Pačinko
Min Jin Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405263/bmid_pacinko-lLa-405263.jpg
4
418
418
Pačinko je hazardní hra, kterou všichni hrají, ale společnost jí opovrhuje. Pačinko jsou peníze a jakuza. Sundža je negramotná dívka z malé jihokorejské vesnice, která za celý život pozná hodně dřiny a jen málo vlídnosti a pochopení. Těsně před válkou ji osud zavane do Japonska, kde se kromě bídy musí potýkat i s pohrdáním a diskriminací. Rodina je pro ni vším, požehnáním i prokletím. Svým dětem se ze všech sil snaží zajistit lepší život, ale vzdělání samo o sobě nestačí. Podnikat v pačinku je pro Korejce v Japonsku jediný způsob, jak zbohatnout, ale peníze nejsou zárukou štěstí. Strhující příběh korejské rodiny se odehrává na pozadí dramatických událostí, které ve dvacátém století změnily tvář Koreje i Japonska. Kniha, na které se stanete závislí stejně jako na pačinku.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha. Ani ne tak o pačinku, jako spíše o osudech členů rodiny hlavní postavy Sundži. Z knih o východě, které jsem četla, se mi tato líbila nejvíce. Děj krásně plyne, není příliš spletitý a postavy vám jednodušše přilnou k srdci. Kniha není ani příliš lehká, ani těžkotonážní. Doporučuji jak na běžné čtení, tak vodě. Oceňuji rozsáhlý autorčin výzkum a její odhodlání předat příběh korejských imigrantů v Japonsku co nejvíce autenticky.
Začala bych tím, že je kniha opravdu strašně hezky napsaná. Tohle číst je prostě nádhera už jenom kvůli tomu, jak autorka skládá slova do vět a věty do textu. A jako bonus je to skvěle přeložené, takže je celá kniha prostě dokonalá a krásná už jenom po téhle stránce. A jak po té příběhové? Vlastně taky. Nejde jenom o příběh samotný. Ten je vlastně pořád stejný, ať už se bavíme o jakýkoliv zemi, dvacáté století nám skoro všem přineslo stejné problémy.
("Žít den za dnem mezi těmi, kteří odmítají uznat tvé lidství, vyžaduje velkou statečnost.")
Moc se nechci rozepisovat o ději. Přeci jen, odehrává se to na dalším době, 1910-1989. Ale je tady všechno. Od rodinných a milostných vztahů (těch dobrých i smutných), po ty horší věci, jako je třeba rasismus a odstrkování přistěhovalců. I těch, kteří by se raději přizpůsobili místním. Ostatně to jde nejlíp vidět právě na osudu bratrů Mazasa a Noa. Takže pokud jste na rodinné ságy a historické romány, je to kniha pro vás. Navíc se tady stane poměrně dost věcí, které jsou i nám poměrně dost blízké. A není podstatné, že se tohle všechno děje lidem na druhém konci světa. Ono to bylo na dost místech světě poměrně podobné...
(Dost si tady čtu v komentářich ohledně názvu knihy. Já výběr pochopila a proč zrovna tohle: jako metafora celého příběhu. Až potom jsem se podívala, jak se kniha měla jmenovat původně. Byla to dobrá změna.)
Chápu rozporuplné hodnocení knihy. Těžko říct, proč se jmenuje zrovna Pačinko. Možná proto, že herna zachránila rodinu od další bídy? Kdyby se jmenovala Sundža bylo by to obsahově blíž a je to také nezvyklé slovo. Sledujeme Sundžin život od narození až do jakéhosi smíření s osudem. Bohužel v době okupace Koreje Japonskem. Není to má první kniha s tímhle tématem, ale pořád mě to dostává. Japonci jako nadřazená rasa a Korejci jako negramotní dělníci pracující za minimální mzdu. Příběh začíná před rokem 1932 a končí 1989 a je o docela obyčejné rodině, která se jen snaží přežít. Zajímalo by mě, zda jsou korejci opravdu takový přátelský národ anebo jen měla Sundža štěstí na lidi, které potkala. Vždy potkala někoho, kdo jí byl minimálně po boku. A taky by mě zajímalo, zda jsou korejci opravdu jednoduší nátura anebo jen autorka nedobře popsala jejich charakter. Každopádně příběh je velmi čtivý. Pohled na ty nejchudší z nejchudších a přesto šťastné lidi, je obohacující. Tedy většinou šťastné lidi, i zde dojde k tragédiím. Plusový bodík za vydařenou obálku.
