Donbas: Reportáž z ukrajinského konfliktu přehled

09.03.2025

"Netreba dodávať, že spätosť minulosti oboch krajín má spoločného menovateľa: Rusko. Iróniou fungovania Sovietkäho zväzu je fakt, že hoci koncepcia etnofederalizmu vznikala práve v moskovskom Kremli, na Rusko nebola nikdy aplikovaná, práve naopak. Oficiálne bolo Rusko len jednou z pätnástich sovietskych republík a žil v nej najväčší národ celého impéria, Rusov však pri prenikaní ich vplyvu na ostatné národy nikto obmedzovať nesmel.
Etnofederalizmus mal totiž udržiavať v šachu len ambície ostatných národov. Na šírenie ruskej kultúrnej nadvlády v celom Sovietskom zväze sa už zjavne nevzťahoval. Podstata oboch koncepcií sa pritom navzájom vylučuje: rusifikácia presadzuje fyzickú a kuktúrnu nadvládu jedného etnika, zatiaľ čo etnofederalizmus predpokladá mnohonárodnú rovnováhu založenú na vyvažovaní sily či počestnosti konkrétnych národov.
Je to len dôkaz, že etnofederalizmus nebol vznešenou ideou bratstva medzi národmi, ako tvrdila komunistická propaganda, ale len jedným z nástrojov censtrálnej moci. K tým ďalším patrilo, naopak, osídľovanie všetkých ostatných etník ruským obyvateľstvom, viac či menej násilné zavádzanie ruského jazyka a indoktrinácia ruskou kultúrou."

"Východ Ukrajiny sa však ruskému vplyvu napokon podvolil- na tomto území bol totiž onen vplyv neporovnateľne brutálnejší a Stalinov hladomor v 20. a 30.rokoch, čistky a deportácie si vyžiadali milióny obetí etnických Ukrajincov. Práve na Donbas prišli po nich státisíce Rusov, ktorí začali toto územie osídlovať."

"Po stretnutiach s množstvom bojovníkov zo strednej a západnej Európy prichádzam k záveru, že väčšinu z nich sem priviedla frustrácia zo životných zlyhaní doma, zmiešaná so silným vplyvom konšpiračných teŕií, dezinformácií a ruskej propagandy. Drvivá časť z nich žila doma z rôznych dôvodov na okraji spoločnosti, mnohí z nich veria v tie najabsurdnejšie sprisahania. Kaukaz je presvedčený, že nás zabíjajú chcemtrails, jeho kolegovia poznajú i najmenšie podrobnosti o svetovom sprisahaní Sorosa, židov či dokonca mimozemšťanov. Za všetky prírodné a letecké tragédie posledných rokov na svete je zodpovedná CIA.
Po rozhovoroch s nimi sa ukazuje, že už doma sa cítili najistejšie v paralelných vesmíroch dezinformácií a konšpirácií. Keď sa ich pýtam na názory a motivácie z čias pred vojnou, je čoraz jasnejšie, že v bohatej, vzdelanej a kriticky zmýšľajúcej Európe existuje subkultúra prehliadaných, neprispôsobivých obyvateľov, ktorí žijú v alternatívnej realite. Svet okolo seba vysvetľujú podľa zákonov vlastnej uzavretej sociálnej bubliny."

Vynikajúca kniha, ktorá opisuje vojnu na Donbase v rokoch 2014-2018. Tomáš Forró má môj obdiv za odvahu, že podstúpil, čo podstúpil, aby nám pomohol objasniť začiatok tohto konfliktu z oboch strán. Určite odporúčam.

21.02.2025

Zamrzlá válka na východě Ukrajiny přestala západní média i politiky zajímat, než ruská armáda v únoru 2022 zahájila celoplošnou invazi. Tomáš Forró sestavil reportážní kroniku událostí, které tomu předcházely. Vrací se k prvním bojům v měsících po Majdanu, kdy proruské jednotky válcovaly zdecimovanou ukrajinskou armádu, která se posléze zkonsolidovala a rozsáhlá území dobyla zpět, načež Moskva musela nasadit vlastní vojáky, aby zabránila úplné porážce separatistů. Zdá se, že Putin chtěl Ukrajinu hlavně destabilizovat a nepočítal s anexí východních oblastí (na rozdíl od Krymu). Plán na vznik Novoruska v pásu od Donbasu podél pobřeží až po Oděsu a Podněstří byl pouhou fantasmagorií proruských separatistů, než tato území začala v roce 2022 invazní vojska postupně obsazovat... Ukrajinu nicméně existenční ohrožení zocelilo. Sice zůstala slabým a zkorumpovaným státem s všemocnými oligarchy, ale jeho občané získali bezprostřední zkušenost s ruským světem, který se "změnil z blednoucí vzpomínky na bratrstvo sovětských národů v konkrétní, aktuální zkušenost s tanky a zabíjením". Autor hovořil s běžnými lidmi i vojáky na obou stranách konfliktu, získal si důvěru gruzínských legionářů na straně Ukrajiny i proruských bojovníků separatistických republik. Život jejich obyvatel se přitom přesunem do náruče Moskvy nezlepšil, v Doněcku i Luhansku vládnou zkorumpované loutkové vlády a v ulicích je ponurá atmosféra strachu, bídy a dusivé kremelské propagandy strašící před fašisty a banderovci. Autor si ale všímá i důvodů, proč "Ukrajina prohrává boj o duše nejen na okupovaných teritoriích, ale i na svém vlastním území", ať už jde o minimální podporu vnitřním vysídlencům a znovudobytým regionům (z nichž mnohé jsou dnes opět v ruských rukách jako dvojměstí Severodoněck a Lysyčansk) nebo o bombardování civilistů za frontovou linií. Přesto ze srovnání s marasmem ruského světa vychází Ukrajina jako místo, kde se dá sice skromně, ale svobodně žít. Je to právě zachování naděje na "evropský" život, co Ukrajince motivuje k obraně před agresí z východu.