mnohoknih
komentáře u knih
Robinsoni a donkichoti
Aleš Palán
Po přečtení nemohu souhlasit s tím, že zrovna těchto sedm lidí je jedinečnějších. Vhodnější by bylo slovo "jinější", kdyby existovalo. Chápu, že nám autor chtěl ukázat, že i lidé ztroskotaní, jsou lidé. Za mě mi ale nemají, co říct. Do čtení jsem se nutila a doufala v alespoň jednu myšlenku. A nic. Nemám pro lidi, co chlastají a nepracují pochopení. Za to musím pochválit fotografie. Ještě, že v knize jsou a v takovém množství. Teprve tyto obrázky dali těm rozhovorům trochu duše.
Jak vyřešit vlastní vraždu
Kristen Perrin
Napínavé to bylo od první stránky, i když jinak než autorka zamýšlela. Než jsem zjistila, kdo ke komu patří a proč v příběhu je, tak to byla slušná detektivní práce. Frances si vyslechne věštbu, podle které má být zavražděna. Chápu, že taková zpráva člověka nenadchne, ale podřídit tomu celý život? Ještě že má v příbuzenstvu spisovatelku detektivek Annie. Taková Ariadne Oliverová od Agathy Christie, včetně toho anglického venkova. K tomu švarný detektiv, Francesiny deníky, sympatická atmosféra v Castle Knoll a oddychový detektivní příběh je na světě. Samozřejmě, že Frances mohl zabít snad každý, kdo se ve vsi jen ukázal. Já vraha neuhodla a dost mě překvapil. Příběh se čte dobře, i když je, hlavně ze začátku, dost zmatený. Zase na druhou stranu, Annie v té vesnici nikoho neznala a nejspíš si připadala stejně zmateně. Více mě bavila detektivní část v denících než ze současnosti.
Chaloupky
Štěpán Javůrek
Závažná část našich dějin, o které se musí stále psát a je dobře, že každý autor píše po svém. Mně tenhle styl nesedl. Přišla jsem si, že pluji jen tak po povrchu. Je tu opravdu velké množství postav a já si nestačila žádnou oblíbit. Dokonce jsem nestihla ani pořádně nenávidět Jaroslava. Příběh by mohl být kronikou kraje, ale na to je moc krátký. Je to v podstatě taková kroniková zkratka. Nedostala jsem prostor prožít si ten paradox doby. Nemohu napsat tehdejší doby, protože lidé jsou nepoučitelní a stejně hloupě reagují na každý konflikt. Líbila se mi americká vsuvka. Jen se potvrdilo, že všude je chleba o dvou kůrkách.
Mrtví ptáci nezpívají
Alan Bradley
Tohle bylo dobré čtení právě proto, že bylo jiné než předchozí díly. A taky tu byla postava Winstona Churchilla, to můžu. Předal Flavii stopičku v nezvyklém případu. Jedná se totiž o historii rodu de Luce. Případ je to smutný a konečné vyústění nečekané. Ale to jen proto, že jsme v předchozích dílech ty informace nedostali. Každopádně Flaviino zaujetí chemií a hlavně jedy nás zase provádí celým dějem, včetně jedno jejího bláznivého experimentu. Ačkoliv je to detektivní příběh pro mládež, užila jsem si ho a to prý už nejsem mládež několik dekád.
Muž, který zemřel dvakrát
Richard Osman
Druhý díl je o kousek lepší než první. Zase jsem poslouchala jako audio a Jan Vlasák a Libuše Švormová jsou opravdu dobrá volba pro poklidnou detektivku. I když tentokrát je tam těch mrtvol dost. Seniorská vesnička Coopers Chase přestává být poklidným bydlištěm. Vše podstatné je v anotaci. My se dozvíme další detaily z aktivního života našich čtyř vyšetřovatelů a je to čím dál zajímavější. I tím, že se tu objevuje mafie a drogy. A měli bychom si dávat bacha na Joyce. Roztřesená stařenka je jen vnější, klamný obal. Ale to už známe od Agathy Ch. Rozhodně stojí za poslech.
