mnohoknih
komentáře u knih
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Pokud máte dojem, že nemluvit o problémech se vyplatí, tak si dejte tento příběh. Pokud máte dojem, že je v pořádku být v sektě, dejte si tento příběh. A sakra, chlapi, je v pořádku být v práci úspěšný, ale chce to tu angažovanost ukázat i v rodině. Autorka si, jako obvykle, vybrala hutné téma, kdy jeden problém vede k dalšímu a dalšímu a pak už to jede jako lavina. A přitom stačí mluvit a zároveň i naslouchat. U knihy je výborné, že postupně vypráví všichni z rodiny. Nejprve Teodor. Ten mluví krutopřísně pubertálně a jak s ním jde čas, mluví stále stejně vulgárně, nespisovně a nedostudovaně. Ten jazyk ho vystihuje lépe než všechny činy. Dalším vypravěčem je jeho matka.Teo nám nastínil situaci v rodině, matka nám dá dílky do mozaiky, proč se, co děje a jak snadno člověk najde pochybné štěstí v sektě. A nakonec táta Jindřich. To je snad nejsmutnější figurka. A až ten nám poví, kam každou neděli mizí a co má rodina za kostlivce ve skříni. Tady je to vtipně myšleno obrazně i doopravdy, protože Teo má ve skříni kamaráda Hyna. Čtení to nebylo veselé, ani chvilku. Pokud máte náladu na splínek, tak doporučuji.
Hladový duch
Louise Penny
Ne, ne, ne! Naprosto s vývojem nesouhlasím! Samozřejmě vím, že autorka obyvatele Three Pines vykrmí dobrůtkama a pak je nechá zavraždit. Ale aby jeden z nich byl vrah?? Prosím, podezřelý být může. Vrah rozhodně ne! Vrchní inspektor Gamache se určitě spletl, aby autorka měla o čem psát v dalším díle. Jinak si to vysvětlit neumím. Důkazy jsou jen nepřímé. A já jsem důkaz, že je nutnost pokračovat ve čtení této série. Taky proto, že Ruth je čím dál nepříjemnější babice, Clara se postavila předsudkům a strašidelný dům se stal hotelem.
Koruna otráveného stromu
Vlaďka Sacká
Máme skvělé autory a tenhle příběh je další, který to potvrzuje. Od první stránky mě zaujal, všechno a všichni jsou naprosto uvěřitelní. S Adamem Turnerem se seznámíme ve chvíli, kdy je ožrala a ztracená existence. A přitom to býval elitní voják. Jenže se událo něco, co nikdo nečekal a co se utajilo. To, že mluví s čímsi, co se jmenuje Job, ho vžene do náručí psychiatrů. Poměrně rychle se dozvíme, že byl, díky experimentu, v jiném světě. A že tam zůstali jeho parťáci a jeho smysl pro povinnost si myslí, že je tam neměl nechat. A pak se u něj objeví dívka Ari. A vezme Adama na další misi. Příběh dostane super spád. Svět Édegom je zlý a krutý. Jeho obyvatelé se snaží přežít za každou cenu. Adam zde objevuje věci a budovy z našeho světa. Je čím dál víc zmatený. Ari je rozená lhářka a sleduje svůj cíl. Postav tu není mnoho, jsou skvěle vykreslené, takže si k nim snadno najdeme cestu. Jejich ironický humor mě hodně bavil. Na všech územích světa Édegom zažíváme to, co naši hrdinové. U kanibalů strach, u ostrovanů odpočinek. A pak je najednou konec! A stovky nezodpovězených otázek. Pevně věřím v další díl. Pokud nepřijde, tak mi nezbývá než se bát o naši planetu.
