Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30446/bmid_pan-much-Cwo-30446.jpg
4
2949
2949
Románová prvotina anglického spisovatele (básníka, romanopisce a dramatika), která získala autorovi přední místo nejen v současné anglické, ale i ve světové tvorbě. Román, který autor (jako všechny své prózy) nazývá bájí nebo mýtem a pro který autor doslovu navrhuje termín symbolické podobenství. Příběh zasazený do utopistického rámce ne příliš vzdálené budoucnosti. Na pustém ostrově se zachrání část chlapců, kteří byli při letecké evakuaci z atomicky zasažené Británie vojensky napadeni. Chlapci čekají na vysvobození a pokoušejí se žít v nějaké životaschopné organizaci. Nejprve si vybudují jakousi ideální společnost na základě demokratických principů, vštípených rodinou a školou, ale vše se začne hroutit, jakmile je třeba, aby se vydělili „lovci“ symbolizující barbarskou živočišnou touhu po krvi. Autor zde předvádí svou vizi společnosti a odvěký svár dobra se zlem v lidském nitru.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , OdeonOriginální název:
Lord of the Flies, 1954
více info...
Přidat komentář
Z počátku mě dílo moc nepřitahovalo, ať už to bylo opakujícími se motivy ostrova jako v Robinson Crusoe anebo tím bojem o přežití, které se v dnešní době objevuje v mnoha dalších dílech. V průběhu knihy si mě však postavy získaly, i když ne všem se jejich dobrota vyplatila. Zarazilo mě, čeho všeho jsou děti schopné, abych knihu lépe pochopila, pustila jsem si k ní dodatečně stejnojmenný film z roku 1963 a musím říci, že mě uchvátil stejně, jako kniha samotná.
Jsou knížky, které má člověk rád, a pak ty, které bytostně nenávidí. Po přečtění jsem předala dál, protože jsem si prostě pána Much nemohla nechat v knihovně. Golding odhaluje ty nejhorší pravdy o lidské povaze. Číst tuhle knížku prostě fakt bolí, vnitřně bolí. Je to skvěle napsané dílo. Možná bohužel.
Na tuto knihu jsem se chystala už dlouhou dobu, ležela mi stále v knihovně, až konečně nastal její čas. Čtení mě chytlo hned od prvních stránek, ač je určena spíše mladším čtenářům, i dospělým se bude líbit. Nejen kvůli napínavému ději, ale především díky tematice a otázkám, které po dočtení vyvolává a které nutí k zamyšlení... Jakmile jsem ji dočetla, vybavila se mi kniha od Zimbarda Luciferův efekt. Možná i proto, že v oné obludě (pánovi much) jsem viděla symbol zla, pokušení ďábla řekněme, kterému někteří podléhají snáz než druzí. Možná i proto, že po dočtení přemýšlíte, jakou moc má strach, že pudovost vyhrává před rozumem a logikou a jak silnou moc má společenství, atmosféra davu, které všichni snadno podlehnou... Osud některých dětí skončil moc smutně a proč? Nadčasový román, který bude čten stále a stále a zůstane pořád aktuální.
O této knize jsem hodně slyšel a i proto se jí z části vyhýbal. A byl jsem vlastně i trochu zklamaný. Když to řeknu prostě až sprostě, čekal jsem mnohem větší masakr, mnohem drsnější a temnější příběh. Což jistá část ve mně oceňuje, protože příběh to dělá mnohem uvěřitelnější, druhá trochu větší část natolik ne, protože se většinu knihy vlastně nic moc neděje a příběh se trochu vleče. Ano, je nutné zmínit, že kniha už je stará, takže s tímto tématem (pád veškerých zábran) následně pracovali jiní, kteří toto dotáhli dál, ale tato kniha byla ta, která jim dala ty základy na kterých oni stavěli. Chybělo mi tam trochu více napětí, trochu více náznaků toho neodvratného pádu co přijde, možná i trochu více do hloubky poznat postavy. I když jsme s Ralphem strávili většinu knihy, stále jsem neměl pocit, že jej znám a zároveň mi úplně nepřišel ani jako "archetyp". Přesto všechno se určitě jedná o kvalitní knihu a já její status "klasiky" nehodlám zpochybňovat.
