Dějiny českého soudnictví přehled
Karel Schelle , Jiří Bílý
Kniha Dějiny českého soudnictví plynule navazuje na předchozí knihy Dějiny veřejné správy a Dějiny ústavního práva, čímž zaplňuje jednu z dalších částí dějin státního mechanismu v českém prostředí. Soudnictví, tzn. rozhodování sporů o právo, patřilo odedávna mezi základní funkce státu. Tvoří neodmyslitelnou součást státního života a je výsledkem historického vývoje, stejně jako celková podoba státu a práva. Odpovídá vždy podmínkám příslušného stupně vývoje lidské společnosti. Kniha proto zkoumá vývoj soudnictví na našem území od prvobytně pospolné společnosti přes období patrimoniálního státu, feudální státní mechanismus, husitskou revoluci, stavovský a absolutistický stát, rakouskou monarchii, období meziválečného Československa a období nesvobody, období poválečného Československa, socialistického státu až po organizaci soudnictví v 90. letech.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dějiny českého soudnictví. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dějiny českého soudnictví v seznamech
v Přečtených | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Chci si koupit | 2x |
Krásná reminiscence.
Dějiny veřejné správy a dějiny českého soudnictví stojí za to si připomenout.
Samotné dějiny soudů sice jsou zajímavé, ale zajímavější je zachycení uvažování té doby, utváření základů pro soudnictví a základů soudnictví, obecného a článkovitého systému.
Zvýrazněn měl být předěl mezi nesoudním a soudním stavem/systémem. Co bylo nesoudní, ale mělo/mohlo (úvahy) být považováno za soudní rozhodování, co bylo soudní (přestože prvky organizovaného soudnictví postrádalo), co bylo soudní (s historickými prvky organizovaného soudnictví) a co bylo soudní (tak, jak známe ze současné doby s prvky organizovaného soudnictví). Nemuselo by se jednat o komparativní analýzu, ale šlo by spíše o upřesnění a hlavně zdůraznění toho, jak se naše soudy vyvíjely, z čeho se vyvíjely, odkud, kam.
Je to tam zčásti popsané, ale jen málo a je to skryté, přitom ten předěl považuji za velice důležitý, a to natolik, až mi připadá, že to tam, na rozdíl od jiného textu (především výčtu až seznamu soudů), chybí. Chci říci, že mi šlo o to vyzvednout ten potenciál ku vzniku a rozvoji, případně dalšímu rozvoji soudnictví, a jak jsem již psala výše, šlo mi o ten předěl, o to, kdy, jak a proč došlo k jinému uvažování, tedy k tomu, že země potřebuje soudy. Tento předěl mohl být více rozepsán, rozpitván a možná mohla být o tom celá kniha. Ale to už bych se dostala někam jinam a snad vyhledala jinou literaturu, která by byla více než skriptová.
Pro toho, kdo hledá ucelený systém soudnictví našich zemí/našeho státu, knihu doporučuji.