Krutý měsíc
Jana Jašová
Detektivka s prvky thrilleru, to je naprosto trefné. A ještě odehrávající se v době druhého lockdownu, v době covidové, takže téměř všichni s nervy na pochodu. A do toho Tamaře zmizí syn. Zmizí také její přítel Michal, u něhož jsou ubytovaní. Ale to jí tak netrápí, protože má dojem, že ho zabila. Ve svižném vyprávění se s Tamarou střídá Betyna. Matka 3 dětí, kteří bydlí v domku pod Michalovým. Odděluje je od sebe pouze jabloňový sad. Jenže! V sadu se kdysi odehrála tragédie a ta nejspíš rozděluje více než sad. Ačkoliv je pohřešované dítě, policie se v příběhu téměř nevyskytuje. Tím, že se v době covidu nesmělo vycházet, se v příběhu vlastně nikdo navíc nevyskytuje. Už jen Betyny máma, Michalova máma (ať shoří!) a pumpař Jim. Téměř od začátku je jasné, kam odešel Tamařin syn, ale protože rozmazlená pražanda Tamara nechápe, proč s ní Betyna, ostrá jako břitva, nemluví, pár dní trvá než dojde k odhalení. Jejich povahy jsou vykreslené moc pěkně. Napřed jsem je nesnášela, nejsou moc sympatické. Ale když samy uznaly, že jsou jaké jsou, hned jsem náklonost k nim našla. Nevím, jak to autorka udělala, ale přestože byl příběh a průběh předvídatelný, kniha se nedala odložit. Betyna, Tamara, Betyna, Tamara a jsme v očekávaném cíli. Plus epilog, odehrávající se rok poté. Což potěšilo.
Krev prvorozených
Juraj Červenák
Název zní vážně hrozně. Že by zase nějaké nadpřirozené skutečnosti? Židé pořádající krvavé rituály? Ještě že má Rudolf II., toho času žijící v Praze, bratra a ten má nečekanou partu vyšetřovatelů. Matyáš je pošle do Prahy konce 16.století a je to vážně jízda. Autor skvěle popsal historické reálie, počínaje jídlem, místem a konče doopravdy žijícími lidmi, zakompovanýmu do příběhu. Já osobně jsem se těšila na Steina a nezklamal mě. S vrchností se nemaže, s přáteli jedná vždy upřímně a dokonce donutí Jaroše, aby se svěřil se svým tajemstvím. A to je hodně temné tajemství. My alespoň vidíme, že je jedno, jaké je století, lidé jsou stále stejní a jejich úchylky také. Do případu se zakousnou s přímočarostí sobě vlastní a na to není multikulturní Praha připravená. Vzhledem k tomu, že se jedná o mrtvé děti šlechticů, je jeden z motivů i politika. Naštěstí Barbarič je v nevhodnou chvíli na nevhodném místě ( prostě se schovával, srab jeden) a případ se zdárně rozmotá. Vraha jsem netušila ani náhodou. Lehké tušení jsem měla u první vraždy, že s ní nebude všechno, tak jak se říká. Děj běží přímo ukázkově, celé vyšetřování jsem měla dojem, že jsem s našimi vyšetřovateli na místě. A to byli i v Daliborce, fakt smrad. Konec je nastavený tak, že musím hned pro další díl, protože mor. Stihli mu naši přátelé ujet?
Šepot včel
Sofía Segovia
Žlutá obálka se včelami. Včely v názvu. Nejlepší lákadlo pro mě. A příběh opravdu nezklamal. Starý muž vypraví taxikáři o svém dlouhém a pohnutém životě. Proč taxikáři? Protože jsou spolu na dlouhé cestě a protože nikdo jiný neměl tu trpělivost vyslechnout Franciska, aniž by ho ve vypravování přerušoval. Přece jenom je to sága o rodině Moralesových, odehrávající se na pozadí mexických dějin a to trvá dlouho. Příběh začíná tím, že chůva Reja najde pod mostem opuštěné miminko. Nikdo v tu chvíli netuší, jak jeho příchod ovlivní chod rodiny. Seznamujeme se postupně s celou rodinou, s jejími zvyky, povahovými vlastnostmi, přáteli, sny i obavami. Manžele Moralesovi je snadné si oblíbit, stejně tak je snadné nenávidět hajzla nájemce. Dalo by se říci, že příběh se vleče jako tekutý med, ale tentokrát to není výtka. Vždyť včely tu hrají jednu z hlavních rolí. Myslím si, že jeden z důvodů sepsání příběhu, je oslava včel jako zachránkyň všeho živého. A ve chvíli, kdy Francesko starší začne na své farmě pěstovat pomeranče, se vám už příběh úplně rozplývá na jazyku a vychutnáváte si ho. Je to příběh laskavý i láskový a těch není nikdy dost.
