mnohoknih
komentáře u knih
Poslední sbohem
Tim Weaver
Tentokrát se autor do toho zamotávání fakt opřel. Tolik dějových linek, že jsem chvílemi nevěděla, kde jsem, případně s kým jsem. A úplně nejhorší linka byla s Healyem. Podlehne, nepodlehne, podlehne, nepodlehne. Kvůli němu mi čtení trvalo tak dlouho, protože jsem nechtěla vědět, jak se rozhodl. Je tu opravdu hodně odkazů na Drozda. V ději to nijak nevadí, pokud nemáte přečteno, ale rozhodně si ho napíšete na seznam. Ačkoliv je mi David velmi sympatický, tak tentokrát to s tím božstvím skoro až přeháněl. Spousta věcí se děla a děje z podle něj ospraveditelných důvodů. Dá se s tím výrokem souhlasit, ale proč o tom rozhoduje on? Taky je v příběhu dost náhod na sílu. Jako to s tím vypadlým mobilem? Tomu nikdy neuvěřím. Ale děj to posunulo parádně. Závěrem lze říci, že David byl zase zmlácený, skoro zabitý, ale případ rozlousknul. I když má ten příběh trochu pachuť, protože vrah byl tentokrát snad každý, kdo se jen příběhem mihnul. Napínavý thriller na každé stránce.
Pačinko
Min Jin Lee
Chápu rozporuplné hodnocení knihy. Těžko říct, proč se jmenuje zrovna Pačinko. Možná proto, že herna zachránila rodinu od další bídy? Kdyby se jmenovala Sundža bylo by to obsahově blíž a je to také nezvyklé slovo. Sledujeme Sundžin život od narození až do jakéhosi smíření s osudem. Bohužel v době okupace Koreje Japonskem. Není to má první kniha s tímhle tématem, ale pořád mě to dostává. Japonci jako nadřazená rasa a Korejci jako negramotní dělníci pracující za minimální mzdu. Příběh začíná před rokem 1932 a končí 1989 a je o docela obyčejné rodině, která se jen snaží přežít. Zajímalo by mě, zda jsou korejci opravdu takový přátelský národ anebo jen měla Sundža štěstí na lidi, které potkala. Vždy potkala někoho, kdo jí byl minimálně po boku. A taky by mě zajímalo, zda jsou korejci opravdu jednoduší nátura anebo jen autorka nedobře popsala jejich charakter. Každopádně příběh je velmi čtivý. Pohled na ty nejchudší z nejchudších a přesto šťastné lidi, je obohacující. Tedy většinou šťastné lidi, i zde dojde k tragédiím. Plusový bodík za vydařenou obálku.
Zmizení Sáry Lindertové
Kateřina Šardická
Tolik stran a dala jsem to na dva zátahy. Potřeba dozvědět se, co, jak, kde, byla větší než potřeba spánku nebo jakýchkoliv jiných činností. Příběh se odehrává během pár dní, ale dozvíme se, jak to začalo i jak to skončilo. Postavy jsou výborně popsané, jejich charakteristika je jasná a chovají se podle toho. Sára zmizí a její dvojče Klaudie sice napřed nechce, ale pak ji začne hledat společně s Oliverem, Sářiným přítelem. Samozřejmě ji hledá i policie, ale jsou tu jisté okolnosti, které Klaudie policii neřekla a nemůže říct. Ovšem vyšetřovatel Richard Ehler je přesně ten typ buldočího policisty, který lež pozná a má i správné instinkty, takže je v ději co platný. Pak je tu taky bezdomovec Adam a toho je tedy škoda. Ten mi byl snad nejsympatičtější. Příběh je sice ve škatulce krimi, ale já bych ho bez váhání šoupla do mystery. Autorka nám napětí dávkuje, ale vydechnout nás nenechá. Zdánlivě obyčejné věci se v jejím podání mění v hrůzostrašné znamení. Jízdu metrem neabsolvuji často a i to málo si asi teď rozmyslím. A na vrány se už radši ani nepodívám. Hodně dobrý námět a tomu odpovídající obálka.