Čtyři ženy a jeden pohřeb
Narine Abgarjan
Kniha začíná Simonovým pohřbem, na který se kromě manželky dostaví i čtyři bývalé milenky. Úvod, ze kterého netušíte, co se vyvine. A byla to krása. Každá kapitola se věnovala jedné z těch žen. Všechny byly nějakým způsobem smutné, nešťastné nebo zklamané. Po Simonově boku začaly zase věřit v lásku nebo se alespoň dokázaly postavit samy za sebe. Ale nejhezčí na tom všem byl autorčin jazyk a styl. Ty ženy si dokážete úplně jasně představit, chodíte s nimi po ulicích, do práce, do školy, veškerou jejich činnost děláte s nimi. Dozvíme se, jak se dostaly, tam kde jsou a jak jim Simon zasáhl do osudu. Celý příběh se odehrává v Arménii a my se i lehce seznamujeme s historii tohoto státu. Ačkoliv kniha vypadá na krátký příběh, je písmo malé a text zhuštěný a obsahem vydá za tlusťošku.
Poslední knihkupectví
Madeline Martin
Název knihy je pro čtenáře velmi lákavý a velmi stresující, takže se touží dozvědět, co znamená. Plus výstižná anotace. Po dočtení můžu říct, že nápad je to zajímavý, provedení poněkud mdlé. Příběh se odehrává za 2.sv.války v Londýně, takže postavy zažívají útrapy, ale moc to člověka nezasáhne. Linka s knihkupectvím je příjemně oddechová, což se s tak kladnou postavou jako je Grace ani není co divit. Chápu, že tohle není žádná těžká literatura, ale Grace mi prostě lezla na nervy. Její holubičí povaha, která nutila všechny v jejím okolí vydat ze sebe to nejlepší, byla dost plochá. Všichni jsou nesmírně kladní. I ti, co byli napřed trošku záporní. Ale četlo se to hezky, stránky ubývaly, mozek si odpočinul.
Severní den
Ondřej Blaho
Tohle je příběh do podzimního času jako dělaný. Nejenom tím deštěm, mlhou i Mlhou, Svitem a zkázou, ale i barevným dojmem, který při čtení vzbuzuje. Celou dobu je rezavý. Možná za to může i nádherná obálka, která navodí tu správnou atmosféru. Možná za to mohou stroje, které se v příběhu vynořují. Podzimní splín na mě hodilo i množství postav, které v rychlém sledu v příběhu vystupují. Ano, všechny jsou potřebné a jistě mají nějaký důvod, ale hlavně mezi muži jsem měla ze začátku problém se zorientovat. Rozhodně ale oceňuji, jak důsledně jsou postavy vykreslené. Jsou lidské, některé víc dobré, některé víc zlé, ale ani jedna není vyloženě šťastná. V prostředí, ve kterém žijí, se ani není co divit. Popisovaný ostrov mi přijde zničený, jak po nějaké katastrofě, ale katastrofa se teprve blíží. Ty popisy si rozhodně užijete, autor vše popisuje nádherně fantazijně představitelně (a rezavě). Akce v tomto díle není to hlavní, přece jen je to díl první, seznamovací. To ale neznamená, že by se člověk nudil. Kapitoly jsou krátké, děj svižný a celkem brzo dramatický. Fantasy je to minimálně, zato steampunk je to hodně. Technické dušičky se tetelí blahem, technologie vypadají lákavě, i když většina netuší, jak fungují. A kdo miluje mapy, tak tu také jednu má. Příběh je rozehraný opravdu bravurně. Věřím autorovi, že druhý díl zvýší laťku.
Mrtvá říše
Stacey Marie Brown
Tak tenhle díl je určitě jen taková dobře vydělávající vsuvka. Kdo má rád Warwicka, bude ho mít rád dál a komu začala vadit Brex, najde její další mínusy. Zase jí někdo unesl, zase motorky, zase spousta mrtvol, zase nenávist, zase si někdo něco myslí a je to jinak. Ale jsou tu i dobré věci. Vlk a X se posunuli od líbání dál a v poslední části se dozvíme i něco nového. Což nám příběh ještě víc zamotá. Takže ano, pokud bude další díl, přečtu si ho. Pokud nebude, nic se nestane.
