Lucienka220 komentáře u knih

Knížka mi ze začátku přišla jako takové beletristicky zpracované pravdy, třeba, že je potřeba si uklidit kolem sebe a že tím si člověk udělá i pořádek v sobě.
Řekla jsem si, že knížku dočtu, ono je potřeba si ty obecné pravdy opakovat.
Jenže pak mě knížka chytla a motivační poselství knížky mne začalo bavit.
A o čem knížka je? Vše se točí kolem komunitního centra u jedné základní školy v Tokiu. Srdcem tohoto centra je knihovna, ve které pracuje paní Sajuri a slečna Nozomi. Paní Sajuri intuitivně umí vyhmátnout, jaká kniha dokáže čtenáře vzpružit. A tak se setkáme se slečnou Tomokou, která není moc spokojená v práci, pracuje jako prodavačka v obchodu s oděvy, dále potkáváme účetního Rjóa, který by si rád založil obchod se starožitnostmi, s redaktorkou Nacumi, která řeší odvěký problém skloubení mateřství a kariéry, s nezaměstnaným kreslířem Hirojou i čerstvým důchodcem Masaem.
Všichni řeší otázku svého postavení ve společnosti, snahu žít naplněný a užitečný život.
A právě díky zdánlivě nesmyslně doporučeným knížkám dokáží najít řešení. Protože jak paní Sajuri říká, nezáleží na knížce, ale jak si její téma vyloží a co v ní dokáží najít.
Moc se mi líbil překlad Anny Cimy. Jsem moc ráda, že Knihy Dobrovský vydávají současné, dobře přeložené knihy ze vzdáleného Japonská.
Bonusem je i seznam knih, které jsou v knížce zmíněné, můžete se na ně podívat třeba na internetu.
Celkově se mi kniha líbila, připomínala mi teplý svetr nebo huňatou deku, do které je příjemné se zachumlat.

4 16.12.2024

Knihy Lisy See pro mne představující to nejlepší (ženské?) čtení. Jsou vždy situovány do pro mne exotických prostředí a jejich hrdinkami jsou ženy, které mají zajímavý osud či zajímavé dovednosti. Navíc je vidět, kolik času a jak pečlivě Lisa See stráví historickými reáliemi a popisy. Přitom její knihy nejsou vůbec nudné.

Tentokrát nás příběh zavádí do Číny dynastie Ming koncem patnáctého století. Seznámíme se s osmiletou Tcha Jüen-sien, která je po smrti matky poslaná do domu svého dědečka a babičky, kteří se oba věnují lékařství. Babička léčí všechny ženy v domě, protože muž-lékař se nesmí na ženu-pacientku ani podívat, natož ji vyšetřit.
Babička předává vnučce své znalosti a ta se snaží v lékařství pokračovat i po svém sňatku a přestěhování k manželově rodině. Zároveň Jüen-sien pojí hluboké celoživotní přátelství a solidarita s dcerou porodní báby.

Velmi zajímavé jsou pasáže o třídních rozdílech (Jüen-sien pochází z bohaté rodiny, Mejling, dcera porodní báby, je chudá, navíc patří k "šesti babám", kterými konfuciánská společnost opovrhuje, protože provozují nečisté řemeslo), postavení konkubín, které jsou majetkem a mají cenu, jen když jsou krásné (a když zestárnou, tak mohou být bez milosti vyhnané či prodané). Zajímavé jsou pasáže o krutém zvyku podvazování nohou, kdy ženy jsou mrzačeny a zároveň stejnou hrůzu provádějí svým dcerám, lpění na rození synů, protože dcery se nepočítají.
A i v těchto tradicích si knižní Jüen-sien kolem sebe vybuduje kruh žen, které se respektují a pomáhají si.

Zajímavé je, že Lisa See vycházela ze skutečných zápisků o léčení paní Tchan Jüen-sien.