Led pod kůží
Vilma Kadlečková
Posloucháno jako audio. Říkali, že druhý díl je lepší než první. No pro mě ne. Pořád nevím, o čem ten příběh je. Je to ale jen můj pohled. Nejsem schopná si z tohoto příběhu cokoliv zapamatovat. Přitom příběh a jeho svět je neskutečně detailně propracovaný. Postavy, ať pozemské nebo mimozemské, náboženství, děj, všechno ladí do ucha. A druhým vyletí pryč. Ale možná to dělají zvolené hlasy postav. Lukas je opravdu arogantní, Pinky je fakt nepříjemná osoba, Kamëlë je manipulátorka a co se vyklube z Aš-Šáda je otázka. Zkusím další díl jako knihu. Možná, když to uvidím na vlastní oči, pochopím nadšení ostatních.
Všechen můj hněv
Sabaa Tahir
Nikdy u knih nebřečím. Prožívám celou škálu emocí od napětí, nudy, zájmu, naštvanosti, nedočkavosti, hrůzy, vzrušení, rozrušení, prostě všechno, ale nebrečím. Až doteď. Příběh Núr a Saláhuddína byl zásah do srdce i slzných kanálků. Odehrává se na předměstí Kalifornského města Juniper, kde kromě vojenské základny není téměř kde jinde pracovat. A tady zakotví Salovi rodiče se svým snem o motelu. Núr sem přiveze její strýc z Pákistánu, kde je jako jediná z rodiny zachránena při zemětřesení. Zatím to nevypadá nijak hrozně, že. Jenže pak umře Saláhuddínova ammá a všechno, co držela svým bytím při životě, se rozprskne. Najednou všechna špína vyplouvá na povrch. Alkoholismus, drogy, dluhy, domácí násilí, rasismus. A to všechno dopadá na naše dva kamarády. Říká se, že Bůh naloží člověku jen, co je schopen unést. Můžete si být jisti, že tady to neplatí. Příběh nám vypráví Núr, Sal a jeho ammá, takže tu bídu světa vidíme z různých úhlů. Vyjímečně vykoukne naděje, ale je tak maličká, asi jako sestra Chadídža. A ten konec? Jen si na něj vzpomenu, už bych zase vytahovala kapesník. Jediné, co se doopravdy nepovedlo, je obálka. To ta hnusná hnědá odkazuje na to, že vypravěči jsou Pákistánci?
Řetěz ze zlata
Cassandra Clare (p)
Lovci stínů, démoni, bitvy a romantika? To zní dost oddychově. A taky bylo, když si odmyslím, že jsem si skoro musela namalovat rodokmen, abych si ujasnila, kdo s kým a ke komu patří. Kdo je blízký příbuzný a kdo vzdálený. A o příbuzenství tu šlo především, jak se v průběhu ukázalo. Nevím, jak to autorka dělá, ale četlo se to skvěle, i když šlo o to, že ona ho má ráda a on má rád jinou a mezitím zapíchli pár démonů, dostali se do pár průšvihů a rodiče se nechali tahat za nos. Určitě si najdete oblíbenou postavu, je jich na výběr dost. Akorát jsem nepochopila, proč se to jmenuje Řetěz ze zlata? Mohlo by to odkazovat k náramku na ruce jednoho z hrdinů. Byl důležitý, ale ne zlatý. Teď abych si přečetla další díl a doufala, že se tam bude vysvětlení.
