Jednoho krásného dne
Šemi Zarhin
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513571/jednoho-krasneho-dnefjvInr-zBi-.jpeg
5
63
63
Na pobřeží Galilejského jezera leží město Tiberias. V horkém vzduchu se zde prolíná omračující vůně jídel s takřka hmatatelným sexuálním napětím. Sedmiletý Šlomi se v tomto pulzujícím prostředí zamiluje do Elly, zvláštní dívky se sebevražednými sklony. I Šlomiho bratra, rodiče a sousedy sužují kuriózní osobní dramata – ta se v průběhu desetiletí skládají v okouzlující mozaiku, která ukazuje všechny barvy izraelských dějin, kulinářství i života.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , GaramondOriginální název:
Ad šejom echad, 2015
více info...
Přidat komentář
Chvilku mi trvalo, než sem se začetla. Jako by příběh začínal ve vzduchoprázdnu, v úplně náhodném okamžiku. Taky jsem se na začátku trochu lekla cizích názvů a že nebudu rozumět místním souvislostem. Ale vydržela jsem a byla odměněna krásným příběhem plným chutí, vůní, receptů, osudů, které se zdvojují, krásy, něhy, slunce, větru i velkého smutku. A úžasného jazyka. Krásná kniha. Škoda, že nezbylo na korektora...
Trpělivost básně přináší... z počátku jsem trochu bojovala... pak mi nesedla možná až příliš explicitní dětská sexualita... nejednou jsem měla totiž pocit takové jakoby až nadbytečně uhoněné záložky... nicméně s každým jejich příštím životním zavrávoráním jsem se vpíjela do ubíhajících písmen s čím dál větší intenzitou... zásluhu na tom jistě nese ten krásně vytříbený dar slova, který zejména ke konci tolik lahodil mojí duši... život je zkrátka někdy blázen a láska není tím, čím se mnohdy zdá být.
(SPOILER)
Spoiler! Spoiler!! Spoiler!!!
Přerušila jsem četbu tíživého příběhu psaného psychicky nemocným autorem, v němž podrobně zaznamenává průběh svého pobytu v psychiatrické léčebně v Bohnicích (https://www.databazeknih.cz/knihy/jen-na-par-dnu-92782) , protože jsem se potřebovala po těch hrůzách čtenářsky osvěžit. A tak jsem zvolila tuhle - tolik vychvalovanou a propagovanou knihu. No to jsem si ale dala! Ukázalo se, že ta psychiatrická léčebna je relaxace oproti tomu, co sepsal pan Šemi Zarhin!
Tak odporný příběh jsem už opravdu dlouho nečetla. Máme tady masového vraha - dítě, které vystřílí celou rodinu; máme tady dítě, které se třikrát pokusí o sebevraždu, aby pak následně jeho okolí usoudilo, že jde o takovou inteligenci, až jej pošlou do internátní školy pro mimořádně nadané děti; máme tady dítě, které je chronicky nemocné, fyzicky slabé, nadmíru nešikovné – a tak jde studovat na vojenskou akademii s fyzicky náročným výcvikem (to opravdu izraelská vojenská akademie přijímá takové padavky?); máme tady kluka, který je tolik naštvaný na svého bráchu za to, že se nesmyslně nechal zabít, že touží jej tak silně kopat do břicha, až by zvracel – kdyby žil; mámu nazývá sviní a odmítá ji oslovovat slovem máma. Máme tady dítě, které se nechává sexuálně zneužívat za kousek jídla; máme tady další dítě, které při každé nepříjemné situaci, nevhodném slovu či nelibé vůni zvrací.
A co dospěláci? Máma, která nemá pro svoji dceru jiná slova, než výsměch a pohrdání; jiná máma, která sexuálně zneužívá maloletého kluka; další máma, která je vynikající kuchařka, ale svým dětem dává ke svačině jen a pouze chleba namazaný taveným sýrem a posypaný okurkou nakrájenou na kostičky (když jsem v textu posedmé narazila na okurku nakrájenou na kostičky, myslela jsem, že to snad nepřežiju!) a vznáší kletby na nežádoucí osoby. Tátové jsou slaboši a podpantofláci, příbuzní, sousedky, učitelky – to všechno jsou pokrytecké mrchy, které druhé jen pomlouvají, využívají či zneužívají. Všechny pro děj zásadní postavy vynikají alespoň jednou z těchto vlastností: lžou, podvádějí, páchají nevěru, předstírají a přetvařují se, jsou sexuálně zvrácené či jinak „ujeté“. Nikdo s nikým nedovede otevřeně mluvit, jediné náznaky souznění vznikají pouze v ojedinělých chvílích, kdy některé osoby vedle sebe mlčky sedí. V celé dlouhé a na dějové epizody velmi bohaté knize jsem našla pouze tři postavy, které nikoho nezavraždily, neznásilnily, nezmlátily, nepohaněly, nepomluvily, neproklely, nevysmály – ale šlo o jen postavy epizodní.