4 07.12.2024

(SPOILER) Moc hezky se tato knížka četla. Byla jsem ráda, že vše dobře a uvěřitelně dopadlo.
Ve vyprávění se střídají tři hrdinové: osmiletá Clara, dvaasedmdesátiletá paní Orchardová a Liam Kane, muž, mezi třicítkou a čtyřicítkou.
V Ontariu na severu Kanady je mestečko Solace. Osmiletá Clara má trápení: její starší sestra Rosie po hádce s matkou utekla z domova. Jenže je už pryč několik týdnů a zatím nedala Claře vědět, kde je. Proto Clara vysedává u okna a čeká na znamení.
Navíc do vedlejšího domu, který patří paní Orchardové, se nastěhuje neznámý pán, Liam Kane.
Clara má za úkol se starat o Mojžíše, kocourka paní Orchardové, zatímco paní Orchardová je v nemocnici. Její pobyt, který měl být jen pár dnů, se neobyčejně protahuje. Jak se má Clara postarat o plachého kocourka, když je dům obydlený?
Paní Orchardová je druhou vypravěčkou příběhu. Má nemocné srdce, mnohem víc než čekala. Vzpomíná na své mládí a manželství.Je jí jasné, že už se domů nevrátí, proto svůj dům přepíše na Liama, kterého poznala jako malého chlapce.
To nejistý Liam se právě rozvádí a nečekaně získaný dům využije jako útočiště, jako místo, kde se může rozhodnout, jak naložit se svým životem. Nejdéle do chvíle, než napadá první sníh...

5 24.11.2024

(SPOILER) Bylo to krásné
Kniha se skládá z několika zdánlivě na sobě nezávislých částí.
První částí je romance ve stylu Bílého Tesáka a Badlands Terrence Malicka
V dalších částí je vyprávěný příběh několika dnů: Alfred, bouřlivák, přijíždí z Kanady, kde se živí jako dřevař do Valsesie, aby se vypořádalo dědictví po otci.
Bratr Luigi, momentálně strážník lesní stráže, se snaží žít spořádaným životem. Se svou ženou Elisabettou čekají první dítě.
Předmětem dědictví je dům po rodičích (otec Luigiho a Alfreda nedávno zemřel) v horách, ve vesnici Fontana Fredda. Vesnice se vylidňuje, ovšem dá se očekávat oživení, má se přes ní postavit lanovka a sjezdovky.
Každá z postav vypráví kousek děje. Dovídáme se o minulosti i současnosti postav, dokážeme si vytvořit plastický obraz.
Závěrečnou části je velšská báseň o bitvě stromů.
Stromy hrají důležitou roli- otec Grato zasadil při narození synů modřín pro Luigiho a smrk pro Alfreda.
Stromy, a jejich vlastnosti, hrály důležitou roli v životě Keltů. Každý z nás se narodil pod vlivem určité dřeviny, která určuje jeho vlastnosti.
Moc se mi líbilo propojení hudby, písní Bruce Springsteena z alba Nebraska s příběhem knihy.
Nám v Čechách nejsou texty písní neznámém, nazpíval je v osmdesátých letech Pavel Bobek

5 15.11.2024

(SPOILER) Knížka byla pro mne příjemným překvapením. Tři na sobě zdánlivě nesouvisející příběhy z malého pensylvánského města Locksburg.

Celý příběh mi připomínal ty filmy, populární asi před dvaceti, třiceti lety, kdy jednotlivé epizody skládají kaleidoskopicky dohromady celý film (třeba Crash, Grand Canyon, Magnolie nebo i populární Láska nebeská).

Děj se odehrává v jednom červencovém týdnu. Poznáváme dobrovolného hasiče Nathana a jeho ženu Paulu. Nathan se dostane jako první na místo požáru v lesní chatě. Zachrání tam člověka a odnese si pytel plný bankovek. Je přesvědčený, že peníze pochází z prodeje drog a rozhodne si je ponechat.
Ale to není první morální dilema, které ve svém životě řeší...