Nikdynoc
Jay Kristoff
Anotaci psal někdo, kdo to nečetl. Spiknutí proti Mie? Tak zrovna tohle nečekejte. Ano, opravdu se vydává na cestu, aby se stala učednicí Rudé církve. Její vraždící instinkty jsou nadpozemské. Ale není to cesta, kterou by si sama vybrala. To okolnosti. A Mia dělá, co umí a co neumí, to se snaží zarputile naučit. Kromě ní je ve škole ještě 28 akolytů, tedy adeptů na výuční list vrah. Už jen ten nápad, tedy příběh plný vrahů, stojí za vysoké ohodnocení. Ne u každého se dozvíme, proč se chce stát vrahem. Miu pohání pomsta. Ale zároveň, jako jedna z mála, zůstává empatická, čímž si vytvoří potřebného přítele. Má také o stín víc než běžný smrtelník, protože patří mezi Temné. Neví proč, prostě se to stalo. Ten stín je ve tvaru ne-kocoura. A má fakt dobré hlášky. Rozjezd byl pomalejší, trochu utahaný, ale vzhledem k tomu, jak děj gradoval, stupňovalo se i tempo příběhu. Bavilo mě i to, že se s námi vypravěč bavil a i jeho vysvětlivky pod čarou. Jasný, pro děj neměli žádný význam, ale jako zvláštnost fungovaly výborně. Ovšem konec mě tedy dostal. Tušila jsem nějaký podraz (myšleno od autora), ale tohle mě překvapilo. Co mě jistě nepřekvapí, budou postavy v dalším díle. Úplně bych nesázela na to, že jsou mrtvé do mrtva.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Na knihu se dá dívat z několika úhlů. Obsah mě nebavil. Bulvár není mé nejoblíbenější téma. I když bylo zajimavé sledovat, co je člověk ochoten udělat pro peníze a slávu a je jedno, že šlo o herečku vymyšlenou. Co prostupuje celou knihou, je neskutečná manipulace, s lidmi, s davem, s novináři. Herci zjevně hrají stále a pak si stěžují, že nikdo nezná jejich pravé já. Za to mě bavil styl vyprávění. Příběh je opravdu hodně čtivý, ačkoliv je neuvěřitelně nudný. Ale pokud vás zajímá, kdo s kým spal a co z toho měl, tak směle do toho.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Emotivní román to je, ale asi jinak než bylo zamýšleno. Nejvíc emocí ve vás vzbudí Theodor. To snad ani není možné, co to je za člověka. Nebo možná je. Přeci jen je to umělec a citlivý člověk a tak když je nějaká žena v nesnázích, tak jí chce pomáhat za každou cenu. I za cenu vlastního zničení. To bych mu i odpustila. Ale že přitom pošramotil i vlastní rodinu? Tím u mě skončil. Za to popis postupného ničení lidství i území Karvinska je velmi vydařený. Kapitoly nejsou přehnaně dlouhé, název odkazuje okamžitě na místo a rok děje, takže se výborně orientujeme. Také se mi líbilo to, že autorka zpracovala období necelých 20 let. Čímž nám dala možnost prožít opravdu dlouhý úsek našich neradostných dějin i vývoj vztahů mezi zúčastněnými. Možná se zdá, že se tolik děje nemůže vejít na těch pár stránek, že se jen klouže po povrchu. Já si ale myslím, že o to šlo. Naznačit a nechat příběh zaplout mezi ostatní naše vědomosti. Jenom tak drnknout, připomenout a nikdy nezapomenout.
Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
Terezka hledala předčtenáře před vydáním knihy a tomu se nedalo odolat. Jednak mě baví autorčina fantazie a jednak mi obálka připomíná Davyho Jonese. Že by nějaké mořské dobrodrůžo? Skoro trefa, jen moře je Terezce málo, v příběhu se vzedmul rovnou oceán a zalil většinu souše. O nadvládu nad světem bojují hybridy ryb a jiných mořských tvorů z kultu Černé hvězdy se všehoschopnými vědci z Nekonečna. Bojují za pomoci symbiontů, kteří vklouznou do člověka a postupně ho mění na mořskou zrůdu. A člověk je rád. Má pocit vyššího dobra. Máte možnost být i člověk, na lodích svobody. Jsou ohromné, jsou to plující města.
Příběhu dominují sestry, dvojčata. Aphelion a Perihelion. Krásná jména, nemyslíte? Vyhledala jsem si jejich význam a je to pozice slunce vůči Zemi. Nádhera. Jejich mamka Ndari je tak pojmenovala, aby se v novém světě neztratila. A to se jí vyplnilo. Jak správně tušíte, jedna se dostane ke kultistům, druhá pracuje pro Nekonečno. Tady příběh nechám být. Že dojde ke střetu, je jisté.