V knize sledujeme šedesát let trvající život rodiny Korejského původu v Japonsku. Pro mne jako nepolibenou dějinami těchto zemí mi to přišlo moc zajímavé. Sledovat osudy různých tříd, překvapivé křesťanství v Japonsku ( to mě nikdy nenapadlo) a hodnotový systém, který korejci i Japonci vyznávají. Bylo smutné sledovat, že ač některé věci jako vztah Japonců ke korejcum se za celou dobu vůbec nezměnil. Otázka původu je propletená celým románem, určuje osudy hlavních postav a jen velmi málo s tím jde udělat. Líbila se mi důležitost rodiny mezi Korejci a zajímavá byla postava Hansua, který celou dobu byl a vlastně nebyl přítomen. Já rozhodně doporučuju, a vůbec mi nevadí, že to není o hře Pačinko, která je na pozadí
Já souhlasím s níže uvedenými komentáři. O hře pačinko tam toho opravdu moc není. Pro mě byl těžký i začátek křesťanství a Japonsko-Korea mi moc nejde dohromady. Toto nebyl úplně můj šálek kávy.
Kniha by se neměla jmenovat Pacinko, protože o té hře to vůbec není. Nějak me to nevzalo.
Generační romány a knihy o Asii mám moc ráda, takže to vypadalo na super knihu. Navíc jsem na ní četla skvělé recenze. Bohužel, nakonec nemohu dát ani průměrné hodnocení. Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že čtu jen jakýsi popis, bez hloubky, bez emocí, přitom je to velmi silné téma a nelehká doba. Ale tak, jak je to napsané či přeložené, se nic z toho ke čtenáři nedostane. Postavy jsou ploché, neutralní, ani jediná (a že jich tam je a některé i zcela zbytečně) mě nijak neoslovila, ani v kladném ani v záporném smyslu. Opravdu jsem měla problém to dočíst, jak moc mě to nebavilo, zajímavý a čtivý byl snad jen začátek. A nakonec - ani o pačinku jsme se vlastně nic moc nedozvěděli.
“A přesto chodili hrát dál, protože v sobě drželi naději, že by mohli patřit k těm šťastným. Proč se zlobit na někoho, kdo chce zůstat ve hře? V tomhle důležitém bodě selhala-nenaučila své děti doufat, věřit v možná absurdní možnost, že by mohly vyhrát. Pačinko je hloupá hra, ale život ne."
Příběh o čtyřech generacích Korejců, kteří přišli do Japonska za koloniální éry. Vyprávění začíná v roce 1910 a poslední generaci sledujeme v roce 1989. V knize je mnoho postav, ale protože všechny jsou přiblížené tak akorát, velmi dobře se v nich orientujete. Vedle popisu života Korejců v cizí zemi bych vyzdvihla nádherně popsanou lásku ke svým dětem a následně dětí k rodičům.
Knížka se těžko odkládá, zvládla jsem jí za tři dny. Doporučuji k přečteni
Příjemné čtení. Jako v ostatních komentářích i pro mne přínos stran popisu korejsko-japonských vztahů.
Přijde mi, že autorka se mohutně inspirovala "Divokými labutěmi", které hodnotím jako lepší dílo. Avšak děj přenesla z Číny o kousek vedle.
Kniha je fajn. Žádné složité čtení.
Knihu vřele doporučuji.Průřez několika desítkami let života čtyř generací Korejců žijících v Japonsku na pozadí historických událostí je výbornou sondou do života cizinců,vyhnanců a migrantů jakéhokoliv původu.Touha začlenit se,nevybočit z řady, skrývání identity,předsudky,stesk,hrdost,to a mnohem více se autorce podařilo v románu zvěčnit a obtisknout do jednotlivých postav.Specifika historického konfliktu mezi Korejci a Japonci byla pro mě velkým a zajímavým bonusem.