To Andy je narkoman, který kvůli rodině už deset let drogy nebere. Jenže dojde k tragédii. A Andy nedopatřením získá důkazy, které usvědčují, že vážený člen společnosti je ve skutečnosti sexuálním predátorem. Andy se snaží zabránit, aby byly zneužívány další oběti. Jenže jak obstojí narkoman proti autoritě?
Ve třetím příběhu se seznámíme se zdravotní sestrou Callie. Callie je lehce cynická a vše, co se v jejím životě stane, svádí na jizvu, kterou má po nepovedené plastice rozštepu. Callie ale ví, co je správné, a proto se rozhodne splnit dívce v terminálním stádiu rakoviny přání, vzít ji k moři...

Všechny tyto tři příběhy vyprávějí o tom, kde jsou hranice, kam až jsme ochotní zajít při řešení morálních dilemat, jak daleko či blízko může být od myšlenky k činu, o tom, že často je náš život řetězcem příčin a následků a že občas i dobří lidé mohou dělat špatná rozhodnutí či zlé činy.
*******
Je to dva dny, co jsem knihu dočetla. Ještě o tom příběhu přemýšlím. A čím dál víc cítím vztek na Kate. Jak mohla být tak sobecká a Andymu udělat to, co udělala? Vždyť to vypadalo, že ho milovala. Tohle milovanému člověku nemůžete udělat, zvlášť když Vás někdo navede na zenovou myšlenku, že nevíte, na co se Vám po probuzení můžete moc těšit...

4 11.11.2024

(SPOILER) Dost drsná kniha o jedné velice zvláštní rodině. Spisovatel pátrá po svém otci, který zemřel, když byl malý chlapec. Z útržků: dopisů, fotek, nahrávek, telegramů sestavuje obrázek otce, uměleckého malíře (a také básníka a dramatika) Mikka Toly. Byl to podle všeho velmi inteligentní a zábavný člověk, bohužel celý jeho život byl ovlivněný psychickým onemocněním. Navíc vnitřní démony zahání kombinací sarkasmu, alkoholu, jízdou na mopedu, mečem či střelbou ze vzduchovky.
Chvílemi mi to přišlo vtipné, ale spíš mi běhal mráz po zádech. Asi i proto, že v mém blízkém okolí se několik lidí s psychickými problémy vyskytuje (my jsme vždy pro odchod léčebny používali výraz vydat se na Floridu). Uvědomuji si díky této knize, jak bezútěšné je občas sdílet domácnost s "psychem".
Mikka, otec rodiny, si pořídí čtyři děti. Jeho manželka nakonec onemocní roztroušenou sklerózou. On je všechny velmi miluje, ale vše nazírá skrze sebe, vše se musí točit kolem něho... Nevnímá, jak je jeho žena vysílená a strádá, děti jsou z něj občas vyplašené a velmi často hladové. Je jasné, že kniha nespěje k happy endu.
O to více obdivuji děti, že dokázaly v takovém zmatku vyrůst a podle všeho si zachovat i zdravý rozum.

3 06.11.2024

(SPOILER) Paolo Cognetti nás v této knize pozval na cestu po náhorní plošině Dolpo v Himálaji.
Vypravil se tam se svými dvěma přáteli, se kterými si obstaral průvodce a karavanu mul. Společně s nimi stoupáme úbočími hor, procházíme průsmyky, táboříme na břehu jezera, procházíme vesnicemi, setkáme se s místními obyvateli i zvířaty.
Paolovi dělá společnost i kniha Petera Matthiesena Sněžný levhart (tuto knihu jsem neznala a přemýšlím, že bych si ji přečetla), ve které spisovatel Matthiesen popisuje svou cestu stejnou krajinou v sedmdesátých letech 20. století.
Nechme se zmást jednoduchostí a prostotou vyprávění.
Nahoře v horách je možné vše - i z Křišťálové hory, která je posvátná a tedy na kterou je zakázáno vystoupat, vidět vrchol další posvátné himálajské hory, Kailás. Vyčistit si hlavu od informací a neustále dostupnosti mobilním telefonem. Cítit přítomnost plachého sněžného levharta. Uvědomit si, že cesta je cíl a že správně vidíme jenom srdcem.

