Čokoládová krev
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525943/bmid_cokoladova-krev-654ca7493549f.jpg
4
158
158
Vlak projíždí devatenáctým stoletím a míří k nám. Kdysi nejbohatší člověk na světě John D. Rockefeller objevil sílu ropy a také fakt, že mít moc znamená i právo chtít cokoliv. George Sandová zjistila, že může být nejsvobodnější ženou na světě, kouřit dýmku, milovat a zrazovat muže i ženy. A tvořit. A Božena Němcová? Má jakéhosi manžela, čtyři děti, vlčí hlad a obrovský talent. A kolem národ, který nepomáhá ani neodpouští. A zoufalou potřebu svobody a psaní všemu tomu navzdory. Zásadní a mnohovrstevnatý román Radky Denemarkové konfrontuje v krátkých epizodách životy těchto tří lidí, ne kvůli nim a historii, ale kvůli tématům, která se od té doby v různých podobách stále opakují: svoboda žen, bezohledná moc peněz a neviditelnost chudoby, velikost světa a malost jednoho národa a neporazitelná síla umění!... celý text
Přidat komentář
No, nebylo to lehké čtení. A kolem půlky jsem si říkal, jestli vůbec přijde ještě něco dalšího nového. A stálo to za to. Opravdu to není román-příběh, ale román-nálady, spousta postřehů, pohledů do sebe zapadá, spousta vyvolává další otázky. Snad to není kniha, která jedny odpuzuje a druhé utvrzuje, ale kniha, která pomáhá hledat odpovědi a orientovat se ve světě, v lidech, v sobě. Asi už nikdy nebudu vidět Boženu Němcovou postaru. A jak jsem si ji pro sebe objevil v nějaké povídce, Babičku četl, ale nepochopil, tak teď v ní vidím velké trápení a velkou bolest překonanou psaním.
Motiv s vlakem připomínal Rudiše, formát Tokarczukovou, ale bylo to své. A od půlky jsem přišel na chuť i tomu Tak, tak, tak, malá počtářská hříčka. Stejně jako celá struktura knihy.
Odkládám, asi jsem tuhle knihu nepochopila, hrozně se do ní nutila a při čtení nudila, bylo jedno jestli jsem přeskočila 10/20/50 stránek celé to bylo o ničem... Přeskakování, žádný děj, žádná linka, divný styl textu a kapitoly zakončeny Tak.Tak.Tak.Tak. Vlak jede, jede vlak.... Co to sakra je???? Děkuji ale tuhle autorku už víckrát ani náhodou!
Hodně zvláštní kniha, u které stále váham, kolik hvězdiček ji dát.
Kdo čeká nějaký roman, jak je zmíněno v anotaci, ten bude zklamán. Je to spise pojednání o tom, jakbzily slavné osobnosti 19.st. a také srovnání s dnešním světem, jak moc se posunul vztah k ženám.
Kniha má spoustu zajímavých myšlenek, ale mnoho z nich se neustále opakuje a kniha se tak stává zbytečně rozvlacnou. Mít tak o 200 stran méně, dám jí plný počet hvězdiček. Takto dávám 3 až 4.
Romány Radky Denemarkové čtu ráda, protože mě vždy spolehlivě vymrští z mé komfortní zóny. Pokaždé mě to nějakým způsobem zneklidní a tak trochu zápolím se sdělením. Často mám totiž pocit, že mě autorka tlačí do svého vidění světa, o kterém si ona vytvořila jasnou až mravokárnou představu (teze, střídá tezi), než si znovu a znovu uvědomím, že záměrem je vyvolat ve čtenáři otázky. Nekonečné množství otázek...a to mě opravdu baví a proto vyhledávám knihy podobného ražení.
U Čokoládové krve mám trochu problém s tím, že postavám, které skutečně žily a nejsou vyfabulované, autorka vtiskla jednoznačné myšlení a postoje. Opravdu netušíme, co se v nich odehrávalo...