Pod křídly Fénixe
Jay May (p)
Na knize je znát, že se jí věnovala pouze a jenom autorka, že si chtěla udělat radost knihou. To nadšení a zanícení je z příběhu cítit. Jenže tím pádem je tu dost rušivých elementů, které by odborník odstranil. V jedné větě hrdinka sleduje jarní přírodu a hned v té následující jí zavřené oči ovívá vánek. Také mě rušilo neustálé nazývání Camilly brunetou. Ano, je brunetka, ale není třeba to stále používat. Stejně jako "uzřela". Chápu, že tím chtěla autorka vyjádřit mluvu 19.století, ale tímhle jedním slovem toho nedocílí. Celkově volba slov čtení spíše uškodila, nebylo to "melodické", příběh neplynul hladce. Co mě ale zamrzelo nejvíc je, že jsem si nemohla oblíbit ani jednu postavu. I když vím, že je Camilla sirotek a puberťačka, tak se chová jako labilní hysterka. Postava Hlasu mě vysloveně zklamala. Dobré je použití střídání minulosti a přítomnosti. Na romantickou prvotinu (fantasy bych to fakt nenazvala) to nebylo špatné. Ale být autorkou, tak bych si při psaní dalšího dílu nechala pomoct s korekturami.
Návrat domů
Kate Morton
Tak tohle se nepovedlo. Autorka zazdila sama sebe. Moje hodnocení taky dost ovlivnilo moje očekávání a těšení se. Četla jsem všechny autorčiny příběhy a všechny se mi líbily. Jsou plné napětí, spletitostí, propletenců a wau rozuzlení. Tady z tohoto mixu není téměř nic. Napětí? Žádné. Skoro hned mi bylo jasné, co se stalo. Spletitosti? V příběhu je samozřejmě více linek. Časové jsou dvě, současnost a před 60 lety. Zápletka je jako jedna, ale je to tak okaté, že čtenář ví, že tam je i skrytá zápletka číslo dvě. Jenže je to tak divně popsané, že spíše než napětí, ty situace vyvolávají zmatek. A hlavní postavy. Babička Nora se všude a stále prezentuje jako obětavá žena a báječná matka. Ale víte, jak to s takovými je. Mně byla nepříjemná. Její dcera Polly z ní měla trauma a vůbec se jí nedivím. A když Nora "ukradla" Pollyinu dceru Jess a maskovala to dobrými úmysly, tak u mě skončila definitivně. Celý příběh je zmatený, naprosto zbytečně rozvláčný, překombinovaný. Nenutí člověka číst dál a dál, aby už věděl, co je za rohem, ale proto, aby už měl od knihy pokoj.
Velké peníze
Pelham Grenville Wodehouse
Peníze, peníze, peníze. Láska, láska, láska. Příběh o tom, jak se dá při shánění peněz, aniž by člověk pracoval, potkat osudová žena. Příjemná, víkendová oddychovka, kdy opravdu hodně zaujme autorův jazyk. Nebo schopnosti překladatele. Příběh o zchudlých aristokratech, kterým zbyla jedině ta výmluvnost. Jejich slovní projev čtenáře nadchne a okouzlí. Celý děj se nese v lehce úsměvném tónu. A dopadne ke spokojenosti všech.
Láska, smrt a všechno zlý
Martin Paytok
Tak takovou rodinnou sešlost zažít nechcete. Za to číst o tom, to chcete. Už obálka vás naladí. Je hrůzostrašná, na omak drsná. Papír jako starodávný, pergamenový. A hned na deskách je nádherně vykreslen rodokmen rodiny Havranových. Ten je, alespoň z počátku příběhu, hodně potřebný. Jak děj pokračuje, záhadných úmrtí přibývá, člověk se již v rodině lépe orientuje. A sníh se sype a sype. A děj utíká a utíká, ačkoliv časové rozmezí je pouhý jeden den a pouhá dvě patra hradu Rabeštejna. Jedná se o velmi zdařilou detektivku s prvky hororu, případně o velmi zdařilý duchařský příběh s prvky krimi. Záleží na aktuálním rozpoložení čtenáře. I ten černý, pohřební (haha) humor tu je. Postavy jsou rozmanité, rozhodně je koho nesnášet, i koho mít rád. Škoda jen, že jsem asi nepochopila závěr. Nebo mi někdo vysvětlí, proč Johana?