2 22.10.2024

Zvon v jezeře je kniha, která se mi velmi líbila. V příběhu v sobě spojují linka milostného příběhu s popisem života v Norsku v 19. století a s mystikou, pověstmi, proroctvími, předurčeností a tradicemi.
Celý příběh začíná někdy v 16. století. Na statku v Norsku, v Butangenu se narodí srostlé sestry, siamská dvojčata Gunhild a Halfrid. Ze sester vyrostou zručné vazačky tapisérií. Na prahu dospělosti umírají, když tkají nádherný koberec s motivem Noci zmaru, Posledního soudu. Jejich otec na jejich památku a památku jejich matky nechá odlít magické sesterské zvony, které jsou umístěny na zvonici butangenského štábkového kostela.

V roce 1880 se v Butangenu stává farářem mladý muž, Kai Schwigaard. Snaží se butangenské údolí modernizovat. Bojuje s pověrami a starými zvyky. Poslední kapkou je, když v kostele o novoroční bohoslužbě umrzne stará žena. Pastor se rozhodne starý kostel zbourat a vystavět nový, který bude odpovídat hygienickým požadavkům.

O starý kostel projeví v Drážďanech. Do Butangenu je vyslán mladý student Akademie, Gerhard Schönauer, aby dřevěný kostel zdokumentoval, rozebral a připravil k odeslání do Drážďan.

Astrid je krásná, inteligentní a přímá dívka ze statku Hekne. Jejím cílem je zabránit odvozu sesterských zvonů z Butangenu do Drážďan. Vždyť tyto zvony starému kostelu darovala její rodina.

Každý z hrdinů knihy sleduje své zájmy, proto se jejich osudy proplétají.
Vzniká mezi nimi milostný trojúhelník, pro mne s trochu překvapivým vyústěním.

Mojí oblíbenou postavou byl pastor Kai. On prošel největší proměnou. Je zároveň velice lidský, se svými vzteky, žárlivostí a pochybnostmi.

Jsem velmi zvědavá na další díly této trilogie.

2 17.10.2024

Na pár stránkách je rozehraný tragický příběh jedné rodiny farmářů Fergusonových. Otec rodu umírá na rakovinu, matka se o něj obětavě stará, ale nemůže mu zapomenout, že měl milenky.
O to více nenávidí svou snachu, Srnku. Srnka je mladá, je krásná a je jí teprve dvacet let.
Svého manžela Bruce se bojí, má poměr s jeho bratrem Allenem.
Všichni o tom poměru tuší či vědí. A Bruce? Ten je vězněm své prchlivosti a hloubavé povahy, o poměru své ženy podvědomě ví, ale zdráhá si ho zpočátku připustit, potom se ho snaží racionalizovat, nakonec podlehne žárlivosti. A k tomu se mu zjevuje Mara, jakýsi démon našeptávač, s kterou Bruce pravidelně komunikuje...
Krása a drsnost přírody v kontrastu s lidskými emocemi.
Děj se odehrává na počátku druhé světové války, ale mohl by se odehrávat kdykoli.

30.09.2024

(SPOILER) Něžná a laskavá kniha, i když pojednává o smrti.
V okamžiku smrti se dostanete do fotoateliéru pana Hirasaky, jakéhosi místa mezi životem a smrtí. Za úkol si máte vybrat jednu fotografii za každý den vašeho života. Navíc kvůli té, ke které se váže nejvíce vzpomínek, se můžete na jeden vrátit zpátky a prožít ten den jako pozorovatel.
Jako první do ateliéru přichází stará paní, bývalá učitelka z mateřské školy, paní Hacue. Ta celý svůj život zasvětila práci s dětmi. Prožíváme s ní, jak po válce budovala v bombardováním zničené části Tokia školku pro děti. Problémem byl nedostatek, neochota i zášť některých lidí.
Paní Hacue však ze svého cíle neustoupila, a svou laskavostí si pro myšlenku vybudování školky získala i své odpůrce.
V druhém příběhu nahlédneme do života Wanigučiho, člena jakuzy. I když se to nezdá,i otrlý a cynický mafián se zachová laskavě k opraváři Krysákovi, mladému muži s neuvěřitelně šikovnýma rukama a poruchou autistického spektra, a malému vietnamskému chlapci Tienovi.
Třetí příběh o týrané holčičce Micuru je asi nejsmutnější. Odhalí nám, proč pan Hirasaka nemá sám žádné vzpomínky.
Všechny příběhy jsou mezi sebou propojeny
jemnými náznaky.

