Děti srpna přehled

16.11.2024

Slušné překvapení, a přitom jsem ji chtěla po prvních stránkách odložit. Pravdou je, jak tu níže psal jeden z čtenářů, že musíte mít trochu načteno, abyste pobrali i detaily, ne jen příběh. Potřebujete vědět, co byly subotniky, kdo jsou vojácké matky a pro pochopení závěru znát i děsivý příběh cukru v pytlích.
Neříkám, že mě kniha bavila s každou kapitolou stejně, naopak, Psí Car působil trochu rozvlekle, přesto jsem ji přečetla jedním vrzem, lehce okouzlená Lebeděvovým jazykovým umem.
"Já samozřejmě čekal drsného chlápka, muže Betpak-Daly, poznamenaného zřetelným cejchem Hladové stepi. Z Daukena se však vyklubal prostomyslný správce oázy, dobrý duch v lidské podobě, jehož úkolem bylo střežit zdejší pramen. Měl jsem pocit, že takový průvodce by měl být kostnatý a šlachovitý, jenže Dauken byl spíš obtloustlý a jeho kůže se neustále leskla potem. Pohyboval se jako voda: při pohybu plynul, do dveří se vléval, a když tleskl, jako by se rozstříkla voda po kameni, dopadlém na hladinu; možné je, že v poušti nakonec přežije právě jen takovýto vodní muž, napadlo mě; ten studnu či pramen určitě vycítí stejně jako proutkař."

24.07.2024

Nejkonceptuálnější a zřejmě i nejlepší román týkající se novodobých ruských dějin, který jsem kdy četl. Sergej Lebeděv se narozdíl od přelakované verze sovětskou/ruskou státní propagandou dívá na ruské dějiny bez příkras - dějiny Ruska, ať už carského, sovětského, nebo nově ,,demokratického" jsou krvavé, plné násilí, imperialistických výbojů a válek, přemísťují se celé národy i ,,závadné" minority, lidé i torza rodin jsou vykořeňováni, hodnota lidského života je malá, téměř nulová, lidé se ztrácejí a mizí ze života svých blízkých i ze světa vůbec, zdárně přežívají jen ti, kteří se nějakým způsobem zapletou se státní mocí či tajnou policií. Dějiny Ruska jako dějiny NKVD/KGB/FSB. Dějiny Ruska jako výslednice vektorů souboje tří center moci - moskevského politbyra, armády a právě světa tajných služeb a tajné policie. Tohle platilo v éře Sovětského svazu a evidentně to dál platí i po jeho rozpadu. A právě do éry postgorbačovské zasazuje Sergej Lebeděv svého hrdinu - intelektuála, který jako jeden z mnoha doufá, že krvavá éra konečně skončí a ruská společnost se vydá ,,na západ", směrem k demokracii a dodržování lidských práv. Lebeděvův hrdina se živí tím, že vychází vstříc ruské celospolečesnké poptávce a za úplatu hledá ony ,,zmizelé" - pátrá nejen v archívech, ale fyzicky projíždí i torzo onoho legendárního Solženicynova ,,Souostroví Gulag" - vydává se do zapomenutých pracovních lágrů, projíždí okrajové bývalé satelitní republiky SSSR, kam sovětská moc deportovala nepohodlné, vydává se do válkou zmítaného Čečenska a jeho cesty jsou důkazním břemenem zločinů ruské moci i politiky. Přímka zmiňovaná v textu samým autorem pak propojuje SSSR s Ruskou federací: ,,Lenin - Stalin - Putin" - nic se nezměnilo, jen po rozpadu SSSR a Jelcinovském intermezzu se chápe moci centrum KGB/FSB a vytlačuje od moci armádu, což autor názorně ilustruje zatčením a soudním procesem s Martem...

Kromě mimořádného obsahu je velkou předností díla Sergeje Lebeděva i opravdu mimořádná formální stránka - autorův poetický jazyk plný obrazotvornosti, přirovnání a metafor, zvláště v popisech časté až lyrické pasáže (jde o lyriku zpravidla přírodní), velmi originální pásmo vypravěče, autorovo pokusy o jakýsi až magický realismus či jeho zaujatost pro ,,čtení za řádky", vidění neviděného, hledání smyslu v nejasných náznacích, v pouhých útržcích reality, ale také třeba náklonnost k fatalitě. A nutno pochválit i vskutku podařený překlad Libora Dvořáka...