Dcery pouště přehled
Andrej Platonov (p)
Andrej Platonov (1899—1951) patří k nejosobitějším sovětským autorům, pro jehož tvorbu je příznačná nesmírná konkrétnost i filozofičnost, dějovost i hloubavost. Jeho hlavní zájem se soustřeďoval na prosté lidi. Hrdiny povídek a novel jsou strojvůdci, chudí rolníci, poutníci, řadoví vojáci, udření starci a děti, které předčasně zestárly. Jsou vždy neopakovatelní, žijí srdcem, to je také zřejmě důvod jejich nekonečného putování a hledání. Platonov byl velkým znalcem života, zobrazoval člověka v těžkých podmínkách jeho existence, v mezních situacích, do nichž se promítaly základní problémy doby. Svazek přináší průřez jeho prozaickým odkazem. Základ tvoří dvě novely s pouštní tematikou — Dcery pouště a orientální báj Džan, básnické podobenství o nezdolnosti člověka, rozsáhlejší historická próza Jepifaňské splavy a satira Město Gradov. Další povídky představí Platonova inženýra, jeho technicky přesné a břitké viděni moderního světa i jeho válečné zkušenosti.... celý text
Literatura světová Novely Povídky
Vydáno: 1982 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Izbrannyje proizvedenija v dvuch tomach, 1978
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dcery pouště. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dcery pouště v seznamech
v Přečtených | 8x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 22x |
v Chystám se číst | 15x |
v Chci si koupit | 7x |
Část díla
Dcery pouště
Džan
1938
Fro
1937
Jepifaňské splavy / Jepifanské splavy
1927
Kopjonkinův skon
Autorovy další knížky
1995 | Čevengur |
1969 | Finist – jasný sokol |
1966 | Co nám jde k duhu |
1982 | Dcery pouště |
1967 | Džan |
Přelouskal jsem to. Je to místy zdlouhavé, až rozvleklé, ale dá se to číst. V anotaci je uvedená "hloubavost", a to je asi ten nejpřesnější výraz. Občas tam budují komunismus, ale dá se to číst, protože to je spíš ve stavu, že ten socialismus někdy změní k lepšímu život chudých obyvatel středoasijských pouští, ale není to propaganda. Občas je tam odkaz na říjnovou revoluci, ale jen jako konstatování, že něco takového bylo, nikoliv jako hodnocení. Čas tam utíká pomalu, takže pro dnešního neposedného čtenáře z akčních dob to může být poněkud náročné. Čas neplyne odněkud někam, ale buď stojí, nebo plyne cyklicky.
Četl jsem to jako e-knihu, uvítal bych občas nějaké vysvětlivky pod čarou, nevím, zda byly v papírovém vydání. Takto jsem musel googlovat na mobilu nebo počítači, co to je například saxaulový strom. No a také mne zajímalo, kde se děj zhruba odehrává, takže jsem hledal na internetových mapách, ale on ten Turkmenistán není moc pokrytý, takže ani s Google Street View člověk neuspěje, aby nasál nějakou atmosféru z obrázků.