Už dávno jsem se v žádné knize tak velmi nezklamala. A nadto ještě i zásadně pochybuji o kvalitě překladu a práci korektora. Celkový dojem: HNUS.
Meir Šalev by sa zhora určite usmieval blahom, keby si prečítal túto knihu. Milujem izraelskú literatúru a jej rozprávačov, nemajú vo svete príbehov žiadnu konkurenciu. Šemi Zarhin, veľmi rada vás spoznávam a hlboko sa skláňam pred vaším majstrovstvom.
Už dlho som nečítal príbeh, od ktorého som sa nemohla odtrhnúť a zároveň som si jeho stránky šetrila, aby som s postavami mohla zostať čo najdlhšie.
Na pozadí "veľkých dejín" sa odohrávajú dejiny osobné, plné smútku, vôní, tajomstiev a lásky, nielen tej partnerskej, ale všetkých jej podôb, predovšetkým súrodeneckej.
Autor postavil do popredia Šlomiho, no všetkým postavám okolo neho vtisol podobu jedinečnosti, žiadna nie je obyčajná, žiadny mikropríbeh ktorejkoľvek z postáv nie je zbytočný či nudný.
Román vyrozprávaný podmanivým jazykom, veľmi vhodný na booklubové diakusie, otvára mnohé morálne dilemy a zasieva množstvo otázok, na ktoré nemusíte nájsť odpoveď.
Román par excellence "se vším všudy," ktorý si zaslúži oveľa väčsiu pozornosť akej sa mu dostáva.
Čítajte s otvorenou mysľou a dušou, vychutnávajte po malých dúškoch, inak hrozí, že vám zabehne.
Načať čokoľvek po tejto knihe bude celkom výzva. Stále sa mi totiž v hlave prechádzajú postavy z Tiberiady...
Nádherný vhled do myslí lidí okolo jezera v Izraeli. Krutá a všudypřítomná realita je podtrhována sirovými popisy míst, kde žijí lidé, s nimiž de život nemazlí. Moc dobře napsané.
Jedna z těch knih, kdy se těšíte na každou chvilku, když se budete moci znovu začíst. Jedna z těch knih, které ve skutečnosti dočíst nechcete, protože už dopředu víte, že se vám po ní bude stýskat. Jedna z těch, která by mohla být nekonečná. Plná vjemů, cítila jsem při jejím čtení úmorné horko, všeberoucí vítr, cítila jsem vůně, linoucí se z Ruchaminy kuchyně. Krom slz mi taky párkrát skoro vytekla i slina, jaké jsem měla při čtení chutě. Byl to román plný úplně všeho. Lásky, přátelství, žití, i historie na pozadí.
PS: Možná ještě malilinko přidat na redakci, občas tam byly zbytečné překlepy.
Izraelskou literaturu zbožňuju. Tahle kniha se mi líbila, vztah jsem si k ní utvářela postupně. Nejprve jsem nevěděla, jestli ji neodložím, ale kolem sté stránky mě to chytlo a nepustilo. Co mě mrzelo a za co strhávám hvězdičku je obrovský množství chyb. U nakladatelství, které patří pod Albatros, bych to nečekala. Nebyly budgety na korektora?
"Představ si, že bych ti říkal kluku nebo brácho, brácha je každej druhej, ale Chilik jsi jenom ty."
"...lidi mají rádi moc, kterou pociťují, když vyzrazují něčí tajemství."
Když zkušený scénárista napíše svůj první román, je to jízda.
Kniha zanechá zcela určitě svůj otisk.. Je psána čtivým ale ne zbytečně upovídaným jazykem. Míří na čich, na chuť, na hmat... Člověk z ní cítí zimu, vítr, vůni jezera i horkost a dusnost tamního léta. Jde o román v pravém slova smyslu, protože postavy provázíme na jejich cestě po několik let a to z něj dělá čtení, které nás zasáhne. Příběh se na začátku točí kolem dvou lidí, rodičů dvou malých chlapců.. během románu přecházíme k příběhu dvou mladých chlapců, kteří vyrostou v mladé muže. Autor neodsuzuje žádné chování, nevytváří předsudky, postavy žijí své životy tak, jak umí. Na druhou stranu je vidět, že autor románu je scénárista - režisér.. to, co potká v této knize jednu rodinu a její přátele, by někomu vystačilo na deset knih. Někdy už mi to přišlo přitažené za vlasy, ale kniha je tak čtivá a má svoji osobitou atmosféru, že člověka to nutí číst dál a nechat se unášet proudem slov.
