Němé oběti přehled

předevčírem

Napínavé až do konce, super...

01.10.2024

Mám za sebou 19 hodin audioknihy. Samozřejmě ne v celku, to by nedal ani Weaver. Němé oběti mě nechaly celkem rozpolceného a v průběhu poslechu jsem osciloval mezi symbolickou hvězdičkou a plným počtem, tam a zpátky. Ten plný počet, co knížka nakonec dostala (sám se tomu divím), je potřeba brát trochu s rezervou a pojí se s tím hodně ´ale´. Vysvětlím.
Podle mě je toto pokračování v určitých ohledech vůbec nejlepší v sérii. Rozsahem je to skoro jako Vojna a mír a je to komplikovaný a těžký příběh, hustý jako kondenzované mléko. Weaver a jeho láska k reliktním místům se promítli do velice zdařilé fikce okolo viktoriánského Wappingského mola a téměř mysteriózní atmosféry obklopující neexistující architektonický artefakt, plný mechanických arkádových strojů. Ústřední roli tu nehrají postavy, ale kniha o historii mola, ze které je často citováno a kterou jsem si chtěl sehnat, dokud... dokud jsem nezjistil, že je také smyšlená. Tato část (víceméně celá prostřední část, tedy dobré tři stovky tištěných stran) je úžasná, atmosférická a hutná, a ve spojení s tragédií vyvražděné rodiny to funguje bezchybně.
Ve své minirecenzi Weaverova Nářku drozda jsem autora přirovnal k McDonaldu. Toto pokračování se nevymyká a zuby nehty se drží zajeté šablony. Víte skoro na stránku přesně, na koho se kdy Raker obrátí, kdy se objeví a neobjeví Healy, jak se Raker zachová v té či oné situaci. V Němých obětech jsem měl ale dost často Rakera plné zuby. Jeho morální kompas je tak dokonalý, že jsem si sám připadal vedle něj jako zmetek a vyvrhel. Vždy přesně ví, co mají dělat všichni okolo a rovněž věří, že to nejlepší, co se jim mohlo přihodit, je, že mají tu čest, aby je mohl chránit. Kdybych chtěl ochránce, obrátil bych se spíš na Jacka Reachera, rozhodně ne na Rakera - ten kam šlápne, tam nadělá víc škody než užitku. Ale nakonec to autor vždy nějak zaonačí, že se situace jako mávnutím kouzelného proutku obrátí v jeho prospěch. Působí to nepravděpodobně, někdy až hloupě, tu a tam jsem si říkal, jestli opravdu Weaver považuje čtenáře za úplné tupouny.
Ale zpátky k tomu McDonaldu. Tato stoprocentní předvídatelnost má něco do sebe, podobně jako u zmíněného fast foodu. Nemáte velká očekávání, protože přesně víte, do čeho jdete, a také to dostanete. V důsledku tak - přestože mě fakt Raker často vytáčel až do nepříčetnosti - vím, že si další knížku zase přečtu. Na Weaverově stylu je něco hypnotického.
Hypnotický je i Igor Bareš, který to opět načetl a který to opět vzal svým relaxačním tempem. Nějak to ale k Weaverovi sedí, nedokážu si k tomu představit jiný hlas.
Takže shrnuto: za tu hutnou atmosféru a nápad s fikcí okolo mola si ten plný počet hvězdiček Němé oběti zaslouží, i když je to v podstatě hrozná blbost...