Ty moje skvostné zvířátko
Marieke Lucas Rijneveld
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529696/bmid_ty-moje-skvostne-zviratko-659bb48b0c173.jpg
4
43
43
V odlehlé holandské vesnici, kam lidi zvenčí přijdou jen zřídka, se místní veterinář vydává na další rutinní návštěvu sousedního statku. Je začátek parného léta a v okolí se šíří zvěsti o nemoci skotu, ale on má oči jen pro čtrnáctiletou farmářovu dceru, která tráví osamělé prázdniny podivnými hrami a fantazírováním. Nikdo netuší, kolik toho ti dva mají společného (citlivost, vnitřní trýzeň a neukojitelnou představivost) a jak daleko jejich tajný vztah zajde. V literatuře se některé velké příběhy neodbytně vrací, ale jen čas od času v ní zazní i zvlášť silné hlasy. A Rijneveld dává ten svůj do služeb jednoho z takových příběhů: jeho odvážná reinterpretace Lolity zasazená na holandský venkov připomíná jednu z nebezpečných podob lásky, z níž nikdo nevyjde bez úhony.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , ArgoOriginální název:
Mijn lieve gunsteling, 2020
více info...
Přidat komentář
Těžká kniha o nepěkných věcech, ale napsaná tak podmanivě a jazykově vytříbeně, že by kdejaký turn-pages thriller mohl závidět její čtivost. Mimo tématu zakázané lásky, traumat dětství je tu také nadhozena otázka genderové nejednoznačnosti titulního zvířátka, jako narozená žena začne toužit po svém "parůžku", svým způsobem v tom hraje roli prostředí v jakém vyrůstala a také samozřejmě osudové setkání se zvěrolékařem. A protože autor/ka se označuje za nebinární, tak by mě docela zajímalo, jak moc vychází ze svých zkušeností.
Srovnání se nabízí s Nabokovovou Lolitou, jež mě kdysi přiměla posehnat si vše od autora, až tak mě uhranulo jeho vyprávečské mistrovství, a troufám si tvrdit, že pro ty které Lolita nebavila svou "roztahaností", by právě tato kniha byla to pravé ořechové. Časem se chystám i na Rijneveldovu prvotinu, protože ať už si o knize myslíte cokoliv, napsaná je opravdu skvostně.
"Toto je příběh zvěrolékaře a jeho nebeské vyvolené." V němž nevíte, co je skutečnost, co představa, co noční můra, co sen, co sebeklam, co vědomá lež. V němž vrcholí léto a množí se počet zvířat a zvířátek, posedlý muž a ne zcela vyhraněná bytost se setkávají opakovaně a za ne zcela definovaných okolností. V němž křehká krása jazyka sousedí s popisem nechutnosti a hnusu (od rozkoše ze šťourání se v nose po pojídání telete - "modří vědí"). V němž si vypravěč horečnatě vymýšlí lásku a vzápětí se zcela racionálně analyzuje. V němž o duši bojují Freud a Hitler. A reálný svět dobíhá a snaží se zvládnout následky jako vždy pozdě... Du forma a téměř nekonečné naléhavé věty podtrhují podmanivost vyprávění. Ne, nečte se to lehce - ale stojí to za to.
Seznam věcí, se kterými je něco špatně:
-pedofilie
-hlavní hrdina
-hlavní hrdinka
-absence odstavců a tečky za větou na přídělové lístky.
Těžké čtení, jazykově krásné, možná ale právě jazykově převyšující svůj obsah a sdělení. Pedofilie není nejvíc zneklidňující téma téhle knihy; problém transgenderu a nepojmenovaného spektra psychických chorob, kterými zvířátko oplývá, na mě působil ještě tísnivěji.
Ambice autora napsat cosi lepšího než Lolitu ale podle mě zůstává nenaplněná.
