Pačinko
Min Jin Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405263/bmid_pacinko-lLa-405263.jpg
4
408
408
Pačinko je hazardní hra, kterou všichni hrají, ale společnost jí opovrhuje. Pačinko jsou peníze a jakuza. Sundža je negramotná dívka z malé jihokorejské vesnice, která za celý život pozná hodně dřiny a jen málo vlídnosti a pochopení. Těsně před válkou ji osud zavane do Japonska, kde se kromě bídy musí potýkat i s pohrdáním a diskriminací. Rodina je pro ni vším, požehnáním i prokletím. Svým dětem se ze všech sil snaží zajistit lepší život, ale vzdělání samo o sobě nestačí. Podnikat v pačinku je pro Korejce v Japonsku jediný způsob, jak zbohatnout, ale peníze nejsou zárukou štěstí. Strhující příběh korejské rodiny se odehrává na pozadí dramatických událostí, které ve dvacátém století změnily tvář Koreje i Japonska. Kniha, na které se stanete závislí stejně jako na pačinku.... celý text
Přidat komentář
Silný příběh o utrpení Korejců na počátku 20. století...
Korea má pohnutou historii, lidé si tam zažili své. Každopádně, jak už tu někdo napsal, román nepojednává o pačinku ani jakuze, samotný název knihy jakožto anotace matou :-D nebo svádějí k jiným představám. Kdo se zajímá o Asii nebo její historii, konkrétně Koreji a Japonska, pak je tato kniha trefa.
Jednoduše: skvělé. Kniha předčila má očekávání. Velice zajímavý vzhled do života Korejců v Japonsku, po celé 20 století. Téma je mi blízké i díky vlastní znalosti korejských i japonských reálií.
Čtení Pačinka je jako prak. Dlouho, dlouho se vše táhne, aby pak děj vystřelil dechberoucí rychlostí a vy jen čtete, že ten umřel, ten umřel, ten zmizel... a zase - natahujeme, natahujeme a střela. Já bych ocenil rovnoměrnější rozložení. Hvězdu dolů za poslední čtvrtinu knihy, kde sledujeme postavy, které doposud v románu nebyly, a tak vás opravdu nezajímá přítelkyně syna od mladšího syna hlavní postavy.
Pačinko je zvláštně napsaná kniha, která mixuje naprosto vše, na co přijde (od genocidy po gay tématiku) s podivným tempem. Škoda, obsahově je to povedený román.
Pačinko, kniha, od níž čekáte příběh plný hazardu, leč dostanete něco úplně jiného. Historii utrpení, poddanství a nesnášenlivosti. A přesto je zde smítko naděje vloženo do vínku několika vybraným jedincům.
Ruku na srdce, co jste si mysleli o Japoncích? Já je měla nejspíš ohromně zidealizované, poučené z Hirošimy a Nagasaki. Ale ejhle, ta černota sahá mnohem hlouběji.
Tato kniha vám neukáže nic pěkného. Od začátku až do konce ukazuje především fatalismus, utrpení a nihilismus, ale rovněž morální sílu a láskyplnou oddanost, a to především u ženských postav.
Děj je zpočátku rozvláčnější, ale postupně zrychluje, přibývají postavy a jejich osobní příběhy, spousta odboček, až přijde zničehonic konec. A vy máte spoustu otázek. Přínos vidím v tom, že autorka ukázala pravou tvář Japonska 20. století. Bohužel bylo znát, že ještě není úplně vypsaná a román pro ni byl příliš velké sousto. ***1/2
Určitě zajímavé téma, nevěděla jsem o této části historie mezi Korejci a Japonci. Obzvláště když se setkávam s kolegy z těchto zemí, jsem ráda, že se mi rozšířil obzor :). Ale příběh jako takový mě tak nenadchl. Začátek se mi velmi líbil, první dvě generace jsem hltala. Za polovinou jsem nějak ztratila pozornost (ploché postavy, které mi nepřirostly k srdci) a pak jsem přeskakovala, abych se dostala k závěru.
Obvykle se tomuto typu knih a žánru vyhýbám. Nesedí mi rychlé střídání postav a děje, kdy jednou dopodrobna sledujeme, co měl kdy kdo k večeři a jestli si krom uší umyl i pusu, a jindy zas přeskočíme deset let větou "narodily se jim dvojčata, dcera a pak ještě syn"...
Tady jsem udělala výjimku. Korea je moje oblíbená země. I když mám v malíčku spíše kinematografii, rozhodla jsem se Pačinko vyzkoušet. No, nelitovala jsem. Dost pomohlo, že jsem znala a uměla si představit spoustu věcí, od oblečení, pokrmů až po události.
Jen trochu nechápu název. Kniha se dle anotace tváří, že pačinko je středobodem celého příběhu, ale vlastně na něm - spoiler - jedna postava vydělá, jedna k němu klesne, a ty ostatní si jdou úplně vlastní cestou. No budiž.
Pozitivně hodnotím, že mi kniha přinesla nové vědomosti. Vztah Korejců a Japonců po válce, resp. tolik let po válce...