2 30.09.2024

Příjemně se četla detektivka ze Sicílie. Vanina, šéfová oddělení vražd v Katánii, objasňuje téměř šedesát let starou vraždu.
Mnoho svědků dávných událostí je nejen obdivuhodně naživu, ale i většinou mentálně svěžích (že by důsledek středomořské stravy?) A to různě vypadávají staří kostlivci ze skříní (a to někdy doslova). Vanina se svým týmem rozplétá předivo podivných vztahů, všude přítomných vazeb rodinných klanů až k rozuzlení příběhu.
Líbily se mi barvitě popsané sicilské restaurace, oslavy a jídlo.
Celou knihou prostupuje jižní sluníčko a temperament.
A jako bonus QR kód s recepty v samém konci knihy.

28.09.2024

(SPOILER) Stejně jako Strašlivá závrať Maniac klade více otázek než odpovědí.
V první části nazvané Paul se klade otázka iracionálního jako hybatele všeho, protože se vymyká všemu, co je popsatelné či měřitelné.

V další části se seznamujeme s životem a dílem Johnnyho (Jánose) von Neumanna. Ve vyprávění se střídají jeho přátelé, kolegové i členové rodiny. Ze střípků jejich pohledů si sami děláme obrázek o Johnnym Von Neumannovi. Byl velice inteligentní, geniální, od dětství posedlý stroji, zbraněmi, rychlými auty i krásnými ženami. Poznáváme ho jako dobrého přítele i člověka, který možná kradl nápady.
Jeho konfigurace počítače se používá stále. Kniha vypráví o jeho roli při vytvoření atomové bomby a při vývoji vodíkových bomb.
Zajímavé jsou pasáže o Nilsovi Aallu Barricellim, který se snažil vytvořit žijící a reprodukující tvory v počítačové paměti. A snaha Von Neumanna vytvořit počítačovou myslící entitu schopnou se učit.

Několikrát jsem si při četbě vzpomněla na hrdinu knihy Foucaultovo kyvadlo, Belba, který se také zabýval čísly, kabalou a nakonec ho stejně jako Neumanna zahubila rakovina. Jako by zahrávání s informací vedlo k množení jejího kódu.

Třetí část knihy vypráví o go, hře mistra této hry I Sedola s počítačovým programem AlphaGo. O tom, že o vítězství AI rozhoduje výpočet, provedený zcela bez emocí. Myslím si, že tato třetí část o AI, možnostech jejího sebezdokonalování a učení, jde docela hrůza.

1 19.09.2024

(SPOILER) Něžná, křehká kniha. Popisuje deset posledních let v životě pana Šohei Higašiho, bývalého ředitele školy a učitelé, který trpí Alzheimerovou nemocí.
Seznamujeme se s jeho obětavou manželkou Jóko, která o manžela vzorně pečuje i s jeho třemi dcerami, vnuky a zeti.
Kniha je rozdělená do osmi kapitol. Jak nemoc postupuje, Šoheiovy kognitivní funkce se zhoršují a rodina se musí čelit novým, někdy nečekaným situacím.
I když kniha popisuje smutné věci, celkově nevyznívá depresivně. Kupodivu mnoho příhod z knihy vyznívá humorně.
Mne osobně dojala pasáž, kdy manželka přemýšlí nad tím, že i když její manžel už neví, jak se jmenuje a kdo je, stejně je osobou, já kterou se vždy usmívá a rád vidí.
Bohužel takové dlouhé loučení čeká většinu z nás, ať v pozici pečujícího, tak v roli pacienta.

