Děti času přehled
Adrian Tchaikovsky (p)
Kdo zdědí novou Zemi? Poslední zbytky lidstva opouštějí umírající Zemi a zoufale hledají nový domov. Vydávají se na cestu podle starých hvězdných map svých předků a nalézají největší poklad minulosti – terraformovanou planetu připravenou pro lidský život. Ale v tomto novém Edenu není vše úplně v pořádku. Planeta nečeká na lidstvo prázdná a čistá. Její noví vládcové ji z bezpečného přístavu proměnili na nejhorší můru lidstva. Blíží se nevyhnutelný střet dvou civilizací a stejně nevyhnutelný boj o přežití. Osud lidstva je na vážkách. Kdo je skutečným dědicem nové Země?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , TritonOriginální název:
Children of Time, 2015
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Děti času. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (38)
Naprosto úžasná kniha od Tchaikovského. Lidstvu se povedlo zničit samo sebe, ale zároveň se nedopatřením povedlo vytvořit civilizaci inteligentních pavouků. Zní to sice trošku podezřele, ale je to úplně boží.
Na Dětech času se mi líbilo asi úplně všechno. Je to napínavé, inteligentní a opravdu hluboce imaginativní. Autor si nebere servítky a v průběhu cesty vesmírné archy Gilgameš obnažuje lidskou rasu s veškerou surovostí, která k tomu patří.
Dochází k důslednému střídání kapitol, kdy je vždy jedna z lidské archy a další pak ze světa pavouků. Moc mě bavilo sledovat vývoj pavouků jako civilizace od první jiskry inteligence až do kosmického věku. Je neuvěřitelné, s jakou představivostí a invencí autor popisuje pavoučí technologie, které jsou na hony vzdálené těm lidským. Oproti jejich sociálním strukturám, které se těm lidským naopak v lecčems podobají.
Po dlouhé době jsou Děti času opět knihou, které ne že by nešlo vůbec nic vytknout, ale já prostě nechci. Od prvních kapitol, kdy došlo k "nehodě" s nanovirem až po závěrečnou a nevyhnutelnou konfrontaci jsem byl knihou zcela pohlcen a unešen. Překvapilo mě závěrečné vyústění, ale je v naprostém souladu s prezentovaným pavoučím náhledem na svět. Děti času mají ode mne jednoznačných 5*.
Takový vesmírný příběh lidské povahy. Jeden člověk je chytrý, ale civilizace je zlá, hloupá, ničivá a táhne si své problémy s sebou. Možná jsme prostě jen předurčení k tomu, abychom dělali stále stejné chyby dokola.
Na druhé straně tu máme terraformovanou planetu, na které se s dopomocí viru vytváří nová civilizace z třídy pavoukovců. Je to čistá náhoda a možná i pochybení (nedopatření) těch dávných vědců, ale i tak si příroda najde cestu.
Za mě osobně jedno velké překvapení. Knihu jsem přelouskal za týden a užil jsem si každou její stránku. Vývoj civilizace pavoukovců je skvělý, myšlenky v knize dotažené do konce. Za mě tedy překvapení tohoto roku.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2016 -
Arthur C. Clarke Award
Kniha Děti času v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 175x |
ve Čtenářské výzvě | 11x |
v Doporučených | 9x |
v Knihotéce | 130x |
v Chystám se číst | 185x |
v Chci si koupit | 54x |
v dalších seznamech | 4x |
Autorovy další knížky
2018 | Děti času |
2022 | Střepy Země |
2020 | Klec duší |
2010 | Impérium černé a zlaté |
2020 | Psí vojáci |
Autor prve dokázal svojí neskutečnou představivost, a pak svoji schopnost dostat příběh na stránky pro čtenáře velmi chytrým a poutavým způsobem.
Paralelně rostoucí a rozvíjející se světy, jeden odehrávající se na nové planetě a jeden na vesmírné lodi. I přes to, že se příběh odehrává ve vesmíru, velmi vzdáleně od Země, byl velmi lidský. Právě to jak ne/lidskost (ať ta dobrá či špatná) prosakovala z každé kapitoly mě ke knize upoutalo. Dva odlišné národy byly sobě navzájem zrcadlem, sourozenci i soupeři.
I když nad závěrem knihy visel neodvratný boj o samotnou planetu, nevěděla jsem komu vlastně fandím. Lidským nebo nečlověčím potomkům staré Země? Perfektní.