Smečka
* antologie
Kdybych věděla, jak jsou některé povídky vyvedené a sugestivní, tak bych to rozhodně nečetla. Sakriš, vždyť můj pejsánek se jmenuje Azi. Naštěstí je to zkratka od Azrala a ne Azurita. Tato antologie je opravdu výborná směska, ať už máte rádi, když vám při hororu běhá mráz po zádech, chce se vám zvracet, bojíte se duchů nebo čekáte něco laskavého. Každá povídka je jinak strašidelná a doporučuji nečíst je najednou. Naštěstí editor má cit a tak zařadil i povídky na vyrovnání pocitů. Líbilo se mi, že ačkoliv tvorbu některých autorů mám načtenou, přesto mě svojí povídkou překvapili. Výborná je i vizuální stránka sborníku. Každá strana má své hrobečky a každá povídka svoji všeříkající ilustraci. Na závěr knihy jsou umístěny medailonky jednotlivých autorů, takže si hned můžeme rozšířit nikdy nekončící seznam příběhů, které ještě musíme přečíst.
Odvaha
Markéta Lukášková
Začnu lehce filozoficky... některé situace nastanou, ať se rozhodneme tak či onak. Ada je židovská dívka v nezávidění hodné situaci. Napřed koncentrák, kde přišla o tatínka. Po válce restrikce od komunistů. Tím, že se nevzdává, si mě okamžitě získala. Je to opravdu zajímavá postava. Na rozdíl od Karla Kouby. Tam čekáte nějakou levárnu a je jedno, zda jste v příběhu ANO nebo NE. Kamarádka Anna je taky zajímavý človíček. Pěkně nám ukazuje to, že bychom si napřed měli zamést před vlastním prahem než někoho odsoudíme. Chápu Adino rozhodnutí pro ANO. Vrátila se na vysokou školu, zabezpečila matku a manžela se naučila tak nějak snášet. Kolik takových manželství bylo a je? Není důvod Adu odsuzovat. Samozřejmě, že část NE mi byla daleko sympatičtější. I když Koubův závěr zde byl přitažený za vlasy. A nejsympatičtější bylo použití dobových reálií, tehdy žijících osob. A úplně nejvíc byla zmínka o Františce Plamínkové.
Narcis a pivoňka
Katarína Brányiková
Už vizuální stránka knihy je zajímavá. Nejenom že každá kapitola má své pivoňky v záhlaví, ale i nějakou zprávu od Ricarda, což se dozvíme až později, že jsou od něj. Podle květomluvy znamená pivoňka - minula krásná doba naší lásky. A o tom tenhle příběh je. O všech láskách, která Agáta zažila. Ve školce, ve škole. Kam se vrtla, tam se líbala. První polovina knihy jsou opravdu lásky dětské. Až v druhé polovině je to zajímavé, zde si už můžeme vytvořit vztah k postavám. I když k Ricardovi jedině negativní. Sledujeme, jak se Agáta propadá do toxického vztahu a libuje si v něm. Naštěstí žárlivost a taky pugét ji otevřou oči. Její získání finálních informací mi přišlo statečné. Příběh je to krátký, přečtený raz dva.
Oběť 2117
Jussi Adler-Olsen
Konečně se Asad odkopal a my víme, kdo je. Ale bylo to hodně dramatické vysvětlení. A do toho další dramatická linka s Gordonem a Rose. A všechno to spustila jedna fotka mrtvé ženy a jeden novinář na volné noze. Příběh je to hodně špionážní, odkrývá postupy teroristických skupin, hlavně jejich fanatismus a výdrž. Carl tu má taky svojí linku, no spíše linečku. Ale jako obvykle je vždy včas na správném místě. Děj je opravdu hodně napínavý a konec...no, myslím, že v reálném světě by to takhle nedopadlo.
