Dáždnik svätého Petra přehled

20.10.2024

Nejdříve jsem viděla stejnojmenný starý film, který mi přišel jako krásná pohádka pro dospělé. Zatoužila jsem si přečíst i knihu. Ta je tak stará, že ji neměli ani v knihovně, takže jsem si ji musela koupit. A jen jsem se do ní začetla, věděla jsem, že už ji neprodám. Kniha je ještě lepší "pohádkou pro dospělé" než film a navíc má autor i hodně specifický druh humoru, který mě velice bavil. Neparoduje náboženskou víru, ale s jemnou ironií paroduje její nesprávné podoby a obrazy.
Kniha je sice "pohádkou pro dospělé" v nejlepším slova smyslu, ale je v ní toho i mnoho k zamyšlení. Čtení knihy mě opravdu neskutečně bavilo a řadím ji ke svým nejoblíbenějším beletristickým knihám.
"A pověst se nesla do dalekých krajů, kudy protéká Biela Voda a kde prostí slovenští lidé si u pastýřských ohňů nebo na přástkách vypravují, co ohromuje jejich fantazii, co upoutává jejich pozornost, co je obdivuhodné a nevšední. Zdá se jim, že vidí svatého Petra, oblíbeného vrátného nebeské brány, jak přináší deštník, aby farářova sestřička nezmokla. Jak se asi ten stařeček snesl z nebe? Jistě si sedl na nějaký mráček, ten mráček se pěkně spustil na zem a vysadil svatého Petra na nějakém kopci.
Potom se vypravuje o kouzelné moci deštníku, říká se, že nebožtík zahlédl deštník a hned vstal z mrtvých – a tak letí legenda dál a bere s sebou postavu hlohovského faráře a jeho sestřičky. (Panečku, bude to ale junák, který ji jednou dostane za ženu!) A zemře-li někde zámožný člověk, je farář Jan zván třeba do desáté vesnice na pohřeb, aby přišel s dalmatikou a s posvátným deštníkem, z něhož se už stala učiněná relikvie. Ale farář Jan bývá zván nejen na pohřby, ale i ke zpovědi, k lidem těžce, beznadějně nemocným a do končin vzdálených někdy i dva dny chůze, vždycky však s podmínkou, aby nad nemocným rozevřel deštník a držel ho nad ním, dokud neskončí zpověď. Není přece možné, aby to nepomohlo. Takový nemocný se buď uzdraví, nebo se neuzdraví a dojde tak aspoň spásy posmrtné."

04.07.2023

Ačkoli je Kálmán Mikszáth (1847 Sklabiná  1910 Budapešť) údajně nejpřekládanějším maďarským spisovatelem, jeho útlý dvousetstránkový román Deštník svatého Petra (1895) byl první knihou, co jsem od něj četl. Vzdor tradičně dobově politicky deformované předmluvě v českém vydání z roku 1959 se jedná o velmi čtivé, dodnes svěží a vtipné dílo. - Zápletka se točí kolem údajně zázračného deštníku, jehož majitelem údajně byl sám svatý Petr, který se jednoho dne objeví na faře ve fiktivní podhorské slovenské vesnici Hlohové kdesi mezi Banskou Štiavnicou a Bystricou, kam spisovatel příběh situoval. Na chudobnou hlohovskou faru přijíždí nový farář, mladý János, sympatický, chudý jak příslovečná kostelní myš a také řádně vyjukaný duchovní, jehož majetkem není než dřevěná truhla, peřiny, dvě holě a několik troubelí od dýmek. Farnost má být jeho živností, ale János odhaduje že valné živobytí to nebude. - Jenže brzy po jeho příjezdu na faru kočí na voze přiveze jeho nedávnou narozenou sestřičkou Veroniku, jejichž společná matka právě zemřela. János se ocitá ve zmatku: sám bude žít z ruky do huby a ještě se má starat o miminko svou sestřičku! Koš se sestřičkou nechá u fary a odchází poradit se s Bohem na modlitby do kostela. Pak se to stane. Během farářových jeho modliteb se přižene bouře. Tu si farář vzpomene, že nechal svého bezmocného sourozence v koši venku před farou. Vyběhne tedy spěšně do deště z kostela ale stal se zázrak nad dítětem v koši je rozprostřený starodávný vyrudlý deštník, takže dítě vůbec nepromoklo, je docela suché kde se tam to velké paraple vzalo? - Farář pátrá a místní lidé ie ponenáhlu začínají vybavovat, že během bouřky k faře přišel shrbený stařec s šedivou kšticí, který měl v ruce zvláštní zatočenou hůl. Ať se na místě propadnu, napadne jako prvního kostelníka, jestli nevypadal jako svatý Petr na obrázku v kostele. Byl navlas takový, jen měl mít ještě klíče v ruce. Ve venkovském prostředí podhorských dědin se mezi prostými obyvateli jeho slova šíří od ucha k ucha a rodí se legenda o zázraku: svatý Petr navštívil Hlohovou, aby zachránil dítě. Množí se další svědectví, ve které vsi kdo viděl podobného muže a je již skoro jisté, že Hlohovsko navštívil světec divostrůjce, aby tam konal zázraky. - Život faráře Jánose i jeho sestřičky Veroniky se tím velmi rychle převrací naruby, z fary se stává poutní místo, z deštníku je svatá relikvie, fara se vzmáhá, přibývá věřících i jejich darů. A postupně roste a dospívá Veronika a stává se velmi žádanou nevěstou. - Jak to dopadlo a jak to vlastně bylo se zázračným deštníkem, to si případně přečtěte sami. Kniha neobsahuje mystéria, spíše zdařilý jemný humor; když si tropí šprýmy z venkovské víry lidí zapadlých osad, činí tak laskavým, inteligentním a také dynamickým stylem. Krom toho nabízí přitažlivý a nikoli výrazně štiplavý či satirický vhled do dob, kdy Slovensko bylo dosud pevnou součástí Uher, a také drobnohled štiavnického kraje, který autor nižší šlechtic - sám důvěrně poznal. - A já jsem se tedy navnadil, abych si od dosud mně neznámého Mikszátha sehnal a přečetl další kousek...