneš se raganem?“
Květy nad peklem
Ilaria Tuti
Thriller od první stránky. Dvě časové linie. A jen čekáte, kdy se to propojí. Zhruba v půlce příběhu už je dost předvídatelné, kdo, co a jak. Hlavní vyšetřovatelská dvojce je samozřejmě naprosto nesourodá. Ačkoliv se autorka snažila, aby byla dvojice zajímavá, já si neoblíbila ani jednoho. Cekově mi příběh přišel dost klouzající po povrchu, i když se snažil poukázat na zajímavé téma citové deprivace u novorozenců. Možná to bylo tím, že podobné téma, ale daleko, daleko strašidelněji zpracované, jsem už četla. Tohle mi přišlo jako thriller oddechovka, včetně častého popisu krajiny. Což není špatně, jen to odvádí pozornost. K tomu, abych četla další díl, mě to nenalákalo.
Srdcová desítka
Zdenka Hamerová
Tak tohle je rozhodně zajímavý počin. Autorky vystoupily ze své komfortní zóny a můžu říct, že až na jednu povídku, se mi všechny moc líbily. A ta jedna se vlastně nepočítá neb autorčina tvorba se mi nečte dobře nikdy. Autorky se rozhodně vyřádily a my si tak počteme příběhy veselé i smutné, k zamyšlení i k zapomenutí. Já osobně jsem ráda za povídku Jany Jašové Stepford, protože tady se mi spojily dvě oblíbenosti. Autorka a námět ze Stepfordských paniček. Rozhodně můžu tuto antalogii jen a jen doporučit. Velikostně je akorát do kabelky, takže ji můžete vzít s sebou kamkoli a tam ji s chutí přečíst.
Příběh mateřídoušky
Miriam Blahová
Ráda čtu příběhy, kde jsou dvě časové linky. Pro případ, že by se mi jedna linka nelíbila, ta druhá to třeba zachrání. A přesně to se stalo. Žena v jednom příběhu nebyla zrovna charakter, kdežto žena v druhém příběhu byla naopak velmi charakterní. Autorka skvěle vykreslila povahu současné ženy na mateřské, která pod vlivem sociálních sítí musí být perfektní bez ohledu na nejbližší okolí. Okolí přeci musí jasně vidět, jak se snaží! Jak mě lezla Anička na nervy! Neuvěřitelně! Sotva promluvila, už mi stoupal tlak. Vcelku bylo předvídatelné, co se v jejím manželství stane a stalo. Za to Věrka má deset bodů z deseti. Jsem ráda, že má autorka zálibu v duchařských zápletkách a že to hrdiny nepoloží. A my se tak opět nenásilně dozvídáme něco z historie Jablunkovska. Celkově je příběh velmi lidský a citlivý. Téma vztahů je všem určitě blízké a autorka se s průběhem i vyřešením vypořádala skvěle. Myslím, že autorčin styl se vybrušuje v diamant.
Pád do temnot
Vilma Kadlečková
Zodpovědně můžu říct, že čtení je u tohoto příběhu lepší než poslouchání. Ale i tak vím, že příběh není pro mě. Připadám si jako šachista začátečník. Vím, jak táhnou figurky, ale naprosto nechápu proč. Což si myslím, že bych u třetího dílu měla alespoň trochu tušit. Svět je to opravdu výborně propracovaný, celý příběh promyšlený, působí konzistentně. Jenže mně je to vlastně jedno.
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Když zazvoní telefon v noci, je to vždycky průšvih. Ne jinak je tomu u Marka. Hodina vlka ho donutí vzpomínat na dospívání v rodném Přerově. A není to nijak radostné vzpomínání. Mozek má tu ošklivou vlastnost, že si raději pamatuje to hnusné než to dobré. Marek nám to předkládá ve druhé osobě, povídá si s námi. Na to jsem si zvykala snad půl knihy. Taky proto, že v těch vzpomínkách opravdu není nic dobrého. Chudá rodina, průmyslové město, alkoholismus dědy, nezájem otce, homosexualita, radši nic neřešící matka... Muselo být hodně těžké o tom psát. Ještě, že sem tam probleskl rok 2021 a my tušíme, jak je na tom Marek teď.