Pokud se oprostím i od detailů typu věrohodnosti a autenticity, vidím zajímavé experimentální dílo, které stojí za přečtení a je třeba na ně nahlížet z nadhledu, který poukazuje na těžkosti lidského konání napříč staletími, které se nemění v principu, ale jen střídají kulisy a sílu dopadu.
Plně souhlasím s martineden a JanaPokorná.
Moc jsem se na tuhle bichli ( miluji je) těšila, ale je jedna z mála, kterou jsem " odložila".
Bohužel jsem vyhodila peníze za slibovaný "mnohovrstevnatý román"?
Dvě hvězdy za snahu otevřít bolestivá témata a 10 let práce.
Začnu klady tohoto opusu: téma emancipace, rovnost mezi lidmi, kritika bezuzdného kapitalismu, sebestřednosti, hlouposti, čecháčkovství, přezírání samoživitelek, omezenosti... To vše kniha má. A také se tam hodně odráží osobní zážitky autorky, které si projektuje do postavy Boženy Němcové. Jenže já nechtěla číst sociologickou studii, ani feministickou agitku, ani antibabiš esej. Bohužel víc než literaturu mi kniha tím výše jmenovaným zavání. Že byla Božena Němcová týrána svým mužem, že byla nepochopena ve své době, že byla výjimečná... To jaksi víme. A že vlastně všichni okolo byli blbci, nebo závistivé ženské, to mi připadá na román fakt málo. To si raději přečtu znovu geniální díla Vladimíra Macury. A úplně nesouzním s tím, že 19. století bylo takhle pekelné a mráz přichází z 19.století. Co třeba rozvoj moderních uměleckých směrů? Psychologický román? Přeci jen i ty záblesky ženského vzdělávání a emancipace. Jenže autorka v rozhlasovém rozhovoru řekla, že o 19.století ví všechno. Aha!
Autorka nám musí připomenout, jak se ženy mají stále špatně a tuto mantru o postavení žen ve společnosti a zneužívání žen muži opakuje do úmoru: "Devatenácté století je přesvědčené, že holčičkám stačí umět trochu číst, trochu psát. Důkladné vzdělání je pro ně ztráta času. A čas jsou peníze. Tak. Tik tak, tik tak. Tak. I dnes mnohé maminky světa reagují na univerzitní studium dcer rezignujícím slovníkem devatenáctého století. Pro holku to stejně nemá cenu. A děsí je, že budou muset dceru živit dalších pět šest let, když už by dávno mohla mít jako živitele manžela. Tělo v rozpuku bude neužitečně stárnout v posluchárnách. Ne, vdá se. Pod čepec s ní a šmytec." "
"Francouzský nakladatel Francois Bulot je unavený. (...) Upřímně se děsí nové životní energie George Sandové. (...) Přechází kolem v pravidelných kruzích jako učitel kolem žačky, jako správný patriarcha. Dlouhý proslov je shovívavý a přesvědčivě se odvolává na profesionální odpovědnost ke čtenářům a předplatitelům. Vysvětluje jí, co je literatura. (...)" Tak to vysvětlování, co je literatura, mě hodně pobavilo. Zvlášť v souvislosti, že kniha vyšla v Hostu a její redaktor Balaštík takhle sliboval Toy Box (absolventce studií literatury a scénografie), co je literatura... V kauze, která se týkala jiné kmenové autorky Hostu. Nojo, třeba o tom napíše i paní Denemarková plamenně svou další knihu, tu bych si přečetla. Ale nevím, zda by jí to Host vydal.
Každopádně já jsem z knihy Čokoládová krev zklamaná, na více než 500 stran a 10 let práce mi to přijde tedy hodně slabé.