Nečekejte ale žádnou soap operu. Je to slizká, temná fantasy, která má svižnost rozbouřeného oceánu. Hvězdice jsou odporní špioni. Mloci vraždí harpunou. Kyborgstvo a androistvo si myslí, že stojí v pozadí a nenápadně vše řídí. Vlnky (rozuměj rozhodnutí) se sbíhají a mění ve vlny, mořské proudy jsou neúprosné, drama se stupňuje až dojde k třesku o skálu. Konec je jednoznačná TOPka.
Zdobení stránek kouskem chapadla je taky povedené. Blee a fuj, ale nádherné fuj. Jediné, co mi trošku vadilo, bylo spojení „vytřela si slzy“. To mi evokuje mop. Ale to je nepodstatná drobnost. Já jsem si užila spád příběhu, jména postav i postapokalyptické Jericho. Užijte si také.
Noc pro chrliče
Filip Kalčák
První dojem nebyl dobrý. Vůbec jsem nechápala, co čtu, kde to jsem a kdo to tam vystupuje za lidi. Musela jsem si zvyknout na chaos v ději, spoustu osob a v neposlední řadě přebohatou autorovu slovní zásobu. Chápu, je to prvotina a potřeba všechny nápady dostat z hlavy na papír, je jistě značná. Ale když už byli všichni na scéně, začala jsem si příběh doopravdy užívat. Kouzliván a Velihra, kámoši jak hrom, hledají Kouzlivánova otce a možná najdou poklad. Šestka je vražedkyně z politických důvodů, ale v přítomnosti těch dvou se s ní něco děje. Pak je tu vrah, který vraždí pro svého boha a čeká ho božská odměna. Při svém putování potkávají světloplaché, temnoplaché, příšery z pověstí, lid obyčejný i královský. Akce střídá akci. Než stihneme nastoupit na vůz, už jedeme na koni. Sotva se ubytujeme v hostinci, už jsme na královském plese. Je toho moc v jedné knížce. Kdyby chtěl autor napsat další knihu z tohoto světa, kde by se vysvětlili některé situace, reakce a byla třeba o osobách zde vystupujících okrajově, myslím, že by spousta lidí byla hodně ráda. Já tedy určitě.
Zpěv drozda
Walter Tevis
Tak to byla síla. A ačkoliv je to dystopie, docela bych věřila tomu, že lidi jsou schopni si tohle udělat. Nechat všechnu práci na robotech? Zakázat si číst? V podstatě zakázat myslet? Věnovat se vnitřnímu světu čili být na drogách? Naštěstí se jako vždy našel jeden, který myslel. A k tomu potkal další a ta byla rebelka. A pak ještě robot deváté generace, co se nemohl zabít, protože to tak měl naprogramováno. A naštěstí se to tak nějak sešlo, že se potkali v pravý čas a i když to tak na první dobrou nevypadá, tak si vzájemně dost pomohli. Celá kniha je prodchnuta různými pocity. Paul objevuje radost z toho, co všechno dokázal sám. Mary Lou je hodně chytrá a zvědavá a velmi rychle se učí. Hádejte co. A robot Bob je smutný. Dlouhý život bez konce ho naplňuje melancholií. Mezitím svět dál hnije a zevnitř se rozpadá. Vlastně se o nějakou spásu a naději ani nezajímá. A já pevně věřím, že tvor zvaný čtenář bude vždycky existovat. Stejně jako věc zvaná kniha.
Banka
Johana Kral (p)
Za knihu k recenzi děkuji @nakladatelstvimoba.
Jedná se o další počin z řady Původní česká detektivka.
Velmi nevšední námět detektivního příběhu. Přepadení bank se spoustou smrtí a zdánlivě bez jakéholiv zisku. Je to moje první setkání s autorčinou tvorbou a ačkoliv je v knize pár odkazů na předchozí díl, nevadilo, že jsem ho nečetla.