Hodiny
Michael Cunningham
Posloucháno jako audio a četla mi Simona Postlerová. Má krásný hlas pro dané téma. Jeho zpracování mě ale dost nudilo. Příběh je plný emocí, ale jsou nám předkládány v naprostém klidu. Ani vlastně nevím, co víc psát. Více než text jsem poslouchala hlas. Zaujala mě leda tak slovní spojení, podzimní větev, sandál anděla. Audio má na obálce hodiny, takže splnění DK výzvy.
Hon na mrtvého
Tim Weaver
Sympatický David Raker, bývalý novinář, nyní soukromý hledač pohřešovaných a ztracených lidí. K tomuto zaměstnání je potřeba spousta známostí, empatie a šedé kůry mozkové, což má. Čím víc zabředáváme do příběhu, tím víc potřebuje David i odvahy a odhodlání. Čtení je to celou dobu velmi napínavé a akční. Dost často jsem si říkala, jak to, že temná strana příběhu o Davidovi všechno ví? A ačkoliv jsem měla všechny indicie, netrklo mě to. Příběh není pro slabší povahy, násilí je tu opravdu explicitní. Konec mi přišel trošku přitaženej za vlasy. Tedy nápad dobrý, ale myslím, že opravdové vyšetření u lékaře by odhalilo podvod. Taky se divím , že po takovém zážitku, David v tomhle podnikání pokračuje. Každopádně budu pokračovat s ním.
Bylinkářka
Eva Voříšková
Anotace nám nezvykle v pár větách řekla celý Katčin příběh. A je to hodně zajímavý příběh. Katka je prosté děvče žijící v klášteře od narození. Nikdo její pobyt nehradí a tak ji řádové sestry nic neučí, jen ji využívají k podřadné práci. To není spojler, ale důležitá informace, protože kdyby Katka byla trochu studovanější, příběh by se takhle nestal. A to by byla škoda. Nedostali bychom spoustu informací o bylinkách, jejich sběru a využití. Kačka si oblíbila hlavně mateřídoušku, čímž mi udělala radost. Kromě jiného proto, že jsem si vzpomněla na výbornou knihu s tímto názvem. Sledujeme Katčino dopívání, učení, zamilování a zradu. Máme možnost porovnat rozdíl mezi bílou a černou magií. Katka se nám před očima mění z trochu jednoduché puberťačky v neobyčejnou bylinkářku, jejíž cesta je opravdu trnitá. Příběh se čte dobře, plyne snadno. Jediné, co mi vadilo, bylo používání "mi" místo "mě". Pokud se tím naznačovalo nářečí, čekala bych více hovorových slov. Kniha je doplněna ilustracemi, které vhodně kopírují příběh.
Spad
Leoš Kyša
Posloucháno jako audio a Borek Kapitančik se do toho opravdu opřel. Zvládnul všechny postavy, nálady i situace. Dal tomu postapokalyptickému příběhu další rozměr. A posluchač si užíval další brakovou literaturu, kde si Čech vždycky poradí. Plukovník Michálek si ve zničeném světě zařídil hospodu a snažil se nebýt plukovníkem. Samozřejmě, že osud tomu chtěl jinak. A tak se ocitáme na výpravě za záchranu generálovi dcery. Příběh má zase všechny ty správné atributy brakové literatury. Spousta boje, spousta krve, spousta doutníků, spousta chrabrých Čechů a Češek. Nesmím zapomenout na Alici, umí to moc dobře s noži a vrtulníky. Kyšova představa zničeného a nové rozděleného světa mi přijde hodně pravděpodobná. Dost trefně používá naše strachy a černé scénáře. A využívá k tomu i skryté hříčky. Zde např. název rádia The Hokkaido Shimbun Press. Ano, Šimbun znamená japonsky noviny a Japonci v příběhu hrají dost nevábnou úlohu. Příběh má podle mě jasný konec, takže o to víc jsem zvědavá, co bude v dalším díle.
