Dekameron přehled
Giovanni Boccaccio
Píše se rok 1348 a ve Florencii vypukla morová epidemie, proto deset mladých lidí prchá na venkov a čas si krátí vyprávěním žertovných milostných příběhů– to je rámec Bocciacciova vrcholného díla. Tento cyklus sta novel se zařadil do zlatého fondu světové literatury. Ilustrace tvoří reprodukce uměleckých děl vzniklých od středověku až po období baroka.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dekameron. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (208)
Uf, to mi teda dalo zabrat. Nejsem schopna hodnotit takto rané dílo. Jsem ráda, že to mám za sebou a jsem ráda, že jsem to přečetla. Klasika nejklasičtější.
Přečteno pro splnění starší čtenářské výzvy 2021 (téma Kniha, která je (byla) v některé zemi zakázaná). Kniha se čte poměrně těžce, přecejen je to literatura ze 14. století. Četla se mi špatně před maturitou (povinná četba), četla se mi špatně i teď. Autor se nejspíš potřeboval vypsat z naprosté kritiky všeho a všech, takže je to vlastně celkem dost nepříjemné čtení a člověku je z toho akorát smutno. I když příběhy o kritice církve mi v době dospívání vykouzlily takový ten protivný úsměv na tváři ve smyslu "já věděla, že církev nebyla vždycky svatá..." Byla jsem tehdy nucena chodit do kostela, měla za sebou z donucení leckteré "svátosti" i hodiny náboženství apod. a čtení takové kritiky mi bylo po chuti jako určitý balzám na dětské/dospívající duši v momentě naprosté bezmoci ve věci rozhodování o své víře (nevíře). Teď, po letech, kdy už si žiju život podle svého a věřím/nevěřím v co chci, mi kniha už vlastně vůbec nic nepřináší.
Související novinky (1)
Knižní novinky (30. 10. - 6. 11.)
29.10.2013
Citáty z knihy (4)
„Špatný život duchovních je stálý terč, do kterého se můžeme trefovat.“
„Ať žije láska a zhyne válka.“
„Žádná zkažená mysl nechápe zdravě žádné slovo a jako slova slušná ji nenapraví, tak neslušná nemohou poskvrnit mysl dobře založenou, právě jako bahno nepotřísní sluneční paprsky nebo pozemský kal krásy nebes.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Dekameron v seznamech
v Právě čtených | 120x |
v Přečtených | 3 002x |
ve Čtenářské výzvě | 190x |
v Doporučených | 61x |
v Knihotéce | 1 177x |
v Chystám se číst | 679x |
v Chci si koupit | 105x |
v dalších seznamech | 24x |
Štítky knihy
láska mor zfilmováno 14. století italská literatura rozhlasové zpracování renesance (literatura)Část díla
Den čtvrtý: Příběh čtvrtý
1352
Den čtvrtý: Příběh desátý
1352
Den čtvrtý: Příběh devátý
1352
Den čtvrtý: Příběh druhý
1352
Den čtvrtý: Příběh osmý
1352
Autorovy další knížky
1975 | Dekameron |
1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
1992 | Malý Dekameron 1 aneb Podoby lásky |
1984 | Fiesolské nymfy |
1992 | Malý Dekameron 2 aneb Obratnosti lásky |
K hodnocení této knihy přistupuji s rozpačitostí a váháním a pokusím se zde popsat proč je tomu tak.
O existenci Dekameronu jsem byl informován v období rané puberty v prostředí komunisticky vedené školy takto podanou informací vtipné učitelky češtiny: "Zakladatelem novely je renesanční italský spisovatel Giovanni Boccaccio svou sbírkou novel v knize Dekameron. Nečíst!!!" Důsledek musí být každému jasný.
Co k tomu říci s časovým odstupem? Mám dojem, že lechtivost a peprnost těchto příběhů se v současné přehršli komerční škváry skoro vytratila. Jednoznačně zůstává lehkost, vtip, literární brilance, ale…
Samostatným problémem je poukazování na poklesky kněží, mnichů a jeptišek. K pohledu na tuto záležitost mi pomohla kniha Dominika Pecky „Matka boží v trní“. Vybírám ze svého zde na Databazi uvedeného komentáře k této knize, která jako celek je přímo odpovědí na způsob kritiky představitelů církve, který použil Giovanni Boccaccio v Dekameronu, a na který je ve zdejších komentářích na Databazi opakovaně upozorňováno. Jedná se o výňatek z rozhovoru mezi starým a mladým knězem poté, co mladý kněz se v povznesené náladě vrátil později, než plánoval z večírku, kam byl zlákán společností svých mladých farníků, kteří si ho velmi oblíbili. Starý nemocný a bolavý kněz místo něj v té době jel ve špatném počasí zaopatřit umírajícího člověka. Mladý kněz se starému omlouvá, je si vědom toho, že se vůči němu provinil. Starý kněz jeho poklesek přechází skoro jen mávnutím ruky, ale říká mu toto: „Může se leccos přihoditi mladému knězi, nezná-li dobře poměrů, do nichž se dostal. Je předmětem obdivu a pozornosti. Pronásledují vás takřka láskou. Ale horší bude, až vás budou pronásledovati špínou. Zkoumají vás. Chtějí vás míti tam, kde jsou sami, abyste jim nemohl býti výčitkou. Svět chce, abychom mu byli podobni v nízkosti a hanbě. Je potřebí veliké opatrnosti!“
Je vhodné si připomínat, že autor sám ze strachu z pekla málem tuto knihu zničil (zabránil mu v tom Francesco Petrarca). Asi si musel uvědomit, že se mu podařilo to, co se od té doby úspěšně daří spoustě autorů - příslušným přitažlivým umělecky zdařilým (bohužel často i vyloženě podbízivým) způsobem vylíčit nejrůznější negativní záležitosti včetně zjevných lumpáren tak, že vypadají sympaticky.
Proto to výše uvedené ale…, proto to rozpačité hodnocení, proto ten menší počet hvězd.
Můj celý komentář na knihu Dominika Pecky „Matka boží v trní!“ najdete zde:
https://www.databazeknih.cz/knihy/matka-bozi-v-trni-335374