Dějiny Langobardů přehled
Paulus Diaconus
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445114/bmid_dejiny-langobardu-AY6-445114.jpg
5
2
2
Lombarský spisovatel, historik a kronikář Pavel Jáhen (720–799), známější pod latinským jménem Paulus Diaconus, působil v Itálii na královském dvoře Langobardů jako vychovatel a učitel. Hojně cestoval a pobýval i na dvoře Karla Velikého v Cáchách. Po rozpadu langobardského království vstoupil do benediktinského kláštera v Monte Cassinu, kde napsal většinu svých děl. Jeho spis zachycuje dějiny Langobardů od mytického původu národa až po smrt krále Liutpranda (743) a uvádí řadu důležitých zpráv ohledně Byzance či Franků a jejich vzájemných vztahů. Pavlovo dílo byl hojně citováno pozdějšími autory a je právem pokládáno za zásadní pramen k historii severní Itálie v 8. století.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
Historia Langobardorum, 796
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dějiny Langobardů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (1)
Knižní novinky do konce roku
13.12.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dějiny Langobardů v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| v Knihotéce | 16x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v Chci si koupit | 11x |
| v dalších seznamech | 1x |
Dějiny Langobardů
Po Jordanesovi, Řehořovi z Toursu a Bedovi Ctihodném se nám jako nejmladší z historií "barbarských" království dochovaly Dějiny Langobardů Paula Diacona. Historie nových pánů velké části Itálie jsou dovedeny až do roku 743, přičemž samo dílo bylo dokončeno nejpozději k roku 796.
Paulovy Dějiny stojí za přečtení z několika důvodů. Jednak představuje další zajímavou ukázku etnogeneze jednoho z germánkých kmenů a jejich mýtů, a to tak je byly vyprávěny a intepretovány samotnými Langobardy v druhé polovině 8. století, tedy dvě století po jejich vpádu a následném postupném ovládnutí větší části Italského poloostrova.
Dále je možné pozorovat státotvorbu v samotném jádru Langobardského státu (dnešní Pavie) a dvou nezávislých langordských vevodstvích - Spoletu a Benevetu. Neméně fascinující jsou interakce se sousedními státními útvary Franků, Visigotů a Bavorů. Langobardé se také pravidelně stýkali a potýkali se Slovany, Avary, s papeži v byzantském Římě, s exarchy v Raveně i samotnou Východořímskou a následně Byzantskou říší či Araby (Saracény).
Předkládaný český překlad považuji za velice čtivý, kniha je (jako ostatně všechny z této skvělé edice) opatřena podrobným poznámkovým aparátem, mapami a kvalitními fotografiemi staveb, mincí či rukopisů. Pro zájemce o raný středověk jsou pak Paulovy dějiny přirozenou nutností.