Mozaika stínů přehled

01.09.2021

Oblibuji historické romány (čím tlustší, tím lepší) a oblibuji i jejich subžánr: historickou detektivku. Harperovu knihu s prvním dobrodružstvím „luštitele tajemství“ Demetria Askiatese bych z hlediska detektivního zařadila mezi povedenější práce – dobrý průměr, z hlediska historického mezi vydařené. Byzantský detektiv se dobírá řešení klopotněji a s uplatněním větší míry štěstí než je tomu u jeho irské kolegyně sestry Fidelmy (románová řada zasazená především do Irska sedmého století, Peter Tremayne), anglického mnicha Cadfaela (románová řada z občanskou válkou zasažené Anglie 12. století, Ellis Peters) nebo anglického právníka Matthewa Shardlaka (románová řada z tudorovské Anglie 16. století, Christopher John Sansom). Na straně druhé je „detektivní“ linka zasazena do kvalitně podaného historického rámce, doplněna zajímavými historickými detaily a naopak neprzněna přílišným důrazem na vedlejší dobrodružství (kupříkladu milostná). Atmosféra Byzantské říše za vlády rodu Kommenovců je podána čtivou formou, udrží pozornost a rozhodně nenutí k přeskakování stránek. Dostaneme se do doby, kdy se moc a územní rozsah východní části bývalého římského impéria podstatně zmenšila. Afrika se Byzanci dávno vymkla z rukou a turecká moc se pomalu natahuje podél Černého moře. Proti nevěřícím, za osvobození Svatého města a na pomoc Byzanci je ze Západu vysláno početné křižácké vojsko - vládce i obyvatelstvo Byzantské říše se mohou oprávněně ptát, zda armáda barbarských Latinů (první křížová výprava) je opravdu pomocí či hrozbou.

- „Před dvěma roky jsme poslali vyslance k jejich církvi se žádostí o rotu žoldnéřů. Nežádali jsem o desetitisícové vojsko, jemuž by navíc veleli naši odvěcí nepřátelé sledující vlastní cíle. Oni využili naši nouzi jako záminku, je známo, že touží svrhnout naši moc a sami se stát pány Východu.
„Musím se ohradit, můj pane. Přišli jsme ze vznešených pohnutek, abychom vysvobodili Svatou zemi a veliké město Jeruzalém ze jha Turků, aby všichni křesťané mohli svobodně kráčet ve stopách našeho pána Ježíše Krista.“
„Vojsko usilující o vysvobození Jeruzaléma má pramalou cenu, když má sultán dvůr v Nikai. A ještě menší, když táboří u hradeb Konstantinopole. Pokud opravdu touží modlit se u Svatého hrobu, pak by měli pokračovat v cestě …. „ -

Popis napětí mezi Byzantinci (pokládajícími se za pravé Římany a svou říši za Nový Řím) a barbary ze Západu se autorovi vydařil. Obě strany mají roztomilou tendenci hledat jeden na druhém pověstné „mouchy“ a prát se (dozajista k velikému pobavení Turků) mezi sebou. Víme, že tohle jim (nám) vydrží a i proto bude jednou Konstantinopol turecká a turecká zůstane až do dnešních dnů. V knize vystupují jak smyšlené tak reálně existující osoby. Ocenila jsem šikovné zabudování poznatků, které autor o daném období načerpal: co to barbaři vymysleli za tajemnou zbraň; proč si rozhodně odskočit a už nic nepít, než se zúčastníme ceremoniálu u byzantského císařského dvora; kde se nachází ostrov Thule, kdo jej obýval, a proč tak strašně nenávidí Normany; z jakých to národů a pronárodů pocházeli vojáci, sloužící v armádě Byzance; ... .
Autor není prost humoru.
- „Bratr Gregorias zasvětil život jazyku Bulharů. Pro jejich povznesení zapsal životy celých tří set světců.“ Napadlo mě, že to by mu mohlo poskytnout patřičný slovník při mučení. -
Rozhodně si chci přečíst i další dobrodružství Demetria Askiatese.
- Ulice dole byly potemnělé, ale nebe bylo poseto hvězdami. Vzhlédl jsem k nim … . Pak jsem zraky stočil dolů, a nechal své myšlenky sestoupit z hvězd k zemím za hranicemi říše. Věděl jsem, že se od západu blíží Normané a jim v patách Keltové, zatímco na východě a jihu se rozkládá divočina s Turky, Fátimovci, Ismaelity a Saracény. Není divu, že císař musel již nejednou nasadit život, aby udržel tato nebezpečí v uctivé vzdálenosti. Bylo bez pochyby, že dokud bude jeho říše vyvolávat závist a chtivost světa, bude se mít na pozoru. Ale dnes večer jeho moc přetrvávala a královna měst spala pod nebesy. -