Ďábel v zrcadle
Juraj Červenák
Tenhle díl není zajímavý jen literárně, ale i historicky. Základem jsou boje mezi katolíky a protestanty. A jak už víme, Stein je katolík jako řemen, kdežto Barbarič pomýlený luterán. Celý příběh se odehrává ve Vídni začíná útokem na následníka trůnu Matyáše Habsburského. Naše trojice vyšetřovatelů funguje jako vždy, jako honící psi a neodradí je ani nesouhlasný postoj biskupa. Fascinují mě ty dobové reálie, přesný popis města, míst, zvyků. Tentokrát bylo v příběhu ještě více strašidelných historek a ještě více politiky. Napínavé od začátku až do konce.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Naprosto úžasný detektivní příběh. A nejen to. Autorka dobře zná lidi a nebála se tuto znalost použít. Soudě podle názvu knihy, zná také Erbenovy Balady a také se je nebála použít. A výsledek je jednoznačně skvělý. Příběh začíná prologem, který jako by ke knize ani nepatřil. Následuje úmrtí člověka, které není proč vyšetřovat. Sám se opil, sám umrzl. Následuje nehezké video, které hodlá zničit jeden do té doby pevný vztah. Vyšetřovatelé Tomáš a Honza se mají, co činit. Co mě ale opravdu dostalo, jsou všechny ženské hrdinky. Jsou hodně dobře popsané, naprosto uvěřitelné a velmi různorodé. V podstatě mi ani tak nezáleželo na tom, zda vyšetřovatelé ten šmodrchel rozmotají, ale jak se budou ženské postavy chovat, mě zajímalo hodně. Budily ve mně celou škálu emocí. Zuzana mě štvala, ale neskutečně. Julii bych nejradši zabila. Emu bych ráda potkala. A Dany je mi možná trochu líto. Ještě to nevím jistě. Každopádně nejlepší je paní doktorka Zubatá. Nebo znáte lepší jméno pro patoložku?
Kostischrány
Emily Lloyd-Jones
Obálka, anotace, název, samé pohřebnictví. K tomu chudé, houževnaté děvče milující svou rodinu, náhodný kolemjdoucí a mrtvoly vylézající z hrobů. Trochu pověr, pověstí a legend. Tohle když smícháte, tak vznikne opravdu originální příběh. Ryn je vesnická hrobnice, která se po úmrtí dospělých členů rodiny, snaží vydělat peníze a udržet dům, který je zadlužený. Svojí zarputilostí a přímočarostí si mě hned získala. Elis je budoucí kartograf a hledá své rodné kořeny. Taky dobrá postava. Cesta je svede dohromady a vydají se do hor zrušit kletbu, která nutí mrtvé vstávat. Zní to pochmurně, ale tak to není. Za příběhem se skrývá spousta naděje. A poučení. Protože při putování prochází kolem osady v podhůří, kde žijí živí a jejich vstanuvší mrtví, se kterými se ti živí nedokáží rozloučit. Je to příběh pro mládež, takže konec je jasný, i když ho tu neprozradím. Ale něco přeci jen prozradím. Těšte se na kostikozu :-)
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Tenhle příběh miluju a může za to pan Lábus a rok 1989, kdy byl příběh pro rozhlas Vltava natočen. Lábusův Ford Perfect je nedostižný. A co teprve Zaphod Beebelbrox, tedy Miroslav Moravec. A Marek Eben jako palubní počítač Eddie. Příběh sám je prostý a kdyby se odehrával někde na úřadě, tak by to ani nebyla sci fi, ale realita. Vždyť jde jen o vybudování dálnice a trochu toho stopování. Situace jsou dotažené do absolutního absurdna s tou přesnou dávkou britského humoru. A těch nových slov a teorií, co tu člověk pochytí (nadsázka). "Nekonečno mínus jedna." A samozřejmě uklidňující "Nepropadejte panice!" Ale nejvíc nejlepší jsou maniodepresivní robot Mervin a nadšeně otvírající se dveře. Vynikající suchý humor.