(SPOILER) Čtení této klasiky jsem se léta vyhýbala (s představou noční můry, protože jasně, každý tak trochu ví, o čem to je). Tak teď to mám za sebou, a je to můra, i když asi jiná, než jsem očekávala. Za prvé: úchvatně přesný a bohatý jazyk, neuvěřitelně silné popisy přírody, překvapivě lyrické pasáže. Za druhé: překvapilo mě, co bylo tím zlomem, který "zrušil" rozum (i když mě to nemělo překvapit). Byl to strach, hrůza z bájné příšery. Tady mi to připadá jako nejvíc aktuální. Se strachem se dá tak obratně pracovat, vyděsit lidi k smrti, totálně je zblbnout, namluvit jim cokoli. Vítězství pudové agrese, sliby okamžitého ukojení potřeb (dám vám maso). Zabít, spálit, porazit, zvítězit, nemyslet na zítřek, nemyslet na jiné. - Bělostná lastura, nádherná a křehká, rozbitá na tisíc kousků.
Knížka plná podobenství s "reálným" životem. Četl jsem ji už kdysi, ale dá se číst znovu a pokaždé jinak.
Myslel jsem si, že je to kniha pro děti resp. dospívající chlapce a byl jsem jako dospělý mile překvapen.
I když se v knize úplně neřeší, jak se na ostrov chlapci dostali, že v troskách (asi letadla) nic nenašli a že i když jsou v takovém počtu, že je nikdo intenzivně nehledá, tak mě kniha bavila a čekal jsem, jak to s nimi dopadne.
Spomínam si, ako som ju čítala prvý raz... necelých 18 rokov, v zozname na prijímačky na VŠ, ktorý sme si rozdelili s chlapcom, ktorý sa mi strašne páčil zo strednej, tak by som prelúskala asi čokoľvek a robila si poctivo poznámky, aby som mu to mohla prerozprávať :D A tak aj bolo! Z každej kapitoly som si urobila zápis s citátom a dodnes ich mám... :) Na výšky sme sa dostali, spolu sme nezostali ("kupodivu"), ale o to šťastnejšie sme sa vydali a oženili a snáď si pri tejto klasike spomenie i on, ak plní výzvu ;)
Určitě kvalitní a zajímavá kniha, spousta námětů k zamyšlení, jsem ráda, že jsem si tuto "klasiku" přečetla a mohla si tak udělat vlastní názor. Celkově se mi to ale nečetlo moc dobře a místy mě až nudilo....
Četl jsem xx let zpět, teď jsem se k tomu trochu z hecu vrátil a překvapivě, resp. nepřekvapivě se to stále dobře čte, Golding prostě perfektně skóroval. Pro starší a zkušenější není děj, soustava postav a jejich chování něco dechberoucího - spektrum rolí opisuje chmurnou realitu každodennosti, pro mladší může být lehce depresivní a k nepochopení (nepřijmutí).
Na knihu jsem byla zvědavá, hodně jsem o ní slyšela. Pro mě je naprosto děsivá až hororová a nechápu, jak ji někdo mohl zařadit mezi doporučenou literaturu pro děti na ZŠ. Možná je to tím, že v každém věku vidíme v příběhu něco jiného. Já vidím nejen boj dobra a zla v každém z nás, ale i boj mezi Bohem a Belzebubem. Autorovi se rozhodně povedlo to, že každý, kdo si knihu přečte, si z ní něco vezme a je to jedna z knih, na které nezapomenete.
velmi tazko sa citalo, vacsinou nudne, az na konci to zacina byt "čtivé" ...precitane na zaklade odporucania Top knih, ktore si musite precitat pred tym ako zomriete... uz chapem odporucanie, myslene tak, aby ste ocenili kvalitu ostatnych knih :)
Po skvělé filmové adaptaci, která mě jako kluka slušně traumatizovala, jsem si přečetl knihu a super.