Chystáte-li se k četbě tohoto románu, nečekejte... Má krásnou myšlenku. A navíc může inspirovat i ve vaření. To se zde totiž stává určitým typem sebevyjádření a je spojeno se všemi postavami v knize.
Na konec dodám, že kniha má v českém překladu i krásný přebal.
Myslela jsem si, že život je jako bonboniéra, ale není. Život je báseň. Alespoň podle tatínka našeho hrdiny. Prvních pár stránek jsem měla potíž se začíst. Zjevně mám problém se jmény Šlomi/Šmuel. Ale tenhle problém se záhy vyřešil a já se mohla ponořit do komorního příběhu. Komorního počtem osob nikoliv počtem stran. Kniha je rozdělena na tři části, na roky 1969, 1975 a 1983 a tak nám pěkně ukazuje, jak se člověk dokáže zacyklit a dělat stále stejná rozhodnutí. Nemohu napsat chyby, protože chyby to nejsou, i když to tak může později vypadat. Příběh se odehrává více méně v jednom domě v městě Tiberias a točí se kolem vztahů členů jedné rodiny a nejbližšího okolí. Pořád to nezní nijak extra, ačkoliv je to okouzlující. Bude to tím, že nemám ani autorův slovník ani překladatelčin cit pro jazyk. Příběh začíná ve chvíli, kdy je Šlomimu 7 let a jeho mamka se rozhodne pro výlet, na který pozvou i sousedy s dcerou. A my se začínáme seznamovat s komunitou jedné ulice, s izraelskými a židovskými zvyky a hlavně jídly. Vaření hraje důležitou roli. Taky politika, ačkoliv běží jen na pozadí. Stejně okrajově se dozvídáme o válkách a holocaustu. Přitom jsou to pro příběh hodně důležité události. Ach jo, nevím, jak vás nalákat na nevšední literární zážitek, na partu podivínů, na mimořádné vztahové propleteniny. Uznávám, že tenhle příběh není prokaždého. Občas je tempo opravdu pomalé a hrabeme se v myšlenkách a děj se vrací do minulosti k situacím, které jsme už zažili s jinou osobou. Ale to je právě to krásné.
Překrásná kniha s několika neobyčejně obyčejnými životními příběhy. Na to, že je sledováno několik životních cest v různých časových obdobích, je vše popsáno s důsledností a bez zbytečných zmatků.
Můj největší literární zážitek tohoto roku. Kniha plná chutí a vůní, ale hlavně touhy, lásky, bolesti a ztrát.
Krásná a rozhodně nevšední kniha.
Pozor,při čtení budete mít určitě hlad páč se tam neustále vaří.
Tato kniha byla jiná, nevšední a silná.
Kniha krásným poetickým jazykem vypráví o životě hlavního hrdiny Šlomiho a jeho izraelské rodiny. Šlomiho poznáváme jako malého chlapce a prožijeme s ním velkou část jeho života.
Krásný styl vyprávění, osobité charaktery a vykreslení prostředí čtenáře vtáhnou... Záleželo mi na osudech postav, protože mi rychle přirostly k srdci.
Dojem na mě udělalo také velmi zajímavé proplétání děje i myšlenek v čase. Vše bylo dokonale vystavěné a já jsem se mohla jen nechat unést do tohoto příběhu.
Jak napsal @zanicenyknihkupec, celé vyprávění působí jakoby rodina a komunita kolem ní byly oddělené od okolního světa a čtenář - jakoby byl spolu s postavami v této bublině - napjatě očekává jejich další osudy.
Je zde zkrátka vše: láska, přátelství, sourozenecké pouto, vztahové peripetie, pracovní starosti, vášně, úspěchy i pády... Zkrátka život... I smrt.
A to je na této knize tak krásné.
Hlavní hrdina Šlomi nás zavede do města Tiberias na severu Izraele. Sledujeme jeho lásku k poněkud zvláštní dívce Elle. Poznáváme jeho rodinu, v níž je každý osobitý. A čeká nás tu i spousta skvělého jídla, které se prolíná celým příběhem.
Hned od první strany jsem věděla, že se mi tato kniha bude líbit. Autorův styl je úžasný a smekám před Alžbětou Glancovou, která knihu přeložila. Krásný až poetický text, i když popisuje běžné věci. Některá přirovnání jsou až kouzelná. Ač je kniha hlavně o vážných tématech a osobních dramatech, je napsána tak, že jsem se musela nejednou smát.
Tato kniha je plná vztahů ať už to jsou vztahy v rodině, mezi milenci, sourozenci, ale také vztahy se sousedy a mezi národnostmi, které se v Izraeli potkávají. Právě historii Izraele tu v pozadí příběhu můžeme odhalovat. Ať už války nebo politiku, ale i nádherná místa, na která nás kniha zavede. Při čtení jsem hledala i na mapě, abych věděla, kde se zrovna nacházíme.