Tři Sekery
Kateřina Surmanová
Tohle je skvělý, dokonalý a úžasný mix žánrů, postav a češtiny. Kukuřičná pole mě nikdy nelákala a po tomhle příběhu už tuplem ne. Popis míst a atmosféry je tak sugestivní, že jsem ty černé šmouhy taky viděla. Postupné vyjevování Michalových vzpomínek je dávkované naprosto přesvědčivě a my spolu s ním zjišťujeme, že věřit nejbližším, je někdy dost ošemetné. Naštěstí se v pravou chvíli objeví čistá duše a pomůže mu. Postava otce Václava je taky výborně vystižená. Jeho otevřená mysl a osobní statečnost mě nadchla. Stejně tak mě nadchlo, že nás autorka provedla dětstvím a dospíváním aktérů a my víme, co je dovedlo tam, kde jsou teď. Hororová část příběhu je opravdu děsivá a tím, že jsou do toho přimotané děti, je ještě děsivější. Policejních vyšetřovatelek mi bylo skoro až líto, jejich konec v příběhu byl divný. Ale některé situace jsou prostě nesdělitelné. Závěr po dvanácti letech dává člověku naději. A hlavně bychom všichni měli mít svého Radka.
Vinice ve Francii
Julie Caplin
Jednoznačná romantika od začátku až do konce. Mají se rádi hned a ta drobná škobrtnutí tam jsou jen proto, abychom se úplně neudili. Hattie má drobný morální problém, ale to není nic, co by švarný Ital nevyřešil. Obzvlášť když si to ten problém zkazí ve finále sám. Takže je to spíše o tom užít si popisy jídla. Příběh se čte příjemně rychle a stejně rychle se zapomene.
Zítra touhle dobou
Charlotte Butterfield
Kdyby to neskončilo tak cukrkandlově, tak by se mi se mi ten příběh líbil daleko víc. Takhle je to jen oddechovka s výborným nápadem. Jessica Bay je nesympatická, protivná, panovačná a ještě ke všemu doktorka. Ani se nedivím, že manžel pokukuje jinde a děti s ní nemluví. Jak silně rozklížená rodina to je zjistíme v okamžiku, kdy Jess dostane doporučeno změnit práci a žít půl roku na ostrově, kde je zakázaný automobilismus a všichni nadšeně souhlasí! A taky to zjistíme ve chvíli, kdy vyprávění za Jessiku převezme manžel Fergus a my vidíme, jak si nerozumí a nechápu vzájemné jednání. Na ostrově Jess náhodně zjistí, že se může vracet časem a nepovedené jednání napravit. No a právě v tomhle mě příběh zklamal. Všechno, co si Jess usmyslí napravit, napraví. I když ne vždycky za pomoci kouzla. A tak se vrací a opravuje, vrací a napravuje a já čekám, kdy se to alespoň trošku pokazí. A nic. Vše je zalité sluncem. Co je na příběhu hodně dobré, jsou její myšlenkové pochody. V tu chvíli je to skoro vtipné čtení. Škoda toho konce. Ten pošle příběh do hlubin zapomnění.
Krutý princ
Holly Black
Dost velká nuda. Nemůžu autorce upřít nápad. Promíchat lidský svět a svět víl je zajímavé a vznikají styčné plochy pro příběh. Jenže než se to všechno vysvětlí a popíše, tak to trvá a vleče se to. Postavy jsou jednoduše čitelné, což se dá u literatury pro mládež čekat. I když možná se připravují na další díl, ve kterém se ukáže, že nic není tak, jak se zdá. Zhruba poslední třetina příběhu zaujme tak, že ten další díl chcete číst. Chcete vědět, jak a kam se bude vyvíjet vztah minimálně mezi Jude a Cadanem a zda vůbec někam. Zatím to vypadá, že Jude je nelítostná intrikánka, přesně, jak se jí snažil vychovat otčím. Také mě zajímá, zda Vivi své partnerce řekne, kým je. A kudy povede cesta Taryn, která si zvolila zatím tu nejsnazší.
