Dějiny české řeči a literatury přehled

20.03.2024

Kniha se dělí na šest kapitol, v nichž Dobrovský zachycuje široké období od přistěhování Čechů po úpadek české řeči, který nadchází s bitvou na Bílé hoře. V dalších částech se zabývá Slovany a slovanskou řečí, tvořením a ohýbáním slovanských tvarů řeči, druhy písma, které Slovani používali, obdobím vývoje české řeči a památkami z těchto dob.
Abychom si dokázali lépe představit Dobrovského význam pro naše písemnictví, musíme se přenést do doby, kdy působil - nestačí pouhá fráze "byl největší postavou počátků národního obrození". Disponoval mnoha znalostmi a své schopnosti vložil do služeb vědy, exaktní, přesné... a také kritické. Byl první, kdo vytvořil strukturu PERIODIZACE - své dějiny koncipoval podle forem a proměn jazyka, všímal si politické situace jednotlivých období a stranou neponechával ani panovníky a vládce. Nastolil pravidla, z nich při vytváření historických odborných publikací vycházíme dodnes. Navzdory svému úsilí však byl vůči budoucnosti našeho národa velmi skeptický: dle něj svůj "zlatý věk" zažil již dávno, v období vlády císaře Rudolfa II. Zajímavé je, že do vydání v roce 1818 stihl ještě vepsat dodatek k RKZ, "zázračně objevených" v letech 1817 a 1818, které vzbudily naprostou senzaci - sám to celkové nadšení příliš nesdílel a vůči pravosti Rukopisu zelenohorskému projevoval značné výhrady.
Dostalo se mi do rukou vydání z roku 1951, nadité bohatou předmluvou Dr. Benjamina Jedličky. Je chvályhodné, jak se v ní snaží čtenáře poctivě provést světem této knihy od jejího vzniku až po současnost. Jenže právě závěr ten veškerý dojem přebíjí: na tomto vydání je možné ilustrovat, jak velké drápy tehdejší ideologie měla, když se dokázala vplížit i do textů, v nichž původně neměla co dělat. Těžko soudit, zda to bylo nutné, každopádně B. Jedlička zaklínací slůvka "soudruha Stalina" vkládá téměř do každé věty, snad abychom nezapomínali na to, jak "skvělý jazykovědec" tento vládce byl. Koho však neodradí době poplatná předmluva, dočká se příjemného překvapení.
Je také milé, že toto vydání obsahuje i vůbec první pokus o překlad Dobrovského Dějin do češtiny od Bohumíra Jána Dlabače. Můžeme si všimnout, že jde skutečně jen o pokus - je zde krásně demonstrováno, jak si naše tehdejší čeština ještě nedokázala s tak náročným textem poradit: celý styl je roztomile kostrbatý, neumělý a neohrabaný... takže se vlastně ani nedivím tehdejšímu skepticismu Dobrovského ohledně budoucnosti naší řeči.
Jsem ráda, že jsme se i díky úsilí našich vlastenců v dalších fázích NO dokázali vzchopit... A knihu vřele doporučuji, i přes uvedené nedostatky v předmluvě: jsou věci, za které knihy prostě nemohou...