Pačinko
Min Jin Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405263/bmid_pacinko-lLa-405263.jpg
4
418
418
Pačinko je hazardní hra, kterou všichni hrají, ale společnost jí opovrhuje. Pačinko jsou peníze a jakuza. Sundža je negramotná dívka z malé jihokorejské vesnice, která za celý život pozná hodně dřiny a jen málo vlídnosti a pochopení. Těsně před válkou ji osud zavane do Japonska, kde se kromě bídy musí potýkat i s pohrdáním a diskriminací. Rodina je pro ni vším, požehnáním i prokletím. Svým dětem se ze všech sil snaží zajistit lepší život, ale vzdělání samo o sobě nestačí. Podnikat v pačinku je pro Korejce v Japonsku jediný způsob, jak zbohatnout, ale peníze nejsou zárukou štěstí. Strhující příběh korejské rodiny se odehrává na pozadí dramatických událostí, které ve dvacátém století změnily tvář Koreje i Japonska. Kniha, na které se stanete závislí stejně jako na pačinku.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si chtěla už dlouho přečíst. Bohužel jsem z ní nebyla nadšená. Příběh je to silný a má rozhodně poselství a člověk má chuť se dozvědět víc a koupit si dalěí knihy, které pojednávají o této problematice. Na druhou stranu jsem se občas nudila a konec knihy jsem se musela přemáhat, abych dočetla. Poslední scéna Sundžy na hřbitově mne dojala, ale jinak to byl až příliš obyčejně napsaný příběh. Sexuální scény mi přišli občas přehnané. Přéběh Hany tam asi nemusel být vůbec. A občas jsem měla problém s Hansou a jeho záchranářstvím. Životy těchto lidí byly a jsou hrozivé a nepochopitelné a rozhodně nutí k zamyšlení.
Po Pačinku jsem pokukovala delší dobu. Zranění stehenního svalu umožnilo přečíst prakticky na jeden zátah. Zajímavé téma, několik generací rodiny. Jak ale píše tereza1198, spousta zlých věcí, včetně války, se dotkne hlavních postav jen okrajově. Opět jsem měla pocit, jak ve vícero nedávno čtených knihách, že hrdinové mohli být lépe vymakané. Ale bylo jich hodně. Kombinace historie a románu nutí někde ubrat. Otravné bylo listování a hledání výrazů v slovníčku na konci knihy. Také některé tam uvedené nebyly, a lehce matoucí bylo i rozdělení na korejský ajaponský, protože naši hlavní hrdinové - Korejci, vesele míchali oba jazyky.
Jak oznamenalo více čtenářů - trochu mě zarazily sexuální scény a fronty v parku...to jako fakt ?
Co se týče pracovitých žen a obětování pro rodinu - napadá mě i jiný skvělý korejský román, který mě dostal před asi 2 lety - Modlitba za matku. Nápad s křesťanstvím - důležitou roli sehrál v krátkém časovém úseku kolem Isaaca Päka, následně bylo celkem upozaděno a nejvíc se projevilo ve jménech hlavních hrdinů...Pačinko bylo taky tak trochu vycucané z prstu.
Navzdory výhradám se mi román četl velmi dobře. Asijskou literaturu mám ráda a vztahy medzi jednotlivými národy jsou pěkně vyhraněné, jak by možná našinec ani nečekal.
příběh 4 generací korejské rodiny v Japonsku. Tyhle příběhy o obyčejném životě jsou prostě nejlepší. O tom, jak je těžké přijmout sám sebe, když vás nepřijímá společnost. Místy drsné a smutné.
Do půlky mne kniha zcela pohltila. Ke konci už jsem se musela ptát, zda knihu dopsal stejný autor, protože šla najednou zcela jiným směrem. Škoda.. Jinak musim říci, že čtení je to zajímavé.
Knížce dávám jen 4*, protože jsem za celou dobu čtení nenarazila na postavu, která by mi byla sympatická - v nejlepším případě mi jich bylo líto. Možná to ale byl záměr.