Tohle píchaní do vosího hnízda se mě hluboce dotýká. Téma, styl, metafory. Způsob podaní je netypický ,ale to mě právě baví. Dokonale se prolínají, dávají smysl. Máme tendenci říct, že se historicky hodně změnilo, ale ve skutečnosti se nezměnilo nic. Změnil se způsob. A je podle mě zákeřnější. Zůstává pachuť na patře. Hutné, osobité.
"...nejhorší v životě je nejistota a nejlepší je těšení."
Dovolím si kontroverzní komentář. Prosím dotčené komentující (včetně těch, co psali anotaci), aby to nebrali osobně. Lze vůbec po skutečném přečtení knihy napsat jméno George Sandová? Co by na to sama George Sand řekla?
Kniha je jako její název. Hutná. Těžko stravitelná. Jedinečná. Obohacující. Doporučuji užívat po menších dávkách.
Na knihu jsem se moc těšila, ale jsem trochu rozpačitá. Rytmus udávaný opakováním frází, vět a někdy i celých odstavců mě trochu rušil, ale budiž. Hlavně mě totiž zklamal obsah, čekala jsem víc než otevřenou misandrii (a to se považuji za feministku). Ráda bych rozlišila skutečné citace nebo parafráze tří hlavních postav (nebo historických osobností) od fikce, ale to nebylo možné, člověk aby si ověřoval vše. Podivných, sporných i vyloženě nepravdivých tvrzení jsem tam našla povíc, utkvěla mi třeba záměna Andrewa a Dalea Carnegieho - pokud někdo píše knihu deset let v několika zemích světa, toto by si ověřit mohl. Čekala jsem beletrii, jde spíš o rozvleklý esej s velmi subjektivním pohledem na společenský vývoj od začátku 19. století po dnešek. Dávám tři hvězdičky na základě autorčina (podle mě bizarního) tvrzení, že přece u literatury nezáleží na obsahu, u tvorby jde jen o jazyk (parafrázuji). Ten jazyk nebyl tak špatný, i když některé nápady (třeba opakovat slovo "tak" na konci každého odstavce tolikrát, kolikátá je to zrovna kapitola) byly dost zvláštní.
Ke knize se asi ještě někdy vrátím, možná jsem na ní neměla jen kapacitu, ale za mě to bylo až moc rozvleklé, měla jsem neustále pocit, že se něco opakuje. Vstupy do jednotlivých životů byly místy až příliš krátké, útržkovité. Určitě je zajímavé prolínání se současností. Tak třeba někdy příště.
Čokoládová krev ztělesňuje všechny důvody, proč mě baví číst. Ze začátku to bylo jako zjevení, hltala jsem každou stránku. Moje první Denemarková. Autorka se nebojí vyjádřit svůj názor, jakkoliv může být nepříjemný, třeba ohledně českých "wlastenců", ve kterých obnažila pokrytce.
Na třech ikonických postavách 19.století - B. Němcové, J. Sand a J.D. Rockefellerovi ukazuje kořeny některých jevů/problémů současného světa. Témat, na které autorka poukazuje, je velké množství. Svoboda, lidská práva, postavení žen, tíha samoživitelek, chamtivost, ničení lidí a planety pro zisk.
Jedinou slabinou této jinak výjimečné knihy vidím v částem opakování již řečených informací - teď nemyslím hesel jako Big Business nebo Vlak jede, jede vlak (to tam naopak sedí), ale třeba to, že Rockefeller miloval čísla a peníze je tam řečeno pocitově tak stokrát. :-)) Stejně jako to, že se čeští "wlastenci" na Boženu Němcovou vykašlali. Ale zřejmě to byl záměr autorky.
Poselství knihy je silné a jasné. Dostalo se mi silně pod kůži. Kniha obsahuje útržky ze života spousty dalších osobností té doby: např. F.Chopina,G. Flauberta, G.Elliot, M. Twaina, I. Tarbellové a dalších, což ukazuje nejen na autorčin rozhled, ale také velkou práci s rešeršemi.