Takže ano, mohu doporučit, pokud vás láká Korea a/nebo rodinné ságy. Pokud ne, ani to nezkoušejte.
P.S. Neodpustím si odkaz na něco, o čem se v knize často hovořilo: o lidech, lákajících za války korejské dívky na skvělou práci do Číny a Japonska, nebo je rovnou unášejících. A o dívkách, které ve skutečnosti skončily ve vojenském nevěstinci. Je k tom opravdu dobrý film jménem Snowy road. Má české titulky a není těžké se k němu dobrat.
Docela přicházím na chuť literatuře z (a o) východu a tak jsem tentokrát ochutnala Pačinko.
Hlavní hrdinka Sundža je sice negramotná a život pro ni není zrovna procházkou růžovým sadem, ale umí bojovat a pro svou rodinu by udělala vše. Postupně pak sledujeme osud nejen Sundžy, ale i jejích potomků.
Žít jako Korejec v zemi vycházejícího slunce není zrovna med, Japonci se mají (nebo minimálně měli) k lidem z Koreje podobně, jako mnozí Češi k Romům – opovrhují jimi, bydlení jim nepronajmou, nezaměstnají je. A jedním ze způsobů, jak se uživit, je pak pro Korejce byznys spojený v pačinkem. Provozují tedy pačinko herny, v nichž se dá prohrát hora peněz v naději, že jednou se osud obrátí. Jenže i když tohle podnikání několika Korejcům přinese docela pohádkové jmění, neznamená to, že je jako bohaté Japonci konečně přijmou. Pačinko totiž bývá spojené také s jakuzou, a i když má Sundžina rodina čisté svědomí a drží se svých morálních zásad a křesťanských hodnot (ano, i náboženství hraje v románu svou roli!), v očích ostatních je toto propojení nezpochybnitelné. Navíc někde v pozadí je stále Ko Hansu, který toho o všech ví až příliš mnoho a stále se kolem Sundžiiny rodiny motá. Kým vlastně je?
Sága o Sundžině rodině mě naprosto nadchla, takže jsem těch necelých 500 stran docela zhltla. Je to čtivé a autentické, autorka umí vývojem děje překvapit, používá odkazy na skutečné události, čerpá ze zkušenosti těch, co zažili život cizince v Japonsku.
Především Sundžu a její dva syny jsem si neskutečně oblíbila a fandila jim. Min Jin Lee je nijak neidealizuje, nechává je učit se z vlastních chyb i chyb svých předků, pracuje i s jejich naivitou. A v jednom případě mě autorka velmi ranila – to když mi necelých 100 stran před koncem vzala mého oblíbence ve chvíli, kdy se zdálo, že vše už bude dobré! Uf…
Každopádně hodnotím plným počtem bodů a vřele doporučuji k přečtení!
Kniha byla velice zajímavá a nechce se mi uvěřit, že ještě v roce 1989 byl přístup Japonců ke korejským lidem takový ,,zastaralý". Ve třetí části je kniha trošičku zrychlená a taková nezajímavě napsaná. Konec zase dobrý.
Příběh Korejců žijících v Japonsku v průběhu 20.století. Na příběhu Sudži a její rodiny se z mikrohistorie stávají dějiny. Pro mě hodně nových informací,zaujalo mě.
Mám rozporuplné pocity. Na knihu jsem se velmi těšila ze dvou důvodů. O toto téma se mnoho lidí nezajímá a navíc byla kniha vychvalována všude.
První polovina knihy se četla hezky, ale absolutně nechápu na co autorka myslela při psaní poslední části. S postavami jsem nemohla soucítit, protože to ani nešlo. Bylo to urychlené, na prstech jedné ruky bych mohla vyjmenovat vlastnosti hlavních postav. Zbytečné popisy vedlejších postav, které se v knize objeví v jediné kapitole. A jako poslední mi neseděl autorčin popis sexuálních scén a hlavně popis žen. Poslední část jsem četla z vlastního donucení, protože jsem chtěla vědět, jak to dopadne.
I tak dávám 4 hvězdy za první polovinu, která je na plný počet a taky za historický kontext.
Korejský, jakožto i celý asijský svět mi dávno není cizí a už delší dobu je v popředí mých zájmů. Do svého korejského literárního období jsem si čistě ze zvědavosti vybrala na začátek právě tuto knihu a i když se najdou výhrady, nelituji. Pohled na tuto knihu má totiž dvě zcela diametrálně odlišná hlediska.
Na Pačinko se dá pohlížet buďto jako na výpravný beletristický román, kroniku, nebo jako na literaturu faktu a historickou sondu do života a dějin Korejců a Japonců, nicméně pouze jako na každou část zvlášť, nikoliv dohromady, což je škoda a pro mě značný nedostatek, protože kdyby spolu tyto dva světy v příběhu fungovaly, byl by to opravdu bestseller, na který aspirovala. Ze začátku má ambice s historickým naučným podtextem, později se ale zvrhne "pouze" ke klasickému uměleckému vyprávění. A teď si vyberte.