Příjemná, čtyřgenerační rodinná sága osvětlující Japonsko-Korejské vztahy z období 1910-1989. Název knihy - Pačinko - pod sebe shrnuje jako uvozovky celý rodinný osud těchto korejských příbuzných...dramata okupace a uprchlictví, náhodná setkání i příležitosti, rychlé zvraty od štěstí ke smutku, životní výhry formou mezilidských vztahů či práce, ale i životní prohry zakončené hořkostí a smrtí..
Provoz pačinko heren v Japonsku byl převážně doménou přistěhovalých Korejců. Odrážel jejich chudobu (nedostatek vzdělání, pracovních příležitosti, beznaděje z návratu domů, opovržení Japonci) i bohatství (peníze a moc nabyté z hazardu, návaznost na jakuzu-tradiční japonskou mafii) a zrcadlil jejich postoje (hrdost, machismus, tradiční uspořádání rolí žen v rodině i společnosti, silnou potřebu zabezpečení svých blízkých, kolektivní pocity emigrantů)..
Mám ráda rodinné ságy a příběhy z exotických končin, takže tato kniha mě opravdu zaujala. Netušila jsem, že nevraživost mezi Japonci a Korejci dosahuje až takové míry, že lze hovořit o diskriminaci. Je obdivuhodné s jakou pokorou, skromností a přizpůsobivostí se v tomto příběhu Korejci snaží vyrovnat s těžkými životními podmínkami a událostmi s jediným cílem - ochránit a zabezpečit rodinu, přičemž na první místo staví vzdělání.
Rozhodně zajímavé čtení.
Nádherná kniha. Moc jsem o této problematice nevěděla a dost mě to překvapilo ... Příběhy rodin odehrávající se v nějakém důležitém historickém prostředí a zároveň ukazující i kulturní a společenské problémy je opravdu něco pro mě :-) tímto se mi autorka velmi strefila do vkusu ... bohužel mě mrzí, že v podstatě příběh nejsledovanější hrdinka knihy je v začátku a prostředku knihy velmi detailní a výborně popsaný, ale její druhá polovina života a stáří je zde úplně okrajové ... myslím si, že pokud autorka chtěla abychom si hrdinku oblíbili, pak jí dává na konci knihy velmi malý prostor, což může čtenáře velmi mrzet ... jako mě :-)))))
Přiznám se, začátek se táhl. Než jsem si zvykla na všechny postavy, prostředí a příběh, chvíli to trvalo. Pak se ale rozjela story plná rodinných vztahů, emigrace, diskriminace a lásky. Kniha o přijetí sebe sama, i o nepřijetí svého původu. O problematice japonských Korejců jsem doposud neměla ani tušení, jsem ráda, že mi tento příběh rozšířil obzory.
Som veľmi rada, že som narazila na túto knižku, ktorá mi rozšírila povedomie o vzťahoch Japoncov a Kórejcov a celkovo historický kontext v danej oblasti. Pred poslednou štvrtinou knihy som si hovorila Páni, tak toto je jasných 5*. Bohužiaľ, posledná štvrtina knihy ma až tak nezaujala. Ako niekto už písal, tak ma veľmi nezaujímal osud priateľky syna mladšieho syna hlavnej postavy. Takže 4,5*. A zhodnem sa aj s komentármi podo mnou, že názov knihy podľa pačinka je mierne zavádzajúci, ale asi chápem, čo tým autorka chcela povedať.
Kniha zobrazuje opravdu nelehký společenský problém, který je pro mě strašně neznámý a nový. Rovněž jsem se bála, jestli se trochu nebudu ztrácet v postavách, názvech a dějích, ale nakonec to skutečně vyplynulo pěkně, a to zejména z toho důvodu, že autorka se krotila v počtech postav, dějové lince a geonázvech. Příběh se nemotal, obsahoval některé velmi zajímavé zvraty a celkově byl osud rodiny opravdu zajímavě vykreslen. První část spíše popisovala to, jakým způsobem se japonská nenávist Korejců vyvinula, druhá její polamý vývoj a vše to bylo zakončené důrazem na současnou situaci. Velmi povedené dílo, i když ubírám hvězdičky hlavně za to, že jsem četla knížky o Číně a byly trochu lepší. Ale díky takovým knihám mám aspoň skvělý pocit, že se mi rozšiřují obzory a neblbnu jen čtením hloupých ženských románů.