Denemarková je tady obhájkyní lidských práv, mluvčí žen za rovnoprávnost, soudkyní oligarchů. Není divu, že je to světová autorka. V tom textu je ještě něco víc než mozaika příběhů. Autorce nejde o to, zalíbit se všem, ale potřebuje přes text vyjádřit samu sebe a svůj pohled na svět a život a nebojí se jít přímo doprostřed vosího hnízda. Zkrátka se nebojí být svá. A není to přesně to, o co v naplněném životě hlavně jde - být sám sebou?
"Dělej to, čeho se nejvíc bojíš, a strach zmizí."
Tři zajímavé a svým životem působivé osobnosti, které se autorka rozhodla rozpitvat do nejniternějších detailů.
Autorka v románu poukazuje na společenské problémy tehdejší doby, které jsou součástí dnešní společnosti. Čtenář má tak možnost si uvědomit, jak se historie znovu opakuje.
Nejvíc mě zasáhlo vyprávění o životě Boženy Němcové. Její pohnutý osud po boku může, jenž ji nerespektoval. Po boku lidí, jenž ji odsuzovali jen proto, že nesmýšlela tak, jak ostatní v té době. Bylo to srdceryvné.
Autorčin strohý, skoro až robotický styl, mi sedl na první dobrou. Bylo to, jako by slova vycházela přímo ze mě. Hraje si se slovy, s naším krásným jazykem, mísí tehdejší výrazy s nynějšími.
U této knihy není potřeba znát dopodrobna, co se ve které kapitole odehrává. Důležité je, co pak v nás, v čtenářích, zůstane po dočtení. Ať už kapitoly či celé knihy. Autorka na konci poznamenala, že román je živý organismus a právě ČK je toho důkazem. Osobně cítím, jak se příběh natahuje, smrskává a tvaruje do nejrůznějších obrazců.
K románu mám ale dvě výtky. Tou první jsou úryvky v němčině. Pro mě, jako neněmčináře, byly zbytečné a přeskakovala jsem je. Na druhou stranu to ozvláštnilo vyprávění. Druhou výtkou je, že když se tedy jedná o projíždějící vlak, měly by se události a životní osudy vyprávět v pořadí, od mládí po stáří. V průběhu příběhu ale autorka přeskakuje a tak už v polovině kniha je např. Němcová v pozdějším věku, ale v následující kapitole se vrací do dětských let. Tohle mi narušovalo pocit, že s vlakem nejedeme dál, ale vracíme se do dřívějších zastávek.
Čtenář se nemusí obávat toho, že by celá kniha byla jen o těchto třech osobnostech. Známých představitelů století páry se najde dost. Mě osobně zaujala část s císařovnou Sissi.
Tahle kniha není pro každého. Svou jinakostí si možná moc čtenářů nezíská, ale doufám, že se mýlím. Já ji vřele doporučuji. Vyniká psanou surovostí i atypickou ořízkou. Na Čokoládovou krev jen tak nezapomenu.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
100% za knihu a 100% za obhajobu Boženy Němcové, autorce patří velký dík, že knihu napsala.
Román o ženské síle a těžké cestě ženské emancipace na poli osobním, pracovním i sexuálním, odehrávající se v 19. století (a přesahující do století 20.):
„Jak je rodičce?“ – „Ztratila mnoho krve, musí odpočívat.“ – „Ale jinak jí nic není, ne?“
„Pražce 19 století končí v Osvětimi.“
Víc než 160 let od smrti čekala slavná česká spisovatelka (a její příznivci) na skutečnou obhajobu své osoby, života i díla a dočkala se jí konečně díky této knize.
