Dopis pro mou ženu přehled

10.07.2023

Mám rád finskou literaturu, ale tato kniha mne bohužel neoslovila. Nic proti vulgárnímu toku slov opilce, zhýralce, prasáka, nezodpovědného bohéma (až démona), který se prochází po Dublinu, a kde nevydrží ani tři týdny a musí se vrátit absolutně švorc a mnohokrát vyzvracený a uonanovaný. To mi nevadí vůbec a může to být svých způsobem až zvláštní rukopis, estetika (jistě není pro každého), a jistě to v 60. letech vyvolalo rozruch. To všechno by mne čtenářsky chytlo, kdyby nezůstalo JEN u toho. Čekal jsem - nikoliv děj, jak se to vyvine, to se čekat nedalo, ale jakou další dimenzi to přinese. Literárně to je určitě cenné, je to svérázná řeč opilce, a je to krásná práce překladatele Michala Švece. Oceňuji i drobné faktografické vysvětlivky na konci, protože hlavní postava mluví o mnoha lidech u nás běžně neznámých. Ale ono to nic dalšího pro mě nepřineslo. Je to jako nalezený "dopis" před hospodou někde v bahně, když se to omyje od všech možných sekretů a dá se to ještě číst. To je podle mě málo. Chtěl jsem se dozvědět něco víc o člověku, o jeho vrcholech a pádech, o zoufalství nebo štěstí, něco, co by mělo obecnější hodnotu. Nenašel jsem to tam. Proto to beru jako zklamání a jeho Čas v Praze číst určitě nebudu.

27.12.2017

Saarikoski je svojím spôsobom čarovný. Niekto mu môže vytknúť jeho vulgaritu, avšak ja v nej a v celom jeho rozprávaní vidím skôr detskú úprimnosť. Bez svojej milovanej, na ktorú čaká je v Dubline sám, opustený, len so svojimi túžbami a alkoholizmom. Je ale úprimný, priznáva sa k svojim slabostiam, všetkým činom, neschopnostiam, a to spôsobom ako to dokáže len málokto z nás. Strháva si masku významného a uznávaného spisovateľa, ktorú by na jeho mieste väčšina z nás mala a ukazuje svoju nekonečnú ľudskosť. Pre mňa je Pentii Saarikoski nezabudnuteľný spisovateľ a hlavne človek.