Kniha Pačinko představuje opravdu hutný příběh plný peripetií obyčejného života jedné několika generační rodiny, na jejímž pozadí se odehrávají politické události Japonska. Sundža je hlavním středobodem celé rodiny, neboť právě s ní začíná vratkost životních osudů všech kolem ní. Sundža je korejská dívka, jenž celý život pomáhala matce spravovat ubytovnu po smrtí svého milovaného otce. Vše se to změní s příchodem dvou mužů, přičemž oba dva představují vzájemné protipóly. Zatímco Hansu, ač je krásný a bohatý, jí zneuctí svou samolibostí, kdežto Isaac naproti tomu ji zachrání od tragického života. Těhotná a vdaná, odjíždí spolu s Isaacem do Ósaky, k jeho bratrovi Josopovi a Kjonghi. Píše se však rok 1933, kdy jsou Korejci utiskování a ponižování. Japonci je přirovnávají k hanlivému odporu, který nechtějí mít mezi sebou, odmítají jim nabízet lepší práci nebo jen prodat dům, a snaha vykořisťovat je či je neprávem věznit a týrat tam představuje japonskou normu. To pocítí na vlastní kůži i Isaac, jehož neprávem uvěznili, a propuštění se dočká až po šesti letech, kdy je patrné, že už nepřežije. Sundža si tak rázem musí sama poradit, jak uchránit své syny Noe a Mosazua od japonského útlaku. Hlavní podstatou celé knihy jsou tři skutečnosti, které se jako ruka v ruce proplétají a vytváří tak obrazec postavení Korejců, jako jsou Noe a Mosazua. Jedná se o japonskou nenávist a odpor ke Korejcům, jejich neochota je respektovat nutí Korejce žít buďto nuzným životem nebo pracovat v Pačinko hernách, jichž Japonci zatracují, a to i bez ohledu, že se třeba i v Japonskou narodili. Korejci nemají žádnou možnost se vymanit z negativních předsudků, které si Japonci předestřeli, a nakonec, po nekonečných snahách o lepší život, stejně pracují pro Pačinko.
.
Kniha se mi velmi líbila, jediné co mě velmi iritovalo, byl špatný transkript korejských slov.
Kniha mě velmi bavila, prostředí Japonska a korejských ostrovů pro mě bylo velmi zajímavé a exotické. Vůbec jsem neměla tušení, že by mezi Japonci a Korejci mohlo existovat nějaké pnutí, nedej bože rasismus či předsudky a o pačinko hernách jsem neměla potuchy... to mě na knihách baví, člověk si pořád rozšířuje obzory.
Na knihu jsem slyšela poměrně kladné recenze, ale mnoho jsem od ní neočekávala, zkrátka jsem si ji zařadila do kategorie "Chci si přečíst" a čekala, až na ni narazím v knihovně. Ten okamžik nastal a po pár přečtených stranách jsem zjistila, že se nemůžu odtrhnou.
Žasla jsem nad lehkostí, s jakou autorka překlenula téměř celé jedno století v rámci jedné knihy - z chudé vesnice v Korei nás příběh zavedl až do rozvinutých měst v Japonsku a to přirozeně a nenásilně.
Jak už psali někteří uživatelé níže, i mně přišla nejslabší poslední část, zejména proto, že se tam spousta okolností opakovala a omílala sále dokola a také proto, že o některých zajímavých postavách jsme se toho nedozvěděli tolik, kolik by postavy zasluhovaly.
Trošku jsem se obávala, že se mi budou jména postav plést, přece jen, pro našince nejsou asijská jména jednoduchá kolikrát jen na vyslovení (a jsem přesvědčená, že obyvatelé Asie by na tom byli podobně s našimi jmény). Opak byl pravdou, jména byla zvolena mimořádně dobře a tím se (alespoň v mém případě) prakticky eliminovalo riziko záměny a nepochopení.
Pokud bych měla něco vytknout, byly by to japonské a korejské výrazy (například slovní spojení "nakládané kimchi" bylo možno za pomoci slovníku na konci knihy přeložit doslova jako "nakládané nakládaná zelenina", což není příliš uhlazené), listování knihou ke slovníku pro mě bylo spíše rušivé než obohacující (a přitom jsou knihy, u kterých tento způsob naprosto zbožňuji). Ale uznávám, že to může být pouze můj osobní problém a pozitivní je, že slovník bylo nutno využít spíše sporadicky.