Posloucháno jako audio, četl Michal Zelenka. A četl moc pěkně moc poučný příběh. Příběh, ve kterém si v každém věku vezmeme něco jiného. Je mi jasné, že v pubertálním věku bych si odnesla hlavně to dobrodrůžo. Být na ostrově bez dohledu dospěláků. Co může být lepšího? Za to teď vidím, že k násilí vede v davu zkratka. Autor na skupině dětí přesně vystihl to nadšení stáda z populistických kroků. To, že rozum ve vyhrocených situacích opravdu nevyhrává. A taky to, že strach má velmi velké oči. Autor své dílo dal do kategorie symbolické podobenství a trefil se přesně. Nadchlo mě to.
Nad tou dokonalostí se pozastavuju zas a znovu. Prostý příběh, ale zároveň tak mrazivý a plný archetypů, které zná každý.
Miluju ten jazyk, tu stručnost, ale zároveň je v ní všechno.
Škoda, že som sa k tomu pred desiatimi rokmi. Vtedy by ma tá kniha uchvátila. Teraz síce bola dobrá, no čítala sa pomerne rozpačito, čo ale chápem, keďže je napísaná z pohľadu chlapcov na začiatku puberty. Pre nadšencov klasiky odporúčam, pri istých scénach mi dokonca ušla slzička.
Ako sa dá žiť v spoločnosti bez pravidiel?
Ťažké pre mňa ohodnotiť hviezdičkami. Kniha ma totiž nestrhla, ale má pár dobrých aspektov. Poďme si ich prebrať.
Dej mi prišiel tak nejak skratkovitý, urýchlený. Hneď sa ocitáme na ostrove a ja som sa úprimne mierne strácal. Rýchlo som ale našiel, takže v pohode. Zase ale ani tá skratkovitosť nejak neprekáža, nemám pocit, že má autor o niečo ochudobnil. I keď priznávam, mohol byť dôraz aj na iných chlapcov.
Ralph aj Bravčo sú mi miestami nesympatickí a najradšej by som ich okríkol. Toto ale neberiem ako mínus. Sú to predsa len deti a tie niekedy lezú na nervy. Takže za mňa Golding splnil svoj plán napísať príbeh s detskými postavami, ktoré by sa chovali ako dospelí.
Čo musím vyzdvihnúť, tak sú scény medzi Ralphom a Jackom, kde sa Goldingovi darí budovať hutnú atmosféru. Naozaj som cítil napätie, keď tí dvaja argumentovali. Taktiež Jackova dekadencia bola celkom uveriteľná.
Čo naopak musím okritizovať, je to, akým spôsobom je tá kniha písaná. A neviem, či je to tak aj pôvodne, alebo sa niečo stalo počas prekladu. Zo začiatku mi to prišlo chaotické. Ralph je vo vode a následne do tej vody vstupuje. Ale ako, keď v tej vode už bol? Plus tie opisy nočnej oblohy, kamenia a tie psychadelické scény ma nebavili. Neskôr som ich začal prelietavať očami.
Samotná myšlienka nie je originálna, proste čo sa stane s ľuďmi v spoločnosti bez pravidiel, keď majú moc, ale páči sa mi ako bola podaná.
Nemôžem povedať, že by Boh múch nebol zaujímavou knihou. Mala slabšie momenty, momenty, ktoré ma nebavila, ale i silné momenty. Celkovo ma ale nestrhla, nebola to taká tá kniha, ktorú musím hneď brať do rúk.
P.S.: Veľmi sa páči obálka vydania z roku 2023.