V hlavní roli tu jsou však lidé a jejich tajnosti, které postupně odhalujeme a některé z nich jsou až šokující. Jsou tu skvěle vylíčeny těžkosti dospívání, ale i mateřská láska a potřeba ochránit své děti za každou cenu.
I přesto, že byla kniha místy pomalejší tím, že se tam některé věci dost opakovaly, jsem nadšená. Autorův jazyk a celkově příběh jsem si moc užívala a čas, který jsem s knihou strávila, byl úžasný.
Nádherný a jedinečný psychologický román. Velkou poklonu skládám překladatelce Alžbětě Glancové. Kniha je napsaná nevšedně a jistě nebylo snadné neporušit to kouzlo v slovech. Je to moje první kniha o Židech, která čerpá z nedávné minulosti a válečná tragická témata jsou tu jen jako stíny v pozadí. Dosud se mi ke čtení dostaly pouze romány buď z biblických dob, pozdějších pogromů anebo ty, co popisují utrpení židovského národa za druhé světové války. Tato se vymyká. I tady se válčí, ale není to ústřední téma knihy. A hned na začátku knihy je smrt, která není tak docela přirozená....Hlavní ženská postava Ruchama je chvílemi až bizarní, její chování nevypočitatelné. Přesto je cítit její obrovská síla i sebevědomí. To se nedá říci o jejím manželovi, kterého převyšuje nejen fyzicky svojí výškou. On je proti ní hodně citlivý, přesto se snaží o zajištění své rodiny ze všech sil. Starý strýc v Argentině mu finančně vypomůže, ale Robert si tam tak trochu zkomplikuje osobní život. Po návratu do Tiberiady se snaží uživit jako řemeslník a k tomu si přibírá studium poezie, aby došel uznání své přísné manželky. Jejich dva synové, Šlomi a Chilik jsou každý docela jiný a oba mají svoje trápení. Ruchama se za ně bije jako lvice doma i ve škole. Šlomimu hned v dětství zlomila srdce kamarádka Ela, o které jsem přesvědčená, že její divné chování nezpůsobila jen její rodinná situace, ale cítila jsem v něm náznaky nějaké duševní choroby. Vztah mezi Ruchamou a Robertem je mimořádně zvláštní, Robert je až neuvěřitelně submisivní. Který manžel by vydržel takové trápení od vlastní ženy?? I když to vnímá jako trest... Tolik k hlavním postavám. Nelze stručně popsat celé to kolotání života u nich doma i na veřejnosti, je to pro mě odlišný svět, ale o to je to celé zajímavější. Moc se mi líbil srdečný vztah mezi oběma bratry, kteří před sebou netajili ani nejintimnější starosti. Všecko je tu přirozené a fyzično nikoho nepohoršuje.
I když jsem (snad) zkušená čtenářka, ani mně se nedařilo číst tuto knihu rychle - a nejde jen o ta jména, která se mi, upřímně, špatně pamatovala. Aby si jí člověk užil, musí "uždibovat", jinak z toho nic nemá. Ano, hodně se tu vaří, stránky jsou krásně provoněné kořením, ale to není to nejdůležitější. Pokud knížku uvidím na pultě knihkupectví, určitě si ji do své knihovny koupím. Zasluhovala by si ale pevnou vazbu.
Co k této knize říct? Já asi nebudu úplně cílovka,ale i tak mě zaujala anotace a knize jsem dala šanci.
Příběh vykresluje 2 rodiny,které se velmi špatně rozhodují a tím ubližují druhým. Příběhy a hlavně charaktery postav jsou velmi dobře napsané a bavili mě i přes to všechno co se tam odehrávalo. Nejvíc se mi líbila část,kde se vařilo ale to je bohužel tak nějak vše.
Věřím,že kniha si své oblíbence najde a bude se líbit,ale já už bych si jí znova nepřečetla.
3/5
Jednoho krásného dne
Dlouho jsem váhala, zda mám dát plný počet hvězd nebo ne. Proč bych dala: Je to strhující rodinná sága, což mám ráda a ještě k tomu z Izraele, což mám obzvlášť ráda. Dalším plusem je bohatý jazyk, s kterým si tu autor opravdu vyhrál, což je pochopitelné, když hned dvě hlavní postavy milují knihy a básně.
Proč ale nakonec plný počet nedávám: Ač nejsem nijak prudérní, ale takto popisovat sexualitu u mládeže, či spíše ještě dětí, mi přišlo prostě divné a až moc a vztahy mezi rodinami jsou nakonec tak zamotané až je to přitažené za vlasy.
Navíc každá postava dostává od života hrozně naloženo, že je to vlastně jedna velká depka a jak už bylo zmíněno ve více komentářích, ty korektury se fakt nepovedly.
Každopádně jedna z nejzajímavějších knih, co jsem letos četla.