1 09.09.2024

(SPOILER) Mám ráda knihy z dalekých zemí, navíc pokud je napsal spisovatel, který z té země pochází.
A právě takovou knihou je i Dítě prachu. Autorka nás ve své knize seznámí s osudy Ameroasiatů, dětmi amerických vojáků a vietnamských dívek, míšenci, které posměšně nazývají děti prachu.
Takovým míšencem je Phong, muž, který se snaží s rodinou dostat do USA. Phong to má velice těžké, vyrůstal v sirotčinci vedeném laskavými jeptiškami, protože byl odložené dítě. Navíc Phongův otec byl afroamerického původu, takže se i vzhledem velice liší od většiny vietnamské populace.
Další linkou ze současnosti je příběh Dana a jeho manželky Lindy. Dan se vrátil z války ve Vietnamu s pocuchanými nervy. Po více jak 40 letech se rozhodne vrátit do Vietnamu, kde chce vyhledat svou někdejší přítelkyni, Vietnamku Kim, kterou opustil těhotnou.
Třetí dějová linka se odehrává koncem šedesátých let, kdy dvě sestry Trang a Quýnh se vypráví pracovat do baru v Saigonu, aby splatily dluhy svých rodičů.
Je jasné, že se všechny tři linky příběhu propojí.
Na knize je vidět, že autorka čerpala z autentických vyprávění Ameroasiatů. Celkově je kniha obžalobou války, protože, jak je v knize zmíněno, nikdo není vítězem.

2 03.09.2024

(SPOILER) Asi půjdu proti proudu, ale moc se mi to nelíbilo.
Děj knihy se odehrává na Šumavě a týká se vyšetřování vraždy mladičké dívky, která je oblečená do trestaneckých šatů s židovskou hvězdou a jejíž tělo je nalezena na Den holocaustu poblíž tajemstvími opředeného koncentračního tábora Prameny Vltavy.
Myslím, že detektivní příběhy v sobě mají mít jakousi očistnou, pohádkovou funkci, že zlo bude odhaleno a zločin neujde trestu.
To se bohužel v tomto příběhu nestalo, a trpěli a vinu nesli ti nevinní. Počínaje obětí...
Navíc všechny postavy byly vrcholně nesympatické: sebestředný vyšetřovatel, jeho trpitelská manželka, mladá paní Marysková, orientovaná jen na hmotné statky, její totálně ujetý manžel a jako koruna vší ohavnosti, reportérka Daniela Kobzová.
Děj knihy je navíc velmi překombinovaný a připadá mi, že se do něj míchá příliš mnoho přísad. A jak to dopadlo se stokrát dobrým dortem, víme z příběhů pejska a kočičky.
Hvězdičky dávám:
jednu za informace o koncentračním táboře Prameny Vltavy,
další za napínavost a plno zvratů,
a tu poslední za bohatý jazyk, kterým autorka píše.

8 25.08.2024

Drama z francouzské soudní síně. Člověk se dozví, jak jsou ve Francii vedeny soudy.
Zneklidňující pohled na pravdu, lež a vinu. Jak jednoduché je odsoudit někoho, kdo je nesympatický, má divný původ a divně se chová, jak je jednoduché věřit mladičké oběti.
Lisa svým přístupem ukazuje, že o věcech přemýšlí a že jako dospělá je ochotná nést následky svého činu z patnácti let. Kniha popisuje, že dospívání není vůbec lehkým obdobím. Dotýká se i aktuálního tématu šikany, která je stále častější.
Bohužel podle mého, je překlad poněkud zavádějící a nevím, zda zajímavé knize neubral na čtivosti. Jako např. kaloň s rýží na str. 55 (jako opravdu?).

