Populární knihy
Nové komentáře u knih Pentti Saarikoski
Dopis pro mou ženu
„Mám rád finskou literaturu, ale tato kniha mne bohužel neoslovila. Nic proti vulgárnímu toku slov opilce, zhýralce, prasáka, nezodpovědného bohéma (až démona), který se prochází po Dublinu, a kde nevydrží ani tři týdny a musí se vrátit absolutně švorc a mnohokrát vyzvracený a uonanovaný. To mi nevadí vůbec a může to být svých způsobem až zvláštní rukopis, estetika (jistě není pro každého), a jistě to v 60. letech vyvolalo rozruch. To všechno by mne čtenářsky chytlo, kdyby nezůstalo JEN u toho. Čekal jsem - nikoliv děj, jak se to vyvine, to se čekat nedalo, ale jakou další dimenzi to přinese. Literárně to je určitě cenné, je to svérázná řeč opilce, a je to krásná práce překladatele Michala Švece. Oceňuji i drobné faktografické vysvětlivky na konci, protože hlavní postava mluví o mnoha lidech u nás běžně neznámých. Ale ono to nic dalšího pro mě nepřineslo. Je to jako nalezený "dopis" před hospodou někde v bahně, když se to omyje od všech možných sekretů a dá se to ještě číst. To je podle mě málo. Chtěl jsem se dozvědět něco víc o člověku, o jeho vrcholech a pádech, o zoufalství nebo štěstí, něco, co by mělo obecnější hodnotu. Nenašel jsem to tam. Proto to beru jako zklamání a jeho Čas v Praze číst určitě nebudu.“... celý text
— Apo73
Čas v Praze
„kratičké zápisky třicátníka, v nichž se rychle střídají drobné lyrické reflexe všedního dne s osobními poznámkami o flákání v cizím městě, návštěvě hospod a vináren, přežívání ve vymrzlém pavlačovém bytu bez peněz a občasném povyražení s povolnými jednonočkami
Saarikoski v sobě nezapře "zrak básníka":
*Na ostnatým drátě sedí mezi ostnama ptáci.
*Lustig spí, a kdyby neměl hlavu a na ní brejle, vypadal by jak velikánskej čípek pro velikánskýho obra.
Prahu přelomu zimy 1966-1967 v Saarikoskiho popisu pozná asi málokdo, ale jeho akční radius "Újezd - most Legií - Národní třída" lze identifikovat, politická situace ho moc nezajímá, ale tohle je dobrý postřeh:
*A když má někdo návštěvu přes noc, musí na kurzy marxismu-leninismu. Cestou ke komunismu pohlavní život a stát postupně zaniknou.“... celý text
— los
Čas v Praze
„Knihu jsem si koupila v malém knihkupectví před cestou do Helsinek, zaujal mne název.
Nemohu úplně hodnotit, asi nejsem cílový čtenář. Na mne příliš intelektuální.
Dávám tři hvězdičky: jednu nakladatelství Dybbuk za příjemnou velikost knihy a grafickou úpravu, druhou za doslov Lenky Fárové, a tu třetí za pár zajímavých postřehů z Prahy, o ženách a životě vůbec.“... celý text
— Lucienka220
Čas v Praze
„Stejne jako cas v Dublinu, i cas v Praze Pentium Saarikoski travil tak, ze chodil do knajpy a domu a do knajpy a domu, kde cural po zdi a zebral penize, takze proste poradnej Indiana Jones. Dublin mi kazdopadne prisel o trochu vic dobrodruznejsi a s vetsim poctem opileckych/filozofickych postrehu. V Praze Pentium pravdepodobne nenarazil na Fernet, jinak bychom se dockali vetsiho armageddonu.
7/10, za me stale velmi osvezujici.“... celý text
— Palivo
Čas v Praze
„Krásná obálka a informačně přínosný doslov Lenky Fárové považuji za nejpřínosnější části této knihy. Vyjadřovací potenciál autora je obrovský, ale zdá se, že období času stráveného v Praze nebylo nejlepší jak pro něj, tak pro jeho múzy. Trápení od piva k pivu, rána k ránu a pro čtenáře rovněž od stránky ke stránce.
Četl jsem tuto knihu s dlouhými pauzami po několik měsíců a musel jsem se do ní nutit, ačkoliv jsem se na ni původně moc těšil. Člověk má (nejen) pocit, že čte to samé pořád dokola, je to až příliš dlouhá deprese, která se nikam neposouvá, reálií mnoho není a vlastně ani pořádných zážitků. Je to něco mezi opilostí a kocovinou na cestě domů po nepovedené kalbě.
Ale přesto závidím všem, kdo měli tu čest...“... celý text
— antonin0999
