Deti polnoci přehled
Salman Rushdie
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524496/bmid_deti-polnoci-652d860238c42.jpg
4
221
221
Rushdie rozvíja príbeh s prvkami magického realizmu: súkromné dejiny troch generácií jednej rodiny, ktorých životy sa prelínajú s modernými dejinami Indie od roku 1910 až do roku 1976. Rozprávačom je Salím Sináí, ktorý sa rovnako ako tisíc ďalších detí narodil 15. augusta 1947, keď India spoločne s Pakistanom získala nezávislosť. Tisíc a jedno dieťa - a každé z nich je nadané nadprirodzeným darom a všetky spája Salímova schopnosť telepatie. Čím bližšie k polnoci, tým väčšie nadanie dieťa má. Presne o polnoci sa narodili dvaja. Salím a Šiva, dobro a zlo. Salímovými zmyslami, predovšetkým jeho zrakom a magicky citlivým čuchom, vnímame indickú realitu, v ktorej sa spája to najlepšie i najhoršie z oboch svetov, navzájom od seba neoddeliteľné - rovnako ako Salím a Šiva.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Slovart (SK)Originální název:
Midnight's Children, 1981
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Deti polnoci. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (56)
Baroko bylo takhle nakašírované, iluzivní a rozkošatěné.
Mimochodem pro Marvarid: vylábat znamená slangově vypít, u nás se zase říkalo vyzunknout.
Mnoho bylo napsáno, nač opakovat? Pohleďme na Rushdieův svět jídla:
...v kuchyni Mary Pereirová v klidu připravovala nejlahodnější a nejvybranější mangové čalamády, limetková čatný a okurková kasaudí
A Amína najednou začala cítit, jak do ní pronikají emoce z jídla jiných lidí – protože – velebná matka rozdělovala karí a masové kuličky neústupnosti
jídla nasycená osobností jejich stvořitelky
Amína jedla rybí sálány umíněnosti a bírjání odhodlání
A třebaže Mariiny čalamády měly zčásti opačný účinek, přimíchala do nich hluboký pocit viny a strach z prozrazení, takže ačkoli byly velmi chutné, měly tu moc, že ty, co je jedli, vystavovaly nepopsatelným nejistotám a snům o vyčítavě namířených prstech
...matčina jídla naplňovala Amínu jakýmsi vztekem
Nepoznali jste jídla, co mají takovou moc? Jíte jen v závodce?
Tak to vás tady čeká! Jo, baroko...
Zpočátku mi vadil silně patetický styl vyprávění. Kniha veledůležitě a zdlouhavě vyprávěla v podstatě o ničem, přičemž chvílemi samoúčelně odbíhala k biologicky nechutným „vtipným“ podrobnostem. Souvětí byla dlouhá a šroubovaná. Některé novotvary užité překladatelem snad nebyly ani česky a jejich smysl jsem si domýšlela z kontextu (vy víte, co to je např. „vylábat“ ?). Kdybych sebou tuhle bichli nevzala na dovolenou (kde prostě jiné čtení nebylo), nejspíš bych ji odložila a nedočetla. Což by nakonec byla asi škoda. V druhé polovině se děj začne ubírat alespoň trochu zajímavým směrem, hlavní hrdina- vypravěč přestane být tak sebestředný a třeskutě vtipný (omezí se i motiv dětí půlnoci, bez kterého by se myslím celé vyprávění velmi dobře obešlo) a z knihy se opravdu stane freska popisující stav indické společnosti pár let po vzniku státu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Co se nedá změnit, musí se vydržet.“
Ocenění knihy (2)
1981 -
Booker Prize
1981 -
James Tait Black Memorial Prize
(Fiction Award)
Kniha Deti polnoci v seznamech
| v Právě čtených | 16x |
| v Přečtených | 287x |
| ve Čtenářské výzvě | 43x |
| v Doporučených | 27x |
| v Mé knihovně | 160x |
| v Chystám se číst | 425x |
| v Chci si koupit | 48x |
| v dalších seznamech | 14x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Štítky knihy
Indie telepatie anglická literatura rodina magický realismus Pákistán záměna dětí Bookerova cena hysterický realismusAutorovy další knížky
| 2009 |  Děti půlnoci |
| 2015 |  Satanské verše |
| 1990 | Hanba |
| 2018 | Zlatý dům |
| 2010 | Čarodějka z Florencie |
Zdá se, že magický realismus dokáže fungovat v nejrůznějších kulturních kontextech: jihoamerickém (García Márquez), středoevropském (Grass) i indickém. Pokaždé má jinou specifickou příchuť, ale stejně tak i společné jmenovatele. V Indii jsem nikdy nebyl, ale představuji si všeobjímající a brutální útok na všechny smysly, přesně takový, jakým je ve verbální podobě Rushdieho románová kronika. Hrne se to na vás ze všech stran, motivy se vrší, opakují, proměňují, obrazy bobtnají a bují, postavy mizí a zase se objevují, malé a velké dějiny se melou v jednom pytli. Rushdieho vypravěčské plátno je velkoryse rozmáchlé, opulentní až rozmařilé, zároveň ale do detailu prokreslené, místy až naturalisticky věrné. Betelový plivanec i božská nádhera v jednom nádechu. Lidská komedie v indickém pařeništi.