2 17.08.2024

Neposedná světýlka představují výlet do morytátů, folklóru a pověstí ze staré Šumavy. Od děsivých mordů přes tanec s mrtvolami, od divokých odsunů Němců po zakázaná území s ploty nabitými elektřinou.
Některé věci byly jenom naznačené: je náhoda, že voják, obr s pisklavým hlasem se jmenuje Rankl?
Líbí se mi ta představa, že spravedlnost si viníka najde (někdy i v další generaci a trochu nespravedlivě).
Bavil mne začátek knihy, expozice postav, atmosféra tajuplné podzimní Šumavy, další část mne trochu nudila, konec byl svižný a se spoustou nečekaných zvratů.

5 13.08.2024

(SPOILER) Knihy Davida Mitchella mám ráda. Musím je číst pozorně, udělat si na čtení čas.

V případě Hodin z kostí jsem trochu na rozpacích...

V knize je zobrazený život Holly Syksové. Seznamujeme se s ní v osmdesátých letech 20. století. Holly je patnáct a právě se hrozně pohádala s mámou. Rozhodne se seknout se školou a utéct za svým klukem. Jenže nic není takové, jaké se zdá, a Holly není tak úplně obyčejná náctiletá holka. Už dříve se dostala kvůli svým psychickým kvalitám do hledáčku nebezpečných "rádiových lidí". Tuto část příběhu vypráví sama Holly.
V dalších částech sledujeme život v jednotlivých dekádách Holly optikou její náhodné, ale pro další děj důležité, známosti, dále životního partnera Eda a potom přítele a kolegy spisovatele Crispina Hersheye.
V dalším desetiletí dochází ke katastrofické Druhé misi.
V poslední části knihy je opět vypravěčkou Holly. Došlo ke kolapsu civilizace, Holly žije v Irsku se svou vnučkou a malým marockým imigrantem Rafiquem. Podaří se jí zajistit dětem lepší a bezpečnější budoucnost?

Kniha mi přišla nevyvážená, v prvních čtyřech částech je spousta malých detailů, které odkazují k budoucímu ději, provázanost jednotlivých linek příběhu, v páté části dochází ke katarzi (jsem jediná, kdo si vzpomněl na film Highlander, hit mého mládí?)
V poslední části jako bych se náhle ocitla v ději ekologického kvarteta od Majy Lund, jako by tato část byla tak nějak ke zbytku knihy připojená.
A pak jsem trochu zklamaná, v knize nebyla více rozpracovaná myšlenka Scénáře a Protiscénáře.

Pro mne bylo zajímavé i to, že hlavní hrdinka Holly je asi o čtyři měsíce mladší než já, a její dcera Aoife je stejný ročník jako moje dcera...

2 04.08.2024

Velmi milá, laskavá knížka. Několikrát jsem se zasmála nahlas. Navíc se autor nevyhýbá i smutným věcem v životě.
Koho by nebavil věčně mrlající Ove, umanutý na řád, pořádek a auta značky Saab. Každý z nás se občas chová jako on, popřípadě známe někoho, kdo se podobně chová.
Myslím, že Ove měl poruchu autistického spektra. Jenom mi přišlo, že se choval a reagoval jako starší, než na pouhých padesát devět let.

15 17.07.2024

(SPOILER) To byla milá kniha. Knížka o velmi důležitých věcech, ovšem podaných laskavě a bez sentimentu. Knížka o víře, lidskosti, toleranci a smyslu života, stále aktuální v době, kdy můžeme vytvářet další sbírky ohrožených a utlačovaných.
Oskara a růžovou paní jsem v divadle, chtěla jsem si příběh přečíst. Sehnala jsem vydání, kde jsou další dvě povídky.
Takže jsem si kromě Oskárka a babí Růženky zamilovala Josefa, Moma, otce Pemzu i Ibrahima.
Při četbě se mi vybavoval nápis na Jubilejní synagoze v Praze: "Což nemáme všichni jednoho otce? Což nás nestvořil jediný Bůh ?"

2 08.07.2024