Věk revoluce přehled

29.01.2024

Churchill byl velký vyprávěč. Nazývat Velkou Británii demokracií v XVIII. století je trochu legrační, i když to trochu ukazuje, co si pod tímhle pojmem sám Churchill představoval. Venkovští statkáři měli volební právo a z poměrně úzkého okruhu se pořád dokola vynořovali (a vraceli) lidé, kteří měli oprávnění vládnout. Až do XIX. století nebyla velká města vůbec zastoupena v onom až skoro mýtickém pilíři rané britské demokracie - parlamentu. Právě tento systém, který zůstal Británii až do XX. století nakonec vygeneroval i politiky formátu Halifaxe nebo Chamberleina, stejně jako řadu vojenských představitelů, kteří by působili směšně, kdyby důsledkem jejich neschopnosti nebyly zbytečné ztráty lidských životů.

Jeho oslava prapředka Marlborougha i omlouvání jeho kariérismu a podrazů je úsměvná. Po zradě svého dobrodince Jakuba II. (ať si o něm myslíme, co chceme) záviselo jeho postavení u dvora a tím i v politice podle všeho na lesbickém vztahu jeho ženy Sarah s královnou. Jakmile královna umřela, byl konec. Vojevůdce byl ale skutečně skoro stejně kvalitní jako Wellington. To Churchill nezapomíná připomenout ani v dalším díle.

Fascinující je období prvního ministerského předsedy Walpola. Už v tehdejší době a v Británii narazíme na vše, co nás rozhořčuje po roce 1989. Korupce, politikaření, zneužívání společenského i politického postavení, ale i podvodné spekulace a tunelování. Když se stal William Pitt starší pokladníkem armády, všechny šokovalo, že si „neodkláněl“ část peněz pro sebe, což ostatní pokládali za normální a naopak na něj se dívali jako na blázna, který okrádá sám sebe.

Války s Francouzi jsou zejména v dnešních USA předmětem Churchillova obdivu, pouze nepostřehl, že právě počínání Británie a vztah k osadníkům vedl k odcizení mezi nimi a „mateřskou“ zemí a válce za nezávislost.

Vznik USA je podán v intencích faktu, že Churchill měl matku Američanku a rozdělení Spojených Států a Británie pokládal za tragédii. Kdyby ovšem USA nebyly samostatné a nepřestaly by být výhradně anglosaské, asi by ve XX. století těžko zachraňovaly Evropu, nebo alespoň její části před nejrůznějšími totalitami. Stačí porovnat vývoj Brity ovládané Kanady a nezávislých Spojených Států.

Revoluce a napoleonské války jsou podány vlastně tak, že tvoří samostatnou kapitolu, která se týká evropských a hlavně francouzských dějin. Potěšilo mě, že Churchill vidí francouzskou revoluci jako jednu obrovskou katastrofu a jejím vyústěním je teror a první moderní totalita v Napoleonově provedení. Je třeba konstatovat, a z Churchillovy knihy to jasně vyplývá, že Británie skutečně Evropu zachránila svým až buldočím odporem před Napoleonovou a tím pádem i francouzskou nadvládou, která by byla obdobná jako pozdější nacistická nebo ve východní Evropě sovětská dominance. Na druhou stranu, ani Churchill se neubrání skrytému obdivu vůči Napoleonovi, byť to lze vyčíst spíš mezi řádky. A nesedí mně (v tom ale sir Winston zdaleka není sám) nazývat války dobrodružstvím. Jsou situace, kdy vám nic jiného, než bojovat nezbývá. Ale nikdo by se v tom neměl vyžívat. Já za oním dobrodružstvím nevnímám barvité uniformy, masy rázně pochodujících lidí, divoce cválajících koní, vlající prapory, zvuk bubnů a hluk střelby. Já si spíš představuji tu nezměrnou míru utrpení, smrti a zmaru, zničených a poničených lidských osudů. Wellingtonovu velikost vnímám nejen z hlediska faktu, že na rozdíl od Napoleona nikdy nebyl poražen, ale především tím, že po vítězství u Waterloo prohlásil, že doufá, že to byla jeho poslední bitva.

Chruchillovy dějin anglicky mluvících národů jsou nesporně čtivé, leccos se z nich dozvíme, ale je to spíš vyprávění až prozaického charakteru. Ne že by si vysloveně vymýšlel, ale spousta věcí ho nezajímala nebo mu byla lhostejná a leccos poněkud poupravil. Třeba tím, jak rychle přešel řadu nepříjemných nebo rozhodně ne pozitivních věcí a událostí. Pokud se někdo chce seznámit se skutečnými dějinami anglicky mluvících národů, doporučuji Paula Johnsona nebo Andre Mauroise. A špatné nejsou ani příslušné dějiny států a národů z edice Lidových novin.

01.08.2022

O svržení posledního anglického krále katolické víry, vyhlášení nezávislosti třinácti kolonií na území dnešních Spojených států a o francouzské revoluci a Napoleonovi. A hlavně o všem co bylo před těmito událostmi a o všem, co po nich následovalo - vliv na dějiny a zapojení Velké Británie při jejich dotvoření. Spousta nových informací pro mne.