Deník smutku přehled
Roland Barthes
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527055/bmid_denik-smutku-655f3afe4b146.jpg
4
17
17
Matka byla v životě spisovatele a filozofa Rolanda Barthese tou nejdůležitější postavou. Den po její smrti, 25. října 1977, si začal vést Deník smutku. Psal jej perem, někdy tužkou, na papírové lístky (papír rozstříhaný na čtvrtiny), které potřeboval mít neustále na pracovním stole. Najdeme tu odkazy na souběžně psané dílo Světlá komora, k němuž ho ponoukla jedna z maminčiných fotografií, nebo i sen napsat proustovský román Vita Nova, kde by z ní učinil postavu. V první řadě je ale tento intimní dokument spouštěním žebříku do propasti posledních tří let, o které ji přežil.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2023 , Fra (Agite/Fra)Originální název:
Journal de deuil, 2009
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Deník smutku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
„Představa – úžasná, nikoli skličující – že pro mě nebyla „vším“. V opačném případě bych sotva napsal svá díla. Avšak od té doby, co jsem o ni pečoval, totiž posledních šest měsíců, pro mě byla „vším“ a já docela zapomněl, že jsem kdy psal. Nebyl jsem najednou ničím než zoufale jejím. Dříve se dělala průhlednou, abych mohl psát.“ – str. 21
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Deník smutku v seznamech
| v Přečtených | 23x |
| v Knihotéce | 9x |
| v Chystám se číst | 13x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2004 |  Mytologie |
| 2005 |  Světlá komora |
| 2013 | Říše znaků |
| 2008 | Fragmenty milostného diskurzu |
| 1967 | Nulový stupeň rukopisu / Základy sémiologie |
Nejedná se o deník v pravém slova smyslu. Monotónně se opakující záznamy „jsem smutný“ jsou sem tam vystřídány kusými poznámkami z běžného života, které však bez uvedení souvislostí v podstatě nic neříkají. Suchost zápisků nevzbuzuje žádné emoce. Celé to vede spíše k přemýšlení o autorovi. Byl ve svém pokročilejším věku stále tak přehnaně fixován na matku, pěstoval si smutek jako pózu, nebo sám sebe sobě poskytl jako studijní materiál pro zkoumání smutku? Co by z toho asi tak vydedukoval psychoanalytik? Škoda, že se se svým truchlením nevypořádal spíše literárním zpracováním matčina života. Z celého svazku je totiž nejzajímavější její kratičký životopis.