Každopádně ať tak či tak a co bylo mému srdci bližší - zde to byl pocit příběhu z korejského pera, který o kousek zvítězil nad dějepisnými otázkami - celkově mě to upoutalo a připravilo skvělý čtenářský zážitek. Sžila jsem se s celým příběhem, až se pak na dlouho nakonec stal i mým. Čtení jsem si užívala, nespěchala jsem na něj, bavily mne všechny dějové linky a vracela jsem se k tomu vždy jako ke starému příteli. Jestli tato kniha totiž něco je, tak opravdu čtivá. Ať už je lepší, nebo horší, jak se jednou začtete, už vás nepustí. Má pár hluchých a uspěchaných míst, i tak přirozeně plyne. Vnímala jsem to spíš jako oddechovou knihu, leč téma není oddechové ani trochu, a až na konci jsem si uvědomila, že ten příběh jednou skončí a že mi to vlastně bude líto, protože jsem s ním strávila pěkný a dlouhý čas, který za to stál.
Ve výsledku je to dobře napsaná kniha, která vám naskytne buď epický příběh jedné rodiny, nebo alespoň jednodušší povrchové nahlédnutí na kousek korejské historie.
Jedna hvězdička za historický kontext a náhled do vztahu mezi Korejci a Japonci. Každopádně zbytek knihy je dle mého katastrofa.
Neměla jsem šanci soucítit s žádnou postavou jelikož jich je tam tolik a každá kapitola představuje skok časem. I úmrtí jednotlivých postav je popsáno neosobně a je většinou odbyto jednou větou. Další věc která mě zarážela bylo popisování sexuální scén a poprsí veškerých ženských postav, tomu je věnována větší pozornost než budování vztahů mezi hlavními postavami.
Čtenářsky velmi atraktivní kniha, která nás seznámí s (pro nás většinou) neznámou historií japonsko-korejských vztahů ve 20. století. Kniha se čte snadno, reálie z života Korejců jsou více než zajímavé, jedinou slabinou je skutečnost, že příběh nejde dost do hloubky a především v druhé části knihy spíše jen klouže po povrchu.
Naprosto úžasné. Odrazuje se, jak jsme diametrálně odlišné kultury a mentality.
Tolik životů, emocí.
Ačkoliv je Min Jin Lee původem Jihokorejka, její literární styl je příliš americký (což je pochopitelné, vzhledem k tomu že v USA strávila většinu svého života). Dílo je sice zasazeno do nadmíru zajímavého historického kontextu, ale tím klady této knihy končí. Příběh i postavy jsou velmi ploché. První část působila docela slibně, jelikož seznamovala čtenáře s tehdejšími poměry a korejským stylem života, ale s příchodem Isaaca se vše začalo stávat méně uvěřitelné a příběh začal upadat. Třetí část jsem dočítala už jen z principu. Čekala jsem, že závěr vrátí knize hloubku, což se ale bohužel nestalo. O nic bych nepřišla, kdybych knihu odložila v kterékoliv části. Otevřený konec v tomto případě vůbec nefungoval, ale obávám se, že tady by nepomohl sebelepší závěr.
Jedna hvězdička za zajímavý historický kontext a druhá za několik zajímavých pohledů na japonskou kulturu. Děj sám o sobě nebyl příliš atraktivní a kniha rozhodně nemusela být tak rozsáhlá - typických 300 stran by bohatě stačilo. Zklamal mě i český překlad (především překlad spojení udělal jsem si domácí úkoly, dobré pro tebe a jsem pro něho ráda mě velmi iritoval) a aby toho nebylo málo, našla jsem i pár překlepů.
Pokud vás však bavily Tiché roky nebo Hana, pak se vám určitě zalíbí i tato kniha. Pačinko je totiž Alena Mornštajnová v hanboku.
K asijské literatuře jsem přičichla teprve nedávno, tohle je moje asi čtvrtá kniha. Kniha se čte moc pěkně, příběh několika generací korejsko/japonské rodiny. Je škoda, že příběh tak trochu klouzal po povrchu, možná by mi nevadilo, kdyby příběh nebyl po čtyři generace, ale kdyby se víc zaměřil na to, co prožívali, rozpitvat to dění okolo, pocity, zvyky.. Asi jsem se rozmlsala Vegetariánkou a KimČjong, ale tohle mi tady trochu chybělo. To ovšem nemění nic na tom, že se to čte dobře a určitě si kniha zaslouží velmi dobré hodnocení.
Je to takový mainstream, co se má dobře číst. Chyběl tam nějaký větší konflikt, takhle to působilo trochu bezzubě. Divoké labutě na mě kdysi zapůsobily víc.
Zajímavé téma o životě Korejců v Japonsku, o kterém jsem neměla ponětí...četla se velmi dobře, rychle a děj běžel...jen jsem tam neviděla moc radosti v životě...stačilo by mi aspoň trocha
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Japonsko rasismus korejská literatura ságy cizinci zfilmováno – TV seriál
Kniha se četla velmi dobře. Nenásilnou formou mi trochu rozšířila povědomí o historii Koreje. Líbily by se mi více propracované charakteristiky postav, ovšem je otázka, jestli by pak kniha ještě tak lehce plynula.