Démanty všednosti: Český a slovenský film 60. let přehled
Jiří Cieslar , Stanislava Přádná , Zdena Škapová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43621/bmid_demanty-vsednosti-cesky-a-slovensky-Rx3-43621.jpeg
4
14
14
Kniha, obsahující studie tří autorů, se věnuje československé filmové nové vlně let šedesátých. Neklade si nároky obsáhnout v zevrubnosti celé údobí a podat kompletní přehled veškeré fimové tvorby a produkce té doby. Doslov Jan Svoboda, editor Jan Dvořák.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Démanty všednosti: Český a slovenský film 60. let. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Osobně u mě vítězí studie obou dam nad tou Cieslarovou, ale i tak jde o opravdu úctyhodný rozbor československého filmového zázraku. A jak už pravil Raphael - vyplatí se dopředu si něco nakoukat.
Pokud chcete opravdu pochopit, proč byla 60.léta v československé kinematografii tak přelomová, je tato kniha skvělým průvodcem. Předtím se ale vyplatí mít nakoukané filmy z daného období nebo alespoň mít trochu přehled, který kniha může následně prohloubit
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Démanty všednosti: Český a slovenský film 60. let v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 14x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 9x |
| v Chystám se číst | 9x |
| v Chci si koupit | 6x |
| v dalších seznamech | 3x |
Stále jeden z nejhodnotnějších knižních příspěvků k tématu československé nové vlny. U prvních dvou rozsáhlých textů mi sice chyběl podrobnější popis zvolené metody a klíče, podle nějž byly vybírány analyzované filmy (za sporné považuji zařazení Markety Lazarové nebo filmů Kadára a Klose), přesto jde o vyčerpávající a v rámci možností čtivé shrnutí podstatných znaků novovlnné tvorby. Cieslarův text zaslouží obdiv už jen za to, kolik stran lze napsat o několik minut trvající scéně. Pro někoho zbytečné intelektuální cvičení, pro mne mimořádně inspirativní výkon. Na knize nejvíce zamrzí, že závěrečný, „kontextualizující“ text Jana Svobody, není delší a že Démanty neotevírá, namísto toho, aby je poněkud nečekaně zavíral.