Jedná se o ságu, která pojednává o životě čtyř generací korejské rodiny v Japonsku. Autorka v závěru knihy píše, že tento příběh ji provázel téměř 30 let. Nástin románu v roce 2008 odložila a začala s psaním románu nanovo a pokračovala v psaní a úpravách až do jeho vydání. Určitě je obdivuhodné, že autorka této knize věnovala tak dlouhý čas včetně rozhovorů, které dělala s desítkami Korejců žijících v Japonsku.
Dozvěděl jsem se hodně věcí o kultuře, zvycích a životě Korejců a jak to Korejci mají složité, když žijí v Japonsku a jakým nesnázím musí Korejci čelit v každodenním životě, pokud chtějí žít v Japonsku. S pojmem pačinko jsem se poprvé seznámil až v tomto románu. Předtím jsem o tom nikdy neslyšel. Knihu hodnotím na 80 %.
Kniha se skládá ze tří částí. Příběh se odehrává v letech 1910 – 1989. Nejvíce se mi líbily první 2 části, poslední část se mi líbila asi nejméně. Kapitoly jsou krátké. Celkově se mi kniha četla dobře. Některé úseky se mi líbily více, jiné méně. U některých pasáží jsem měl slzy v očích. V románu se vyskytují také filosofické otázky. Určitě jsem rád, že jsem si knihu PAČINKO přečetl a tato kniha byla pro mě zpestření, odklonění od knih, které běžně čtu. Osudy některých hrdinů mne překvapily, ale svým způsobem jsem je dokázal pochopit, protože jejich mentalita a smýšlení o životě jsou zcela odlišné od našich evropských.
Kniha má pěkný přebal. V závěru knihy se nachází vysvětlivky – slovníček korejský a slovníček japonský. Myslím si, že u takto rozsáhlého románu by mělo být samozřejmostí, aby se v závěru knihy vyskytoval rodokmen pro snadnější orientaci příbuzenských vztahů. Já bych jej rozhodně uvítal. Na základě tohoto románu bude natočený seriál.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Lidé jsou zkažení všude. Nejsou dobří. Chceš vidět velkého zloducha? Udělej prosťáčka větším boháčem, než by si dokázal představit. A uvidíš, jak dobrý člověk je, když si bude moct dělat, cokoli bude chtít.
Lidé se nemají soudit podle povrchních věcí: Co má člověk na sobě nebo co vlastní, nevypovídá nic o jeho srdci nebo charakteru.
Ale Bůh, který by činil jen to, co my považujeme za dobré a správné, by nemohl být stvořitelem všehomíru. Byl by naší loutkou. Nemohl by být Bůh. Vše má něco, co je nad naše chápání.
Nejsem dobrý člověk, ale zlý také ne.
Hříchy nelze smýt dobrými účely.
Mohl bych číst celý den a nic jiného nedělat.
Patriotismus je jen idea, stejně jako kapitalismus nebo komunismus. Jenomže ideály nutí lidi zapomenout na jejich zájmy. A ti, kteří vládnou, až příliš využívají lidi, kteří v ty ideály věří.
Když tě lidi nemají rádi, tak to vždycky nemusí být tvoje vina.
Chtěl prostě jen být, být sám sebou, ať už to znamená cokoli.
Úkolem ženy je trpět.
Četlo se mi to dobře, jen ve srovnání s jinými podobnými knihami na mě tento román působil trochu povrchně - zajímavý příběh, ale ne strhující, který by ve mně zanechal hluboký dojem. Něco mezi 3 a 4 hvězdami.
O této knize jsem hodně slyšela, že je skvělá a že by si ji člověk měl přečíst, a tak jsem začala lovit v místní knihovně, pokud by ji neměli, tak bych si ji koupila a můžu říct, že bych si ji klině koupila, protože je OPRAVDU SKVĚLÁ!!! Vypráví příběh po jedné korejské rodiny po generace, ukazuje zde politickou situaci jejich země, a jak bylo s jejich občany nakládáno a co vše museli snášet, když v zemi byla válka. Velice dobře napsaná kniha !!