-

Josef Dobrovský

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1753 - 1829

Populární knihy

/ všech 10 knih
Dějiny české řeči a literatury
Dějiny české řeči a literatury
Dějiny českých pikartů a adamitů
Dějiny českých pikartů a adamitů
Podrobná mluvnice jazyka českého v redakcích z roku 1809 a 1819
Podrobná mluvnice jazyka českého v redakcích z roku 1809 a 1819
Českých přísloví sbírka
Českých přísloví sbírka

Nové komentáře u knih Josef Dobrovský

Výbor z díla Výbor z díla

„Tři přínosy pro laickou čtenářku: - výbor nabízí opravdu pestrý přehled Dobrovského textů - dává bezprostředně nahlédnout do počátku sporu o rukopisy. Seznamuje s Dobrovského pátráním (průzkumy knihoven, zahraniční cesty, časopisecké výzvy) po starých písemných památkách a jejich komentováním. Do svého soupisu Dobrovský bez problémů zařazuje Rukopis královédvorský, zato odsouzení Libušina soudu (RKZ) jako padělku je pádné jak facka. Výbor obsahuje i stanovisko Jungmanovo a znovu a podrobně se editor k celé záležitosti vrací v závěru knihy. - všichni nějak ze školy víme, že na tom čeština byla špatně a že nám pak obrozenci vymysleli jazyková pravidla a názvosloví kdečeho. Ale až když čtete, jak přední učenec oslovuje kolegy s otázkou, co znamená "hvozd" a "rov", dochází vám to v celé názornosti - tolik toho bylo zapomenuto. Navíc se v knize dozvíte otevírací dobu klementinské knihovny v roce 1778. Čítárna pohodlně vybavena, papíry, inkoust a pera návštěvníkům k dispozici! :o)“... celý text
— Hanka_Bohmova

Dějiny české řeči a literatury Dějiny české řeči a literatury

„Kniha se dělí na šest kapitol, v nichž Dobrovský zachycuje široké období od přistěhování Čechů po úpadek české řeči, který nadchází s bitvou na Bílé hoře. V dalších částech se zabývá Slovany a slovanskou řečí, tvořením a ohýbáním slovanských tvarů řeči, druhy písma, které Slovani používali, obdobím vývoje české řeči a památkami z těchto dob. Abychom si dokázali lépe představit Dobrovského význam pro naše písemnictví, musíme se přenést do doby, kdy působil - nestačí pouhá fráze "byl největší postavou počátků národního obrození". Disponoval mnoha znalostmi a své schopnosti vložil do služeb vědy, exaktní, přesné... a také kritické. Byl první, kdo vytvořil strukturu PERIODIZACE - své dějiny koncipoval podle forem a proměn jazyka, všímal si politické situace jednotlivých období a stranou neponechával ani panovníky a vládce. Nastolil pravidla, z nich při vytváření historických odborných publikací vycházíme dodnes. Navzdory svému úsilí však byl vůči budoucnosti našeho národa velmi skeptický: dle něj svůj "zlatý věk" zažil již dávno, v období vlády císaře Rudolfa II. Zajímavé je, že do vydání v roce 1818 stihl ještě vepsat dodatek k RKZ, "zázračně objevených" v letech 1817 a 1818, které vzbudily naprostou senzaci - sám to celkové nadšení příliš nesdílel a vůči pravosti Rukopisu zelenohorskému projevoval značné výhrady. Dostalo se mi do rukou vydání z roku 1951, nadité bohatou předmluvou Dr. Benjamina Jedličky. Je chvályhodné, jak se v ní snaží čtenáře poctivě provést světem této knihy od jejího vzniku až po současnost. Jenže právě závěr ten veškerý dojem přebíjí: na tomto vydání je možné ilustrovat, jak velké drápy tehdejší ideologie měla, když se dokázala vplížit i do textů, v nichž původně neměla co dělat. Těžko soudit, zda to bylo nutné, každopádně B. Jedlička zaklínací slůvka "soudruha Stalina" vkládá téměř do každé věty, snad abychom nezapomínali na to, jak "skvělý jazykovědec" tento vládce byl. Koho však neodradí době poplatná předmluva, dočká se příjemného překvapení. Je také milé, že toto vydání obsahuje i vůbec první pokus o překlad Dobrovského Dějin do češtiny od Bohumíra Jána Dlabače. Můžeme si všimnout, že jde skutečně jen o pokus - je zde krásně demonstrováno, jak si naše tehdejší čeština ještě nedokázala s tak náročným textem poradit: celý styl je roztomile kostrbatý, neumělý a neohrabaný... takže se vlastně ani nedivím tehdejšímu skepticismu Dobrovského ohledně budoucnosti naší řeči. Jsem ráda, že jsme se i díky úsilí našich vlastenců v dalších fázích NO dokázali vzchopit... A knihu vřele doporučuji, i přes uvedené nedostatky v předmluvě: jsou věci, za které knihy prostě nemohou...“... celý text
— Snoopi