Vlastně se ani nedá říct, že by příběh měl nějakého hlavního hrdinu. Děj se přelévá z jednoho vyšetřovatele na druhého a velmi brzo jsem zjistila, že můj oblíbený nebude žádný. Jen méně či více protivný. Camilla a Simon jsou parťáci na pracovišti i partneři v životě a patří k té kladnější části. I když Camilla je pěkný vztekloň. Naštěstí Simon ji dokáže uklidnit i ukočírovat. Další dvojice Annie a Michel je logicky ta horší dvojice. Tedy více ambiciozní, co o empatii nikdy neslyšela. Technik Marcel má trefné hlášky a všem jim šéfuje komisař Dubois. Toho času velmi naštvaný a roztěkaný šéf.
A není se čemu divit. Jeho kamarád a boháč Alexander byl zavražděn obzvláště brutálním způsobem. Rozhodl se, že jeho vraždu vyšetří sám. Ale ať se snaží, jak chce, motiv nemůže najít žádný. Mezitím se naši vyšetřovatelé snaží přijít na to, proč dochází v bankách k masakrům lidí, ačkoliv zdánlivě se z banky nic neztratilo? Výkupné ani požadavky nejsou ze strany pachatele žádné. A tak s nimi pobíháme od řádného svědka k informátorovi, sbíráme informace, tedy spíše střípky informací.
Taky zde vystupuje Camillina sestra a její přítel Stefan. Nejprve to vypadalo, že budou jen omáčka k příběhu, ale i jim, tedy Stefanovi, se něco vážného přihodilo. A to je už třetí zločin, kterým se v příběhu zabýváme.
Příběh je to čtivý, postav pár, takže snadno zapamatovatelných, násilí jen v náznacích, rozhodně se autorka nevyžívá v krvavých popiscích. Za to se vyžívá v názvech kapitol a to já ráda.
Jediné, co mi vadilo, je vyřešení, případně vysvětlení, všech dějových linek. Nemohu zabíhat do detailu, abych vás neochudila o závěr. Jen se připravte na to, že je to krátké, stručné, useknuté a pokud mi něco neuniklo, tak i náhodné. Pachatele jsem neodhadla ani náhodou. Za to mě nadchla závěrečná situace kolem Annie a Michela. Dubois má dobré nápady. Možná tomu pomohlo i lehké prozření v jeho rodinných vztazích. Budu si muset přečíst i předchozí díl, abych to mohla lépe posoudit.
Pokud hledáte detektivní oddechovku, tak směle do tohoto příběhu.
Loď plná nevěst
Jojo Moyes
Příběh na základě skutečné události? To by mohlo být zajímavé. 650 žen pohromadě na omezeném prostoru? No tak to bude masakr. Začátek byl trochu dost zdlouhavý a nezáživný. Popisy žen a drobné ukázky domovů, ze kterých nastupovali na letadlovou loď byly úmorné a nudné. Nikdo by se nemohl divit, kdybych knihu odložila. Knihomolská vlastnost "ještě jednu stránku" mě donutila příběh zkousnout celý. Nelituju, ale pokud nejste romantik nebo všečtenář, tak to není pro vás. Hlavní děj se točí ne kolem jedné, ale kolem čtyř postav, které obývají jednu kajutu. Každá z těch čtyř představuje jiný typ ženy, jinak tráví čas, má jiný důvod pro cestu do Británie a samozřejmě i jiný konec cesty. Asi aby si každá čtenářka přišla na své. K tomu podlí i charizmatičtí mariňáci, zápletky chabé i chrabré. Závěr je snadný. Možná je to příběh na základě skutečných událostí, ale dostala ho do ruky spisovatelka romantických knih a ta neuhla ani o píď ze svého stylu.