Posmrtná predace
Vilém Koubek
To si tak jdete do knihovny a zcela náhodně si půjčíte audioknihu s divným názvem od českého autora, již čte Martin Stránský. A pak už jen sedíte, posloucháte a nechápete, jak vám takový upršený noir skvost mohl málem uniknout? Příběh je prostý. Bývalý voják Vincent Krhavý se živí jako soukromý detektiv a pracovní povinnosti ho zavedou do města Odpočinku, takového královstvíčka důchodců. Pokud ve vás jeho příjmení evokuje chlast, jdete dobrým směrem. Pokud vás zarazí název města, též jdete dobře. Dostanete se do izolovaného města konce 21.století, kde žijí mileniálové, u kterých bylo zastaveno stárnutí. Takže je jim všem kolem 70 let. A město je uzpůsobeno jejich vzpomínkám. Autor vytáhl snad všechna důchodcovká klišé a do příběhu je zakomponoval. Nic pro jemnolidi a korektní humoristy. Já se většinu času smála na celé kolo, viz scéna v tramvaji podobná té "mám právo sedět". A geronto strip bar? Pardon, ale to jsem musela poslech zastavit, vysmát se, zaplašit představivost a poslouchat dál. Kromě toho, že detektiv chlastá a hulí, má také jadrné hlášky a měkké srdce. Jinak by si tu kočičku, ohlodávající hlavu první mrtvoly, přece nenechal. Jo a čte Tukarčukovou. Ještě že tak, jinak by ten případ snad nevyřešil. Když k tomu připočtete fakt rozkošné oddělování kapitol buď formou zapalovače Zipo nebo natahováním glocku, dostanete nečekaně dobrý detektivní horor. Horor, kde se nebudete bát hned, ale až pak, až vám to dojde.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Důležité je, nedat na ten hype kolem a nemít očekávání, pak se to dá hodnotit jako dobrý příběh. Od začátku jsem měla dojem, že tohle už jsem někde četla. A ten pocit po celou dobu čtení nezmizel, jen pod náporem akcí zeslábl. A taky draci! Těm člověk prostě odpustí všechno. Jsou jako obvykle chytří, sarkastičtí, plní emocí a občas i vtipní. Kdo ovšem není ani trochu vtipný, je hlavní hrdinka Violet. To je tedy neskutečný fakan, tatínkova holčička. Naprosto nechápu, proč zrovna ona je středobod děje. Její charakter je více než proměnlivý, slušně řečeno. To její kamarádka Rhiannon, to je taková klidná síla. Aha, tak právě jsem si odpověděla. S Rhiannon by nebylo tolik akcí a pravděpodobně by děj nebyl tak napínavý. A Xaden? Já to fakt nechápu. Nepřístupný, namachrovaný velitel a sotva se objeví zrovna Violet, je z něj koťátko. Tak snad autorka ví, co dělá. Určitě ví, co dělá. Čtení je to opravdu napínavé, zábavné a hodně, hodně čtivé. Pokud se vám nebude líbit ta lidská svoloč, tak draci to určitě zachrání. A ten konec? Ať čekáte cokoliv, tak tohle určitě ne, pokud nejste Sherlock.
Pekelný plášť
Simona Michálková
Tak tohle je velký dobrý. Tak milou pohádku už jsem nečetla dlouho. Úplně jsem se nad čtením rozplývala a dokonce se mi ten příběh i zdál. Příběh o nelehkém putování celkem rozmazleného prince, ne vlastní vinou bezduché královny a mluvícího koně. Každý z nich potřebuje zachránit, ať již dobrým skutkem nebo kouzelným předmětem. Taky jsou tu čarodějové zlí, neschopní i nápomocní. A peklo a čerti! To byla ta pravá lahůdka. Lucifer je sobecký, řekne jen to, co se mu hodí. Aksalon, čert kmotr. To je úplně luxusní figurka. Snad v žádném příběhu jsem o někom podobném nečetla. Torance je Luciferův zástupce a miluje šťastné konce. A taky se v příběhu pohybuje pár pirátů. Může se zdát, že je to spousta postav. Ale není. Každý mám své místo a kdyby v příběhu nebyl, tak by chyběl. Taky je tu nešťastná láska, nepochopená láska i šťastná láska čili příběh má i sociální přesah. Není důležité koho miluješ, ale jak moc a jak se u toho chováš. Příběh je to kouzelně pohodový a jsem moc ráda, že se mi dostal do rukou. Jejda, málem bych zapomněla pochválit ilustrace, kterými každá kapitola začíná. Takže chválím :-)
Maigret váhá
Georges Simenon
Velice povedená detektivka, ačkoliv k vraždě dojde až na úplném závěru. Ale tou dobou už je nám všem jasné, kdo a proč bude vraždit. Jen zabránit se tomu nedalo. Jan Vlasák je Maigret jako vyšitý. Jeho hlas je přesně tak přemýšlivý, jak si asi Simenon u svého hrdiny představoval. Příběh je to krátký. 2 úklidy a máte poslechnuto.
Kapka jedu
Antonín Mazáč
Už mám velmi oblíbeného detektiva Alexe a teď i Maxe. Alexe o trošku víc. Max přeci jenom dost chlastá. Za to má skvělé hlášky, skvělé postřehy a skvělou dedukci. A právě ta dedukce mě dostala. Vraha jsem nejen neodhadla, ale ani mě nenapadlo, že zrovna tenhle člověk by vrahem být mohl. Dokonce jsem si myslela, že zemřel nepravý, že cíl byl právě Max. To proto, jak po něm najednou všichni šli. Naštěstí jsem na rozuzlení nečekala dlouho. Kniha je to krátká, příběh svižný a na odpočinek od těžkých témat úplně ideální.