Díky knize si plně uvědomíme, jaký je zázrak, že Němcová napsala to, co napsala, že všechna její díla vůbec vznikla: Během 5 let přivedla na svět 4 děti (!), většinu času neměla peníze, aby si zaplatila výpomoc, takže vaření – na sporáku na dřevo (které se muselo koupit, nanosit a nasekat), praní – znamenalo ruční praní na valše, nedostatek peněz – byl skutečný nedostatek, kdy nebylo na jídlo a základní životní potřeby... Svítilo se svíčkami, v závěru života B. Němcové už petrolejkou, a do toho její zdravotní stav – pravděpodobně rakovina s fyzickou únavou a krvácením…
Jedná se o román, a ačkoli se můžeme dohadovat (případně ověřit :-)), co v románu je pravda a co ne, kniha vyznívá tak, že mnozí vlastenci, v čele s dr. Helceletem a sestrami Rottovými, by se za své chování vůči Němcové měli stydět i ze záhrobí a jejich potomci by se známostí svého předka s Němcovou vůbec neměli chlubit… Čestnými výjimkami jsou třeba členové rodiny dr. Lambla, která Němcové skutečně pomáhala.
Dalším příběhem v knize je George Sandová – taky zajímavě popsané a pojaté. Třetím rozvinutým příběhem je – zřejmě úmyslně v kontrastu k chudé Němcové – příběh milionáře Rockefellera, který bych klidně mohla postrádat – pro mě nezajímavý a neudivuje mě, že většinu svého života byl bezohledný, neomalený a nepřející.
Motiv jedoucího vlaku bych taky nemusela (nebo by mohl být max. 1x za 20 stran ), ale chápu, proč v knize je.
Líbily se mi i zakomponované odkazy, respektive citace, z děl dalších spisovatelů – ať už z Babičky nebo třeba z Betty MacDonaldové.
Knihu lze doporučit hlavně feministkám, feministům, fanouškům Boženy Němcové, těm, co se chtějí něco přiučit o 19. století a obecně všem, kterým není lhostejný osud jejich bližních.
Moc jsem se na knihu těšila, ale zklamala mě. Musím souhlasit s 'mnohoknih', styl je kostrbatý, neosobní, jak kdyby ho psal robot. Já si pořád říkala, jak těžké muselo být styl udržet, protože takhle normálně lidi nemluví. Náplň knihy byla skvělá, tak jsem se snažila vydržet, ale pak mě už i štvalo jak se autorka neustále opakuje. Že knihy Boženy Němcové nejsou nic moc a osobní dopisy jsou skvosty, to když jsem četla po dvacáté, tak jsem knihu odložila a nedočetla. Což se mi stalo za život jen párkrát.
Kdybych si zvykla na styl textu asi by mě kniha zaujala víc. Jenže mě ten styl celou dobu rušil. Za to vybrané historické osobnosti se mi líbili moc. O Betty Panklové se vždycky ráda dozvím něco nového. George Sandová je taky moc zajímavá osoba. A k nim do party John D. Rockefeller. Prožíváme jejich životy od dětství až do do smrti. A to všechno ve století, ve kterém ženy stále nesměli moc myslet, ale už se jim to hodně nelíbilo. Zároveň autorka používá výborně paralelu s 21.stoletím. I vizuálně zvolené listy papíru s různou šířkou skvěle zapadají do 19.století.
Jednou před Vánoci jsme navštívili Prahu, chtěla jsem navštívit hrob Boženy Němcové a ono se tam zrovna něco natáčelo/nahrávalo.. ihned jsem zjistila, že se jedná o ukázku z nové knihy paní Denemarkové. A ten večer jsem si pro ní šla do knihkupectví. Na Světě knihy jsem si ji nechala podepsat a zúčastnila jsem se i jedné besedy s autorkou. Na čtení jsem byla opravdu natěšená a četla jsem opravdu dlouho.
Je to skvěle udělaná knihy, ačkoliv fikce, tak mě to dostalo. Dozvěděla jsem se o George Sandové, mohla jsem si o něco lépe představit život Boženy Němcové, soužití s Němcem..
V knize do vlaku nastupuje spousta známých osobností, a já jsem za tento vhled moc ráda.