Nikdy jsem neměla v plánu přečíst si Lolitu, ale nakonec jsem se k ní tak nějak stejně dostala, aspoň teda v podání Lucase Rijnevelda. Ten prý chtěl napsat lepší knihu než Nabokov a já vám vzhledem k tomu, že jsem Lolitu vynechala, nedokážu říct, jak uspěl. Na druhou stranu musím říct, že Ty moje skvostné zvířátko je naprosto podmanivé čtení.
Příběhů o zneužívání nezletilých je mnoho, ale málokdy je vypráví ten, kdo se ho dopouští, jako je tomu v tomto případě. Celá kniha je vlastně vyprávěním veterináře o jeho touze po ptáčkovi, čtrnáctileté dívce, na niž narazí na jednom ze statků, kde se stará o zdraví dobytka. A protože je to celé vypravováno v du formě, v níž „Kurt“ líčí, jak na ptáčka spřádá své plány a co všechno by s ním nejraději dělal, není to čtení zrovna příjemné. Neskutečné je, jak se tu v proudu jeho myšlenek prolívají sexuální fantazie s technicistními popisy veterinární praxe, jako by to bylo něco naprosto srovnatelného, běžného... Ugh!
Du forma mě dokáže neskutečně zneklidňovat, protože ji vnímám osobně, vtahuje mě do knihy a nenechává mě být jen pasivním příjemcem děje na stránkách přede mnou rozehrávaného. Ještě znepokojivější to v případě tématu takovéto knihy... Vypravování je vemlouvavé, intenzivní a hutné, protože věty se přelévají ze stránky na stránku, aniž by se člověk dočkal tečky nebo odstavce. Když jsem konečně dočetla kapitolu, s pocitem úlevy jsem knihu odložila. A vzápětí mi to nedalo a já musela zase číst, i když se ve mně všechno svíralo.
Po zkušenosti s Rijneveldovou knihou S večerem přichází tíseň jsem tušila, do čeho jdu, obrňovala jsem se proti znechucení, ale autorovy vypravěčské schopnosti i z toho rozrušujícího čtení dělají výborný zážitek. Je to zároveň o dost vyspělejší kniha než jeho prozaická prvotina.
Kniha by se neměla soudit podle obálky. Tahle je úžasná (mimochodem ji malovala Blanka Nováková), ale skrývá za sebou obsah opravdu nepěkný, byť výborně literárně zpracovaný. Po přečtení už se mi tak rozkošná nezdá. I ony parohy totiž najednou vidím úplně jinak...
Strašně moc jsem bojovala s tím, zda dočíst či ne. Jsem za půlkou, ale nakonec jsem se rozhodla odložit. Ta kniha je skvělá, výborně napsaná. Autor má talent, jeho hutný texty se dostávaj pod kůži. Tentokrát mi ale forma monologu a myšlenkových pochodů nesedla. Myšlenky trýznivé, bolestivé a nechutné mě ve čtení brzdily, četla jsem to k uzoufání pomalu. Variace na Lolitu tu byla několikrát, Nabokov je jen jeden a asi mě nikdy žádný jiný podobný příběh tolik nebavil jako od něj. Ale Rijneveld je za mě tedy opravdu talentovaný a do jeho ostatní tvorby minimálně nakouknu.
Dlouho se mi nestalo, že bych měla z knihy tak rozporuplné pocity. Na téma jsem se hodně těšila, navnadila mě hodnocení, že jsou tam nechutné pasáže... kde přesně? Kniha je napsána specifickým, téměř až básnickým jazykem, který se nečte úplně snadně - já jsem zvyklá knihy hltat, ale tady to jednoduše nešlo, protože by člověku unikaly detaily, které se ukrývají za mnoha obrazy.
Oba hlavní protagonisté jsou kouzelné bytosti, co se týče toho, co se jim děje v hlavě. Ani jeden prostě není normální. "Zvířátko" je narušená, opuštěná holčička, která touží po pozornosti, čehož veterinář využije. Ale není to takové to jednoduché - chci ji, vezmu si jí. Je to zvrhlá hra, která se pomalu rozjíždí do finále. Kulisou je drsný vesnický život, plný dobytka a zvířecích penisů.