Podrobná mluvnice jazyka českého v redakcích z roku 1809 a 1819 Podrobná mluvnice jazyka českého v redakcích z roku 1809 a 1819

„to byla kláda! (a nejen když jsem si knihu nesl z městské knihovny domů v náručí, protože se mi nevešla do batohu)“
— los

Dějiny českých pikartů a adamitů Dějiny českých pikartů a adamitů

„Arcidílko Josefa Dobrovského, plné osvícenské ironie i hluboce humánního soucitu s oběťmi „tmářství" a „barbarství". Čteno jednoho slunného jarního dne na trávníku na Malostranské. :) Obsah v pár větách: všechny hereze měly společnou nevíru v eucharistii. Pikarti byli zpočátku frakcí táboritů, načež je Žižka začal pronásledovat a oni se transformovali v adamity. Pokud měl čtenář nějaké iluze o valdenských, beghardech, pikartech a adamitech, četbou se jich zaručeně zbaví. Dozví se, že beghardi olupovali či mrzačili katolíky a zapalovali jim domy. Když je v Praze laskavě přijala královna Žofie, odplivovali si před svátosti oltářní, neuznávajíce přítomnost Krista v hostii. Pikarti mezi tábority zase rozhlašovali, že zabijí kněze, který bude sloužit mši v ornátu. K tomu ničili monstrance, prodávali mešní kalichy, pošlapávali a pálili hostie a posmívali se věřícím jdoucím do kostela. Adamité v noci přepadali okolní vesnice, vraždili obyvatele a vypalovali domy. Pouze pro Jednotu bratrskou má autor vřelé sympatie a očišťuje ji z pověrečných pomluv, například že bratří jsou posedlí ďáblem. Pokud jde o chování katolické strany, Dobrovský protestuje proti urážkám cudné Jednoty bratrské a upozorňuje na její klidnou otevřenost a bezúhonnost: „Bylo nutné vyhlásit je za pokrytce, neboť jak jinak mohli tak ohavní kacíři vést mravný život?“ Husitům vyčítá, že Jan Žižka upálil 50 pikartů a ostatní táboři 25 v Kolokotech. Především ale líčí smutný příběh Martina Húsky, kazatele, který argumentoval (!), že Kristovo tělo nemůže být v hostii, protože dlí v nebi. Na útěku z Prahy byl zajat, vsazen do klády, pak převezen do dvou vězení, mučen katem (jeho bok byl prý sežehnut až k vnitřnostem) a nakonec se svým druhem na Žižkův rozkaz upálen v sudu. Zábavná sbírka, tihle křesťané. * „Rádo se věřilo čemukoliv zlému o kacířích, kteří byli v nenávisti, aniž se hledělo na jejich způsob života, prostě proto, že to byli kacíři, kteří opovrhovali církví a hierarchií a nechtěli ji poslouchat.“ (Josef Dobrovský) * „V Kostnici nás obviňovali ze čtyřiceti bludných článků, a vy (= pražané) nám (= táboritům) jich předepisujete více než sedmdesát.“ (Václav Roháč)“... celý text
— JulianaH.

Dějiny české řeči a literatury Dějiny české řeči a literatury

„Učí se o ní všichni studenti, já jsem si našla v knihovně výtisk starý víc než 60 let, byla jsem první čtenář. Proč nás všechny odpuzují knihy, o kterých se učíme ve škole, proč je nepřečíst alespoň pro zajímavost?“... celý text
— alabra

Přejít na knížky autora