Knížka se líbila, zaměřeno na korejsko-japonské vztahy z pohledu národů.
PS. Každý národ má nějaký problém s jiným národem :D vše je jen o předsudcích, kdyby nebyly...
Skvěle napsaná kniha o korejské, zprvu křesťanské rodině. Pojednává o 4 generacích lidí, kteří žili v Japonsku na různých místech a pokoušeli se tam vypracovat. Japonci s Korejci opovrhovali (s celým národem) a drželi se od nich stranou. Zase se dozvídám něco nového o historii Korejců, jejich uvažování mi začíná být srozumitelnější i jejich vymezování se vůči Japoncům, kteří je utlačovali. Chytlo mi to, přečteno jedním dechem.
Poutavě napsaná sága korejské rodiny v rozmezí šedesáti let. Život první a čtvrté generace je diametrálně jiný. Zajímavý byl také historicko-sociální kontext.
Kniha mi byla doporučena, a tak jsem se po dlouhé době pustila do rodinné ságy. Kniha začala velmi poutavě, ale v polovině jakoby autorka ztratila nit a závěr jen nějak zaplácala. I tak ale zajímavá a čtivá kniha. O napjatých vztazích mezi Korejci a Japonci jsem neměla ani zdání.
Ač rodinné ságy moc nevyhledávám, tak tohle mě opravdu bavilo a bylo to i čtivě napsané. Příběh čtyř generací obyčejné korejské rodiny, která se snaží přežít v zemi, kde není vítána.
Nebavila mě jen poslední část, protože mi oproti zbytku knihy přišla odbytá a byli tu zmíněné osudy vedlejších postav, které mě nezajímali.
Za mě ale i tak můžu doporučit, určitě je to knížka kterou si v budoucnu ráda přečtu znovu.
(Kdo by se nevyznal v korejských a japonských slovech, tak na konci je slovník)
Příběh více generací korejské rodiny, kterou doprovází nejistota, strach, lhaní, nemoci, hazard. Jedná se o příběh, který jsem ještě nečetla. Čekala jsem, že se dozvím více z historie a kultury, ale bylo to spíše vyprávění příběhu rodiny a jejich generací.
Do poloviny knihy jsem vlastně nechápala, proč se kniha jmenuje pačinko, protože se to kolem něj moc netočilo a vlastně ani druhá polovina. Čekala jsem, že pačinko přinese do rodiny něco jiného, než v podstatě "jen" peníze a postavení.
Konce životů postav mohlo být za mě více rozvinuté.
Některé pasáže byly zbytečně dlouhé, jiné by si zase zasloužily o pár řádků více. Nekteré pasážě mě nadchly, jiné zklamaly.
Asi si na tuhle knihu musí udělat člověk názor sám. Nejde napsat, zda byla super, nebo na nic. Prostě byla jaká byla.
Ke knize jsem se dostala náhodou. Těšila jsem se, že se dovím něco více z historie, kultury a tradic zcela odlišné civilizace.
Mnohé postavy, které byly rozpracovány detailněji, nakonec zemřely v poslední větě na konci kapitoly. Možná to mělo působit realisticky. Ale já jsem chtěla znát vysvětlení, pocity blízkých a třeba i jak se jim životy změnily po smrti blízké osoby.
Jako kontrast toho jsem se ale dověděla, že půlka Ósaky společně kopuluje v parku. Přišlo mi to úplně "mimo mísu".
Čekala jsem ke konci knihy alespoň proniknutí do prostředí podsvětí hry Pačinko. Ani to se nekonalo.
Mě kniha tedy zklamala.
Zajímavé čtení. Pro nás, Evropany, jsou asiaté "všichni stejní". Tady je ale krásně vysvětleno, že ne všechno je tak jednoduché. Bylo to spletité, místy kruté, ale velmi čtivé. V přestávkách mezi čtením jsem nad osudy postav přemýšlela. A takové knihy mám ráda.