Tato kniha mě dostala. Moc se mi líbilo, jak v sobě mísila spoustu různých žánrů a prvků. Ta symbolika byla úchvatná a děj tak akorát šokující, aby se čtenář začetl a už nechtěl přestat. Nejzásadnější pro mě ale byly proměny charakterů postav. Moc se mi líbilo, že si Ralph našel cestu k Čuňasovi. Žádná z postav zde nebyla křišťálově čistá, každá někdy pochybila. A tak to je i v našich životech, nikdo není jenom dobrý a zlý, i když teda musím říct, že na Jackovi toho moc dobrého nebylo. Ta jeho krvelačnost mě děsila. Bylo tam tak akorát nezodpovězených otázek. Rozhodně chápu, proč je tato kniha součástí kánonu nejen angloamerické literatury.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Keď som knihu čítala ako tínedžerka (asi 16 ročná), tak som ju považovala za jednu z najlepších aké som prečítala. Dostala ma na niekoľko rokov a teraz ako vyše tridsaťročná som sa k nej vrátila, aby som si pripomenula ten pocit... A ten už akosi nebol taký intenzívny.
Má svoje nesporné miesto vo svetovej literatúre a je to "must read" pre young adult žáner. Dokonca chápem aj to, prečo je v Amerike na zozname povinnej literatúry - toto ale usudzujem len na základe amerických seriálov a sitcomov.
Ja sa nejdem tváriť, že čítam vždy len kvalitnú literatúru alebo že dokonca takúto literatúru viem jednoznačne rozlíšiť od tej nekvalitnej. Viem len povedať, či ma nejak ovplyvnila, či sa mi páčila a či dokážem nejaké nezrovnalosti v deji "prehltnúť" a prižmúriť oko, lebo viem, čo autor chcel povedať.
Tu na mňa kniha mala silný vplyv, nemôžem povedať, že nie, určite už ale nie tak ako pred pár rokmi.
Je to silná myšlienka a podaná skvelo. Avšak napriek tomu ako sa snaží byť alegorická je príliš jednoznačná a tá metafora je nespochybniteľná a nedáva veľmi priestor na inú interpretáciu, než aká z nej vyplýva.
Je to silný symbol a keď to čítam ako alegóriu dokážem nejaké veci "odpustiť", ak nejdem až príliš do detailov.
Ale ak by som išla, trochu ma mrzí nedostatočné rozvinutie postáv ako Bravčo a Simon. Na to akými nositeľmi symbolov boli oni mohli byť viac prepracovanejší. Bravčo napríklad menej otravný a jeho vzťah s Ralphom tiež hlbší, lebo potom to celkové vyznenie tohto vzťahu a ako dopadol nebolo až také úderné.
Veľmi mi vadili aj spočiatku krásne opisy ostrova, ktoré som považovala za zbytočné a za vlasy pritiahnuté správanie detí, ktoré stroskotali na ostrove. To ozaj je pre nich po takejto udalosti všetko hra a vôbec nemajú strach?
Vybratie Ralpha za veliteľa tiež nemá až taký pevný základ akoby mohlo mať... No a proste veľa takýchto detailov ma rozptyľovalo viac ako predtým.
Našťastie myšlienka diela je dostatočne silná, aby to prebila, len ja už nemám ten pocit výnimočnosti tohto diela.
Ja chápem, že v Amerike je to povinná literatúra aj zároveň preto, lebo je aj napriek tej myšlienke dostatočne, ehm... Jednoduchá - na čítanie a pochopenie toho očividného.
Týmto pre mňa už nie je jednou z najdôležitejších kníh, ktoré som čítala (Meno Ruže a 1984 boli tiež na tomto zozname a ostávajú).
Zároveň musím ale dodať, že je to pozoruhodné a originálne dielo, treba to prečítať, nechať ju "pôsobiť", ale ísť ďalej...