Co by kdyby
Jonathan Tropper
Musím jako většina poděkovat výzvě DK, protože jinak bych se o knize určitě nedozvěděla. A to bych se o chudila o výborný příběh. Rodina, více méně nevěřící, ale občas chodící do synagogy, chce splnit poslední přání otce a drží 7 dní šiva. To znamená, že jsou 7 dní pohromadě v rodném domě a přijímají kondolence a návštěvy. Myslím, že toto by představovalo peklo pro většinu rodin. Hlavní vypravěč má naštěstí sklony k černému a sarkastickému humoru, takže i když jsou kapitoly rozdělené na hodiny, ani si nevšimneme, jak rychle těch 7 dní uteče. A je opravdu zajímavé sledovat, jak námi život smýká. Judd, vypravěč, přijede na pohřeb ve stavu totální trosky neb ho podvádí manželka se šéfem a časem zjistíme, že ani s jeho sourozenci to není dvakrát slavné. Ale tím, že nás autor nechá nahlédnout do Juddových myšlenkových pochodů, nic nevypadá, tak černě, protože se těm situacím musíme smát nebo minimálně pousmát. I název odpovídá. Všichni se občas zamyslíme, co by se stalo, kdyby se to a to nestalo nebo naopak stalo. Moc příjemná a humorná oddychovka, kde se mimochodem kde co točí kolem toho, kdo se s kým vyspal.
Sestry pod vycházejícím sluncem
Heather Morris
Četla jsem Tatera z Osvětimi a nelíbil se mi. Autorka neumí válečné utrpení podat. Proto jsem se pustila do sester, abych zjistila, zda autorka vylepšila svůj styl. A musím bohužel konstatovat, že nikoliv. Příběh má být dle skutečné události, tak jsem si myslela, že ho autorce někdo vyprávěl a ona ho jen literárně upravila. Ovšem vzhledem k tomu, jak byla většina dialogů nereálná a vzhledem k poznámce v závěru, to vypadá, že si autorka většinu vymyslela na základě navštívení památníku padlých australských sester. Zvolené téma je určitě skvělé. Jen se ho měl ujmout někdo jiný. Já měla celou dobu pocit, že jsem se ocitla na ženském letním táboře. Z celé knihy stačí přečíst poznámku autorky, ta beletrie před tím jen znevažuje válečné oběti. Hvězdičky jsou za téma, za válečné oběti a za závěrečnou poznámku.
Kapitánova čest
Lucie Jehličková
Romantický příběh se vším, co k němu patří. Odehrává se v 19.století, takže róby a obleky zde hrají velkou roli. Jít na ples v šatech o 3 palce kratších? Neslýchané. Polibek u skleníku? Zničená čest. Ona jeho nenávidí, on si o ní myslí, že je nafoukaná blbka. Po pár týdnech se pocity změní, i když jim osud do cesty hodí ještě nejeden klacek ve formě odmítnuté ženy a stávky dělníků. Příběh je napsaný čtivě, na to, že je to prvotina opravdu dobře. Škoda jen, že mi oba hlavní hrdinové byli tak nesympatičtí a spíše jsem prahla po informacích o jejich sourozencích. Tak snad v dalším díle.
Amulet Samarkandu
Jonathan Stroud
"Trilogie o džinovi? No to by mě zajímalo, co se o něm dá tak dlouho psát": říkala jsem si. Tak už to vím a je to velmi povedené. Džin Bartimae je vyvolán učněm magie. Jméno se nesmí říct, aby nebylo zneužito. Takže jo, je to Nathaniel. A takhle je to celý příběh. Jedna drobná pomsta vyústí v záchranu londýnských mágů. Zároveň se tu nenápadným způsobem nastíní osoby pro další díl. Ale hlavní postavou je bezesporu džin. Jeho hlášky, jeho vytahování, jeho glosy dělají příběh vtipným počinem. Taky je zajímavé, že se příběh odehrává v současnosti. Místo lidí však vládnou mágové. A co je úplně nejlepší, je častá zmínka o Praze, protože Praha a její mágové stále ovládají pláně východně od Čech. Bartmaeovy pindy pod čarou mají také své kouzlo. Bylo fajn trávit čas v přítomnosti čarodějů.
Pán much
William Golding
Posloucháno jako audio, četl Michal Zelenka. A četl moc pěkně moc poučný příběh. Příběh, ve kterém si v každém věku vezmeme něco jiného. Je mi jasné, že v pubertálním věku bych si odnesla hlavně to dobrodrůžo. Být na ostrově bez dohledu dospěláků. Co může být lepšího? Za to teď vidím, že k násilí vede v davu zkratka. Autor na skupině dětí přesně vystihl to nadšení stáda z populistických kroků. To, že rozum ve vyhrocených situacích opravdu nevyhrává. A taky to, že strach má velmi velké oči. Autor své dílo dal do kategorie symbolické podobenství a trefil se přesně. Nadchlo mě to.