Ty moje skvostné zvířátko
Marieke Lucas Rijneveld
Téma z pohledu morálky a pravidel příšerné, z pohledu literárního stylu skvostné. Nikoho nepřekvapí, že vypravěč je veterinář, vzhledem ke všem oslovením a připodobněním, která pro svou zakázanou lásku používal. Zajímavé je, že jméno té lásky se nedozvíme. Příběh sám je opravdu odporný, dočteme se, jak "vztah" začal, probíhal a skončil. Popsané myšlenky jsou detailní, niterné, temné i tísnivé. Ale zároveň není možné knihu jen odsoudit. Autor píše velmi citlivě, použitý jazyk je velmi vytříbený, metafory nezvyklé. Dívčino dospívání jen s bratrem a otcem je zjevně velmi těžké, hledá pomocnou ruku nejen u živých lidí, ale i ve světě fantazie. Její hovory s Hitlerem a Freudem hodně napoví. Čtení je to velmi těžké i pro zvolený styl, kdy jedna věta je dlouhá klidně přes půl stránky. Zároveň se veterinář obrací na soudce, takže máme jistotu, že k odsouzení dojde. O sobě mluví jako o zvrhlíkovi, ale jeho noční můry, nejspíš způsobené výchovou matky, jsou opravdu děsivé. Příběh v podstatě nemá žádný děj, ale atmosféra je přesto velmi hutná, temná, nabitá emocemi. Osobnostní poruchy jsou na obou stranách. Zajímavé jsou hudební texty, které aktérům pomáhají v komunikaci.
Slzy ostrý jak břitva
S. A. Cosby
Pomsta bude bolet. Chvílemi mě bolelo i čtení, které bych rozdělila na třetiny. Ta první měla spád, bylo to napínavé, úvod do příběhu proběhl skvěle. Člověk s tatínky lehce sympatizoval, protože ano, je to ze života. Všichni jsme slyšeli o někom, kdo nezvládl, že je jeho dítě gay. Druhá třetina se mi dost vlekla. Což bylo nejpíše způsobeno tím, že jsem četla Asfaltovou pustinu a tudíž jsem tušila, co bude. A bylo. Potoky krve, kila nábojů, vztek a nenávist. Poslední třetina vrátila napětí zpět do kolejí. Musím ocenit autorův přímočarý styl i vtipné hlášky jednoho z tatínků. A vlastně i námět. LGBT někdo používá jen kvůli zvýšenému prodeji knihy, tady to bylo celé uvěřitelné.
Pro hrst dukátů
Juraj Červenák
Příběh je jako vždy skvělý. Nejenom, že je zase neskutečně napínavý, opět se i něco nového dozvíme z historie. O tom, že naši tři vyšetřovatelé se dále vyvíjí už ani nemluvím. Tentokrát jsme v Kremnici, v mincovně. My se dozvíme celou cestu od těžení rudy, přes zpracování až po ražbu, včetně zabezpečení cenných segmentů. Naprosto nepochopitelným způsobem právě ze super zabezpečené truhly zmizí razidla. K vyšetření záhady povolají Barbariče. Je rád, protože Steina a jeho nálady úplně nemusí. Ale Stein si ho stejně najde, dostal povolání k nalezení čehosi pro Rudolfa. Naprosto nechápu, jak se v tom širém světě mohli tak snadno potkávat, když neměli telefony. Dokonce Stein dokázal sehnat i Jaroše. I když nad ním mi srdce usedalo, co se z něj stalo. Ale zpět k ději. Ten se samozřejmě stupňuje, jsou dokonce ukradeny i čerstvě vyražené mince. Plus vypluje na povrch nějaké to pašování. Autor se s tím nepáral a za lumpa je tu tentokrát zastoupena snad každá sociální vrstva. Nejlepší je ovšem zase konec, tedy ehm to s tím Jarošem.