Barunky Panklové, tedy Boženky, je mi zas o kus víc líto. A Karolinu Světlou (kterou jsem četla vlastně nedávno) mám o kus víc zase nerada.. i když.. doba byla fakt těžká. A Božena chtěla být prostě jen milovaná.
Výborné čtení. Moc děkuji.
Vlak postupně nabírá výrazné osobnosti na jízdu 19.stoletím. George Sandová a Božena Němcová. Tak stejné a přitom odlišné. Jejich život dán místem narození, jazykem, pohlavím, rodinným zázemím. To co jedné ve Francii prochází, druhé čeští wlastenci nedopouští a vláčejí bahnem. Z obou je cítit emancipace a postoje, které budou mít slovo ještě ve 21.století.
Tak tak tak. Vlak jede vlak.
Do vozu přistupuje John D. Rockefeller. Dokonalý protiklad dvou geniálních žen ve světě kde vládnou muži. Jeho zbraní nejsou písmena a slova ale číslice. A bůh. Nastavuje smýšlení a určuje směr pro další století. Big Business.
Tak tak tak. Vlak jede. Jede vlak.
Všechny problémy 19.století umí Denemarková promítnout a trefně píchnout do politických řad století jednadvacátého a během čtení nutí přemýšlet jako moc (málo) se ve světě změnilo a co z půdy 19.století roste.
Plný počet nedávám.
Když jsem do vlaku nastoupila, četla jsem s nadšením, jako když se vlak rozjede a vy konečně jedete na vytoužený výlet. Je to nové, jiné, svěží.
S přibývajícími zastávkami mi čtení ale nabírá zpoždění, po 300 stranách je to jako jízda ve vlaku ČD bez klimatizace. Připadám si upocená, unavená a konec knihy pořád v nedohlednu. Ta cesta byla prostě příliš dlouhá i přesto že výhledy byly hodně zajímavé.
Každopádně velice zajímavý vhled do života všech tří osobností.
Kniha rozhodně nebude pro každého a já si pořád nejsem jista jestli je pro mě. Jestli autorka je pro mě.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 |  Hodiny z olova |
| 2023 | Čokoládová krev |
| 2011 | Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
John D. Rockefeller, který objevil sílu ropy a byl jedním z nejbohatších lidí na světě. George Sandová, žena, která chtěla být nejsvobodnější a dělat si jen to, co chce. Božena Němcová, žena s obrovským talentem, ale také velkým hladem a s národem, který ji nepomůže.
Radka Denemarková je skvělá spisovatelka! I tato kniha je toho důkazem. Je neskutečné, jak dokáže propojit zdánlivě nepropojitelné. Tři různé osudy, tři různé osobnosti, a přesto je dokázala posadit do jednoho vlaku a projela s nimi devatenácté století.
Celá kniha je zajímavá, smutná, místy až šokující, rozhodně však k zamyšlení. Autorka otevírá témata, která zde byla před více jak sto lety a v různých podobách jsou tu dodnes. Rozhodně vás kniha donutí zamyslet se nad světem, nad sebou, nad zemí, ve které žijete.
Autorka umí věci a situace dobře a trefně pojmenovat. Má dar používat slova přesně a zároveň s lehkostí a s citem. Mnoho věcí je v příběhu jen naznačeno a je na každém čtenáři, kam ho jeho mysl pustí a zavede.
Je vidět, jak je celá kniha skvěle promyšlena. Od drobných slovních hříček až po zvláštní ořízku, která má svůj význam.
Ze začátku mi přišlo, že se některé situace opakují, ale vůbec mi to nevadilo, protože se to tak skvěle četlo. Nakonec jsem se do příběhu ponořila a nemohla jsem ho opustit. Místy jsem měla pocit, jako kdyby autorka u všeho byla, všechno prožívala společně s Boženou, George a s Johnem. Díky tomu to celé působilo hodně osobně a uvěřitelně.
Rozhodně je tato kniha literárním zážitkem.