Kniha stojí za přečtení, ale rozhodně není pro každého. Osobně jsem čekala nějaký výraznější konec (trochu mě tam lákala ta spojitost s případem Suzie, kterou někdo unesl - doufala jsem, že to bude souviset s hlavním příběhem), ale i tak je to prostě kvalitní literatura.
Varice na Lolitu, chvílemi dost doslovná. Zároveň dost odlišná, jak stylem nekonečných, zalykajících se vět, tak obsahem plným nechutných veterinárních přirovnání, nespoutané fantazie a svým způsobem daleko otevřenější a ještě méně obvyklé sexuality. Nemá to intelektuální vytříbenost Lolity, ale jinak strhující čtení.
Nevadil mi obsah (s tim se nakonec dalo pocitat), nýbrž forma jednoho umorneho monologu. Po předchozí knize velke zklamani.
Tohle vážně někdo čte? Nechápu.. Stačilo mi prolistovat.. Nechutný.
Zamilovanost je mezi lidmi tím nejvíce velebeným citem, který ovšem nemusí být vždy jen nádherný a povznášející. Dokáže být také pořádně prohnilá a naprosto zničující. V jedné malé holandské vesnici začne jako nějaký zhoubný nádor bujet zkažená "láska" jednoho postaršího veterináře k osamělé a životem ztracené čtrnáctileté dívce. Hranice mezi nimi postupně mizí a dívka i veterinář se postupně propadají do stále temnějšího a odpornějšího bahna, ze kterého přestává být úniku.
"Ty moje skvostné zvířátko" je mnohdy opravdu odporná, skličující kniha, plná obskurních a tísnivých scén, které se do čtenáře doslova vpíjí. Je to knížka zoufale smutná a mnohdy až fyzicky nepříjemná. Byla by ale velká škoda knihu odsoudit jako něco samoúčelně nechutného. Se vší její temnotou kontrastuje výrazně stylizovaný, hodně originální a poetický jazyk, skýtající mnoho fascinujících vět, netradičních metafor a výrazné symboliky. Po jazykové stránce je "Skvostné zvířátko" opravdu výjimečná knížka. Na mnoha místech je také velmi intimní a svým způsobem i citlivá a dojemná. Rozhodně se tak nejedná o knížku, která má za cíl pouze šokovat.
Kniha má obrovský psychologický rozměr. Před čtenářem se v ní otevírá mysl citlivé, osamělé a zraněné dívky, která touží po lásce a před svým těžkým životem utíká do světa fantazií. Velkou pozornost také dostává zvrácená mysl veterináře, který si sám nese těžká traumata z dětství, dávající jeho jednání hlubší rozměr.
Výrazný prostor dostává téma dospívání, zneužití moci, neléčená traumata, neovladatelná touha nebo potřeba blízkosti a komunikace. Autor se snaží jít v tématech do hloubky, zároveň je ale ve svém sdělení mnohdy nejednoznačný a dává prostor i čtenáři a jeho vlastní interpretaci.
"Skvostné zvířátko" rozhodně není pro každého čtenáře. Knížka nemá žádný výrazný děj a na většinu lidí bude až příliš odporná. Doporučuji ji především lidem, kteří vyhledávají knihy se silnou atmosférou, emocemi, psychologickou hloubkou a hlavně originálním stylem. Já sám budu čtenářský zážitek ještě dlouho vstřebávat.
Hodnocení 4/5
Kniha se čte sama. Přestože není žádné členění na odstavce, kniha plyne neúprosně jako řeka a tak jen vnímáte proud slov a myšlenek, že se nemůžete odtrhnout. Jen občas jsem si musela trochu oddechnout, protože to bylo náročné číst to před spaním. Kniha je plná silných myšlenek, někdy až odporných vizí a snů hlavních hrdinů, které se jim vtírají do mozku jako následek nešťastné minulosti a v reakci na jejich vlastní zoufalství. Také mě zaujalo propojení s hudbou, kdy mladá hrdinka své pocity ladí se světoznámými hudebními počiny. Neúprosně děj spěje ke konci, který je možná očekávaný, ale také osvobozující pro všechny...