Zemři, Kaine: Svatyně
Ludmila Svozilová
Co to bylo? A jak to jako skončilo? Lhář lže ulhanému lháři, který lže? Ech...Musím říct, že ačkoliv mi z toho jde hlava kolem, četlo se to výborně. Autorka nás vhodila do příběhu, který vypadá naprosto jasně a srozumitelně. Matylda nastoupila do práce, kde fotí módní katalogy a jeden šéf jí nadbíhá, druhý se jí straní. Pak začne idylka mizet, Sajn, ten co se straní, vezme Matyldu na focení ven a najednou fotí mrtvou holčičku a pak ji pohřbí. Matylda chce volat policii, Sajn jí to bez vysvětlení zatrhne. A pak už jen čtete a čtete, protože chcete zjistit, co se to děje. Matylda to chce taky zjistit, ale přitom to začíná vypadat, že tuší, že asi snad možná ví, proč děti umírají a nikdo to nikde nehlásí. S Matyldou je to jako s celým příběhem. Chvílemi se chová jako blbka, pak si vzpomene, že umí číst myšlenky, tak se něco dozvíme, aby nám to bylo vzápětí vyvráceno. A i další postavy jsou více méně podivné. Druhý šéf, ten co jí nadbíhá, se tváří, že se nic divného neděje. Jejich otec, majitel firmy, se zase chová jako bůh. Pak je tu tajemný spisovatel, co možná není tak úplně spisovatel. Cikánka, jež umí věštit z karet i číst z křišťálové koule...Mysteriózní thriller je naprosto přesné označení. Po dočtení tohoto příběhu chci hned číst další díl a pevně věřím, že se dozvím, co byla pravda a co lež!
Vánoční přání
Karen Schaler
Chtěla jsem vánoční romantiku a dostala jsem vánoční romantiku. Pravda, měsíc po termínu. Ale co už. Je jedno, jestli obsah zapomenu teď nebo v prosinci. Líbila se mi Libbyina urputná snaha o prosazení v podnikání. Už míň, jak o tom pořád mlela. Stále dokola a stále stejnými slovy. Adam byl zase urputný sympaťák a navíc má psa. Bohužel taky nesměl otevřít pusu. Děj začíná pár dní před Vánoci a končí na Štědrý den a to je dobře. Déle bych ty soby nevydržela. Příběh není špatný, ale je fakt hodně kýčovitý. Autorka je američanka, takže čím víc ozdob, tím větší duch Vánoc. Naštěstí konec, kdy si všichni pomáhají, ukáže ten správný náboj vánočních svátků.
Jednoho krásného dne
Šemi Zarhin
Myslela jsem si, že život je jako bonboniéra, ale není. Život je báseň. Alespoň podle tatínka našeho hrdiny. Prvních pár stránek jsem měla potíž se začíst. Zjevně mám problém se jmény Šlomi/Šmuel. Ale tenhle problém se záhy vyřešil a já se mohla ponořit do komorního příběhu. Komorního počtem osob nikoliv počtem stran. Kniha je rozdělena na tři části, na roky 1969, 1975 a 1983 a tak nám pěkně ukazuje, jak se člověk dokáže zacyklit a dělat stále stejná rozhodnutí. Nemohu napsat chyby, protože chyby to nejsou, i když to tak může později vypadat. Příběh se odehrává více méně v jednom domě v městě Tiberias a točí se kolem vztahů členů jedné rodiny a nejbližšího okolí. Pořád to nezní nijak extra, ačkoliv je to okouzlující. Bude to tím, že nemám ani autorův slovník ani překladatelčin cit pro jazyk. Příběh začíná ve chvíli, kdy je Šlomimu 7 let a jeho mamka se rozhodne pro výlet, na který pozvou i sousedy s dcerou. A my se začínáme seznamovat s komunitou jedné ulice, s izraelskými a židovskými zvyky a hlavně jídly. Vaření hraje důležitou roli. Taky politika, ačkoliv běží jen na pozadí. Stejně okrajově se dozvídáme o válkách a holocaustu. Přitom jsou to pro příběh hodně důležité události. Ach jo, nevím, jak vás nalákat na nevšední literární zážitek, na partu podivínů, na mimořádné vztahové propleteniny. Uznávám, že tenhle příběh není prokaždého. Občas je tempo opravdu pomalé a hrabeme se v myšlenkách a děj se vrací do minulosti k situacím, které jsme už zažili s jinou osobou. Ale to je právě to krásné.