Kniha nás zavede do odlehlé holandské vesnice, kde má místní veterinář oči jen pro čtrnáctiletou dceru jednoho z farmářů. Nikdo netuší, co mají všechno společného, ale jejich vztah přeroste v něco nebezpečného, z čehož nikdo nevyvázne bez úhony.
Autorova předchozí kniha, S večerem přichází tíseň, byla dechberoucí. Bylo to jak skvostné dílo, tak i něco brutálního až nechutného. Díky tomu jsem věděla, co mohu zhruba očekávat tentokrát a nespletla jsem se. I tentokrát to bylo skvělé čtení, které však nebylo jednoduché a bylo velmi bolavé.
Celá kniha je monologem hlavního hrdiny, který vás na začátku pohltí a vypustí až na konci. I přesto, že to vypráví jedna postava, vidíte do hlavy i ostatním, poznáte různé souvislosti a jako celek to působí skvěle.
Co od knihy očekávám, jsou emoce. Tady se mi jich dostalo opravdu nepřeberné množství. Byla jsem smutná, dojatá, šokovaná, někdy až zhnusená. Všechno do této knihy patřilo, mělo tam své místo a ač vás to kolikrát rvalo na kusy, chtěli jste vědět víc.
Kromě hlavního tématu knihy – vztahu muže s dívkou, ještě dítětem – najdete v příběhu spoustu závažných témat. Autor je postupně odkrývá a nechává nás nahlédnout do tajemství, která rozhodně nečekáte. Kolikrát je něco závažného řečeno jen tak mimochodem, že by to mohlo nepozornému čtenáři i uniknout. Myslím si, že tuto knihu si přečtu v budoucnu znovu a objevím v ní další drobnosti, které mi tentokrát unikly.
Jak je uvedeno v anotaci, jedná se o reinterpretaci Lolity. Já osobně Lolitu moc nemusím, kniha se mi nečetla dobře a docela jsem se s ní potrápila. Zato tento příběh je napsán skvěle a zcela vás pohltí.
Je mi jasné, že knihy od Lucas Rijnevelda budu i v budoucnu vyhledávat. Ač píše o nepěkných věcech, někdy velice otevřeně až brutálně, jeho styl je skvostný a díky tomu si čtení maximálně užívám.
Štítky knihy
Holandsko milostné romány nizozemská literatura venkov pedofilie psychologické romány zakázaná láska věkový rozdíl partnerů (age gap)
Téma z pohledu morálky a pravidel příšerné, z pohledu literárního stylu skvostné. Nikoho nepřekvapí, že vypravěč je veterinář, vzhledem ke všem oslovením a připodobněním, která pro svou zakázanou lásku používal. Zajímavé je, že jméno té lásky se nedozvíme. Příběh sám je opravdu odporný, dočteme se, jak "vztah" začal, probíhal a skončil. Popsané myšlenky jsou detailní, niterné, temné i tísnivé. Ale zároveň není možné knihu jen odsoudit. Autor píše velmi citlivě, použitý jazyk je velmi vytříbený, metafory nezvyklé. Dívčino dospívání jen s bratrem a otcem je zjevně velmi těžké, hledá pomocnou ruku nejen u živých lidí, ale i ve světě fantazie. Její hovory s Hitlerem a Freudem hodně napoví. Čtení je to velmi těžké i pro zvolený styl, kdy jedna věta je dlouhá klidně přes půl stránky. Zároveň se veterinář obrací na soudce, takže máme jistotu, že k odsouzení dojde. O sobě mluví jako o zvrhlíkovi, ale jeho noční můry, nejspíš způsobené výchovou matky, jsou opravdu děsivé. Příběh v podstatě nemá žádný děj, ale atmosféra je přesto velmi hutná, temná, nabitá emocemi. Osobnostní poruchy jsou na obou stranách. Zajímavé jsou hudební texty, které aktérům pomáhají v komunikaci.